Vyberte stránku

dvacet čtyři letTak a je to tady. Dnes, přesně v tuto hodinu jsem o rok starší. A kdo z příspěvku nepochopil, kolik mi vlastně je, tak je shnilá ropucha.

Ale nemám depku, vůbec ne.

Vzpomněl jsem si na Bena, jak se svého času těšil, až mu konečně bude osmnáct. Teď ti už nějakej pátek osmnáct je. Tak co, změnilo se něco? Pochybuju.

Ale fakticky nemám depresi, Bůh chraň!

Vzpomněl jsem si na něj, jelikož jsem u něj doma jednou přespával. A ještě s crowem (kterému je myslím 21 – 22 let a je to Slovák) a Vanzim (asi 23 let, Slovák) a možná že tam byl ještě někdo.

Pochopil jsem Benovy rodiče, když jsme k němu domů dorazili v šest ráno, naprosto ožralí. No jak by se asi tvářili na vás, když se v sedmnácti taháte se dvěma Slovákama a jedním Čechem, a všichni jsou o dost starší, jak vy.

Tenkrát Ben dostal kázání od rodičů. Co si z toho pamatuju je, že mu několikrát zopakovali, že když mu bude za nějaký ten měsíc osmnáct, tak to neznamená, že se může chovat takhle.

Teď začínám mít lehce depresi, protože mě za tohle možná (určitě) Ben zabije…

Jediný moment, kdy jsem si užíval, že jsem o rok starší, byl, když mi bylo osmnáct. Mám narozky krátce před koncem školního roku, takže jsem byl lehce king.

V hospodě, kde jsme zrovna slavili, očekávali šťáru. A tak já, tři dny osmnáctiletý, jsem všem chodil pro pivo. Tenkrát jsem byl oblíbeným členem třídního kolektivu.

Ale jinak z toho nemám depresi, fakticky ne.

Tyhle narozeniny jsem ovšem oslavil trošku šíleným způsobem. Kromě klasické a tiché rodinné oslavy se objevila ještě jedna gratulantka. Ty fanynky mi normálně lezou až do baráku 🙂

Z toho bych mohl mít i depresi, ale já jí nemám.

U dveří se mi naprosto nečekaně objevila Japonka. Ještě teď jsem z toho celkem paf. A to je úterý. Já slavil v neděli. Víme?

Já jsem zrovna lehce chvátal do práce, jelikož jsem nevěděl, odkdy mám tu studijní dovolenou, takže to bylo takové hektické. Dostal jsem klasicky japonské dárky:

Obrázek sebe, coby na svůj věk nadměrně vyvinuté školačky, která je nad dortíkem. Na dortíku je naštěstí jenom jedna svíčička. Díky, Japonko, díky!

Ale příště tyhle nečekané návštěvy ohlaš tak 14 dní předem, ano? 🙂 V mém věku není dobré mě takhle nenadále lekat 😉

Mohl bych pak dokonce mít i depresi, to ano 🙂

Vy, kdož jste mi ještě nepogratulovali, můžete tak učinit do komentářů. Teda, jestli chcete. A jestli mi příjde tikající dáreček od Bena, tak ho pošlu zpátky 🙂