aneb jak jsem slavil své narozeninyVážení přátelé, dnes je mi 26 let. Nechovám se podle toho a prý na to ani nevypadám (to druhé je podle mě lichotka, ale budiž). A já jsem se rozhodl odvyprávět vám, jak jsem prožil včerejšek.

Šéf našeho týmu odjel do pryč, takže se ze mě stal zástupce zástupce zastupujícího zástupce se spouštěním ze zástupce. A stalo se asi tohle: Kolega vyhrál „rudý prapor“ – prostě taková vnitřní soutěž v T-Mobile o to, kdo bude mít nejspokojenějšího zákazníka. A kupodivu podle nezávislého interního hlasování byl nejspokojenější jeden zákazník s technickou potvorou. I tohle se stává.

Inu, přijeli kravaťáci. Mimo jiné i Tomáš Růžička a všichni vedoucí týmu, protože technické potvory máme hned několik týmů s různou specializací. A kravaťáci se rozhodli, že si udělají manažerský mýtink (hm, když počeštím meeting, je to míting – protože dvě e se čtou jako í a nebo mýtink, protože když se manažeři rozhodnou, tak se mýtí hlavy?).

A kupodivu si taky vybrali mě (jako zástupce zástupce). A šlo se do hospody. Pochopil jsem, že manažerům vůbec nic neříká půlhodinová pauza na oběd, co je pro běžný makačenko uznaná ze zákona. Ale co, jednou se spouštím ze zástupce, tak se to projednou nepotento 🙂

A začalo se projednávat. Očekával jsem zprocesování workflow (Děkuji Arthurovi Dentovi za hezký článek) a podobné šílenosti, ale manažer je opravdu kupodivu taky jenom člověk.

Nejvíce se mluvilo samozřejmě o lidech, kteří nebyli přítomni. Řediteli jiného oddělení se říkalo Čuňas, dalšímu Bejk a tak podobně. Zeptali se mě, co v týmu, já jim to řekl, opatrně přešli na další téma a já pak raději jenom mlčel. Po hodině a půl strávené na obědě (s tím, že se hrotila hlavně výstavba vysílačů) jsme se vrátili zpět do práce. A hádejte proč.

Žrádlo. Spousty žrádla. Au. Kolegovi bylo potřeseno packou před nsatoupenou jednotkou, dostal šek na celotýmovou chlastačku (au) a začalo se žrát. Jedlo se, pilo se, ale jelikož nás ten den měli navštívit nějací politici, tak jsme se radši i se žrádlem zdekovali a schovali se do místnosti technické potvory.

Au. Bojoval jsem statečně. Nacpal jsem se k prasknutí, ale žrádla bylo samozřejmě tolik, že jsme ho nakonec roznesli infolince (AU). Po žranici měl jsem pohovor s jedním z kravaťáků, ánčto a jelikož uvažuji o tom, že se z Hradce Tasslové přestěhuju do Prahéé.

Nevím, jak moc se mi povedlo zapůsobit, byl jsem totiž poněkud unaven a vůbec jsem neměl dotazy na svoji budoucí pozici … au. Do čtrnácti dnů budu vědět, tak pak dám vědět. Až teda budu vědět.

Pak jsem dorazil domů. Veselým hlasem mi bylo oznámeno, že když jsem o ten rok zestárnul, tak že prej dostanu dárky. A že se to taky musí oslavit (au). Ale má se počkat na bratra, protože Petr je bratr … a nebo je to naopak? No, každopádně jsem půlhodiny využil spánkem, protože jsem byl fakt out.

A pak se začalo slavit nanovo (au). Dort (au), víno (jau) a chlebíčky (JAUVAJS!). Poseděl jsem s rodiči, dostal novou hru na Wii (Red Steel), nové triko (já rád trika, mě můžete jakákoliv trika :), stříbrnej řetízek na krk (WTF???) a to bylo vše.

Doslavil jsem a řekl jsem si, že se půjdu podívat na jednu infolinkovou akci, na kterou jsem byl pozván. (au). Pozváni byli i moji kolegové. A dostavil se nejdřív jeden, co docela chlastá (au) a čekali jsme na to, až dorazí další hosté.

Čekali jsme tím stylem, že jsme si čekání uspíšili paňáčkem tequily (au) a ne jedním (jau!). Začali dorážet hosté, my se začali bavit a pak nás napadlo objednat lidem panáka. Takovýho toho mega (au) a slovo dalo slovo a vyhrotili jsme to.

Metaxa Suntonic, vážení:

Nejen, že jsem to objednal a pak taky zaplatil (au), ale já objednal a zaplatil DVA takovýhle panáky (jau!), najednou (auuuu) a ještě jsme soutěžili, která půlka stolu vypije svoji metaxu dřív (au). A já strašně nerad prohrávám (JAU!). Takže jsem se snažil svými silami, aby ten náš panák byl vypit dřív.

Poté, co jsme si dali panáka, napadlo nás, že půjdeme na diskotéku. A já jsem se tulil k jedné kolegyni, co se spolu vždycky tulíme. Jenže kolegyně mě asi nemá ráda.

No, v tu dobu tak nějak dorazil kolega a začal s náma pařit. On tam začal hučet do jedné infolinkařky, ačkoliv je ženat (au) a já … já jsem byl trapnej- Kolegyně se mne pokusila svléknout (jau), díky tomu mi jaksi přetrhla pásek od kalhot (au), já se styděl a nedal jsem se, kolegu infolinkařka asi poslala do prdele, tak jsme se s kolegou srazili na baru.

Vyhlásili jsme heslo večera „na sračky“ a dali jsme několik jasoňů v rychlým sledu (JAU!). Zbytek večera mám tak nějak v mlze, protože jsem byl už velmi společensky unaven. Pamatuju si, že jsme s kolegou pařili na parketě, padaly mi kalhoty, pařili jsme … a pak najednou vypli hudbu.

Řekli nám, ať mizíme pryč, protože jsou čtyři hodiny ráno (auuu) a že zavíraj. Vypotáceli jsme se ven, já jsem zapomněl, že jsem na kolegyni nasranej a rozloučil se s ní dlouhým objetím a pak jsem se jal potácet domů.

Cestou sem si s kolegou telefonoval převážně o sexu (au) a asi v pět ráno dorazil domů. Tam jsem se střetl s maminkou, která právě vstávala do práce (sakra), něco jí zadrmolil a šel spát.

A mám naštěstí na rok pokoj.

Ale blbě mi je ještě teď 🙂

Dobrou noc děti, dobrou noc strýčku Fido.