Text

Aneb Velká Kauza ve firemních Tasslovicích

Začlo to včera a poněkud nenápadně: Slečna z recepce napsala na celou naši firmu mail na téma, že se ve výtahu ztratily náušnice. Jelikož jsme multikulti globální vykořisťovatelská firma, tak mail přišel v angličtině. Ale ovšemže kapitalista vykořisťuje místní lid až do morku kosti, takže mail zjevně psala češka: Výsledek byl spíše henglyčtina, produkt neumělého google translate, kterému šlo velmi špatně rozumět.

Tušíte správně: Grammar nazi.

Ozval se jeden kolega, samozřejmě přes dokonalou fičuru "odpovědět všem," že ať slečna příště radši píše v češtině, protože je v angličtině fakt marná a on jejímu výplodu nerozumí.

Co se stane, když někdo pošle blbě formulovanej mail na celou firmu a někdo jinej na celou firmu odpoví, že ten mail je marnej?

Ano, správně: Jiný kolega se zastal slečny na recepci a napsal prvnímu kolegovi, že je naprostej hulvát, protože nadává na úroveň angličtiny někoho jiného.

As seen on @stezkypohanstvi and your Feed reader

První velký počin mám za sebou: Dohnal jsem Codyho! Ten si i u videa o oltáři v zásadě myslí, že je to naprosto marný. Děkuji ale za zařazení na twitter kanál projektu Stezky pohanství - k projektu přiřazený twitter účet je zajímavým agregátorem různých česky publikovaných zdrojů o pohanství. A příště už na další video budu sám :) Ale opět se na něj nejprve podívejte: K oltáři obecně

Dovolím si odcitovat Lindu Dragonari z jejího článku Co znamená být pohanem:

 Zbudujte si domácí oltářík, nemusí být kdoví jak pompézní, záleží jen na vašem vkusu. Na oltář umístěte sošku, či sošky božstev v jejichž kultu praktikujete, či nějaký zástupný symbol symbolizující vaši tradici (ankh, pentagram, irminsul, kolovrat, …), svícen (možno nahradit svíčkou v kalíšku, či nějakou formou lampy), kadidelnici, případně stojánek na vonné tyčinky, záleží na tom, co používáte raději, a nádobky na pití a jídlo (misky, či poháry a talíře, velikost a konkrétní podoba je na vás). Alespoň jednou denně přijďte k oltáři, ukloňte se (jako akt úcty nikoli servility), párkrát tleskněte (případně zazvoňte na zvonek, či udeřte do gongu), zapalte svíčku, zapalte vykuřovadlo a do nádobek dejte trochu jídla a pití (opravdu stačí trocha, například čokoládový bonbón a malý šálek čaje), pak darujte svou vnitřní lásku.

A možná to asi začne tím, že se aspoň dokopu k tomu přečíst si Melvilí knihu Mít vše hotovo, co máme už nějaký ten pátek doma

Nestíhám. Nestačím. Nepamatuju se. A nevím, jak to organizovat.

Zkoušel jsem třeba Remember The Milk, ale skončilo to u toho, že jsem nebyl ochotnej tam tlačit svoje úkoly. Mimochodem, na tomhle kroku mi selhává organizace mých úkolů obecně.

Třeba na tenhle čtvrtek na 13:00 jsem si inteligentně domluvil dvě schůzky, protože jsem byl línej si tu první zapsat do svého kalendáře. A to mi mimochodem kalendář docela fungoval, protože se mi nadcházející události:

• Automaticky synchronizují z Facebooku, Hotmailu a Gmailu
• Automaticky zobrazují na displeji zamčeného telefonu
• Automaticky připomínají

Ale dost už o mém jedinečném, úžasném a vůbec mocinky nejlepším telefonu. I ten má totiž jednu drobnou chybu (šok! Nemožné!): Někdo, nejlépe já, tam musí ty události zadat. A to já jaksi nedělám.

Dnes je to čtrnáct dní ode dne, co jsem na Facebook něco nasdílel svým přátelům. Od té chvíle už jenom zprávy a pár věcí někomu na zeď

Ne, nechci si zrušit Facebook. A ne, nehodlám tady veřejně brečet na téma, že mě Fejsbuk nebaví a tudíž ho ruším. Naposledy jsem z internetu teatrálně odcházel někdy kolem roku 2003 a dodnes je mi z toho trapně.

Od té doby mám jedno jednoduché pravidlo: Když mě něco neba a chci odtama odejít, tak prostě odejdu.

Tak proč píšu o tom, že jsem nic na Fejsbuk nenapsal? Má to několik důvodů:

1. Myslím si, že sdílení Facebookových statusů mě okrádalo od psaní delších příběhů a od mýho blogu
2. Začal jsem bejt až moc závislej na vaší zpětné vazbě: Lajky a komenty. Takže jsem začal sdílet krávoviny.
3. Obecně mi začalo vadit, jak moc toho sdílím na fejsbuku
4. Je zajímavý, že u blogu mi to až moc neva.

Výmluvu, proč jsem to neudělal včera mám: Nechtělo se mi. A bylo vedro. Jasný?

Minulé video sice Cody přeskočil, ale tohle ještě má pokryté a vyjadřuje se k němu značně negativně. Já tohle píšu už po shlédnutí videa a po přečtení dané recenze a i zde mám stále stejný pocit: Za podívání to stojí a rozhodně si i toto video zaslouží publicitu. Ano, Corey tak trochu "klouže po povrchu," ale k tomu mě napadá jenom pár poznámek:

• Kdyby nebyla "jenom na povrchu," tak každé video by mělo mít přibližně asi jednu hodinu. A na to se dneska nikdo nepodívá.
• Možná bych doporučil pod videa uvádět v popisu něco na téma: "Pokud vás to zaujalo, tak tady a támhle je materiál k dalšímu studiu."

Ale teď k samotnému videu:

Posvátný prostor obecně:

Ve videu to zaznělo tak trochu na začátku a já bych rád trochu pomohl, aby jedna myšlenka nezapadla: Ačkoliv se Corey věnuje posvátným prostorům jednotlivých tradic a tomu, jak se vyznačují, tak je ještě jedna možnost, jak získat posvátný prostor: Vznikne sám.

Ale jako vážně: Co je to s tím spamem? Může mi to někdo říct? Kdokoliv?

Původně jsem používal plugin spam free Wordpress, který ale využíval funkci javascriptu v prohlížeči, takže nešlo komentovat, když jste měli javascript vypnutý. I zamyslel jsem se a konečně správně zprovoznil plugin Akismet. A ten se chová tak, že mi komentářový spam hází do složky "spam."

Pocaď dobrý.

Původním spamfiltrem se nejenom nedostali poctiví uživatelé internetu, ale i spamboti. A ti mi teď "útočí" na moje malé, krásné Tasslovice. Ale jedna věc mě zarazila. Podívejte se na aktuální sbírku šmejdů:

Bývávaly doby, kdy mi psaly krásné děvy z Ruska, že si mě chtějí vzít. Pak jsem několikrát vyhrál v loterii. A pak asi osmkrát zemřel velmi významný Nigerijský vládní činitel, a další člen vlády se snažil peníze zemřelého nešťastníka proprat přes moje konto. Jako kdybychom různé "odklony" v Česku neznali...

A ano, i tuto lekci máte ode mně zcela zdarma. Normálně se za takové lekce platí velké peníze, tak neváhejte a čtěte dál.

Každý čtvrtek nám až k branám firmy jezdí Indian Jewel a za krásných 90 ká čé / jídlo dováží pokrmy z aktuálního denního menu. A jako bonus zdarma dodává malý dezert.

Ten dezert je pokaždé stejný: Tekutý rýžový puding, mírně nasládlé chuti. Jakkoliv si může člověk vybrat různá indická jídla, volba dezertu byla stále neochvějně stejná. Naštěstí se restaurace po pár týdnech rozhodla, že dovážka dezertů bude volitelná, takže se můžete dopředu rozhodnout, jestli chcete jídlo a dezert, nebo pouze jídlo. Cena stejná v obou případech.

Zrovna trávím aktuální rozvážku, a musím se podělit o rozhovor dvou kolegů, co jsem vyslechl v kuchyňce:

"Ty sis neobjednal dezert?" podivil se první "Ne, mně totiž nechutná." odvětil druhý. A já jej chápu, protože já si dezert taky neobjednávám. "Jseš blbej," usoudil ten první, "vždyť je ten dezert zdarma, takhle bys za svý prachy dostal víc!"

Aneb moje Nokia Lumia 800 dostala update na Tango refresh. Jaká tedy je?

TL;DR

Lumia mi pořád vyhovuje. Pořád jsem s ní spokojen. A stále si nemyslím, že bych měl náladu měnit někam jinam. Ale jelikož se nejmenuju Radek, tak jsou vpravdě věci, které mi fakt vadí.  Zkusíme se na to trochu podívat.

Čeština stále nečeštinuje

Ano, mluvíme o telefonu, který byl na Český trh uveden v únoru tohoto roku. A stále když píšu SMS, tak mi našeptávač nenašeptává. Teda, našeptává. Ale jenom to, co už jsem ho naučil. Docela nedávno vyšel návod na instalaci slovníku češtiny do windows phone, kterej je tak strašně androidí, až to hezký není. A to Lumia 800 není žádnej béčkovej šunt...

Tlačítko lupy mě strašně vytáčí

Zaprvé: Softwarové tlačítko lupy je namapováno na vyhledávač Bing. A ano, Bing je v Česku naprosto nepoužitelný. Já jsem si mobil koupil v Electroworldu, takže to vypadá, že mám možná trošičku jinej model, než ty, co prodávají operatéři. Takže si nemůžu nastavit Seznam, co by byl "alespoň něco."

Máme další úterý a s ním další video. Tímhle tempem skončím mimochodem někdy kolem 12. března 2014. Teda za předpokladu, že Corey přestane publikovat videa :)

V minulých dílech jste se dozvěděli:

Tassl začal recenzovat jednotlivé díly ze seriálu Eklektického čarodějnictví, protože mu to přišlo jako dobrej nápad. Ale pak se ho přímo Corey zeptala, čehože tím chce dosáhnout. A upřímná odpověď zní: Videa se mi líbí, považuju to za dobrej nápad a chci videím poskytnout další publicitu a více shlédnutí. Takže z formátu "recenze" přecházím na něco jako "názory na video."

Tentokrát se nejdřív podívejte na video, ať víte, o čem to mluvím.

Prezentace:

Nejdřív ke slibům: Minule jsem Codymu slíbil, že si poslechnu projev skrze svoji profesionální deformaci a nějak se k tomu vyjádřím. Mimochodem, tohle video Cody přeskočil a šel rovnou na video číslo 3. Možná že ho zmátla indexaxe od nuly? :) Ale zpět k prezentaci: Párkrát se Corey zadrhla a možná by to chtělo zapracovat na eliminaci parazitního výrazu éééhm.

A vy jste mezi těmi pár šťastlivci, kteří se to dozvědí. Peníze leží přímo před vámi a vše, co musíte udělat, je jen je zvednout! Díky jednomu jednoduchému triku můžete být do roka a do dne milionáři! A já vám tenhle trik prozradím zcela zdarma! Tak čtěte dál!

Začalo to tím, že Coreymmah začala natáčet videa o eklektickém čarodějnictví. A pak si jí všimnul Cody. A o pár měsíců jsem začal recenzovat její videa i já. Například u toho posledního videa o knihách napsal Cody v jeho postřehu toto:

Zkrátka, je vidět, že tenhle přístup (prezentace*) je poněkud nedospělý a je zde stále co napravovat. Předně nepoužívat slova a fráze jejichž význam neznám. V hospodě se to snese, ale ve veřejném videu na YouTube už méně. (zdroj)

* Redakčně doplněno pro dodání smyslu.

Pod jeho recenzí se strhl miniflamewar na téma "prezentačních dovedností," kde mimo jiné z úst komentátorky s nickem Smrtka zaznělo: