Text

Tenhle článek by neměl zapadnout a navrhuju ho sdílet všem, co hledají "staré známé" : Janinka udělala bezva seznam na téma  kam odešli z bloguje - Tak se tam zapište do komentářů. Díky

A výhercem se stal Old Shatterhand

Je to tu! Tasslovice slaví, protože počítadlo ukázalo magickou hodnotu 80 000 návštěvníků. Další asi budu slavit až na 100 000 ;)

Dosáhnout daného čísla trvalo tomuto webu celkem 2456 dní, takže klasickou matematikou se dostáváme na nádherných 32,6 návštěvníků denně.

Ano, správně: Každý den sem přijde jeden trpajzlík.

Navíc toto je článek číslo 975, takže každej nesmysl, co jsem kdy napsal, si v průměru prohlédlo 82 lidí.

Jinak s publikováním jsem na štíru - za den vyprodukuju průměrně jenom 0,4 článku. Nejhorší je, když musím každý třetí den napsat jenom 0,2 článku, aby mi to taky vycházelo. :)

Děkuji za návštěvnost a těším se na její zvýšení ;)

Tassl

Ačkoliv už dávám jedno lízátko všanc pro návštěvníka číslo 80 000, tak druhé lízátko slibuji tomu, kdo příjde na to, kolikáté narozeniny jsem poprvé oslavil na svém blogu.

A abych taky jednou oslavil narozeniny trochu jinak, tak jsem se rozhodl nasdílet vám divné písně, co se mi fakt líbí. A začneme zlehka, takovým herním trollením:

Nechci vás zpočátku moc vyděsit, takže pokračujeme mým celkem oblíbeným tajemným chlápkem s kytarou, co dělá inovativní videa:

Ještě dejcháte? Asi jo. Tak se trochu víc uvolněte u chlápka, co nazpíval melodie Johna Williamse ;-)

A přidáme trochu plyn na kreativitě a divnosti. Připoutejte se, jedeme z kopce!

Řekněme si na rovinu, kdo jiný by mohl hrát Boha?

Mike Oldfield je odpověď!

Myslíte si, že jste viděli všechno? Tak se pozorně dívejte ;)

Tak to jsem asi v kelu jako Baťa s dřevákama.

Baťu mám rád. Jejich číslo 45 je kompatibilní s mojí nohou, což se u jiných obuvnických společností nedá říct ani náhodou.

Navíc, když se něco stane, tak reklamace je vždy rychlá a bezproblémová. A když náhodou nemají moji velikost na krámě, tak si ji můžu nechat poslat domů a kdyby náhodou daná velikost 45 nebyla kompatibilní, tak viz bod před tímhle.

Nemusíte se tedy divit tomu, že jsem členem Baťa klubu a poslední dobou, když potřebuju boty, chodím zásadně k Baťovi. Proč se crcat u jiných obuvníků s nekompatibilní velikostí, když vím, že mi budou Baťovky sedět jak Baťovi cvičky.

Venku zuří léto a moje aktuální obuv je out jak Baťa s pneumatikama. A tak jsem doufal, že mi Baťa pošle nějakou nabídku.

Nejdřív přišla totiž jarní nabídka dámských lodiček. Chvíli jsem přemýšlel o objednávce mojí velikosti, ale žena povídala, že se v tom prej blbě chodí. Pak mi přišla zvláštní nabídka dámských kabelek. Tu jsem teda ignoroval, protože kabelku nepotřebuju.

A dneska, konečně!

Uvnitř článku: Konečné a zásadní odhalení programu, který ostatní programy strčí do kapsy. Navíc rozhovory, fotogalerie a křížovka.

Sám sebe považuju za early adoptera - tedy člověka, co rád zkoumá a zkouší nové technologie, hračičky a tak vůbec. U mobilních telefonů - poté, co mi jich rukama prošlo asi tak padesát - mě to naštěstí přešlo. Ale u různých (nejen online) služeb a programů mě to nepřešlo dodnes. A tak jsem jednoho dne vyzkoušel Evernote.

Dobře se to používalo a poznámky se tvořily jedna radost. Ovšem tak po dvou měsících jsem přišel k jednomu zajímavému zjištění: 98 % mých poznámek vypadalo nějak takhle:

• Vajíčka
• Chleba
• máslo
• kondomy

Zbylé případy užití byly především nápady na povídky do Tasslovic, či nějaké ty básně. Ale i tak mi Evernote vyhovoval a svou úlohu "nákupního seznamu kdekoliv" plnil na jedničku.

Byl jsem obeznámen s tím, že se zde chystá sebevražda. A byl jsem požádán, abych o tom napsal

Nějak dlouho jsem nepsal články s titulkem a perexem, co pak naprosto ale vůbec nesouvisí se samotným textem příspěvku. Tak jsem si řekl, že bych to mohl napravit. Tudíž odteď, až do odvolání budu publikovat články s "bulvárním" titulkem a možná i perexem. Ale to bych nebyl já, aby ten titulek a perex alespoň nějak nesouvisely se samostatným článkem. Tenhle článek bude opravdu o sebevraždě. Ale nikoliv o sebevraždě člověka, ale služby, výrobku a operačního systému: Nokia a Windows Phone 7.

Včera mi totiž přišla upomínka od Kooperativy. Mám u nich nějaká ta pojištění a prý jsem asi zapomněl zaplatit. Stane se.

Ale víc mě zaujala obálka od kooperativy, než samotný dopis: Jako správná společnost využila Kooperativa obálku k selfpromu. Na dané obálce bylo totiž uvedeno, že Kooperativa má aplikaci pro chytré mobily. A když si ji jako stáhnu, tak by mě mohla sama upozornit na to, že jsem jaksi někde opomněl platbu. A hned vedle toho příhodně umístěný QR kód, aby se mi stahovalo mnohem lépe.

Aneb včerejšek a dnešek v práci

Na mým projektu není aktuálně moc co dělat, tak jsem se rohodl, že pomůžu kolegům s testováním jiného software, který v zásadě pomáhá v té samé oblasti, takže by to mělo bejt OK. Co na tom, že já jsem zvyklej především na specifika německého trhu, kdežto tohle je pro Slovinsko, ale nešť.

I dostal jsem produktovou specifikaci, abych si teda přečetl, o čem jakože ten program je a co by to dle projektového vedení mělo dělat. Přečetl jsem si ten dokument a zeptal jsem se kolegů na pár nejasností. Takže dneska máme už druhou verzi dokumentu. Fajn.

Zkusil jsem si pustit tu testovací verzi programu. Nešla spustit.

Fajn.

Takže jsem včera dělal na "workaround" řešení přesně pro neštěstníky, jako jsem já: Program krom dektopové verze disponuje i verzí webovou, takže jsem si proklikával GUI.

Aneb proteinová dieta po dvou týdnech

Zaprvé: Jíst jenom proteiny je dlouhodobě podle mě riziko. Aktuálně jsem na dvou týdnech jen na masu, mléku a sýrech už zařadil "návratový kurz" takže se na mém jídelníčku objevuje více zeleniny a přidávám tolik žádaný cukr, zatím pouze ve formě ovoce. Ale i po dvou týdnech jsou výsledky celkem zajímavé. Tohle slouží jako malé shrnutí:

Dost jsem zhubnul: Můj pivní břich se splasknul a už mám jenom "bříško." Necítím se tolik nafouknutě, jak jsem se cítil před 14 dny. Navíc mě už při pohybu nebolí kolena, což považuju za největší úspěch. Ano. Byl jsem tak těžkej, že už mě bolelo se jenom hejbat. Navíc ze mě padají kalhoty, takže zas budu muset najít nějakej ten pásek.

Pomalu se suneme k jednomu malému jubileu, takže: Tomu, kdo mi pošle screenshot s přístupem číslo 80 000 slibuju malé lízátko!

Let the war begin

dolorem ipsum, quia dolor sit amet

Ano, znova se hlásím do bložínku 1000 věcí, co mě serou s dalším hejtováním, tentokrát o latině. A začnu hned takhle: Na střední jsem celý dva (útrpný) roky studoval latinu. Dodnes mě ve snu děsí představa, že jsem musel do latiny překládat strašně užitečný věty jako: Krásné dívky jsou děšeny velkou vlčicí v temném lese. Případně v písemce oblíbená věta byla: Děti táhnou do školy.

To je tak, když pátou inklinaci ještě neumíte, ale tu první už jako že jo.

Dobře s latinou umí bejt sranda. Dodnes vzpomínám na to, jak naše latinářka viděla scénu z Monthy Pythonova Života Briana, kde Brian píše slavnou větu Římané jděte domů! A ano, byla mrtvá smíchy až do konce celého filmu. Jenže víte co?

Tohle je jedinej podělanej vtipnej moment, co s latinou zažijete!

Myslíte si, že vaše latinské schopnosti zabírají na holky? Tak já vám něco řeknu: Zkoušel jsem svejma znalostma latiny okouzlit celkem pět holek. Víte ke kolika zásunům to vedlo? Ano, správně: Ani k jednomu!