Text

chci být kuchařem!Já vím, že už jako docela velkej jsem. Jednak na výšku měřím přes 180 centimetrů, na šířku je mne těžko přehlédnout, věkově jsem oddíl teenagerů opustil už někdy v minulým tisíciletí a ještě k tomu všemu jsem inženýr.

Ale neberte mi iluze toho, že ještě vyrostu.

Moje kulinářské úsilí se rozvíjí již hodně dlouho. Od základních pokrmů (teplej čaj, teplý kafe...) přecházel jsem ke složitějším (teplý párky) až k těm absolutně hardcore jídlům (míchaná vajíčka)

A rád se svým uměním chlubím. Pochlubil jsem se jednou jedné slečně svým uměním a dostal jsem speciální recept. Recept tak slavný, že se o něm dokonce i píše na úplně jiném blogu.

Hu, já vůl jsem telefonicky odsouhlasil, že vím, jak se dělá vodní lázeň. To, že to vím pouze teoreticky je úplně jiná záležitost a běžná ženská to přeci nemusí vědět, že? (aha, teď už je asi trochu pozdě...)

Ale může mi nějaká žena prozradit, jak se sakra vyndává horká čokoláda z prakticky vroucí vody? Jak mám ten rozžhavenej hrnek s čokoládou vyndat, ha?

Opustil mne můj věrný přítel ... na věky...Vážení přátelé,

měl jsem přítele. Věrného přítele. Provázel mne všude. Byl se mnou, když jsem někam jel, byl se mnou, když jsem měl dobrý nápad a nebo si jenom tak "zaplkat"

A najednou mne opustil. Pohleďte:

Přítel mne opustil. Náhle a bez jakéhokoliv varování. A já neustále řeším, jestli si mám pořídit nové PDA a nebo jestli náhodou nejsem až moc rozmazlenej.

Při bližším pohledu jistě zjistíte, že záruční oprava by nebyla uznána a z vlastní zkušenosti vím, že by výměna displeje stála stejně a nebo i víc, než zbrusu nové PDA

Původně jsem chtěl vznést otázku do publika, jestli si mám koupit nové PDA, když mi tohle odešlo. Jenomže si čím dál tím víc uvědomuju, že poslední dobou jsem měl PDA pouze jako kalendář a nic víc.

Takže si zkusím koupit papírovej kalendář, protože 6000 se mi za kalendář nechce dávat :-)

za šílenými lidmiAsi tak nějak "začínám" řetěz blognutí, která budou mít to samé zadání: "Napiš, co jsi dělal v pátek večer a v sobotu hodně brzo ráno v Praze. Proč tam byli další bloggeři, co se tam dělo a proč jste proboha říkali tramvaji metro."

Takže co jsem dělal já. Slušno je podotknouti, že v pátek jsem vstával již v šest ráno, abych již od sedmi od rána mohl být v práci a vysvětlovat některým zákazníkům, že odpovědi na své otázky by mohli získat třeba na téhle stránce.

Takže mě asi co nevidět vyhodí, protože jsem jednomu VIP zákazníkovi neposkytl tu VIP informaci, jestli se při propojení Nokia PC suite s mobilním telefonem přes bluetooth aktualizuje firmware v telefonu.

To chtělo zapít.

Naštěstí byl jsem již domluven s dalšími lidmi, že s tím v pátek večer něco uděláme. Inu, sednul jsem do vlaku (dokonce i správným směrem!) a vydal se do matičky stověžaté, města měst a holubů, drahé a milované Prahy.

a jiné další záležitostiTak, čtenářskou obec jsem si přilákal. Doufejme, že včetně i mých kolegů v práci, co nedávno objevili můj blog. (sakra, sakra, sakra!) Budeme se bavit o klitorisu. A to jenom proto, abych hned v dalším odstavci nenápadně změnil téma někam hoodně daleko.

Třeba až do Kanady. stát je to sice až moc velký na to, abych ho mohl srovnávat s klitorisem (třeba taková Kanada se fakt skvěle hledá na mapě, hehehe) ale zato jsem s Jeffem strávil další skvělou hodinu angličtiny.

Jednou se mě ta moje zeptala, jestli já jsem se někdy na hodině angličtiny neopil. Musel jsem hooodně dlouho přemýšlet, než jsem objevil asi tak dvě až tři naprosto nudné a ničím nezajímavé hodiny angličtiny. Kde jsem doplňoval předložky, gádal správné použití času a dělal veskrze vše, co se tak na běžné výuce angličtiny dělává.

Tak tentokráte to tak nudné nebylo.

Jeff si pozval své kamarády z Kanady, připočtěmež k tomu jeho sestru a ještě jednu kanaďanku, která tam byla ... no, asi do počtu.

Je tu nový hrdina!Jelikož jsem již několikrát byl v posilovně, začaly se u mě projevovat neobvyklé schopnosti. Díky tomu, tže jsem hned napoprvé uzvednul dvousetkilovou činku jednou rukou, uvědomil jsem si, že jsem obdařen super silou.

Z posilovny doběhl jsem domů (pro Hradečáky: Od Kefru až kamsi za hlavák) za pouhých třicet vteřin. Tehdy jsem si uvědomil, že jsem obdařen i super rychlostí.

O události, která vedla k uvědomění si mojí schopnosti vidět skrze předměty raději pomlčím. Rozhodl jsem se totiž, ře se stanu novým, zcela tajemným hrdinou Hradce Králové!

Gotham má svého Batmana, Springfield má svého Duffmana, NYC má Spidermana, svět má kapitána Stronga a nyní Hradec bude mít mne, Tasselhofa!

Chtěl jsem sice vystupovat pod reklamní značkou šululipidlifrčka, na kterou jsem si zařídil i ochrannou známku, ale poté mi výrobci reklamních placek pro běžné obyvatelstvo řekli, že by se jim tam tohle jméno nevešlo a navíc mi odmítli udělat jakékoliv tričko, či hrdinský oblek, tak že prej jestli chci mít tak blbý jméno, musím si vyrobit kostým sám.

tak se můžu pochlubit svejma lyžema :-)Jelikož oTc se pochlubil tím, že si koupil snowbordel jenom proto, aby zjistil, zda ho baví jezdit na tom udělátku, já jsem byl ale chytrý a protřelý zákazník.

Půjčil jsem si lyže a nechal jsem se ukecat k tomu, že si na ně taky stoupnu. A zjistil jsem, že ačkoliv mám o prkno víc, než již výše zmiňovaný, tak jsem prkno ještě větší :-)

Dokud jsem na na nich jenom stál, tak to bylo v pohodě:

A já vůl jsem si myslel, že třeba takový sjezdový lyžování je naprostá hračka! Mýlil jsem se. Jak já jsem se jenom mýlil! Začal jsem razit teorii "jelikož neumím brzdit, tak budu brzdit prostě tak, že sebou hrcnu na zem".

Potom, co jsem sebou na zem hrcnul asi tak tisíckrát, mě to samozřejmě přestalo bavit. Tady máte jedno z těch hrcnutí:

Nejhorší na tom bylo, že to vše fotil a natáčel můj šéf. Takže když šéf řekne "zvedni se a lyžuj dál" tak co můžete dělat? No, správně, nic.

To není jak se Zúzi, drahý oTcku!

proč jsem tak línej?Ano, chtěl jsem sem dát hezkou galerii fotek. A pro všechny. Ale já si řekl NE! A to prosím ani nedělám pro Vodafoun. Jo, tak hluboko jsem klesnul.

Tajně doufám, že třeba takový Jeff mě čte (ne, jsem až příliš líný na to, abych teď cokoliv komukoliv vysvětloval).

A ačkoliv je Jeff kanaďan a furt na mě vytrvale mluví anglicky (není to náhodou proto, že mu za to můj štědrý zaměstnavatel platí?), tak se díky své lenosti na angličtinu na tomto blogu vykašlu a dál tenhle línej příspěvek budu psát česky.

Chjo. A to jsem chtěl jenom 4 řádky, abyste si jakože fakt uvědomili, že jsem dnes extrémně líný. No nic. Když už jsem se dostal tááákhle daleko, tak bych se třeba mohl vzchopit a dát sem alespoň link na fotky z Pragoconu.

Varuji přítomné čtoucí, že pokud to čtou někde z archivů, tak ty fotky asi online už nebudou, protože mají velkých 60 mega. A jestli tam ty fotky nejsou už teď, tak mi nepište. Byl jsem až moc línej je tam dát :)

doufal jsem, že přijedešMilý Koljo, píši Ti tak trochu otevřený dopis. Chtěl jsi vědět, jaké to bylo na Pragoconu. Dobrá, tedy. Dozvíš se to. Nejprve Tě však chci informovat, že jsem neprozřetelně zavítal na přednášku v sekci maelströmu na téma "jak nenapsat stokrát totéž" a jsem plný nevšedních nápadů a doporučení.

A hlavně jsem se dozvěděl, že recenze je psána o díle, které čtenář nezná. Kritika se píše ohledně díla, které čtenář zná. Jelikož jsi tam nebyl, dovolím si Ti napsat recenzi.

Vlak. Sedm lidí. 441 korun. Dvě hodiny. Valmor, Dia, Scarlet, Bratr, Tereza, a zbytek si už nepamatuju. Výhybky. Cesta. Nádraží. Vlak. Bez Koljy. Prostě jen tak.

Věděl jsi vůbec, že tentokrát to nebylo v Dejvicích? Žádnej Švejk. Žádnej Borinův sen. A upřímně: Ani žádnej Borin. Jenom pivnice U Drsnejch s tak protivným výčepním, že jsem raději zůstal celý con střízlivý.

Vafor, registrace, kniha. Proč jsi nebyl ani v té knížce, Koljo, proč?!

A Tassl se mění se životemJenom krátce, než splodím něco delšího: Jak se vám to tu líbí?

Bene Tleilax se pouští do zatím neprobádané oblasti, meziplanetárního cestování.Stalo se to (jak jinak) jednoho krásného slunečného dne. Vyděšený ministr financí Naw přiběhl do naší redakce se zdrcující zprávou: Cena Gildařských matrixtrailerů opět stoupla na burze! A to vše zrovna v době, kdy každý Tleilaxan zvedá svou hlavu (či jiné senzory) ke hvězdám a hledá další místečko, kde by se usídlil.

Nadešel čas pro hrdiny. Můj čas.

Nechal jsem se vést Vírou. Náš osvícený abdl Face ve svém náboženském rozpoložení uzřel tento plán: Jméno projektu: Prozření vesmíru popis: zabydlení druhých až třetích planet plán: a) žebřík b) trampolína c) katapult d) dame to za ukol relmimu a pujdeme se obesit e) pohyb na neocekavatelnost, predpokladejme ze nas nikdona druhych pl neceka, tedy pak prave tam se musi objevit tleilaxanska inkvizice a jeji nadrze osviceni

Držel jsem se tohoto plánu a okamžitě jsem to vymyslel. Zefektivnil jsem přechod na další planety a mezitím jsem objevil novou ultimativní útočnou zbraň. S hrdostí vám ukazuji svůj nejnovější vynález, který se již jen vzdáleně podobá trampolínám, které známe. Nejenže můžeme trampolínu využívat k přechodům na další planety, ale také k útokům na cizí planety!