Text

Po půl roceMám takový dojem, že vás již nevidět začne všechny, co mě máte v contact listu, ICQ opruzovat, že se něco děje. Tak se prosím nedivte, že začínám mít polemizující náladu.

Zkopíroval jsem příspěvek z prvního ledna a hodlám ho okomentovat po skoro půl roce. Ožralej jsem si sepsal novoroční předsevzetí a teď vám řeknu, jak to teda je.

Původní text je psán normálně, můj komentář z dneška je kurzívou:

Část jedna: Splnitelná přání - Budu si mýt hlavu každý den, jelikož mám šíleně mastný typ vlasů a jak jsem zjistil, tak holky neletí na hochy s mastnými vlasy. Čím to asi bude? :-)

předsevzetí je splnitelné, už jsem se o to celkem úspěšně pokoušel i ten minulý rok.

Vlasy si myju fakticky každý den. Teda, ne uplně každý den, ale řekněme, že za 20 dní si umyju vlasy tak 19.5 krát. Párkrát se prostě ocitnu v místě, kde není možnost si umýt vlasy.

Někdo má růžovou...Už jsem se tu chlubil, že jsem T-Mobile prodal skvělý nápad, jak zlepšit jejich systém pro zadávání nápadů. A za tento nápad, zadaný do starého a zkostnatělého systému nápadů jsem byl odměněn.

A mimo jiné jsem dostal (naštěstí) černý T-Mobile šátek. A jednoho dne jsem se odhodlal, že si jej vezmu na sebe, tedy přímo na hlavu. Stalo se tak na infolince ... ehm, pardon ... na zákaznickém centru, kde jsou mí kolegové již na leccos zvyklí.

A kupodivu to mělo celkem kladný ohlas. Tak jsem si šátek zamiloval a čas od času v něm chodím dokonce i mezi lidi. Dívají se tedy na mě divně, ale na to jsem tak nějak zvyklý. Zvyknul jsem si od chvíle, kdy jsem si koupil Lásku.

A tak jsem se rozhodl místo svého nahého zadku (sorry, děvčata) vystavit svůj hnusný xicht. V šátku, samozřejmě. A jelikož jsem si chtěl připadat hodně drsnej, tak jsem přibral i černé brýle a svého Glocka:

Tvářím se velmi drsně a chvílemi takhle oxichtěn chodím i po městě. Teda, až na toho Glocka. To dá rozum. To by mě zatkli za terorismus, nebo tak nějak :-)

The new generationTímto se bloggerům na vědomí dává, že Poetický klub bloggerů vstupuje do nové generace. Prvého, čeho si uživatelé Mozilly všimnou nejvíce, je nový hnusný design, made by me.

Mnozí z vás se nyní stali spoluautory blogu. Dostanete se do poetického klubu velmi snadno. Stačí se normálně nalogovat do systému bloguje.cz a zvolit tento weblog k editaci.

Pro ty méně technicky zdatné je zde přiložen obrázek:

Stačí se z vašeho blogu přecvaknout na "Poetický klub bloggerů" a kliknout na změnit. A poté můžete vesele básnit :-)

Dodělal jsem i na poetickém klubu tu vychytávku, že se zobrazí váš login u básně, tudíž se nijak nemusíte podepisovat. Ale to samozřejmě nechávám na vás.

V současné době jsou poetickými tito bloggeři: Tasselhof, Lucy Stike, Ben, oTc, neviâthiel, Laura z Palerma, Zúzi, Dominique von Tralala, Yfča. Pokud by někdo měl zájem se podílet na poetickém klubu, stačí kontaktovat jednoho z těchto lidí (nejlépe však mě :-) a hned budete zařazeni.

Doporučím nažhavit vaše RSS čtečky. Básnění začíná...

Překopírovávám článek Jane Doe o velmi svízelné situaci časopisu Nový prostor a jeho prodejců. Prosím, potlačte svou lhostejnost a pomozte těm, co se snaží.řevzato z blogu Jane Doe: řevzato z blogu Jane Doe: http://www.janedoe.cz/164657_item.html#spot-164657

***************

včera sem si zase jednou koupila NP a nestačila sem se divit. je mi z toho smutno.

NP nedostal pravidelnou dotaci od MPSV a tak je teď v existenční krizi. týdenní periodiita přejde na měsíční a všechno bude na horším papíře a nebarevně.

co je ale horší, je situace prodejců. podle odhadů přijdou o třetinu až polovinu svojich příjmů, protože budou mít menší šanci časopis prodat. tvrdí, že první týden si ho koupí ti, co mají zájem. druhý týden ti, co třeba zapomněli, ale třetí a čtvrtý týden je budou odmítat s tim, že už časopis mají.

pro většinu z nich je prodej časopisu jediným možným zdrojem příjmů, který jim umožňuje žít v mezích lidské důstojnosti. platit si ubytování, jídlo, hygienické potřeby a pokrývat nejnutnější výdaje.

Nedá mi to a musím pokračovat :-)Kapitán Strong se zoufale rozhlížel po aréně. Hledal cokoliv, co by mu pomohlo bojovat se zuřivým chlupatým monstem, které se na něj krvežíznivě sápalo zpod pomalu se otevírajících dveří.

Vše sezhora sledoval Kerpoff. Slizce se usmál a nařídil jednomu ze svých nija-wizardů: "Přineste mi čokoládovou tyčinku. Tohle si musím vychutnat."

"Měl byste dát se sladkým pozor!" namítnul Strong, "pak se nedivte, že máte tak odporné zuby."

"Děkuji za vaši pozornost, pane Strongu. Ale měl byste spíš věnovat pozornost mému ... zvířátku." odvětil temně Keproff a začal rozbalovat čokoládovou tyčinku, kterou mu přinesl jeho temný posluha v brutálně zmasakrované lebce jednoho z brutálně zmasakrovaných vězňů.

Strongovy oči začaly soustředěně fosforeskovat. Dveře, které jej dělily od zrůdného medvěda, byly již plně otevřeny. Monstrum hladově zařvalo a jeho temné a šílené zvířecí oči se namířily na Stronga.

Spam spam spamSpamiky miky bliky mee mee mee! Miky liky bliky spamiky bliky Benbuben mee mee mee! Spam spam miky liky spamiky bliky miky liky mee mee mee! Miky liky bliky spiky mee! Mee mee spamiky bliky liky mee!

Spam spam spam spam spam spam! Spamiky spamiky spamiky spam! Spam spamiky bliky miky spam! Benbuben miky bliky mee!

inspirace lobemČísla jsou prostě jenom pořadí jak mě to napadlo:

1) Terminátor 2: Arnie Schwarzenegger kráčí chodbou, z druhé strany chodby proti němu běží John Connor. Arnie z krabice růží loví brokovnici, růže padají na zem a on po nich šlape.

2) Vetřelci: Hláška "Vasquezová! Někdy si o tobě myslím, že jsi chlap!" a odpověď: "To samý si myslím já o tobě."

3) Podfu(c)k: Vaše zbraně mají na boku napsáno replika. Kdežto ta moje Desert Eagle .44

4) Pokrevní bratři (The Boondock Saints): Moment, kdy poprvé vstoupí vyšetřovatel na scénu, pustí si do sluchátek operu a během tančení na operu vyřeší, jak proběhla přestřelka.

5) Kill Bill: Nevěsta přemlouvá Hattori Hanza k tomu, aby jí vyrobil katanu. Celá scéna od chvíle, kdy Nevěsta vstoupí do baru po chvíli, kdy na okno napíše "Bill"

6) Přelet nad kukaččím hnízdem: Jack Nicholson dá žvýkačku náčelníkovi. Náčelník řekne: "Díky"

... pornografie...Když jsem si přečetl Lauřin článek, kde blogování přirovnává k pornu (alespoň mi to tak vyznělo) tak jsem nechtěl věřit. Jedná se přímo o tenhle článek, kdyby náhodou chtěl někdo se mnou polemizovat.

Dnes jsem si přečetl svůj včerejší článek (ne ten s kapitánem Strongem fakt nemám na mysli) a musím Lauře dát za pravdu. Opravdu jsem i já ten exhibicionista, který vystrkuje svůj nahatej zadek.

Kdybych měl čas (a zvrácenou náladu) tak se klidně přihlásím do BigBrothera. Přece jenom, průběhy castingů na tyhle monstrózní Superakce již znám.

Jedna moje "Tasslova depka" právě vedla k tomu, že se nyní Tasslovice jmenují literární. Však vidíte, k čemu to vede, když člověk píše o sobě. Je to jenom teatrální vystrkování zadku.

A navíc mi za to nikdo neplatí. Ve VyHulených, či BigBroer bych měl alespoň šanci získat nějaký ten milion (pokud bych se tvářil dostatečně růžově).

juchů?Tak je vás tu 8000. Hezké...

Nejnovější přírůstek se zde vyloupnul z Univerzity Pardubice dnes v 16:46:39

Tak se chvilku tvařte že vás to třeba zajímá...

Tak nic no...Mám zase neodkladný pocit, že kdybych neexistoval, udělal bych lidem ve svém okolí mnohem líp. Pokouším se razit teorii, že když neprospívám, tak alespoň nebudu ubližovat, ale to se mi nedaří.

Když se snažím někomu zalichotit, tak je to pro toho druhého jak bodnutí nože. Je to prostě součást mojí mluvy a já prostě vyslovím věci dřív, než si vůbec uvědomím, co to tomu druhému může způsobit.

Neumím plánovat věci dopředu. Nemyslím na budoucnost. Nezajímá mě. Sice rád píšu scifi, ale o tom, co budu dělat zítra, mám mlhavý pojem. A příští týden už vůbec neřeším. Takhle žiju.

A tímhle přístupem opět jenom ubližuju.

Neumím bejt šťastnej, protože neumím dělat lidi šťastnými v realitě. Na internetu mi to možná chvílema šlo, ale asi realita je trochu jiná.

Scházela někomu depresivní nálada na tomhle blogu? Tak tady jí máte.