ŠtítekZ Tasslovické kroniky

Tento twít. Něco na něm je. Neplatí vždycky.

Všeho moc škodí. Škrtání škodí. Krátké texty jsou výstižné. Ale.

Skvělé copy se nepozná podle počtu slov.

Nebojte se čárek. Dlouhá souvětí občas zabíjí text. Ale tečky taky. Vykřičník nepomůže!

Nedávno jsem si do své čtečky přidal sexem nabitý blog, kde jedna sex experimentátorka píše "otevřeně" o sexu. Jo, taky jsem se na to chytil, stejně jako vy jste se kdysi dávno chytli na moje poprvé.

Jo, sex prodává, to je pravda. Ale přesto jsem si o minulém víkendu uvědomil jednu věc: S manželkou jsme provedli něco, co oba dva považujeme za naprosto intimní záležitost. Udělali jsme to před sebou a konečně jsme se o tom bavili jako dospělí lidé.

Jak moc jste napnutí, co ze mě zase vypadne?

Když jsem se totiž o víkendu pochlubil, že si hodlám dát dohromady všechny své výdaje, tak jsme se rozhodli do toho říznout, a dali jsme dohromady rodinný rozpočet.

Na papír jsme si sepsali, kdo má jaké příjmy a jaké měsíční závazky. Vyšla nám (díkybohu) každému kladná částka, do které se doposud skrývalo "moje" a nebo "ostatní".

Kolik kdo z toho dáme za olečení, za zábavu, pro osobní potěchu? V klidu jsme to napsali na papír, protože:

Jo, už jsem o tom jednou psal, ale tehdá jsem to nechal jenom na "opravdu stálých výdajích." Tentokrát jdu o úroveň níž:

Nainstaloval jsem si na mobil aplikaci Spending Tracker a zavázal jsem se si za únor sepsat úplně všechno.

Zatím se nehodlám nikde a na ničem omezovat. Na březen plánuju, že totiž moje rozhodnutí půjde ještě na další úroveň: A to takovou, že si zkusím vytvořit takový plán příjmů a výdajů, abych konečně po dlouhé době přestal mít pocit, že žiju od výplaty k výplatě.

Naposledy jsem se ptal, jak jste na tom s rozpočtováním vy. A teď zásadní otázka pro únor:

Co děláte s penězi, které vám zbydou?

Ne, nemám na mysli epic meal time. Mám na mysli doopravdovou práci.

Fajn, rozhodli jste se neprokrastinovat? Super! Chválím vás!

Dokonce jste vyzkoušeli i moji poslední techniku, a to nastavit si rajče? Gratuluju! Jste na dobré cestě!

Jenže... Pořád to nefunguje? Tak to vám budu muset ukázat svůj další trik:

Tohle je můj další trik! Žánr, kterému se říká epic music.

Musíte vyplnit nudnou tabulku? S epickou hudbou vám daný úkol bude připadat jako úkol hodný hrdinů. Je potřeba sepsat nudný mail? Do něčeho se vám nechce? Potřebujete tu správnou náladu?

Jednoduše: Vždyť teď při psaní tohoto článku poslouchám epickou hudbu! Každé slovo za slovem má pak význam, jako odjišťování atomové bomby dvě minuty před výbuchem.

A když se potřebuju soustředit?

Tento článek je reakcí na článek od Otc: "5 rad k neúspěchu"

1. V tom Ferrari to není

Žijeme v době, kdy si spousta lidí myslí, že "úspěch" musí nutně znamenat Ferrari před barákem. A kdyby barákem. Velkou vilou s vlastním bazénem. Dvoumetrová telka v každý místnosti a tři koupelny.

Vo tom to fakt není. Dokud budete věřit, že znamením úspěchu je Ferrari před barákem, tak nebudete úspěšní. Před tím mým stojí Fiat Multipla, cože je vnímaný opak oproti nablýskanému Ferrari, a přesto si připadám úspěšný.

2. Učte se od odborníků

Jo, souhlasím s Ondřejem. Dneska se na internetu za odborníka prohlašuje kde kdo. Tak jak doopravdy poznat toho "správného" odborníka? Já se řídím tímhle pravidlem:

V místnosti se postav vedle nejúspěšnějšího člověka. A jestli jsi v té místnosti nejúspěšnější člověk ty, tak jsi ve špatné místnosti.

Jestli existuje pochoutka, co mi doopravdy chutná, tak je to vlašský salát. Mám ho rád už odmalička, když jsme s maminkou chodili do mléčného baru na deset deka s rohlíkem.

Jenže tehdá to ještě byl poctivej socialistickej vlašák.

A nebo mi prostě a jednoduše chutnal víc, protože jsem vůbec neřešil, co v něm doopravdy je.

Že vlašák je sbírka hnusů, mi došlo v momentě, kdy jsem si koupil vlašák předzabalený. A přečetl jsem si složení. Tolik emulgátorů, stabilizátorů a éček na jednom místě... až jsem se bál, že mi ten salát v ruce co nevidět vybouchne.

Ale i tak ho čas od času jím, protože mi prostě chutná. Ale jak ho jíst, a necpat do sebe hnusy?

Připojuji se tímto k cuketkovu zvolání:  Já chci normální vlašák!

Když začnete vyrábět normální vlašák, bez výrobního salátu a éček, tak já si ho k vám budu chodit kupovat. Tak jednou týdně.

Co vy na to? Kdo se toho chytí?

Poslouchám si tak rádio a tam hlásí, že včera (20.1.2015) oslavil narozeniny Lorenzo Lamas, kterého v Česku známe především ze seriálu Odpadlík.

A jelikož jde o rádio, kde moderuje dvojice chlap-ženská, tak ona paní zareaguje na zprávu svého kolegy zcela bezprostředně: "Cože? Von ještě neumřel? Kolik mu asi je?"

Abyste to nemuseli bingovat, tak Lorenzovi bylo včera krásných 57 let.

Ale aspoň jsem se trošku ujistil, že nejsem sám: Je to zvláštní systém uvažování. Máte oblíbenou seriálovou hvězdu (a nemusí jít o hvězdu ze seriálu, ale třeba o zpěváka, kapelu...). A vy tuhle hvězdu v jistém období svého života prostě žerete.

Pak buď vyrostete, nebo se prostě změní váš vkus, a na danou hvězdu v poklidu zapomenete.

A jelikož o dané hvězdě už nic nehledáte, nezajímáte se, tak najednou, nějak automaticky začnete předpokládat, že je prostě mrtvej.

No, a pak najednou, po mnoha letech nezájmu uslyšíte, že vaše hvězda z mládí slaví narozky, vydává desku, konečně má Oscara ... prostě něco.

Víte, kolik váží jeden hipster? Jeden instagram. --internetový vtípek

Už nějakou dobu používám Windows Phone 8 (o něm někdy jindy), a když jsem se dozvěděl, že i v tomto OS lze vesele instagramit, tak jsem se tam přihlásil a zatím si s tím hraju.

Když jakože chcete žít kreativně, tak si kolem sebe musíte hledat ty kreativní podněty, žeáno.

Vtip je v tom, že ačkoliv jsem ultra a mega kreativní, tak moji kreativitu zatím nikdo neoceňuje, fňuk. A to ani negativně, dvojfňuk!

Jazyková odbočka: Double-click se do češtiny překládá nejčastěji jako "poklepání" a útvar "dvojklik" je sice také možný, ale ne moc ustálený. Takže bych asi neměl používat dvojfňuk ale spíše "češtější" pofňukání.

Tudíž mě napadl geniální nápad.

Abych nemusel neustále pofňukávat (ha! funguje to a funguje to líp!)  že nemám žádné násle... dovníky? dovatele? Nohsledy? Folovry? Tak svůj instagramí účet zprapaguju i tady na svém blogu. Tady je!

Hele, kámo. Když mi říkáš, že jako do Kuklen nemá cenu jezdit, tak asi nevíš, o čem ty Kukleny asi jsou, jako.