ŠtítekZ Tasslovické kroniky

Sice jsem "z druhé strany" zvedl telefon naposledy v roce 2005, ale stále trpím profesionální deformací. Obvzvláště se projevuje tak, že hodnotím výkony operátorů infolinek.

"Dobrý den, pane Tasselhof, mluvíte s Karolínou Povídalovou. Jak vám mohu pomoci?"

"No, asi mám u vás nezaplacenou fakturu..."

Opatrné ticho. "Aha..." slyšitelné polknutí, "pane Tasselhof, podíváme se na to. Budu potřebovat číslo vaší smlouvy, pane Tasselhof."

Ano, chápu, že jsem jeden z mála. Možná jeden jedinej. Ale já na lidi z infolinek neřvu za to, že jsem zapomněl zaplatit, a tudíž oni mi poslali upomínkový dopis. Z druhé strany si pamatuju, že jsem opravdu světlou vyjímkou. A operátoři jdou do kolen z toho, že se sám aktivně ptám na variabilní symbol, potažmo číslo konta.

Operátor omdlévá pět minut poté, když ho klidným hlasem ujistím o tom, že platbu okamžitě provedu.

Po osmi letech blogování jsem se tak trochu bál, že nebudu mít o čem psát. Tímhle přístupem tu budu strašit ještě dalších osm let. Minimálně.

Jak jistě víte, tak jsem minulý čtvrtek odeslal stížnost České poště. Do dnešního dne se staly přesně dvě věci:

• Přišel mi automail na téma, že moji stížnost jakože zaregistrovali
• Přišel mi další automail, že je moje stížnost postoupena dál

Ano, to je všechno.

Žádné "ozveme se tehdy a tehdy" či snaha něco řešit.

Klasický problém státního molochu: Já v zásadě nemám kam jinam jít se zásilkou. Tak proč by se snažili, že?

Mňo, nic

Příští článek slibuju, že bude o něčem jiném.

Ale jestli se mi neozvou, tak tam budu volat ;)

Příliš bylo příliš. Toto je kopie e-mailu, který zasílám České poště s.p.

Vážení,

tímto si stěžuji na pobočku v Berouně na adrese (cenzura by Tasselhof):

Dne 31.10.2012 se mi pokusila poštovní doručovatelka doručit na moji adresu (cenzura) dopis určený do vlastních rukou. V dané době byla v bytě pouze moje manželka, které poštovní doručovatelka sdělila, že pokud se nemohu dostavit na poštu v Berouně, tak lze zásilku přeposlat na jinou ukládací poštu, dle mého výběru.

Následující týden jsem se marně pokoušel dovolat na telefonní číslo pobočky (cenzura), které nikdo nezvedal. Pokud zákazník vyčká na telefonu dostatečně dlouho a nechá telefon zvonit déle než půl minuty, tak hovor na druhé straně někdo aktivně vyvěsí.

Dne 7.11.2012 jsem se tedy dostavil na pobočku pošty osobně, před pobočkou jsem čekal již od 7:50. Pošta má oficiální otevírací dobu v 8:00. Tento den se ale přítomné poštovní úřednice rozhodly pobočku otevřít až v 8:05, ačkoliv věděly, že před poštou čeká přibližně deset lidí na otevření pobočky.

Šicí stroj mám už doma, děkuji za optání

Když jsem si minule stěžoval, že Mall.cz poněkud nezvládá logistiku, tak se mi do komentárů přihlásil jejich marketingový ředitel s tím, že mi velmi rád ukáže, jak se vlastně u nich logistika dělá. Moje žena zajásala, protože kontejnery, logistika a skladování je její velkou vášní. Slovo dalo slovo a minulý čtvrtek jsme se jeli podívat přímo do hlavního skladu v Počernicích.

Pro mě to byl zatím ten největší sklad, kde jsem kdy byl, a paní Žirafová-Tasselhofova se cítila  ve skladu jako doma. Po krátkém prohlédnutí skladu, systému naskladňování a celkového logistického procesu to bylo jasné: Mall se fakt snaží dělat logistiku dobře a aktuálně to jsou už boje s desetinkama procent. Samozřejmě, že se něco může pokazit, ale je to chyba jednotlivce, nikoliv systému.

Pro představu: Celková hodnota zboží na skladě je asi 200 000 000 Kč. Ano, to je dvěstě milionů.

Krátký a smutný příběh o nezvládnuté logistice a divném zákaznickém přístupu. Moje žena se už docela dlouhou dobu rozhoupávala, jestli bychom doma užili šicí stroj. A ve čtvrtek se nakonec rozhoupala, že bychom teda šicí stroj užili. Po chvíli pátrání se rozhodla pro šicí stroj AEG 2701 od mall.cz. Skladem u dodavatele, ale když objednáte do 14:00, tak předpokládají, že ještě tentýž den bude k dostání na hlavním skladu v Počernicích. Fajn, na prodloužený víkend stejně jedeme za příbuzenstvem do Hradce Králové a Počernice jsou v zásadě při cestě. Objednáno. Večer jedeme směr východ a žena stále nemá žádné potvrzení. Ale když už tam jsme, tak to aspoň můžeme zkusit. Hodinu před zavíračkou to na hlavím skladu Mall vypadá takhle:

Fronta až za roh. A to jsme "in the middle of nowhere"

Ano, tušíte správně. Tenhle článek má v mém redakčním systému jubilejní pořadové číslo 1000

A tentokrát jsem ho naprogramoval. Tudíž je to na hodinu a minutu přesně 7 let a 11 měsíců od chvíle, co jsem napsal ten první.

Nevěřil jsem si. Nevěřil jsem tomu, že dokážu psát pravidelně. Dokonce jsem si myslel, že nevydržím ani šedesát dní. Dokonce jsem si nevěřil tak moc, že jsem oslavil i těch druhých šedesát. Chcetre slyšet vtip? Nevěřím si ani dneska.

Sakra, předchozí odstavec zní trošku depresivně, co? To chce nějakej vtip.

Přijde kytka do baru a barman povídá: "Co tak seschle?"

Plány, plány plány

Jakkoliv jsem na začátku svého blogování fakt nevěděl, tak teď si tak trochu myslím, že už vím. Zkusím vám načrtnout redakční plán do další tisícovky. Třeba za dalších sedm let udělám další kontrolu, jak jsem si vedl. :)

Vepřopunk

Aneb Velká Kauza ve firemních Tasslovicích

Začlo to včera a poněkud nenápadně: Slečna z recepce napsala na celou naši firmu mail na téma, že se ve výtahu ztratily náušnice. Jelikož jsme multikulti globální vykořisťovatelská firma, tak mail přišel v angličtině. Ale ovšemže kapitalista vykořisťuje místní lid až do morku kosti, takže mail zjevně psala češka: Výsledek byl spíše henglyčtina, produkt neumělého google translate, kterému šlo velmi špatně rozumět.

Tušíte správně: Grammar nazi.

Ozval se jeden kolega, samozřejmě přes dokonalou fičuru "odpovědět všem," že ať slečna příště radši píše v češtině, protože je v angličtině fakt marná a on jejímu výplodu nerozumí.

Co se stane, když někdo pošle blbě formulovanej mail na celou firmu a někdo jinej na celou firmu odpoví, že ten mail je marnej?

Ano, správně: Jiný kolega se zastal slečny na recepci a napsal prvnímu kolegovi, že je naprostej hulvát, protože nadává na úroveň angličtiny někoho jiného.

Ale jako vážně: Co je to s tím spamem? Může mi to někdo říct? Kdokoliv?

Původně jsem používal plugin spam free Wordpress, který ale využíval funkci javascriptu v prohlížeči, takže nešlo komentovat, když jste měli javascript vypnutý. I zamyslel jsem se a konečně správně zprovoznil plugin Akismet. A ten se chová tak, že mi komentářový spam hází do složky "spam."

Pocaď dobrý.

Původním spamfiltrem se nejenom nedostali poctiví uživatelé internetu, ale i spamboti. A ti mi teď "útočí" na moje malé, krásné Tasslovice. Ale jedna věc mě zarazila. Podívejte se na aktuální sbírku šmejdů:

Bývávaly doby, kdy mi psaly krásné děvy z Ruska, že si mě chtějí vzít. Pak jsem několikrát vyhrál v loterii. A pak asi osmkrát zemřel velmi významný Nigerijský vládní činitel, a další člen vlády se snažil peníze zemřelého nešťastníka proprat přes moje konto. Jako kdybychom různé "odklony" v Česku neznali...

Tak dlouho jsem hledal nějakou inteligentní erotickou literaturu, až se Dínen ustrnula a zapůjčila mi knihu ze svojí červené knihovničky. Kupodivu je zatím tak napínavá, že jsem se do ní začetl tak hluboce, až jsem v metru zajel až do depa.

Venku pršelo a déšť smáčel střechy zapadlého městečka kdesi ve středních Čechách. Pavel se zachmuřeně díval do deště svým smaragdovým zrakem a s hustou kšticí jeho zlatavě zbarvených vlasů si pohrával vítr. Z jeho široké a svalnaté hrudi se ozvalo temné zamručení. Vzpomínal na ty chvíle, kdy v náručí naposledy svíral svoji milou a kdy se její pevná ňadra naposledy přivinula na jeho dokonale vypracované tělo…

Jo, má to jeden problém: Ačkoliv je daný romanťák celkem vzato napínavé čtení, tak už mám celkem plnej krk bujných vraníků, kaštanových kadeří a širokých ramen. Román Ondina od Shanon Drake se odehrává ve Velké Británii roku 1627, ale přesto všichni mají sametově hebkou kůži a běloskvostné úsměvy. A co hůř: Jsem už na padesátý stránce a ještě nikdo s nikým se nevyspal. Moje škodolibá žena mi navíc pravila, že v poctivě romantické knížce to hlavní hrdince trvá dobrou půlku knížky, než se s hlavním hrdinou vyspí. To úplně nevím, jestli to teda rozdejchám.

Jelikož mám tak trochu tvůrčí blok s poslední úpravou vážně míněné reportáže, tak to zkusíme trochu neoficiálně.

Vyzvednout lidi a zkusit se dostat na místo v nějakém rozumném čase. GPS vás provede přes zacpanou Letnou a pak na výpadovce dlouhá kolona. Děkuji, Praho, zdržení dvě hodiny.

Přijet na místo a ugrlilovat večeři, umýt talíře.

Ráno vstát, umýt talíře, nasnídat se a umýt talíře. Odpřednášet a umýt talíře. Naobědvat se, půl hodinka na oddech a pak umýt talíře. Umýt hrnce a ugrilovat večeři. Padnout do postele.

Druhé ráno místo rozcvičky umýt talíře, aby se měli ostatní z čeho nasnídat. Připravit kafe a snídani, nasnídat se a umýt talíře. Dojet na nákup a umýt talíře. Připravit oběd a umýt hrnce.

Umýt talíře a pak připravit oběd.

No, o zbytku mého prodlouženého víkendu asi máte poněkud představu, že? :)