O vyjukanosti operátorů infolinek

Sice jsem "z druhé strany" zvedl telefon naposledy v roce 2005, ale stále trpím profesionální deformací. Obvzvláště se projevuje tak, že hodnotím výkony operátorů infolinek.

"Dobrý den, pane Tasselhof, mluvíte s Karolínou Povídalovou. Jak vám mohu pomoci?"

"No, asi mám u vás nezaplacenou fakturu..."

Opatrné ticho. "Aha..." slyšitelné polknutí, "pane Tasselhof, podíváme se na to. Budu potřebovat číslo vaší smlouvy, pane Tasselhof."

Ano, chápu, že jsem jeden z mála. Možná jeden jedinej. Ale já na lidi z infolinek neřvu za to, že jsem zapomněl zaplatit, a tudíž oni mi poslali upomínkový dopis. Z druhé strany si pamatuju, že jsem opravdu světlou vyjímkou. A operátoři jdou do kolen z toho, že se sám aktivně ptám na variabilní symbol, potažmo číslo konta.

Operátor omdlévá pět minut poté, když ho klidným hlasem ujistím o tom, že platbu okamžitě provedu.

Paní na ČEZu mi například třikrát sama od sebe nabídla snížení platby záloh, když mi po dvou měsících placení nového elektroměru zvýšili zálohy dvakrát. A já se jenom ptal, jestli si to budou i nadále inkasovat a jestli mám nějak měnit inkaso...

Paní na ČSOB pojišťovně mi nesměle předala částku a variabilní symbol. Nechtěla věřit tomu, že tu dlužnou částku chci fakt zaplatit teď hned...

Jinej pán většinu času jenom zaraženě mlčel a na mé dotazy odpovídal vystrašené: "Ano." Asi se bál, kdy na něj začnu řvát. Nesnáším, když z pozice zákazníka vedu hovor...

"Pane Tasselhof, to bylo ode mne všechno, máte ještě nějaké přání pane Tasselhof?"

"Ano, přestaňte mě oslovovat v každé větě."

A to jsem celkem rád, že jsem žádné službě neřekl, že jsem titulovanej inženýr. Říkat mi "pane inženýýre" tak mě asi jebne...