ŠtítekZ Tasslovické kroniky

A tak náš pes Maxipes... ale to už se dozvíte v článku :)Twitter zabíjí blogy. Jako fakt. Jen si to vemte: Existuje spousta věcí, o kterých bych normálně byl býval blognul, kdybych tedy neměl Twitter. Třeba psovi se už nějaký čas pod okny hárá fena. A tak vyvádí různá alotria. A co jsem o tom napsal? Zatím jenom blbejch (ani ne) 140 znaků. A to ještě jako odpověď na twít jednoho kamaráda, co se mu pod oknem mrouskaj kočky. Jediný dochovaný záznam o tom, že se psovi pod okny hárá fena.

Není to škoda?

Je to škoda.

Tak to napravíme.

Pes Maxipes je zlatý retrívr v nejlepších letech. Jeho nejoblíbenějšími koníčky jsou venčení, mazlení se a cupování papírových kapesníků. Aktuálně bydlí v Berouně s paničkou a páníčkem. S paničkou se mazlí, s páníčkem spolu chodí ven "se psem." Jo, správně. Já se s Maxipsem seberu a jdeme se psem společně. A občas Maxipsovi hrozím, že se psem půjdu sám a on zůstane doma.

Jsa pod útokem volebních billboardů zleva i zprava, nemohu jinak, nežli se znovu zamyslet nad tím, koho bych měl volit...Posledních několik týdnů bezcílně bloumám ulicemi, protože nemám koho volit a tak hledám tu pravu (nebo levou) stranu vhodnou k tomu, abych jí vhodil lístek do volební urny. A zase je to nesmírně těžké rozhodování tento rok nám do parlamentu kandiduje 27 politických stran a uskupení a bohůmžel máme stále to hloupé pravidlo že do urny jde vhodit jenom jeden volební lístek.

Co s tím? Emoce se ve mně jenom hýří a strašně se bojím. Že můj hlas není podstatný, že propadne, že ...

Ach! Konečně, vím to jistojistě, nepropadne! Ale ... co mi nabízí ta strana za program a kde má lídra? Otázky, otázky a zase jenom otázky. Když občan žije déle ve své republice, tak je jisté, že se bude na mnoho věcí ptát. Ale, kdo nám v dnešní, šedivé, ba přímo černobílé době dá odpověď?

Hlavně pamatujte: Hlavní je ten okraj, ta alternatíva! Tudy nejspíš cesta nevede. Ale koho se zeptat? Musí tu existovat nějaké řešení, něco, co by mi pomohlo se zorientovat. Asi se zeptám lidí, koho budou volit a proč.

No, z toho by jednoho trefil šlak. Abych si radši zavolal záchranku...

Letos poprvé jsem se na tomto významném conu mohl zúčastnit i jako spoluorganizátor a přednášející. Jaké to bylo? Dozvíte se v článku!Je to již 65 let, co despotická tyranie Adolfa Hitlera týrala tuto zemi. A tak, jako si každý rok připomínáme slavné vítězství, má Borincon obdobnou a bohatou historii. Letos se tento con conal již tradičně v Praze.

Na místo, které prezident československého fandomu vyhradil pro aktuální termín, jsem dorazil mezi prvními. Měl jsem totiž tu poctu a byl jsem jednohlasně vybrán do uzší přípravné skupiny, která měla příchozím zajistit bezproblémové conání celé akce. V tuto chvíli musím říct, že místo bylo vybráno opravdu skvěle. Na místě bylo zprovozněno úplně vše, co klasický scifista potřebuje k dokonalému zážitku z conu: Výběr lístků, osvětlení, občerstvení a všem účastníkům byl k dispozici nabitý program, ve kterém se skvělo i několik mých přednášek a jeden workshop.

Ale to už se samotný program rozbíhal nezadržitelným tempem a první workshop s hojnu účastí zdárně odstartoval. Pořadatelsky to byl značný oříšek: Některé části programu musely být pro velký úspěch publika opakovány, a to dokoce i třikrát!

Aneb jak jsem hledal a nenašel.

P.S.: V tomto článku bylo zapnuto SEOMoji rodiče bydlí v rodinném domě v Hradci králové. Své dětství a mládí jsem tam s nimi bydlel a teď je čas od času navštěvuju, aby se jim jakože nestýskalo. A při jedné z mých návštěv naše napadlo, že naše okna a dveře jsou už stará, energeticky nedostačující a tak je potřeba je vyměnit za nová, plastová. Navíc se v novinách dočetli, že státní dotační program Zelená úsporám nabízí dotaci i na to, když si jenom "zateplíte" barák pomocí plastových oken. V novinovém článku se psalo, že více informací nalezneme na internetu (viz odkaz).

Takže mi rodiče sdělili, že když umím ovládat ty internety, mohl bych jím na netu najít nějaké podrobnosti. Jakože kolik by asi ta plastová okna stála, kolik by byla dotace a kdo by nám to vlastně zařídil.

ty svině!Minulý rok to byl první oblet Saturnu, co jsem si prožil. Pořád vzpomínám na větu "Vzpomínáte na čas, kdy vám bylo 28?" a půlka sálu se rozesmála, protože jim prostě 28 ještě nebylo. A v té době ani mně. Někteří "v mojí branži" mají dokonce pravidlo, že do učení nepřijmou nikoho, kdo neví, jaký to je, když se vám vrátí Saturn.

Ale dost o mojí branži. O mojí branži jste teď četli až až, a tak vám z radostí oznamuju, že v tomto příspěvku přecházím, na nové, svěží, na Tasslovicích neokoukané, téma: Mám depku.

S mýma narozenima je to totiž tak: V lednu si uvědomím, že je to už jenom půl roku a budu starej. A začínám o tom lehce depkovat. Moje okolí mě nesnáší už v únoru a v březnu moje narozeniny lezou každýmu krkem. V dubnu se mi vyhýbá i moje rodina a v květnu mě posílaj do blázince. V červnu nevylézám z postele a pak to konečně přijde a já jsem o rok starší. V červenci mám depku z toho, že jsem zase zestárnul a v srpnu řeším, proč jsem tak starej. Celý září mudruju nad tím, proč jsem tak starej a babí léto beru jako symbol toho, že všichni umřem. V říjmu na to už zapomínám, ale v listopadu přijdou narozeniny mýho bráchy, což si uvědomím, že bude červen. V prosinci se strachuju, kdy přijde leden a v lednu ... však víte.

První jarní víkend vyjela naše skupina do Orlických hor, abychom se přivítali s jarem.V sobotu jsme se po kolena brodili sněhem k zapadané chalupě a uvnitř jsme se dobré dvě hodiny klepali zimou, než se nám podařilo protáhnout kamna a pak konečně zatopit. Všichni jsme se v tu chvíli shodli na tom samém: Zima je ještě stále mezi námi.

Ale co, svedu to na posun času :)Jak jste si jistě všimli, tak jsem si dal socialistický závazek, že na svůj blog budu publikovat pravidelně. A jelikož se znám, tak jsem si stanovil tu nejmenší pravidelnost, jaká mi připadla únosná pro mé čtenáře: Jednou týdně.

Na tento týden jsem plánoval článek hostovský - co je plánovaný že vyjde jinde. A jelikož ještě jinde nevyšel, tak jsem jaksi neměl plán B :)

Tudíž tohle je můj plán B - narychlo splácaný nesmysl, jenom proto, aby tady něco bylo. Jo, upadá to tu, upadá :)

Ale to se snad změní - na tento týden mám socialistický závazek napsat 5 článků a jestli mi to vyjde, tak mám minimálně na další dva týdny dopředu co publikovat na mým blogu.

To je snad všechno.

Takže nepřepínejte!

Hledám politickou stranu vhodnou mého hlasu. Značka: Spěchá!Abych našel správnou politickou stranu, musím vám předvést svoji světonázorovou orientci: Takže, v posledních krajských i evropských volbách jsem volil ODS. V prvním případě proto, že nemám Rath našeho pana doktora, co je teď nám Středočechům hejtmanem. V druhém případě proto, že mi připadalo, že jako jediní mají alespoň jakous takous představu, co chtějí v Evropském parlamentu dělat. A navíc: Upřímně, i kdybych volil komunisty, tak to asi vyjde nastejno.

Bohužel aktuální situace v ODS je taková, že upřímně nevidím jediný důvod, proč bych měl ODS volit. A nebo možná jinak: Nemám pocit, že si tahle strana "zaslouží" můj hlas. Jen se na to podívejte: V průběhu průseru jménem OpenCard se Pražský magistrát (ovládaný ODS) dohodne na reklamě právě na tuto kartu. Topolánek a Bém se navzájem ostřelují a projekt "Vize 2020" mi připadá přinejmenším tragikomický.

Ne že by politická strana neměla mít nějakou svoji vizi, ale upřímně: Když vám do lodi teče a ještě máte co dělat s tím, aby se vám posádka nevzbouřila, tak jako kapitán rozhodně nemáte mít na pořadu dne úvahy, kam s takovou lodí chcete doplout za deset let.

A ten novej vtip o Paroubkovi jste už slyšeli?Maxipes Fík je lhář prolhaná! Jo, jestli náhodou ještě někdo z váss neví, kdo je Maxipes Fík, tak vám musím sdělit, že je to naše zlatíčko, neboli Zlatý Retrívr:

(zkráceno na 140 znaků)Normálně, to vám musím říct: Napsal jsem příspěvek. A do něj jsem na konec napsal: "A má vůbec cenu tohle publikovat?" No, odpověď byla NE.

Jelikož píšu svoje blogposty do Notepadu v tom HMTL kódu, tak stačilo zmáčknout Ctrl+A a Delete.

Jenže. Když jsem ten příspěvek napsal a smazal ... a chtěl jsem napsat ten příspěvek, tak o čem mám psát? No, o tom teď píšu. Jakože nevím, o čem psát. No jako fakt. Teď sedím u klávesnice a vůbec nevím, co tam jako mám napsat. Každá tečka (nebo čárka) mě děsí.

Nejdřív jsem se nějak vtipně chtěl omluvit Sabině. Ale nic vtipnýho mě nenapadá, takže aspoň takhle:

Sabino, promiň!