ŠtítekZ Tasslovické kroniky

A jakou!Jak jsem byl se svojí předchozí Felicií spokojen, tak se rok s rokem sešel a já zjistil, že opravy kol (čepy a tak) plus pár škrábanců (zasvěcení vědí) by daly dohromady zajímavou sumičku peněz. A tak jsem si řekl, že než vrážet peníze do oprav, tak svou Felicii pustím k vodě a raději si pořídím novější a lepčí auto ... do kterýho budu moct vrážet víc peněz na opravy :)

A tudíž jsem se rozhodl se podělit o své nadšení z nového autíčka i s vámi, zvlášť dokud ještě nemá značky (takže mě Policie nechytí! :) ) Při výběru jsem zvažoval jednak svoje finanční nároky a taktéž další požadavky. Takže, než vám auto představím, tak zde je můj seznam vlastností:

Co jsem chtěl:

• ABS
• Posilovač řízení
• Centrální zamykání
• Airbagy
• Nice to have: Klimatizaci
• Velký zavazadlový prostor

Co má auto, které jsem si koupil

Další reportážToto pondělí, 2.11, se v krámku čarodějnický obchod Avalon konalo již druhé "posezení nad čajem," opět pořádané pod záštitou webu Bohyně.

Část z přítomných na akci se sešlo prakticky rovnou z víkendové oslavy Samhainu (článek připravujeme), takže téma rozhovoru se jednoznačně vykrystalizovalo na téma dušiček, smrti a podobných témat.

Především se naše hovory točily i okolo témat morálky a našich názorů na to, jak se vlastně chovat v obdobných případech. Kupodivu se většina shodla na hned prvním východisku mojí úvahy. (Tedy, onen modelový muž by okamžitě dostal napít)

Přítomné hosty jsme pozvali i na další akce, k čemuž zvu i já vás. Pokud vás zajímá seznam akcí Bohyně tak po prvním nahlédnutí zjistíte, že jako další akce je připraven workshop na téma Živel vzduchu, kde zájemcům předvedeme, jak s tímto živlem zacházet, a to nejen při pohanských rituálech.

Tento workshop se koná ve středu 11.11 a začínáme v 18:00. Zájemce prosíme, aby se ohlásili dopředu na mail, abychom věděli, zda nám kapacita místnosti bude dostačovat.

Včera jsem sepsal, co se mi nelíbilo a líbilo. Teď se pokouším jednoduše říct, co bych já změnil na věstníku, aby se mi líbil :)Jelikož i "kritika" je literárním útvarem, který jsem až tak nedodržel, tak jsem se rozhodl jasně a stručně napsat, co bych dělal já, kdybych byl šéfredaktorem věstníku PFI. Samozřejmě i v redaktorské práci se lidé liší, takže tohle je prostě jenom souhrn doporučení ke zlepšení:

Předehra: Oznámení o vydání Na stránce s věstníkem je obsah věstníku prezentován VŠEMI VELKÝMI PÍSMENY. Já bych nikdy, nikdy, nikdy nepsal "anotaci" velkými písmeny. Je to silně rušivý element

Krok první: Typografie Řádkování změnit na "1" a celý text bych si hodil do jednoho Wordu, kde bych dal alespoň dva, ideálně tři sloupce. Pokud by se mi nechtělo, víc bych si pohrál s obrázky a jejich umístěním (vhodné obrázky přiřadit k vhodným článkům)

Úvodem: Slovo úvodem Abych pravdu řekl, úvodník je většinou to poslední, co čtu v jakémkoliv periodiku, co má tu smůlu, že musí mít úvodník. Co do úvodníku můžete napsat? Úvodníky nesnáším a tudíž bych byl vděčen za ten Jožkův a ponechal ho tak, jak je.

Pokus o konstruktivní kritikuRozhodl jsem se poskytnout pokud možno konstruktivní kritiku na nový věstník PFI. Tím jsem si na sebe upletl bič, protože jsem musel věstník přečíst celý, ačkoliv mě původně některé články vůbec nelákaly. Takže se pohodlně usaďte, budu to brát bod po bodu podle obsahu:

Předehra: Oznámení o vydání Na stránce s věstníkem je obsah věstníku prezentován VŠEMI VELKÝMI PÍSMENY. Nemohu si pomoct, ale strašně mi to uvozuje vyvolávače v pasáži: "VÉÉÉČERNÍÍK PRAHÁÁÁÁ! ZÁÁÁBIL MANŽELKU KARTÁČKEM NA ZUBÝÝÝÝ! VÉÉÉČERNÍK PRAHÁÁÁ!" Příště bych prosil oznámení normálně, malými písmeny. Děkuji.

(A ano, uvědomuji si, že toto nejspíš vzniklo při výběru stylem Ctrl+C a Ctrl+V)

Úvodem: Slovo úvodem Abych pravdu řekl, úvodník je většinou to poslední, co čtu v jakémkoliv periodiku, co má tu smůlu, že musí mít úvodník. Co do úvodníku můžete napsat? "Tak vás tu vítáme." Všimli jsme si. "Máte před sebou xx. vydání našeho časopisu." Díky blesku. "Úvaha na aktuální téma." Toto zvolil i věstník PFI. Můj názor je, že úvodník je tím nejhorším literárním útvarem, co existuje a dle mého názoru dobrý úvodník je krátký úvodník, a nebo vůbec žádný. Zde úvodník tedy hodnotím neutrálně.

Tyjo ... já fakt bloguju už pět let!Neskutečné, neuvěřitelné, spektakulární! Devátého října tohoto roku to bylo přesně pět let, co jsem si založil blog (tenkrát na adrese blog.tasselhof.com) a postnul svůj vůbec první příspěvek. V den, co jsem si blog zakládal, jsem se dočetl, že průměrný blog přežije 60 dní a pak jej majitel(ka) opustí.

No, tak tento blog je tu dnes už 1848 dní a já jsem zvládnul za tu dobu vyprodukovat 791 příspěvků, respektive tento příspěvek je můj 792.

Smutné je, že za mnou je kojot, co bloguje skoro dvakrát kratší dobu (1,85 krát) než já a dohání mě v počtu příspěvků :)

Za tu dobu jsem nasbíral 56381 návštěv, přičemž by mi počítadlo mělo počítat stylem "jedna IP jednou za den" - ano, dá se to obejít smazáním cookies a tak podobně, ale což, číslo se jeví celkem reálně :) Tudíž mi sem přišlo 30 uživatelů denně. A to i v dny, kdy jsem vůbec neblogoval. Sakra, já mám základnu jak Madonna :)

Blogování mě přestalo bavit několikrát, dokonce jsem s tím i párkrát seknul. Naštěstí se mi to většinou povedlo bez toho, aniž bych tuto skutečnost svům čtenářům a čtenářkám oznamoval.

Ano, další reportáž :)Níže popsané akci jsem se vyhýbal jako čert kříži. Pochopte: slova jako "veřejný" a "tantra" mi nešly příliš dohromady. Jako asi kařždej mám tantru spojenou s tantrickým sexem a představa, že bych měl provozovat sex před bandou úplně neznámých lidí, mě tedy moc nelákala. Ale pak jsem byl přesvědčen, že když tam je ta banda těch lidí, tak to asi nebude tak drsný.

V neděli 25. října v půl sedmé večer jsme se sešli před šestipatrovým barákem poměrně starého vzhledu. Zase do schodů? Na harfenickém představení jsme museli jenom do pátého a skoro nás to stálo plíce. Naštěstí nás ale zachránil výtah. Na místě jsme se zuli a dostali každý karimatku. Začal jsem se obávat, že jsem byl podveden.

V sedm večer to začalo. Přivítal nás anglický lektor v doprovodu české překladatelky. A hned jsme se pustili do díla: Uvolňující masáže, která měla za úkol nám dokázat, že naše tělo není "pevné" ale že jsme vlastně voda. Velmi uvolňující a relaxační, musím podotknout. A pak jsme postupně přiostřovali.

Když padla zmínka, že budeme provozovat tantrický sex, tak jsem se zhrozil. Ale za chvíli jsem pochopil, že principy tantry se dají znázornit i tak, že prostě dáte dvě ruce k sobě. Zní to jednoduše, až triviálně, ale po předcházející speciální medataci to byl opravdu zapamatování vhodný zážitek.

Ano, uhodli jste, další reportáž z akceCelá páteční akce začala vlastně už ve čtvrtek 22. října. To se mi jedna moje velmi dobrá kamarádka pochlubila, že přijede zahrát do Prahy do nějaké hospody, či co. Jelikož jsem si jí chtěl poslechnout, zeptal jsem se, kde a kdy se přesně ona páteční akce koná. Zjistil jsem, že to holky vlastně neví, takže alespoň díky mě to už pak věděly.

A protože jsem si samozřejmě akci nechtěl nechat sám pro sebe, tak jsem přizval i svoji drahou a naši společnou kamarádku Dínen, takže do hospody šlo "zdravé jádro" naší party.

A na místě jsme se dozvěděli celou pravdu: Ta hospoda byla celkem nóbl podnik, kde se majitel firmy dovážející whisky rozhodl uspořádat ochutnávkový večer whisky. A za vstupné vybíral peníze. Nakonec jsme se rozhodli koupit si jedno ochutnávání, protože na pořadu večera mělo přijít deset panáků whisky a my nejsme dvakrát pijani a navíc mezi námi byla jedna řidička.

Irská muzika ve spojení s vytříbenou irskou whisky byla úžasná a holky sklízely jenom obdivný aplaus. I při tomto večeru zachoval pan majitel dobrý zvyk vyvážených informací a spíše krátkých vstupů o whisky, ačkoliv bylo jednoznačně vidět, že je znalec v oboru.

Další report z akceNa středu 21. října jsme byli pozváni bardem Vrchotickým k poslechu hudby z jeho harfy. Tuto akci se Amairgil rozhodl spojit s oslavou svých narozenin.

Vyfuněli jsme do nejvyššího patra na předem zadané adrese a zjistili jsme, že se nacházíme v příjemném klubu s osobitým prostředím. Prostory zjevně určené studentům byly drobně uzpůsobeny, aby vedle výčepního baru vzniklo improvizované pódium určené jen pro hvězdu večera.

Na baru se nalévalo pivo, jako kdyby se nic nedělo, lidé si povídali, v rohu spolu dva hosté podniku hráli šachy a nic nenasvědčovalo tomu, že by za chvíli měla začít hudební produkce. Jenom umělcova přítomnost nás ujišťovala o tom, že jsme nezabloudili.

Chvíli poté, co jsme si sedli s pěnivým mokem ke stolu, uvedl celou produkci pán ze společenství Bardů – viz www.beltine.cz - představil barda celému publiku a přivítal nás na oslavě jeho narozenin. Dále jsme byli ubezpečeni o tom, že si v klidu můžeme objednávat u baru a věnovat se přátelskému rozhovoru. Samotná harfa má totiž sloužit jako doprovod a ne jako hlavní nástroj.

Report z akce. Jo, minulý týden se toho událo víc, tak snad to dám dohromady v chronologickém pořadí :)V pondělí 19. října jsme se sešli k vůbec prvnímu pokecu nad čajíčkem v krámku Avalon. Toto setkání bylo pod záštitou serveru Bohyně.net

Jako první se samozřejmě sešly organizátorky celého setkání & a moje maličkost. Uvařili jsme teplý čaj a nervózně čekali. A pak se do čarodějnického obchůdku přišly podívat dvě zvědavé zákaznice, zjevně maminka s dcerou. Přivítali jsme je a dali jsme se do řeči.

Postupem času se na nás přišlo podívat ještě pár dalších, někteří jenom nakoukli, jiní i pár slov prohodili. Ale čajem nepohrdnul nikdo z návštěvníků. Kromě obdivování zboží ve vitrínkách jsme si povídali o keltských tradicích, druidech a bardech&

Až se pomalu celý večer zvrhnul právě v nadneseném slova smyslu bardský workshop, kde jsme se vzájemně inspirovali k různým tvorbám, především z oboru krátkých básní a písní. Chvílemi to byly vážně míněné kusy, občas se nám vloudila parodie na již probrané téma a nebo úsměvný popěvek. Je opravdu zajímavé sledovat hlavně vznik společné básně, kdy jeden něco nadhodí a ostatní postupem doplňují.

A co na to Koala?Disclaimer: V následujícím článku jsou obsaženy hovorové názvy operačních systémů. Správné názvy znějí: Microsoft (R) Windows (TM) 7 (TM); GNU/linux; Apple Mac OS X 10.6 Snow Leopard

Jelikož jsou mezi mými čtenáři a čtenářkami lidé, co nerozumějí technice, pokusím se vyprávění přizpůsobit co největšímu počtu audience. Ale abych zase potěšil i lidi z temného bratrstva technomágů a kyberšamanů, nejprve začnu sdělení v temné řeči moravského kmene "Aj Ty!"

Fujitsu-Siemens Amilo Pro 13,3" Core 2 Duo 1,66 GHz Intel GMA 950 1GB RAM HDD 120GB Wifi, BT, ExpressCard slot

A nyní opět pokračuje čeština: Byl srpen roku 2007 a já jsem se potřeboval přesunout do Prahy. A jelikož jsem osoba na internetu závislá, tak jsem se rozhodl, že si pořídím ten noutbůk, žeano. Ale mělo to jeden droboulinký háček: Nesnáším Windows Vista

Nazývejte si mě lamou, n00bem, či ošklivým káčátkem. Klidně do mě hučte, jak je Vista vyspělý a pokročilý operační systém. Na mém disku pro nějk stejně nezbyde místa. Hlavním důvodem je samozřejmě příšerné UAC (ne, nechci ho vypnout) a poněkud vyšší nároky na operační paměť.