ŠtítekZ Tasslovické kroniky

krok prvý: TelevizeMám požadavek na vyhledávač: Zadám dfo něj dotaz a on mi jako první vyplivne to, co přesně chci. Jako například televizi.

Po roce ukecávání jsem drahou ukecal k tomu, že doma bude televize. Ovšem nebude zapojená do signálu, alóbrž do Nintenda Wii a do DVD přehrávače. Možná.

S tím se ale pojí jedno dilema: Jakou televizi sakra zvolit? A tak jsem se rozhodl, že tohle téma za á bude mé další ublognutí (po strašně dlouhém čase, já vím) a za bé dotaz na vás. Ano, myslím tím vás, paní, vy tam vzadu!

Takže: Požadavky na moji televizi:

- Na úvod nutno říct, že televize bude většinu času sloužit pro zobrazování věcí o standardních rozlišeních - takže Full HD je nice-to-have, ale HD ready bohatě postačí. - Dále tam bude zapojeno Nintendo Wii a asi i DVD přehrávač. Takže 2x SCART by se hodil. - Jednoznačně chci LCD - Otázka do pléna: Má smysl si při mých požadavcích myslet na non-flat TV? (takže "klasická" TV?) - Z hlediska mých požadavků nechci utrácet víc, než je nutno. Jako referenční bodd dejme tomu 15 000 Kč s DPH plus mínus autobus. Lepší je jít do mínusu s cenou. - Chtěl bych odzkoušenou značku, žádnej šunt. To si radši trošku připlatím. Update: Málem bych zapomněl na rozměry. Musí se to vejít sem

Příběhy cestou napsanéKdo mě zná, ví, že mám pravý opak orientačního smyslu. Pokud se zcela spontánně rozhodnu, že zahnu doleva, zbytek by si měl uvědomit, že cesta doleva je nejspíše cestou do horoucích pekel a k cíli se dostaneme jakkoliv jinak, než cestou vlevo. Osobně tohoto daru občas využívám: Když někam jdu, tak bezmyšlenkovitě někam zahnu a pak se okamžitě na patě otočím a jdu tou druhou cesou. Zabírá to.

Ale pokud dojde na ježdění autem, jistě se se mnou shodnete na tom, že danou strategii praktikovat není dvakrát ideální. Obzvláště v Praze. Dokud jsem jezdil se svou drahou, tak jsem navigaci nemusel řešit. Když jsem psal diplomku o kognitivních mapách, netušil jsem, že jednoho dne poznám ženu, co si kognitivní mapy vytváří neuvěřitelně rychle. Mojí drahé prostě stačí, aby někde jednou byla a už to tam zná. Je jedno, že tam byla v noci, nebo za hustého deště. Prostě se tam vyzná.

Já se ztrácím i v našem malém 2+kk.

Takže jsem věci vyřešil rázně: Koupil jsem si GPSku. Jenomže moje GPSka hodně rychle poznala, jak na tom jsme. Takže naše jízda probíhá asi takto:

Bez modrých koblih na rautu ... Aneb report z akcePřátelé, právě jsem se vrátil z akce!

Už jsem se o tom pochlubil a teď to ještě zhodnotím zpětně.

Akce se konala v hospodě La fabrika, jejíž okolí mi připadlo poněkud povědomé... Ano, je to poblíž pražského výdejního místa obchodu Alza! Z akce se velmi rychle vyklubala marketingová akce firmy Skype.

A nebylo to o tom: "My jsme Skype a máme tyhle fičury!" Akce byla o tom, že Skype se také chtělo předvést jako softwarová společnost. Proto asi to síto na začátku. Aby se člověk na akci dostal, tak musel prokázat znalosti ze světa IT. A samozřejmě být mezi dvěma sty nejlepšími. (To připomínám jenom proto, abych čtenářstvo upozornil na to, jak jsem dobrej)

Místo bylo stylově modře osvětleno a všude byly hostesky s modrými tričky. Jídlo i pití bylo zdarma, což bylo první příjemné přivítání na akci. I prostory La fabriky vypadají dosti stylově. Že by šlo o předělanou továrnu?

Všeobjímající lásky a léčení Matky ZeměNěkteří již víte, jiní ještě nevíte, nedávno Dínen a moje drahá spustily web Bohyně. Já osobně jsem se poněkud obával, že minimálně prvních pár měsíců to bude two-woman show, protože každý projekt se musí nejprve rozjet, a až pak nabere lidi. Ale stalo se něco, co jsem neočekával.

... Pohanská kniha slov :)Je mi ctí na svém blogu upozornit pohanskou veřejnost na nový počin z webu Bohyně. Pro nekomerční a studijní účely je zde uveřejněna Pohanská kniha slov, jejíž autorkou je Eliza Fegley.

Jedná se o poněkud útlou knihu, ale zato plnou různých motliteb, písní a veršů s především pohanskou tématikou, doplněnou o ilustrace autorky.

Samotná publikace umístěná na webu Bohyně je překladem z anglického originálu, někdy přebásněným, jindy lehce pozměněným, aby v češtině měly motlitby a básně pokud možno zachovánu rytmiku. Jako pomocník na daném projektu nemohu dobře zhodnotit kvality daného díla, na své vlastní dítě se přeci rodič dívá poněkud jiným pohledem, než na jiné.

Za sebe musím říct, že u tohoto díla jsme dodrželi mnou několikrát připomínané pravidlo a kniha ležela asi půl roku přeložená v šuplíku. Tedy dost dlouhou dobu, abych kompletně zapomněl obsah daného díla. I po půl roce jsem byl s přeloženým výsledkem spokojen. Snad nezůstanu osamocen :)

v PrazeA je to tady, Tasselhof píše další více méně nábožensky založený text, tudíž ti, co si doposud o mně mysleli, že jsem víceméně normální, budou mít naprosto jasno v tom, že se mýlili.

V pátek večer zúčastnil jsem se svého prvního Pubmootu PFI-CZ. Okamžitě jsem pochopil pár věcí: Ačkoliv mě vlastně nikdo nezná osobně, okamžitě jsem byl "zaškatulkován" mezi ty špatné (muahahaha!!!), protože jsem si dovolil přijít v doprovodu dvou aktuálně neoblíbených čarodějnic. Tudíž místo pozdravu dostalo se mi věty "Váš stůl je támhle" a na "socializaci" se mezi pohany jsem raději zapomněl a bavil se s těmi, co měli o moji přítomnost zájem a nepředstírali, že jsem pouze vzduch.

Pubmoot byl docela zajímavý. Nevím, jestli ho mám považovat za "běžný" průběh pubmootů, protože i já jsem přišel hlavně kvůli zahraniční návštěvě: Českou kotlinu navštívila Wiccanská velekněžka a koordinátorka mezinárodní Pohanské federace, Morgana, v doprovodu maďarského národního koordinátora, Saddie, což byl podle mého názoru velmi příjemný a milý (temný?) mág.

Už je to takHugoušek mi ochuravěl. Je tomu už tak týden a nechce se mi to řešit. A asi budu muset. Má se to totiž tak: Hugo trpí anorexíí. Nechce žrát DVDčka. A dokonce ani CDčka - o nichž všichni víme, že jsou light - nechce příjmat. Prostě stávkuje.

Nejdřív jsem si myslel: "Může za to Blbuntu!" Hugo totiž musí snášet na svém disku (jak všichni víme) nejhorší operační systém všech dob, a to linux. Nejde o to, že se jedná o sesmolený systém, který mohou používat jenom uhrovití teenageři (ano, mám problém si přiznat, že stárnu), ale dokonce je to tak nedostatkový systém, že je vůbec s podivem, že se zapne.

Teda, za poslední rok, co ho používám, se zapnul absolutně pokaždé, ale budiž.

Po mnoha hodinách pátrání (linux, vážení, tam i spuštění webového prohlížeče trvá týden) a prolejzání příkazovou řádkou (no není ten linux hrozný?) jsem s údivem zjistil, že Blbuntu Ubuntu za to nemůže. Mechaniku neviděl totiž ani BIOS. (druhý nejlepší systém na světě, ten první všichni jistě znáte)

tak nový vzhledUž mě tak nějak nebavil můj kamínkový nedodělaný vzhled blogu. Takže místo toho, abych vzhled kaínků dotáhnul do konce, vyrobil jsem si nový vzhled.

Nechal jsem se inspirovat u Free template vzhledu a přeoral si ho k obrazu svému.

Tenhle vzhled jsem si udělal hlavně proto, aby se mi to tu lépe četlo. Na těch kamíncích to nebylo nic moc.

A samozřejmě platí, že kdo chce, použije odkaz "změnit vzhled" někde tady v menu na to, co se mu bude líbit.

A o mým životě zas někdy jindy.

BTW jestli si myslíte, že jsem skončil s blogováním, tak máte pravdu. Udělal jsem to ale už dávno

Kritika vítána :)

přepsaný přepis přepsaných přepisů5:00 Budí zvoník. Teda, zvoní budík. Vysvětluju psovi, že opravdu nevstávám proto, abych ho vyvenčil. Pes zavile vyje, čímž budí i moji drahou 5:20 Nasedám do auta, cvakám do GPS (njn, už ji mám a ani se nezmíním) data dopravního inspektorátu a vyjíždím 5:35 Jsem na místě. Stejně jako asi 40 dalších lidí. Stavím se způsobně do fronty 6:45 Dav houstne, odkudsi se vynořují lidé, co se staví do fronty přede mne. Jak jinak. 6:55 Dveře inspektorátu se otevírají. Panika, tlačenice, křik a hrozná spousta lidí. 7:00 Strojek na vydávání pořadí se dává do provozu. Prvních 50 lidí vybírá prvních 100 lístků během pěti minut. Pak už se budou lístky vydávat podle odbavených lidí 9:00 Dostává se lístek i na mě. Pořadové číslo 708, což v překladu znamená, že dnes budu 108. výkon úředníků. Za mnou houf lidí, co čekají na lístky okolo 10:30 Lístky na registrace vozidel se již nevydávají. Filutové, co byli ve předu prodávají lístky. 300 za kus. 10:30 seznamuji se se svojí bývalou spolužačkou ze SOŠ Veterinární v Hradci Králové. Jak příhodné, že jsme se potkali v Berouně... 10:45 - 12:30 nezávazný pokec se spolužačkou, ranní káva v centru Berouna, ranní hamburger. 12:45 Vracíme se na inspektorát. Já se venku zakecávám s lidma, co byli přede mnou ve frontě, spolužačka jde dovnitř do tepla. 13:05 Jdu taky do tepla. Zjišťuju, že spolužačka vyšmelila zadarmo číslo, co za pět pocic půjde na řadu. Tak jí prosím o její pořadové čílslo. Přeskakuji pět pozic na číslo 703 13:45 Spolužačka se dostala na řadu a odchází. Brutálně se…

Tak zejtra jistě začněteNařídil jsem sobě budík na pět ráno.

Proč?

Protože Úřad otevírá v osm ráno.

Ano, chytrým již docvaklo, hloupým je určen tento příspěvek :) Jelikož mám auto, tak ho potřebuji na Úřadě přihlásit. A potřebuju to zvládnout do konce roku.

Ano, jsem hnusné káčátko, co bude zabíjet Matičku Zemi splodinami z výfuků. Bohůmdík má Matičku Zemi rád zelený Bursík a nařídil nám, ekoteroristům a působitelům veřejného Zla enviromentální daň. Jen tak na nás!

Ale znáte mě. Já jsem tak špatný a prohnilý, že nejen budu prznit Zemi svými splodinami, ale ani nehodlám platit daň, která právem má padnout na moji hlavu. A tak mířím na Úřad, abych si do konce roku zaregistroval své auto, protože tato bohyním libá daň bude platit až od nového roku.