ŠtítekZ Tasslovické kroniky

a hlavou mi jedou myšlenky...Třeba jako, že bych mohl něco napsat.

A nejlépe další meziblogový příspěvek. Přineslo to obrovskou odezvu na počítadle...

Taky jsem si u ostatních "taky" osmnáctiletých dělal nechutnou reklamu. Nějakejch 60 lidí, či kolik.

Docela super je sledovat, co tady lidi hledaj.

"Brýle Matrix" "Výbava policejní" "Levné kožené bundy" - tak když do seznamu zadáte tyhle výrazy, tak vám můj blog vyjede hodně vysoko. Zajímavé, že?

Mám chuť napsat sem něco jako "mlaďounký holčičky zadarmo" a nebo nějaký další prasárny, abych měl tisíce návštěv.

Jenže já to neudělám.

Primárně proto, že za chvilku mám padla, tak během pěti minut musím sepsat něco úděsně inteligentního a čtivýho.

Tisíce a tisíce fanynek. Fotky mojí osobnosti na každém rohu.

Neodolám a zařadím se do blogového příspěvku napříč blogy :-)Řetězový maily nesnáším, ale řetězovej blog, to musím zkusit :-) Do mého odvodního listu zavedla doktorka do kolonky "Váha" číslici 60. Dodnes se tohoto čísla držím jako oficiálního Na odvodu pro vojáky nastavili váhu na 60 kilo a strašně se divili, že váha ukazuje kamsi mimo rozsah škály Chodím na rehabilitace. Jo, pro modrou knížku cokoliv. Při oslavách konce školního roku (to mi bylo tři dny osmnáct) jsem poprvé byl svým věkem užitečný - na mou občanku si každej objednával pivo. Celý svět slaví jednadvacáté století. Jenom já a další 2% populace na týhle planetě vím, že to bude až příští rok. Do maturity mám jeden rok. Ale už teď v němčině probíráme meaturitní témata. Stále více objevuji kouzlo internetu a přicházím na to, že bych mohl na netu vystupovat pod nějakou přezdívkou. Zakládám si email a zjišťuju, že jsem se holt ucvaknul. A od té doby jsem moc línej něco na nicku "Tasselhof" měnit Pravidelně čtu časopis Ikarie. Dneska nečtu ani tohle. V létě začínám chodit na brigádu. Umývám okna v jedné fabrice. Už první rok mě to začíná neskonale štvát. V televizi a rádiu frčí remixy remixů. Já si z hrůzou uvědomuju, že pamatuju i původní verze těch písní. Naproti naší střední škole staví operátor Paegas svůj vysílač. Tehdá ani nevím, jak to funguje a strašně to chci vědět. Dneska to vím a radši bych to nevěděl :-) Ještě stále jsem hoch, co "nikdy neměl cigaretu v ústech" - za rok to už bude porušeno

za á neumím vymyslet inteligentní název příspěvku a za bé nemůžu vyprávět jednu příhodu...Teď mě opravdu vytáčí, že holt bych měl zachovávat jakous takous mlčenlivost. Takže příběh, co jsem včera v práci zažil prostě nejde vyprávět. Jediný, co si troufnu říct, že nejdýl - opravdu nejdýl v Pátek má ten člověk výpověď. A víc prostě nejde říct...

Radši budu vyprávět o jiným svým kolegovi, co už teda nedělá infolinku, ale telemarketing (To znamená, že volá ven lidem a nabízí nejrůznější služby, kdybyste náhodou nevěděli :-)

Je to fakt dobrej maník a když ještě pracoval na infolince, tak to byl opravdu profík. No posuďte sami - já jsem ho ještě na infolince vyfotil a sami vidíte, že se kolega o zákazníka opravdu stará - sapisuje si jeho požadavky hned oběma tužkami najednou:

No a tenhle kluk má svojí kapelu - jmenuje se ENTER a včera hráli v Hradeckém El Diablo. S kapelou UDG a obě kapelky fakt válely.

Já jsem tam původně byl "podpořit" mýho kolegu, aby měl nějaký fanoušky na svým koncertě. Nebylo to vůbec třeba, první hráli právě UDG a ti přivedli obecenstvo fakticky do varu.

Příspěvek výjde v čas, co vstávám. Ale teď je 22:50 předchozího dne a já místo spaní píšu...Jsem holt divnej. Ale mě se ty nejzajímavější myšlenky honěj hlavou, když jdu spát. Takže místo spaní je psaní. Tak takhle končí nadějný student vysoké školy.

Chlastá Tequillu s Chuthlu (snad jsem to napsal správně :-)

Píše blog a na seminárky kašle, hlavou se mu honí Kniha co je vlastně o ničem a strašně rád o ní mluví ... a ještě radši píše o sobě ve třetí osobě.

Možná bych mohl alespoň trapně sepsat, co jsem třeba dneska dělal. Místo hlubokomyslných úvah o tom, jak v noci jezdím na písák a nebo že díky tomu že mám doménu si o mě můžete zjistit úplně všechno co jste chtěli vědět, ale báli jste se zeptat.

A navíc to počítadlo pořád přičítá lidi. Já nevím, co tady hledáte. Asi jsem nějako strašlivě zábavnej, nebo strašlivě čitelnej, i když píšu vlastně o ničem.

Jenom vám chci říct jedno velké SBOHEM...Ha! Přišel jsem na to! To titulek prodává, to kvůli titulku se sem pohrnou ty tisíce vůbec né hnusných fanynek!

Teď jenom nějak tu jejich pozornost udržet ... Asi bych měl třeba vysvětlit ten titulek, co?

Asi takhle:

Tak už jsem ulovil 500 mimozemšťanů a furt nic. Žádný lítající talíře, žádný hnusný slizký potvory, co budou zezačátku předstírat, že se s náma chtěj kamarádit a nakonec nás všechny zotročí... Prostě nic.

A žere to hodně systémových prostředků. Spouštět Mozillu Firefox celých 30 vteřin ... To se mi fakticky nechce dál snášet.

Takže, sbohem mí milí zelení přátelé, co tam někde v tom vesmírném šumu jste. Prozkoumal jsem 500 dílků té nesmírnbě velké temnoty tam nade mnou a vy pořád nic. Nemáte mě rádi.

Takže se s váma loučím. Já tajně doufal, že třeba díky mě, malému Tasslovi lidstvo vzhédne vzhůru a zjistí, že nejsme sami...

a vrátil jsem se z velmi zajímavého místa. Takže tenhle příspěvek bude silně nečitelný a nudný.Je zajímavý, že už asi vím, že tenhle příspěvek nebude fejeton, nebude úvaha ... nejvíc mi připadá, že to, co sem, do tohodletoho nádherně prázdnýho chlívečku chci hodit, je poezie.

Dneska při cestě domů mě napadlo, že jsem se vždycky chtěl podívat, jak jedno místo vypadá v noci. Odlehlý rybník - písník. Kdyby tam v noci bouchla atomová bomba, tak si toho nikdo nevšimnul. Takhle je to místo zastrčený.

A já tam jedu sám. V noci. Na svým kole. Prostě se podívat, jak tohle místo vypadá, když všichni spěj.

Slyšeli jste někdy ticho? Absolutně absolutní ticho? Když zjistíte, že váš dech je strašlivě hlučnej, i když dýcháte tichoulince jako myška? Věimli jste si někdy, jakej hrozivej randál dělá cvrček u přehazovačky?

A víte vůbec, že tam venku nádherně svítí měsíc?

Vešel jsem do Temnoty. Temné černi opuštěného místa. Já sám, se svými myšlenkami.

Tak jsem se vrátil z Polska ...Jsem obtěžkán novými velmi výhodnými věcmi, o kterých jsem včera ani nevěděl, že existujou, natož že existujou... Ale nekupte to, zvlášť když je to tak levný! Do Klodzka to máme tak 80 kiláků a když hranici teď člověk může projet jenom krokem...

Říká se, že každý správný houbař chodí do lesa ve středu, protože to je v lese nejméně houbařů.

Tak každý správný Čech jezdí do Polska v sobotu. Alespoň jsem zjistil, co všechno jsou lidi ochotní si koupit ... sádrovýho pudla, kýčovitý obrázek...

Já jsem se dokopal k tomu, že jsem si na sebe dokonce koupil nějaké oblečení. Pár košil, nějaký ten svetr...

A pak samozřejmě extra výhodný zimní boty, a tuny, ale opravdu tuny Polský čokolády. A pak nemám vypadat tak, jak vypadám.

Tenhle příspěvek píšu ICQ online. A kupodivu mi zatím nikdo nepíše. Zázrak.

Abyste to lidičky pochopili, já si strašně rád s váma pokecám, ale ... holt je mi za líto vás posílat někam, když na ICQ nemám čas a za druhý když to ani pořádně neumím...

Každou chvíli jdu spát tak jenom pro Temného...Tak jsem se dozvěděl Konec. Konec s velkým Ká.

Tenhle příběh Shadowrunu, kde jsem v jeho popisu teprve na pátým díle, je u konce.

Ani nevím, jestli chci ten příběh dopsat dál.

Ale jelikož si chci udržet alespoň Temného mezi čtenáři, tak budu psát dál.

A možná připíšu i nějakej ten deníkovej zápis.

Abyste věděli, jak jsem dopadl v realitě...

... no i ten Konec v Shadowrunu je pro mě typickej... prostě mi nepadly kostky, no.

Ale Gamemaster je můj brácha.

Takže jsem v bezvědomí. Hlubokém. A snad se mi dostane první pomoci.

Holt mi nepadly kostky, no ...

mám vyrobit css pro tyhle stránky?jo nebo ne?

zapnul počítač, připojil se na net a napsal adresu www.bloguje.cz - nečtěte tenhle příspěvek, je totiž těžce o ničemMožná že bych měl místo blogu psát tu Knihu, nebo nějakou ze Seminárek. Jenomže, jenomže já mám chuť psát a nevím co. Nevím, kam mě moje myšlenky zavedou.

Jedno jediný vím jistě. Teď mám tuhle prázdnou plochu a je jenom na mě, jak jí mám zaplnit.

Chce se mi psát o jedné dívce, o jedné dívce co jí miluju. Ale ta dívka je až tak zahleděná do sebe, tak strašně sebestředná, že cokoliv, co bych o ní napsal hezkýho, tak by jí to asi urazilo.

I hnusný věci jí urazej, protože ... ano, je zahleděná do sebe. Já teď jenom tiše čekám, čekám tam venku před její nedobytnou pevností, a doufám, strašlivě doufám, že ta přenádherná zámecká paní, co se zabednila uvnitř, vyhlédne z okénka ven a zjistí, že tam ještě pořád sem.

Já umím čekat hodně dlouho, ale čekání jako takový, to mě opravdu hodně nebaví. A zvláště, když ta hradní paní si teď myslí, že k její tvrzi přijíždějí jenom dobyvatelé. Takže tradši nikoho nepouští dovnitř.