ŠtítekZ Tasslovické kroniky

A další trapné okamžiky v Tasslově občasníku :-))Tak jsem dal jáasavý nadpis svýmu příspěvku. Lidi mě budou číst, získám miliony vůbec né hnusných fanynek a vůbec, budu slavnej.

Jak je mým zvykem, tak hodlám psát o včerejšku. Včera jsem byl vlasně jenom na přednášce. Až mě to samotnýho zaráží, protože přednášky jsou nepovinné. To se taky obrazilo na počtu lidí. Bylo nás tam třináct. A to na první přednášce jsem si neměl kam sednout.

Přednáška byla celkem nudná, lehce uspávající. Systémy pro podporu rozhodování, kdyby vás to zajímalo. Zase jsem se dozvěděl, co je to systém, asi už podvacátý na týhle škole. No nic. Ale na konci jsme dostali takovej zajímavej příklad. A víte co? Dám vám ho taky.

U každé z variant si zvolte jakou možnost byste vybrali. Je to jenom procvičování, opravdu vám ten milion nedám :-)

Varianta první: A) Dám vám 1 000 000 Kč - s pravděpodpobností 11%. S pravděpodobností 89% vám nedám nic. B) Dám vám 2 500 000 Kč - s pravděpodobností 10%. S pravděpodobností 90% vám nedám nic.

po týdnu dovolené jsem se vrátil zase zpátky na infolinku a jenom bych ti chtěl říct pár věcí...Drahý zákazníku. Já, tvůj operátor, bych ti jenom chtěl říct několik poznatků:

Za prvé, nikdy, ale opravdu NIKDY nelži operátorovi. Lhát se nemá. Včera jsem byl po týdnu v práci a zase jsem ti, zákazníku, začal věřit. "Víte, pane operátore, mýho dědečka spolknul pes. A spolknul ho i s mobilem. A já chci dědečkovi zavolat, jestli ještě žije, ale víte, já jsem jaksi blokovanej. Mohl byste mě odblokovat?"

Zákazníku, tohleto mi nedělej. Já ti to věřil. Já ti to doopravdy věřil. A tak jsem zapracoval na odblokování. Naštěstí pro mě, bohužel pro tebe, to není v mojí kompetenci, jen tak tě odblokovat. Tohle musím konzultovat s nadřízeným.

A nadřízený si všimnul, že si chronický neplatič. Já ti zákazníku věřím, že tvýho dědu spolknul pes ... ale když chceš volat, tak bys taky mohl občas zaplatit svý faktury. Jo?

Tak jsem dneska celej den přemýšlel PROČ...Možná že tohle by měl být první příspěvek. Ale znáte to, při prvním příspěvku tak nějak člověk neví, co z toho bude. Co z toho vzejde.

Teď už mám docela dost příspěvků, a dokonce jeden, co jsem raději z blogu odstranil. Někdy holt opravdu píšu deník. Na férovku. A jindy? Jindy jsou moje příspěvky o hovně a tak lehce nahovno. Až se divím, že jsem stále čtený. Asi kvůli těm férovkovejm příspěvkům. A nebo prostě lidi čekaj na pokračování mýho Shadowrunovýho dobrodružství a z nudy čtou i ty ostatní příspěvky. Holt, tak nějak jsem ale pořád neodpověďel PROČ.

Tak teď už to vím - já se vyžívám v metainformacích - informace o informaci. Teď už svět není o tom, že kurz akcií na té a té burze ukazuje tolik a tolik. Dneska se dozvíte metainformaci - akcie klesají. Akcie stoupají.

Už neplatí, že nejlépe se prodávají správné informace. Nejlépe se prodávají správné metainformace, jinými slovy vědět, co víme. A já prostě informace o informacích miluju. Třeba tohle je taková metainformace o metainformaci.

Hmm, ten studenej vzduch venku mi asi zchladil mozek na stádium supravodivosti. Sepsal jsem něco, co stěží sám chápu.

Je podzim, moji kamarádi (a "takybloggeři") mají depku a píšou na svých blozích o sebevraždě. Takže já budu psát třeba o...... O lásce. (překvapivě)

No jo, je to tady. Láska kvete v každém věku a kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde.

Ha, sarkasmus. Cyniku. Ani pět minut neumíš bejt vážnej.

Pět minut bych možná zvládnul...

3 ... 2 ... 1 ... teď

Jo, myslel jsem to vážně, mám tě rád, miluju tě. Jsi holka, co mi o sobě řekla dost věcí, o kterejch vím, že bys je hned tak někomu neřekla. Ty zas na oplátku víš všechno o mě. Možná že i to, co bych nechtěl, aby někdo věděl.

Že prej chlapům jde hlavně o sex. Jo, jasně. Chci s tebou spát, chci si projít kámasůtru tam a zpátky. Chci sex. Sem chlap. Ale chci, až, a jestli vůbec, budeš chtít ty.

Je větší šílenec než jsme čekali...Jelikož se dneska hodlám taky celej den flákat, tak jsem si na čtvrtou odpoledne naprogtramoval vyprávění o svým bráchovi a píšu to ráno, kdy teda ještě jsem alespoň trošku akční.

Ve čtyři odpoledne se totiž brácha vrátí domů. Tenhle víkend byl na čundru. Jo, tenhle hnusnej pršavej víkend byl brácha venku v přírodě. V zimě, dešti. Jak říkám, je ještě větší šílenec než já. A to je teda podpásovka.

Brácha paří Fallout Tactics. Brácha se tak do týhle hry zažral, že si našel LARP na tohle téma a tenhle víkend tam jel. A sebral mi mojí pistoli. Mýho Glocka. Mýho miláška.

Alespoň dokoupil pouzdro, takže až si příště budu zase hrát na Matrix, tak můžu mít podvěčenou pistoli pod levým podpaždím. Takový malý cukrlátko na moji bolavou dušičku.

Brácha je totiž tvrdohlavej. Ale brutálně. Ten, když si něco vezme do hlavy, tak to udělá. Pokud by vás zajímalo, tak brácha si taky vzal do hlavy že bude pracovat v oboru fyziky. Takže teď si dělá doktorát na Univerzitě v Pardubicích.

Svině ultrarealistický simulátory. Kdo to má pařit?Dneska jsem se teda neskonale flákal. Ale neskonale.

Až jsem kvůli svýmu flákání sepsal další díl Shadowrunu, abyste vůbec měli co číst. Takhle hodnej jsem na vás ... svý dva stálý čtenáře.

Dopoledne jsem byl ještě akční, takže můj pokojík je celej vyluxovanej, postel převlíknutá a proluxovaná, a vůbec, celým mým pokojíkem se ještě teď vznáší svěží vůně citrusů. Jak nechutné.

Abych byl alespoň trošku akčnější, tak jsem si zas po dlouhý době spustil hru Colin Mc Rae Rally 04. Dobrá pařba. Já rád autíčka. Já rád autíčka, kde člověk musí přemejšlet. Já rád rally. Colin je jasná volba.

Ale může mi proboha (Alelujá) někdo vysvětlit, proč je ta hra až tak realistická? Každou pasáž musím jet naněkolikrát. Vždycky, ale opravdu vždycky mám naprosto zničený levý zadní kolo.

Nezbyde ani kousíček gumy a zůstane jenom takový to litinový to, co je uprostřed kola. A zkuste si vybrat ostrou zatáčku bez levýho zadního kola. To se prostě nedá.

... psáno včerejší den večer ... ale posunul jsem to na ráno...Už teď vím, s jakým pocitem se ráno probudím.

Bude to deprese. Ráno roztáhnu žaluzie a podívám se ven a uvidím ... šedivej hnusnej den.

Prostě svět tam venku je šedivej. Ten den, co si to uvědomíte, je začátek vaší smrti. První den ve zbytku vašeho života.

Můj kámoš je už několik let mrtvej. Předávkoval se heroinem.

Tak nějak jsem na něj zapomněl a až teď se mi zase vybavil před očima.

Moje první láska je už vdaná. A má malýho kluka ... Za chvíli mi asi ten její capart bude říkat "strejdo". Je doufám šťastně vdaná, ale prostě ... znáte to, první láska je první láska...

Můj spolužák ze základky sedí v base. Myslím, že už tak třetím rokem. A bude tam ještě dlouho.

Takovej celkem příjemnej kluk. Jenom trochu pomalejší. Bavil jsem se s ním asi tak dva tejdny před tím, než spáchal zločin.

Nejsi ty náhodou ten Tasselhof? Nééé, já jsem někdo jinej.Já jsem Santoshi. Já nejsem ten zlý Tasselhof. Vůbec né. To si mě s někým pletete, paní.

Uff, malé faux-pais (snad se to takhle píše). Jsem se bavil totiž s jednou dívčinou po ICQ. Dívčině budeme pracovně říkat Japonka. No a místo Japonky mi odpovídal její tatínek.

Tatínek mě nenávidí. A já byl dneska u Japonky doma na návštěvě. Ano, jsem šílený. Mamince jsem se představil jako Pavel co se na netu vydává za Santoshiho.

Tasselhof? Kdo to je? Neznám, paní. Co vám ten syčák provedl?

Syčák Tasselhof kazí dcerunku.

Dcerunka má zákaz mluvit s Tasselhofem. Docela tatíka chápu.

Dcerunka si mě přesto nechala nakráčet k sobě domů. Jo, holt je asi taky šílená.

Nu což, skoukli jsme pár věcí z RTL (což doma nemám, holt nemáme satelit ani kabelovku) a já byl úplně na vrcholu blaha.

Žiju akčním životem. Ale možná že ...Je zajímavý, že už je většina mých příspěvků o včerejšku ... Ono je to asi proto, že se mi pořádně rozleží v hlavě, co vlastně chci sepsat a pak teprve to sepíšu. Ono bejt vtipnej je strašná fuška, víme?

Po zážitku s tím Americkým pastorem a chvilkovém posezení s lidma co na něm byli taky jsem si uvědomil, že opravdu mám o Realitě trošičku ... trošičku hodně zajímavý představy. Asi to bude tím, že se v realitě skoro vůbec nepohybuju. A realita mi moc nechyběla.

Tak jsem včera vyrazil do reality a pěkně na celej den. Začal jsem lehce globalizačním žrákýlkem v jednom Hradeckém super-hyper-mega márketu a pak jsem se vydal dokonce i dovnitř márketu. Prohlídl jsem si zlevněný DVD a pak jsem si uvědomil, že jen tak znuděně bloumám mezi regálama.

Typickej konzumista, jak o tom píše Tenisák na svým blogu. Tak jsem se jal vypadnout někam jinam, opruzovat někoho jinýho.

Na cestě domů (do virtuálna) jsem si vzpomněl, že jsem si chtěl otestovat, jak konkurenci funguje CDMA po deseti tisících uživatelů. Jako zaměstnanec konkurence jsem byl velmi mile překvapen. Jako zákazník bych si to teda nekoupil.

Ještě malá vsuvka k předchozímu příspěvku.Sem chtěl taky napsat takovej hezkej dotazníček, aby ty miliony čtenářů věděly, jestli jsou zamilovány, či ne. (Ha čeština je dobrá jazyk :-)

Zde je sedm otázek. Pokud na všechny odpovíte po pravdě ANO, tak jste zamilováni opravdu hluboce a toho člověka si vemte za muže/ženu. Máte velkou šanci, že to výjde.

Omlouvám se za nepřesné znění otázek, zapisoval jsem je do mobilu :-)

1. Budu s ní/ním chtít žít, i když tady nebude vůbec žádná možnost mít spolu sex?

2. Jsem nejšťastnější ve chvíli, když jsem s tou osobou?

3. Je pro mne těžké si představit štěstí bez té osoby?

4. Je to člověk, se kterým chci zestárnout?

5. Je štěstí té osoby pro mne důležitější než moje vlastní štěstí?

6. Je ta osoba dost dobrá na to, aby mohla být matkou/otcem mých dětí?