ŠtítekZ Tasslovické kroniky

Tak jsem včera po školení nakonec zašel do školy. Na přednášku. O milostným životě káže Americký pastor.

No to bude opruz...Znáte to. Člověk chce někomu udělat radost, tak jsem se nechal ukecat, že půjdu na tuhle přednášku. Morálně jsem se připaravil na to, že okolí bude provolávat samé "Alelujá!" a tak podobně.

A když bude nejhůř, tak budu "Alelujá!" řvát i já. Abych zapadl do davu. Dělal jsem už šílenější věci, tak oproč né několik od plic zařvaných "Alelujá"? Hlasivkám by to nemělo ublížit.

Asi jsem nějakej až moc naivní a nebo víru v televizi ukazujou přesně takhle. Banda pošuků, co neustále vyřvává "Alelujá!" až do ochraptění hlasivek a pak si daj soutěž v tom, kdo víc miluje Ježíše. (Alelujá)

Ten chlap, co to přednášel, byl absolutně super. Měl všech pět pohromadě. A hlavně. Co mě ale nejvíc překvapilo. VŮBEC to nebylo o víře, tak jak jsem si myslel. Samozřejmě, že tam párkrát slovíčko Bůh zaznělo, ale co mi opravdu vyrazilo dech byla jeho věta (neodborně přeloženo):

Aneb megarecenze zážitků ze školení mého drahého zaměstnavatele.Jo, pracuju jako pan Operátor. Tak na mě nebuďte zas tak nasraní :-) Ale stejně to tu nikdo nečte, tak co :-))

Nelze začít jinak, než pohádkou:

Bylo, nebylo. Kdysi, a vlastně to není ani tak dávno, žili tvorové, kterým se říkalo zákazníci. Nejdřív jich bylo jenom pár. "Proč potřebujeme tak složitou a drahou věc, která navíc pořádně nefunguje, když máme telefon doma?" ptali se. Ale když ta věc jménem mobil časem skutečně fungovala a nebyla složitá, zákazníci zjistili, že je opravdu užitečná... Získali díky ní velké kouzlo: mohli být "mobilní"... Kouzlo se ujalo a všichni zákazníci na celém světě byli spokojení. A pak se to stalo. Jednoho dne kdosi začaroval výrobce mobilů a mobilní operátory, nás (rozuměj T-Mobile) nevyjímaje. Všude se začaly objevovat čím dál tím složitější mobily a služby, které ne vždy fungovaly, nebo alespoň ne jednoduše. A kdesi vzadu, ve složitém bludišti služeb, se ztratil zákazník.

Jo, to zní jako Quest. A já jsem hlavní hrdina. Jsem ten kladný Operátor, co vleze do bludiště služeb, povraždí pár (set) slizkých potvor, postoupí minimálně o pět (set) levelů nahoru a na konci vyvraždí finálního BOSSe a zachrání Zákazníka.

Aneb takové malé Matrix zamyšlení.Tak jsem se dneska šel podívat do práce. Mám totiž dovolenou, a tak jsem tam nemusel vůbec chodit. Jenže zejtra mám školení, tak jsem se chtěl třeba dozvědět, kde a v kolik mám bejt.

A tak jsem se rozhodl trošičku si zahackovat realitu. Vzal jsem si Kabát. Můj hezký černý kožený Kabát. A černé brýle. Matrix hadr. Jenže to má pár problémů. Mám lehkou rýmu a kašel.

No zkuste se tvářit drsně, když nemůžete dejchat. A někdo z Matrixu se přece musí tvářit drsně. Vyřešil jsem to jednoduše. Na odlehlejší pasáži své cesty jsem se nenápadně vysmrkal a vykašlal do zásoby. Snad zbytek cesty přežiju.

Vyšel jsem na nadjezd. A jéje. Začalo mě svrbět na zádech. Co by dělal Neo v Matrixu? Neo se většinu času tváří drsně. Ok, jdu se tvářit drsně. Hmm, nepomáhá to. Zkusím se tvářit ještě víc drsně.

Lidi se mi začali vyhejbat obloukem, ale svědění neustává. Dobře. Poškrábu se na zádech. Ale bude to vypadat, jako kdybych si kontroloval zbraň. Bude to vypadat drsně. Jo.

vesele vesele vesele, život je jen sen.Taky musím být alespoň jednou týdně pozitivní.

Svrbí mě prsty, abych svůj minulej příspěvek smazal.

Jenomže já nikdy nic nemažu. Napsal jsem totiž jedmou povídku.

Byla blbá. A trapná. Tak jsem jí smazal. A po půl roce mě napadlo, jak tu povídku předělat.

Jenomže původní povídka byla ztracena. A já už si přesně nepamatoval ten příběh. Takže sem nic nenapsal.

A teď je adresář "Moje Povídky" zaneřáděnej dokumentama s podivnejma názvama a v každým z nich je tak odstavec. Nebo dva. Pak zjistím, že by povídka byla o ničem a mám ji chuť smazat.

Jenže já nikdy nic nemažu.

Třeba jednou ty odstavce pomocí Crtl+C a Ctrl+V slepím do jedný obrovský povídky, vydám jí a budu slavnej.

Nejsem línej. Sem holt málo šílenej.Tak jsem nikam nejel. Asi fakticky nejsem tak šílenej, jak jsem si myslel. A nebo slíbit příjezd a nakonec nikam nejet. To je přece šílenost prvního řádu. Žeano?

A nebo si jenom něco namlouvám. Hlavní je nějak jí to vysvětlit. Ona si teď určitě myslí, že je hnusná, jenom kvůli tomu, že se jistý Tasselhof neodhodlal jet 150 kilometrů daleko.

Kvůli jedný puse. Slíbený.

Není hnusná. Vůbec. Možná nefotogenická. Ale né hnusná. Takže jestli to čteš, tak abys věděla, že nejsi hnusná :-)

Ach jo, ani nějakej dobrej kompliment neumím splodit. Bejt ženská tak "nejsi hnusná" mě urazí mnohem víc než kdyby na mým blogu byl napsanej pravej opak. Jdu tohle smazat.

A nebo vymyslím kompliment.

Nějakej romantickej. A strašlivě lichotící.

Hmm...

Naprostý a dokonalý. A navíc: Programovaný příspěvky sux.Duna nejede. Pojede až zítra. To abych včerejší příspěvek přeprogramoval. A taky přepsal.

A nebo rovnou smazal.

Jako jsem to udělal Larrymu. Neumím dělat rubriky a Larry na to doplatil. Jednou ho sepíšu celýho a píchnu ho sem. Jednou. Možná...

A ani žádnej Velkej Bratr se nekonal. Buď lidi málo čtou a nebo jsem očekával něco, co není naprosto možný.

Je zajímavý, že chci psát o svým dalším ... hmmm ... řekněme očekávání. A teď jak to sepsat, aby z toho nikdo nepochopil wo co go. Ať žije veřejný deník. Dneska pojedu za Latinářkou (ha, ať žijí krycí jména).

Ale vůbec nevím proč. Sex nebude, což mě jako chlapa uráží, jako přirozenýho sraba těší a jako egoistu nesmírně irituje. Ale mám slíbenou pusu. A můžu s sebou vzít alkohol...

Jenže tu máme problém. Jsem moc čestneuj na to, abych jí třebas ožral a pak zneužil. Cítil bych se hrozně. Ona asi taky, ale to by mě jako chlapa nezajímalo...

Můj prvý pokus o programovaný příspěvek :-)Hurá, hurá, hurá, třikrát hurá! Moje oblíbená Duna Online by přesně ve 20:00 měla začít nový věk! (Kdyby náááhodou nefungoval odklik, tak odkaz na Dunu je i v levým sloupci.

Jsem závislej na třech věcech. Na Raketě zaprvý, na ajaxině blogu zadruhý a na Duně zatřetí. Jo, a málem bych zapomněl na psaní svýho blogu. Sice tak nějak nevím, proč ho píšu, když už druhý den to skoro nikdo nečte ... ale možná to bude tím, že tady nic není.

Ale jak říkám stále. Stay Tuned. More has to come. Baví mě psát jenom tak dva až tři příspěvky denně.

Ale zpátky k Duně. Budu hrát za Bene Tleilax. A budu mít docela dobrý práva. Snad i nějaký národní práva. Prostě velký zvíře. A to se mi líbí. Když mám MOC. A hlavně, když jsem oblíbenej.

A z Duny, z národa kde hraju mám i podtitul svého blogu. Tohle sttrašně rád říkal náš bejvalej vůdce (možná i budoucí) - když na něj opozice řvala, že se mu něco nedaří. On slíbil změny a zakončil to svou hláškou.

Stay Tuned. More has to come.

Nyní bude nutné restartovat váš pokoj.Jsem asi taky nějakej akční. A závislej na psaní svýho blogu. Snad mi ta závislost vydrží.

Třeba tenhle blog jednou vydám knižně a budu slavnej. Tisíce fanynek. Uááh, to je zase představa!

Včera jsem po celým denním flákání byl donucen k pohybové aktivitě. A to nejenom ledasjaké. Musel jsem do pokoje nainstalovat nový hardware. Koberec.

Instalace probíhala už po druhé, protože poprvé jsme zjistili, že nový HW není kompatibilní. Asi jsme přehlédli nálepku, že koberec není pro nás designovaný.

A nebo jsem si pokoj blbě změřil.

Každopádně, koberec se musel přizpůsobit. Byl zkrácen o 20 centimetrů v délce, čímž jsem přišel o rozšířené hardwarové možnosti, ale zase na druhou stranu, je to kompatibilní. Za zvýšených licenčních poplatků.

Ale co na tom je nejhorší, že koberec je i pod mým počítačem.

Tak mám prvního čtenáře :-)Tak že prej jsem moc depresivní. Že to tady nikdo nebude číst. Hmmm, jdu sem sepsat další depresárny. :-)) Tohle je přece můj osobní deník. OSOBNÍ. Chápete?

Tak proč to potom publikuju na netu?

Ano, správně. Jsem divnej. Ale OK, chci si udržet svého prvního (a předpokládám že jediného) čtenáře, tak sem jdu napsat třeba něco akčnějšího, čtivějšího ... a vůbec, záživnějšího.

Totiž dneska byla "bordelová sobota" - jako jsou železný neděle, kdy se sváží jenom železo, tak tahle sobota byla bordelová. Přijelo několik obr náklaďáků na různej bordel a lidičky se sypali jako mravenečci na kousek cukříku.

Soused vyvezl starou televizi, soused odnaproti vyvezl pračku a pár kousků nějakého toho nebezpečného odpadu, jako například minimálně 50 let stará barva a tak.

No samozřejmě jsme se museli zapojit i my, jednak bordel se i u nás doma najde a druhak - přece množstvím bordelu musíme trumfnout sousedy. My na to máme, my si můžem dovolit vyhodit víc bordelu jak ostatní!

Trapné, trapné, trapnéDneska je cool a in mít svůj blog. Tak sem si teda jeden taky založil. A dokonce na svý doméně. Asi ty čtyři roky na informatický vysoký školy měly něco do sebe. Pouhé půl hodiny stačilo, abych nastavil FTP přístup :-)) Až budu titulovanej magor, tak mi to třeba zabere minut jenom patnáct.

A nebo taky ne.

Hmm, super, takže proč jsem si to vlasně zakládal? Budu psát o ničem. Nikdo to nebude číst a já sem budu sepisovat hovadiny o ničem a o všem. Třeba o práci.

To radši ne. Utajované údaje nesmí ven.

Nesmím říct, kde dělám, co dělám, ale vydělávám si dvě koruny za granát :-)) Ale né. Teď vážně. Lidi, nečtěte to, nemá to cenu. Za á - já se brutálně vyžívam v tom, že nijak nejmenuju lidi, se kterejma sem se setkal, takže pokud hledáte odkaz na svou osobu, tak hledáte marně. A za bé - za týden mě to stejně přestane bavit.

Ono mě to nebaví už teď.

A navíc. Vedu nezajímavej život plnej nudných pasáží. Vím to, protože mi už několikrát proběhl můj život před očima. Něco tak nudnýho jsem neviděl.