Štítekwordpress

každé z nich...Tak jsem dnes mluvil po telefonu zase po dlouhé době s jednou osůbkou a plkali jsme víceméně o ničem a taky o zadělávání si na problémy ;) A já jsem neodolal a pochlubil jsem se svojí bytovou peripetií.

Tak vidíš, splnilo se ti to ozvalo se ze sluchátka.

A já začal přemýšlet. Zkuste přemýšlet se mnou:

Když jsem začínal s internetem, byl jsem převážně na stránkách Xchat.cz – to bylo ještě na střední škole, kde jsem poprvé objevil kouzlo internetu. Jediné, co jsem chtěl, bylo jmenovat se, jako postava z DragonLance. Podařilo se. Mé první přání se vyplnilo. Stal jsem se Tasselhofem.

I když jsem spíš chtěl být Sturm nebo Tanis, ale to je jedno :)

S nickem na xchatu (už ho btw strašně dlouho nevlastním) se mi založila i emailová schránka. A já si přál, kdyby to tak šlo a chodilo mi alespoň padesát mailů denně.

I stalo se. Sice ne hned, ale stalo se. Za pár let mne přijal T-Mobile pod svá křídla a množství mailů, které musím přečíst stoupalo. Aktuální rekord mám 600 mailů za den. Ano, měl bych dávat větší pozor na to, co si přeju.

Hlubokomyslné plky o Tasslových zážitcích s extra hlubokomyslnou náplníMůj milý deníčku. Dnes jsem poprvé žehlil. Ano, je tomu tak, já jsem žehlil, tudíž se ze mne stal pravý a nefalšovaný Iron Man! A to jsem ani z baráku nemusel vyjít! *smích*

Tak jsem se zase rozhodl trochu popsat, jak probíhá moje nakupování bytu. Dopadá asi tak, že jsem tak nějak jako princ Bajaja (a nebo nějakej jinej) při lítém boji se sedmihlavou saní.

Jakmile té sani jednu hlavu useknete, tak jí místo tý hlavy narostou dvě až tři další. A to samé já mám s lejstrama, co obíhám kolem hypotéky. A to jsem ještě nepodepsal kupní smlouvu.

Nakres je samozrejme velmi zjednoduseny. At zijou skoleni...

alelujá, alelujá, ááálééélůůůjááá!Aneb představte si ódu na radost :-) Tímto uvádím svůj čtvrtý vzhled (ten hnědej) to ostrého provozu, odladěno na Firefox a na IE, scrollování není demencí, tak jsem zvědavej, co se ještě objeví :)

Díky všem za hodnocení a přidávám drobnou anketu :-)

Anketa od BlueBoard.cz

z Velkých BorinovicJak jistě víte, už nějaký ten pátek pracuji v Praze. Teda, o pátcích toho moc nenadělám, ale příměr je příměr :) A když chci přespat v Praze, jedu za Borinem, do Velkých Přílep.

A jednou jsem takhle zase přijel do Velkých Přílep a víceméně jsem se rovnou hrnul k tomu, že půjdu rovnou spát. Byl to totiž jeden z mých "ultimativních přejezdů", kde startuju v Hradci, jedu rovnou do práce a z práce do Přílep. Tudíž to znamená, že musím vstávat už někdy v pět ráno.

Pro dennodenně pracující: nezapomínejte prosím, že jsem bývalý vysokoškolský student. Pět ráno býval pro mě čas, kdy jsem chodil spát a ne vstávat. Takže ještě opravdu nejsem zvyklej na tuhle nekřesťansky brzkou hodinu.

A ten den jsem zrovna měl ještě nějaké zařizování ve městě, taky jsem si tam dal večeři, takže do Přílep jsem se dostal až někdy kolem deváté večer. Rychle jsem se umyl a zamířil jsem to rovnou do postele.

A teď přijde ta hororová část.

... zpět do Starých TasslovicJo, přidal jsem nový vzhled. Scrolování v něm není demence, dokonce i příspěvky nejsou v úzké nudli a ani by nemusel matějčíka tlouct do očí ;e)

Tak jak se vám líbí? (Použijte změnit styl z menu, abyste ho viděli)

Díky za komentáře, Tasselhof

Všechny šťouraly prosím, ať se zdrží komentářů, co velryby můžou a co ne. Studoval jsem veterinu a tam to do mě lili čtyři roky. Děkuji. Tohle je pohádka, ne biologická studie.Bylo nebylo, bylo jednou jedno velké moře a v něm žilo bylo jedno malé Verlybátko, krásná bílá velryba. A to si tak plavalo v tom moři, prohánělo se s planktonem a vůbec se mělo fajn.

A jednoho dne to Verlybátko spatřilo na obzoru něco, co doposud nevidělo. Vypadalo to jako takový zajímavý útes. A nejzajímavější na tom útesu bylo, že tam nikdy předtím nebyl. To se musí prozkoumat!, řeklo si Verlybátko a vyplavilo se onen útes prozkoumat. Sice se tak trošičku bálo. Vzpomnělo si totiž na maminku:

A hlavně si dávej pozor na plachetnice!, říkávala maminka vždycky Verlybátku, Jsou to nebezpečná stvoření a nekouká z nich nic dobrého. Taková plachetnice totiž normálně žere velryby. Kdykoliv se k ní nějaká velryba přiblížila, tak už ji nikdy nikdo neviděl!, dodávala pak ještě.

Ale kdo ví, pláclo bezstarostně ploutví Verlybátko, co když ta plachetnice je taková ta divná studená bílá věc, jak mi jednou vyprávěl dědeček. A stejně jsou to povídačky pro malé velrybičky! a plavalo bezstarostně dál.

Dnes jsme do prace donesli svoje plysaky. Vlevo je koleguv Fcelak, a pak nasleduje moje Nessie a muj Loos. :)

aneb návrat ke kořenůmVážení, dneska slavím.

Zjistil jsem, že jsem tak trošičku pros... pal své 1000. výročí na blogu. Tak jsem si uvědomil, že kdysi dávno v historii tohoto blogu jsem slavil každých 60 dní na blogu. Slavil jsem to asi teda tak dvakrát až třikrát, ale slavil.

A dnes je to přesně 1060 dní, co jsem na blogu.

Rozhodl jsem se dnešek oslavit jaxepatří. Zaprvé, Tasslovice dostaly nové jméno: Teď se to tu chvíli bude jmenovat Staré Tasslovice. A nadělil jsem všem čtenářům dárek: Nový vzhled, který jsem nastavil jako aktuální pro všechny nové příchozí.

Scrollování v něm už vůbec není, ale je tak trochu nedotažený, protože jsem ho vyráběl včera večer. Ale zase na druhou stranu, alespoň trochu by to tu mělo připomínat mé bloggerské začátky. Takhle nějak to tu vypadalo v těch dřevních dobách Začátků.

Chystám ještě jeden dáreček, ale to se uvidí, jestli bude čas a nálada a tak.

Nicméně.

povinnost je povinnost :)Moje vlastní fotka se na tomto blogu objevuje celkem pravidelně, ale když musím, tak musím :-) Moje aktuální podoba je asi takováto:

Povšimněte si, že jsem se vyfotil s haldou mobilních telefonů, abych zdůraznil svého koníčka a svoji práci

Své šestadvacáté narozeniny jsem oslavil před dvěma měsícema a vyloženě se netěším na ty další. Stárnu :-)

Do prvního srpna tohoto roku vyskytoval jsem se výhradně v Hradci Králové, teď pendluju mezi Prahou, Hradcem a Velkýma Přílepama.

Domácnosti mám teď tak nějako dvě. V Hradci bydlím s rodinou, psem Fídem a svým Nintendem Wii. Ve Velkých Přílepech na mne vždy čeká Hugo, plyšová nessie a plyšový los. Jo, ze zastydlé puberty přecházím rovnou do krize středního věku :-)

K blogování jsem se nechal zlákat. Dost aktivně jsem chodil na teenagerský server (zastydlá puberta) jménem Raketa.cz a dost lidí si tam začalo zakládat svoje cool a in bložínky.