Štítekwordpress

na internetuMožná, že jste si toho všimli. Ale pokud ne, tak vám to raději naservíruju rovnou pod nos. Na ICQ jsem velkou většinu času svého připojení away. Proč to?

Vezměme to pěkně popořáku: Máme tu Tasselhofa. Milého skřítka, který se nestará o nic jiného, než o hopskání po širém světě. Všemu se diví a na svět se dívá jako dítě. Například o kravatě vám Tassl řekne, že je to nesmyslný pruh látky, co vás jenom škrtí.

Málokdo z vás Tasslovi asi přizná, že má pravdu. My všichni vnímáme kravatu jako něco normálního, něco, co patří prostě k životu. Většina z vás by asi Tasslovi předepsala nějaké prášky, aby kravatu viděl, jako kravatu.

Ale máme tu i Pavla. Mladého, nadějného muže, který studuje a pracuje zároveň a nějakým záhadným způsobem to stíhá. Je zodpovědný, pracovitý a myslí na budoucnost.

Pavel je příkladem normálního člověka. Narodil se, studuje a snad i vystuduje, jednoho dne se snad ožení, bude mít nějaké ty děti, a pak zemře. Klasicky, jak je to nám všem souzeno.

Jeden z klasických příspěvkůp, které tu již dlouho nebylySice úplně přesně nevím, co mám psát, ale stejně je čtenářstvo tohoto blogu zvyklé na naprostý literární odpad, který se sluší akorát tak vytisknout na toaletní papír, aby ten text měl vůbec nějaký účel.

Předem se hodlám omluvit všem literátům, protože jsem lehce opilý. Doufám, že jsem zde nezanechal příliš mnoho chyb a tak podobně. Mrzelo by mne, kdybych po sobě měl opravovat případné překlepy.

Dostal jsem totiž objednávku, že mám napsat něco ryze Tasslovského. Nějaký ten hlubokomyslný plk o tom, že jsem se někde zastavil a gluboce jsem se zamyslel. Ale tento příspěvek bude ryze o tom, co se mi zase přihodilo.

Možná se zaprvé sluší podotknouti, že jsem v práci podepsal další papír, který mne zavazuje k mlčenlivosti. Ovšem teď mi vzniknul právní problém, protože onen papír pravil, že nesmím mluvit o ničem, co je v něm napsáno.

ovšem, když řeknu, že jsem podepsal mlčenlivost, tak jsem se vlastně zmínil o obsahu onoho papíru, tudíž jsem mlčenlivost porušil, a proto jsem ve velkém průšvihu.

a DoktorkaBylo nebylo, byl jednou jeden Tasselhof. Zni to skoro jako nejaka moje nova pohadka, ale tentokrat je to realita.

Byl jsem opet donucen opustit pohadkovy les a vydat se do reality mezi lidi. Doktorka si vyzadala moji pritomnost.

Nejprve vas musim uvest do obrazu, abyste vedeli, co dabelskeho si na me Doktorka vymyslela. Bydlim totiz v Kuklenach.

A prvni sraz s Doktorkou byl na poliklinice u Hvezdy. Coz je presne na druhe strane mesta. Dobra, rekl jsem si, popadnul bratrovo kolo a vydal se na cestu.

Mozna, ze jsem se uz zminoval, ale na teto poliklinice dela Doktorce zdravotni sestru Japonky maminka. Holt, Hradec je malej a ja jenom cekam, kdy se potkam s Christine.

Mozna, ze to byla moje jedina zachrana. Doktorka mi totiz predepsala dalsi odber krve. Bolestne jsem pohledl na svoji pravou ruku, kde se prave stihla zahojit krevni podlitina z minuleho odberu na alergologii.

Nastesti ale s Japonkou vychazim zadobre, takze jeji maminka nemela zadnou motivaci pusobit mi bolest. Tentokrat se Doktorce jeji zvrhly plan nepodaril!

Ale tentokrat bude mit radost Japonka.Videl jsem se s jeji maminkou a ta me pri t# prilezitosti pichla do ruky.Cedim krev pro TMO

[tasselhof]

v T-asslovicíchVážené obyvatelstvo!

Zvláště vy, kdož jste propásli jedinečnou a neopakovatelnou šanci vidět Tassla na značkové prodejně!

Tentokrát sice asi možnost vidět Tassla bude sice jen teoretická, ale stále tu bude a to přeci stojí za to, ne? Co byste pro mne, jako slavnou Star neudělali!

Zjistil jsem totiž, že v neděli 19.9 bude v Hradci Králové "Den na kolech" který jako obvykle pořádá můj drahý a špičkový zaměstnavatel, mobilní firma T-Mobile.

A v rámci této akce se bude konat den otevřených dveří na hradecké infolince. Nevím, kam vás asi pustí, ale máte docela dobrou šanci vidět například portugalskou vlajku se Skotskou v akci!

Přítomen bude dokonce i Aleš Valenta, ano, vážení, TEN Aleš Valenta, dokonalý to skokan na lyžích, ten Aleš Valenta, co mu T-Mobile kdysi zaplatil neskonalý prachy za reklamu ;-)

prostě další hlubokomyslný plkViděl jsem Český sen. Bohužel ne úplně celý, ale viděl jsem dost, aby se mi udělalo zle. Na blogu Happy jsem se přiznal k fobii z pavouků. Je ovšem ještě něco, z čeho mám skoro fobii.

Je to nakupování v hypermarketech. Necítím se tam moc dobře. A nejvíc jsem měl tuhle fobii v Hypertescu v Březhradě. Byl jsem tam totiž skoro sám. V tom obrovském komplexu určenému k nákupu.

Procházel jsem samotný uličkami a jediným mým společníkem byla úchylná hudba, která mě měla motivovat k nákupu. Nemotivovala. Ani ty řvoucí transparenty mě vůbec nijak netankovaly.

A pak jsem viděl v tom dokumentu mluvit holku o jejích pocitech z nakupování v hypermarketu: "Je to jako když je celý den hnusně a prší a vůbec se na vás všichni mračí. Ale jakmile vkročím do hypermarketu, tak je to jako kdyby vysvitlo slunce. Mám pocit, jako když po dlouhém hnusném dešti vysvitne slunce."

A mě napadla okamžitě úchylná reklama na hypermarket. Představte si rodinku, která se schoulená pod kabáty prodírá deštěm. Provazce deště je nemilosrdně bičují, doprovázené hromovým smíchem blesků.

Kapitán Strong je zpět v dalším plazmatickém díle. Těšte se na exploze vášní a speciálního hosta!Kapitán Strong seděl smutně u barového pultu a popíjel jednu whisky za druhou. Pátrání po Kerpoffovi jej zavedlo až do Evropy, kamsi na dálný východ tohoto prastarého kontinentu. Do starého, dobrého Ruska.

Lidé v Rusku naštěstí již také vyznávali kapitalismus a dolary mnohým rozvázaly ústa. Málem byl v tomto ruském městě na Karlově mostě okraden, ale jejho reflexy jej zachránily, ostatně jako vždy.

A nyní jeho reflexy, i když lehce omámené alkoholem, zapracovaly znova. Kdosi vstoupil do místnosti. Jeho šarm jej předcházel na dlouhé míle. Kapitán se ohlédl a prohlédnul si druhého návštěvníka tohoto baru. "To je řízek!" řekl si pro sebe a počkal, až k němu hrdina dojde.

"Co vy tady děláte?" pozdravil Strong nově příchozího, supertajného agenta Knedla Brusinku. "Jdu se čtenářům připomenout." odpověděl onen hrdina a hodil do sebe whisky i se sklenkou. "Ale proč zrovna do mého příběhu?" zeptal se znova Strong. "Och, omlouvám se. Jdu zpět za autorem a on vám sem pošle novou zápletku." odpověděl pak Brusinka a zmizel. A s ním i jeho šarm.

Ba přímo drastická ;-)Tak jelikož jsem se zařadil do rubriky "o životě" tak hodlám psát o svém životě v kategorii "Komunikace /Mobily, GSM" jinými slovy o svém životě v práci.

Nastala totiž jedna dost drastická změna na naší-vaší infolince.

Asi bych teda správně měl říkat "Zákaznické centrum", jenže já mám ověřeno, že když řeknu zákaznické centrum a že jsem asistent, tak málokdo z vás ví, co vlastně dělám.

Když řeknu, že jsem operátor infolinky, tak to pak každej ví, která bije. Ale o tomhletom to není. Názvy se měnit mohou, ale v podstatě to není tak drastické, jako tahle změna.

Výbava naší místnosti se totiž radikálně změnila.

Pocit toho, že jsme opravdu nadnárodní společností. Pro ty z vás, kteří netuší, o co jde, tak jde o Portugalskou vlajku. Pro připomenutí si ukažme, jak to donedávna u nás vypadalo:

A co vy na to? ;-)Sice se asi teď řadím i do velkého blogového pozdvižení, ale prostě ten fakt, že bloguje má novou titulní stránku, si asi nenechá ujít žádný grafoman, i když je to fakt tak zřejmý, že se snad o něm ani nevyplatí psát. Ale zkuste zarazit nás grafomany! Nedáme si říci.

S novou titulní stránkou jde ruku v ruce i to, že moje nové příspěvky už nebudou toliko vidět, jako dřív. Teď už to chce volit dobře titulky příspěvků, abych měl čím dál tím více fanynek.

A nebo lze jít i jinou cestou. Můžete se kategorizovat. Třeba příjde náhodný čtenář, co chce číst něco o nádherných roztomiloučkých chlupatých zvířátkách, a proto si vybere blog v této kategorii.

A pokud budu v kategorii "úžasná milá hebká zvířátka" jediný, budu mít mnohem více fanynek, než nyní. A samozřejmě: Ani jedna nebude hnusná.

S touto vidinou vrhnul jsem se na řazení blogu do kategorií na bloguje.cz Kam jsem se zařadil?

Trochu opožděně, ale referuji :-)Jak již bylo na tomto blogu řečeno, Dinosaurus se na mém blogu stal jubilejním 9000. a 10000. návštěvníkem tohoto blogu. A to si zaslouží pivo. Proto jsem po dlouhém uhánění Dinosaura uhnal na to pivo.

Bohužel jenom jedno :)

Nádherně jsme si pokecali, zjistil jsem, že v Aljašce objevili stopy nějakýho novýho dinosauřího monstra. To bylo opravdu zajímavé zjištění a já jsem rozrušením málem usnul :-)

Pojedli jsme vynikající bramborové nočky ve smetanové omáčce s kajánským pepřem - ano, objednal jsem je já, já prostě objednávám jídla podle názvů.

Dinosaurus má štěstí, že jsem neobjednal jemný perníček se šlehačkou. To by bylo něco pravýho k pivku!

Setkání to bylo poměrně krátké, ale plnohodnotné. Zvláště, když jsme při návratu potkali v Avionu našeho dalšího bývalého spolužáka a vesele jsme si spolu popovídali o tom, kdo co dělá.