ŠtítekPostřehy grafomana

...Jak již jsem několikrát psal, občas si u svého drahého chlebodárce hraju na pana nadřízeného. A můj první postřeh je o tom, že většina nadřízených pije kafe. Bůh ví proč, ale je to prostě tak.

A výše zařazení nadřízení mají k tomu dokonce přiřazeného podřízeného, kterému ze své nadřízené funkce mohou nařídit ono kafe naředit, promiňte, chtěl jsem říct uvařit.

Ovšem já si pouze na nadřízeného hraji, takže takové vymoženosti, jako přiřazený podřízený s funkcí vařiče kafe, jsou mi odepřeny. Místo toho se nachází v naší místnosti takzvaný sodobar, s možností ohřívat či chladit vodu, prostě jak je komu libo.

Samozřejmě, že sodobar v rámci šetření prostředky (díky ušetřeným výplatám za přiřazené podřízené jistě můžete využvat skvělých výhod mého zaměstnavatele) umí vařit pouze vodu do 80° Celsia.

Inu, klasický Turek je mi odepřen. Toho si zřejmě budu moci uvařit, až budu na nějaké vyšší pozici s vlastním vařičem a nebo sekretářkou, která vařič vlastní. Případně prostě s někým, kdo ví, kde se vařič nachází a ochotně mi k vařiči poskytne přístup.

že jsem dospělýDnes jsem pohlédl na svůj občanský průkaz a po pěti minutách bádání se mi podařilo rozluštit všechna čísla na mém rodném čísle. Podle Krtečkova počítadla jsem si poté briskně spočítal, že je mi již nějaký ten pátek 24 let.

Jsem tedy dospělý! Sbohem, dětská léta! Sbohem, pomocná školo! Je čas vydat se vstříc dospělosti a vykročit pravou nohou na nezorané pole kariéry.

V Mateřídoušce přečetl jsem si článek Dády Patrasové o tom, že růžová je opravdu v módě. Můj dospělý oblek bude tedy doplňovat vkusné růžové sako zahraniční značky.

Doplnil jsem to zelenými kalhotami, přesně takovými, jako nosil Jestřáb, vzor všech nás mladých vlčat a i boty jsem obul podle jeho vzoru.

Ke škorním a obleku se ještě ovšem něco hodí. Klobouk, neboli Bouřka, jak praví hrdina mého oblíbeného dětského comixu Rychlé Šípy, Rychlonožka.

Byl jsem oblečen přesně podle všech moderních trendů. Prostě jako pravý, dospělý muž. Teď zbývalo to poslední, sehnat si práci, abych byl prospěšný pro celou společnost.

A co vy na to? ;-)Sice se asi teď řadím i do velkého blogového pozdvižení, ale prostě ten fakt, že bloguje má novou titulní stránku, si asi nenechá ujít žádný grafoman, i když je to fakt tak zřejmý, že se snad o něm ani nevyplatí psát. Ale zkuste zarazit nás grafomany! Nedáme si říci.

S novou titulní stránkou jde ruku v ruce i to, že moje nové příspěvky už nebudou toliko vidět, jako dřív. Teď už to chce volit dobře titulky příspěvků, abych měl čím dál tím více fanynek.

A nebo lze jít i jinou cestou. Můžete se kategorizovat. Třeba příjde náhodný čtenář, co chce číst něco o nádherných roztomiloučkých chlupatých zvířátkách, a proto si vybere blog v této kategorii.

A pokud budu v kategorii "úžasná milá hebká zvířátka" jediný, budu mít mnohem více fanynek, než nyní. A samozřejmě: Ani jedna nebude hnusná.

S touto vidinou vrhnul jsem se na řazení blogu do kategorií na bloguje.cz Kam jsem se zařadil?

postreh o vztahuMuj dalsi postreh je svym nazvem trochu zavadejici, ale lepsi nazev me nenapadl. Uvedomil jsem si totiz, ze je neco divneho na slove vztah.

Muj postreh se zacal utvaret, kdyz nas v T-Mobile prosili, abychom pri rozhovoru se zakaznikem pokud mozno co nejmene pouzivali slovo "pausal" a misto nej spis rikali "tarif." Duvod je jednoduchy:

Velky pocet lidi nenavidi slovo pausal. Hezky je to videt v reklame na E-Banku, kde pan zlostne hazi kaminky do vody a rve: "pausal, pausal, a zase pausal" tohle slovo se stalo synonymem pro: "platim za neco, co vlastne nechci". A u slova vztah vnimam taky negativni naboj.

Teda alespon u chlapu. Vim, ze holky jsou vztahy uplne posedle, a prakticky kazda holka chce vztah. To my kluci vztah nechceme.

Pripada mi to jako se slovem pausal. Jakmile zacne holka pred svym klukem mluvit o vztahu, je zle. Presne kvuli tomuhle slovu se muj kamarad vcera rozesel se svoji holkou.

Mam to zatim z druhe ruky, ale slo o to, ze ona se ho zeptala, jak dal vidi jejich vztah. A on vztah asi nechtel. Tak se s ni radeji rozesel.

Co ony tam vlastně dělají?Jednou jsem jedné své kamarádce vyprávěl, že my hoši svoji míru poznáváme na chlapeckých záchodcích, kde si TO poměřujeme s ostatními chlapci. Toto poměřování pak většinu chlapů dožene k tomu, aby si TO oměřili i na centimetry.

Kamarádka se zamyslela a řekla mi, že si TO (myslela svůj dívčí ekvivalent) nikdy neoměřovala. Ani s kamarádkama, ani na centimetry. A co víc - holky si ani nepoměřují prsa!

To mě opět zacloumalo s mým vnímáním reality. Od čeho teda dívky vůbec mají záchody? U nás chlapců jsou záchodky takovým všelidovým fórem plným specifických soutěží.

Jak již jsem říkal, první soutěž je v tom, kdo TO má nejdelší. Právě proto máme na záchodcích několik mušlí vedle sebe. Abychom se mohli pěkně postavit vedle sebe a vytáhnout TO a chlubit se s TÍM ostatním. Jak již bylo řečeno, tohle dívky nedělají.

Mušle nám chlapcům také slouží k nestrannému rozhodnutí další soutěže - kdo s TÍM dočůrá výš nad mušli. Jelikož na dívčích záchodcích jsou pouze klasické kabinky, tak pochybuju o tom, že dívky vědí, jak vysoko s TÍM dočůrají.

a je to naprostá pravdaVčera jsem tak seděl v práci a pilně pracoval (na Brainkingu, samozřejmě) a popíjím si svoji nízkotučnou minerálku s nízkým obsahem bublinek, sodíku, vody, no prostě všeho.

A jak se tak plná sklenice vody blíží k mým rtům, stane se něco strašného. Trocha vody se vyšplíchne na klávesnici mého počítače. Očekával jsem záplavu jisker, výbuch mého počítače, potažmo dokonce výbuch celého hradeckého zákaznického centra T-Mobile.

Rychle jsem zalezl pod stůl a očekával nejhorší. Zpytoval jsem své svědomí a očekával, že mi T-Mobile vyčíslí celou tu škodu a přemýšlel, jak dlouho to bude trvat, když budu ty škody na budově splácet po dvacetikoruně měsíčně.

Ale nestalo se nic. Choulím se pod stolem a očekávám záplavu jisker, celofiremní (možná celosvětovou) paniku, a ono nic. Naprosté, absolutní ŇYC. Opatrně vykouknu zpod stolu a podívám se na klávesnici svého počítače.

Vypadá jako klávesnice politá vodou. Žádné jiskry, nic. Naschvál jsem přijmul jeden hovor na mokré klávesnici. Zrušil jsem hlasovou schránku pomocí mokré klávesnice a fungovalo to. Nastavil jsem MMSky a ... fungovalo to!

a jejich nositelkáchPoslední dobou trochu více cestuji a tak si všímám svých spolucestujících. Zajímavé je všímat si bot. Zvláště pak bot na nohách spolucestujících něžného pohlaví.

My muži jsme dobrodužné povahy. Rádi se vracíme ke svým přírodním kořenům a plápolající ohýnek je pro většinu z nás obrovskou romantikou.

A čas od času se nám mužům stává, že se o tuto romantiku hodláme podělit se svou dívkou. Ostatně, to je to, oč nás celkem vzato vy dívky žádáte. Dělit se o romantické chvilky.

Dívka městského typu cítí se být polichocena. Muž o romantice plápolajícího ohýnku dokáže vyprávět dlouze a s pomyslnou slzou v oku. A nabídka společně strávených chvil zní dívce opravdu kouzelně.

Slovo dá slovo a já v letních měsících potkávám na nádraží páry, které jedou za "romantikou divočiny". On, letitý čundrák, ona městská dívka, která si divočinu spojuje s telenovelou "Jago, syn džungle"

Můj další postřeh.Vlasta Horvát nosí trenky! Tento titulek na mě křičel z bulvárního deníku a já přemýšlel o tom, kdo je to Vlasta Horvát a také o tom, proč je tak důležité, že nosí trenky.

Jistě, četl jsem toho mnoho o trenkách i slipech. Zvláště, co se naší plodnosti týká. Prý jsou trenky lepší. Tudíž z titulku bulvárního deníku vyplývá, že Vlasta Horvát je plodný muž.

Já osobně jsem velmi dlouho nosil slipy. Nevím proč, prostě jsem slipy nosil odjakživa a o trenkách jsem ani nepřemýšlel. Ale to se nedávno změnilo. Objevil jsem velmi zajímavou proprietu pro pány.

Nebyly to klasické trenky, ale boxerky. Já jsem si ty první (černočerné, pro moje vůbec né hnusný fanynky) koupil jenom z toho důvodu, že jsem se po ICQ rozhovoru s jednou ze svých kamarádek dozvěděl, že dívky po chlapech v boxerkách šílí.

A od chvíle, co jsem si oblékl boxerky, šílím po boxerkách i já. Pokud někdo z pánské čtenářské základny ještě neokusil boxerky, tak vřele doporučuji. Velmi pohodlné, vzdušné ... no prostě super.

misto uceni jsem sklizel urodu, a tady zjistite proc.Pripadal jsem si jako tarzan. Lozil jsem po strome, zavesen pouze na jedne ruce, a vsude kolem me byly tresne. Krupave a cervene.

A ja natahoval druhou volnou ruku a sbiral a sbiral. Bez ohledu na vlastni bezpecnost jsem se prodiral stromem zalitym sluncem.

Ty nejcernejsi tresne jsem samozrejme okamzite jedl. Vychutnaval jsem si tu ryzi chut leta. Nejprve tresen jemne krupne a do ust vam vstoupi sladka stava.

Vase zuby se dale nori do dozrale tresne a po jazyku vam prejizdi prijemna vune leta. Pak, po kratke chvili, se konecne dostanou zuby zkrz.

U nasi tresne prave nejvice ocenuji jeji plody. Neni to zadny chcipacek. Kolem pecky jsou minimalne dva centimetry duzniny.

A ja vzdycky, vzdycky chvilku ten ukousnuty kousek duzniny valim po jazyku a vychutnavam tu sladce trpkou chut leta.

A nakonec se prestanu ovladat, a dam povoleni svym zubum se konecne zakousnout do toho dokonaleho, zralosti zcernaleho, kousku tresne.

proc ho vlastne nemamCas. Jedna ze zakladnich fyzikalnich jednotek. Jak vsichni vime, tak cas vzniknul v okamziku velkeho tresku a od te doby jej merime.

Opravdu vzniknul?

Jednou snad slavny fyzik Albert Einstein stanovil teorii, ze cas vlastne neexistuje. Coz by ovsem vysvetlilo, proc jej neustale nemam.

Je mozne mit neco, co neexistuje? Jiz jednou jsem zde daval lekce z logiky, ale opakovani jest matkou moudrosti, takze:

Kdyz neco mam, tak to musi existovat. Kdyz to neexistuje, tak to zcela logicky nelze mit.

"Nemam cas" tedy na zaklade faktu vyse vyslovenych neni vymluva. To je pouhe konstatovani faktu. Tedy spise opakovani teorie.

Nyni totiz merime "cas" tak, ze predem dohodnute udobi (rotace planety kolem sve osy) rozdelime na urcity pocet dilu.

A na tyto dily si klademe nemale naroky. Zijeme totiz v blahove nadeji, ze vsechny dilky jsou stejne dlouhe.