ŠtítekNové báchorky ze starých Tasslovic

chlapa hledala.

(Tohle je fakt extrémní psycho. Nečtěte to, fakt vás varuju. Jakékoliv negativní komentáře budu mazat. Protože já vás varoval předem, vážení)Bylo ráno a ohnivý kůň jel opět zapálit duhu. Telegrafní sloupy rozkvetly a začaly chytat první ptáčky zpěváčky co si na byciklech právě vyrazili po cukrové vatě na procházku.

Hedvika otevřela oči. Pozdravila koně na obloze a dala dobrou noc kočkám, které právě odcházely z nočního lovu hvězd. Velkému lopuchu, na kterém ležela, narostla kola a dal se do pohybu.

"Autobus" pomyslela si Hedunka. Jo, tohle rozhodně nebyl autobus. "Ale jsem autobus." pozdravil jí autobus medovým hlasem a pak vesele vzlétl mezi cukrovou vatu, rozradostněn tím, že s ním někdo mluví.

Hedvika se podívala do okénka. "Copak bys chtěla, Hedu?" zeptalo se jí okénko. Hedvika zasněně pohlédla na hořící lízátka na obzoru a řekla: "Chtěla bych klovnout nějakýho kosáka." "Není problém." zašvitořil autobus a začal hopskat přes kopečky tou nejkratší cestou ke svému cíli.

takrka pravdivy pribehTento vikend jsem mel tzv. prodlouzeny, a tak jsem se rozhodl vyjet nekam na vylet. Nekam daleko. Dokonce tak daleko, ze uz tam ani mestska hromadna doprava nejezdi. Ano, rozhodl jsem se jet vlakem.

Chtel jsem si koupit detsky listek, ale pani na pokladne mi jej nechtela vydat. Pry ze kdyz mi co nevidet bude 25 let, tak na slevu nemam narok. Usedave jsem se tedy rozbrecel do sveho plysoveho medvidka.

"Nebrec, chlapecku," szelelo se pani za okynkem, "tady mas listek s detskou slevou." Nadchlo mne to tak, ze jsem ze sameho stesti venoval te pani sve lizatko, ktere jsem doposud lizal.

Usedl jsem do vlaku naproti jedne nadherne slecne. Usmala se na me a rekla mi, ze jestli mi nebude vadit, kdyz si za jizdy bude cist. Ja jsem ji odpovedel, ze si budu cist taky. Ona se na me opet zaculila a vytahla svoji knizku.

Jmenovala se "Aplikovany uvod do existencionalni filosofie 20. stoleti." ja jsem s potesenim vytahnul sve "Mladi v hajzlu" a zacal louskat pismenka. Slecna na me pohledla s vyrazem absolutniho pohorseni a odsedla si.

Akční Tasslovický thriller o několika dějstvíchDějství prvé: Zadání dipomové práce Scéna: Mlha objímá městěčko Tasslovic, kde hlavní hrdina, krásný a mladý a nadějný a svalnatý a úžasný a ... a ... no, prostě prototyp kladného jrdiny jménem Tasselhof zjistil, že by měl napsat diplomku.

Obléká si tedy svůj pověstný černý kožený kabát a vydává se do hlubin temného města, ze kterého čpí zápach podlosti a neřesti. A on se s tím vším vyrovná, protože on je ten hlavní hrdina!

Mocným kopem rozrazí dveře vedoucí k Profesorovi. Nejdřív produkce zamýšlela, že to bude úhlavní nepřítel tohoto díla, ale v průběhu tvorby se ukázalo, že tomu tak není, takže si pro účely tohoto thrilleru představme vysokého, urostlého akademika se sportovní postavou a veselým sexy úsměvem.

Oba dva hrdinové si podají ruce a Tassl za odměnu, že naučil Profesora střílet z Glocka, dostal Zadání. Tedy téma, na které to má být. Zadání se jmenuje Kognitivní Mapy.

Dějství prvé zde končí, hrdina odchází dál a vše, co po něm zůstává, je tajemný závan jeho tajemného a temně černého koženého pláště a svůdně štiplavý zápach střelného prachu.

na procházceProcházel se starým, honosným hradem. Byl sám. Ale nevadilo mu to. Na samotu si již zvykl. Šel sám dlouhou chodbou, vedoucí k trůnnímu sálu.

V jeho představách se pod pavučinami opět začaly objevovat tapiserie a intarzovaná okna zářila čistotou. Vzpomněl si na zlaté časy této chodby a místnosti, ke které vedla.

Za obrovskými dubovými dveřmi byl skryt trůni sál. Tyto dveře on ale neotevřel. Ty mohl otevřít jenom král. A toto se naposledy stalo před 20 lety.

Opět se pohroužil do svých představ. Vybavil si rozsáhlý kruhový sál, kde uprostřed jako symbolický střed království stal trůn.

Trůn dva metry vysoký, vytesaný z jednoho kusu kamene. Legenda pravila, že nejprve byl tento trůn a teprve kolem něj vzniknul hrad.

Jiná legenda zase pravila, že jeden z prvních králů dostal ten trůn darem od Druidů, kteří jej pomocí svých čar a kouzel dopravili do hradu.

Ať to bylo, jak to bylo, pravdou bylo, že neexistoval nikdo, kdo by pamatoval vznik hradu, nebo trůnu.

A hledání svatého gráluJakákoliv podobnost s osobami žijícími, či právě probíhajícími událostmi je čistě záměrná

"Konečně! Tady to je!" Stanul kapitán strong před horou Mount Everest. Nikdo by neřekl, že právě tam se může svatý grál skrývat. Ale byl si jistý. Více než jistý. Jistější, než jistý. Byl si absolutně jistý.

Svaté písmo po celá ta tisíciletí skrývalo strašlivou odpověď. Stačilo pouze přeložit Bibli do jihotibetského dialektu psaného v čínštině a číst jí odzadu po sloupcích.

Zprvu to vypadalo jako nesmysly, ale když vynechal každý třináctý znak a každý třetí posunul o dva doprava a vzešlo konečně čitelné sdělení. Ano, jedině v písmu svatém se dá nalézt pravda!

Stál před starodávnou chodbou, kterou mu prozradily umně překreslené skicy Leonarda Da Vinciho Madonny. Ta skrývala konečné řešení. Byl sám, neozbrojen. A byl natolik pohroužen do rozjímání, že si ani nevšimnul, že za ním někdo stojí.

a absolutne nudne... zapisky z dracakuZijeme v mestecku Ninive, je mi 20, mesto ma asi 4000 lidi, mestu vladne zeman. Pristehoval jsem se do mesta asi pred rokem, o poradek se stara garda, zivime se zemedelstvim.

Jsme soucasti kralovstvi. Ziju s ostatnima v domku. Nasetril jsem asi 10 zlatych, je to na pul roku zivota. Chodim obcas do hospody.

V hospode se obcas objevi kocovna spolecnost. Normalni je po meste chodit beze zbrane, ale zase me nikdo prosacovavat nebude. Neni to nic zvlastniho, kdyz prijede nekdo cizi.

Neco se stalo na vychode ve vesnici Privoz. vesnice lezi 30km vychodne, je tam reka. Obcas se tam vypravi karavana. V te vesnici taky vladne starosta. Kapitan gardy hleda dobrovolniky!

Tomas = Logan, barbar Bracha = Soran, barbar Jirka = Darkmor, hobit Ja = jsem ja Dan = Dolgan

Sobota a Nedele se nepracuje. Mesto je zasveceny bohu vetru, jmenem Akatosh. V prostred mesta ma buh sochu.

tentokrát pro němčináře :-)Die traurig Spritze

Es war einmal eine Spritze. Und niemand mochte sie nehmen. So die Spritze fragte sich selbst, warum ist es Möglich? Sie war sauber und scharf wie die andere Spritze. Aber sogar niemand in der Welt mochte sie nicht benutzen.

Als sie lag auf dem Tisch, jemand nimmt sie in die Tasche. So die Spritze freute sich, es war ein großer Tag für sie. Jemand wollte sie benutzen! Aber sie nur lag in der Tasche und wartete. Jemand trag sie irgendwohin.

Wenn sie in der Tasche lag, hörte sie eine Musik. Es war die Diskothek. Die Leute tanzten dort und tranken so viel Alkohol. Nach kurzer Zeit nimmt sie jemand in dem Hand. "Es ist toll! Treib es!" hörte die Spritze. "Danke, aber ich möchte es nie versuchen." war die Antwort.

Warum? Fragte die Spritze und auch der Mann, der hat sie in der Hand. "Ich hörte Herrn Douda, er sagte, dass es nicht gut für die Gesund ist." So die Spritze war in die Tasche zurück. Nächstes Tag entschiedene sich die Spritze Herrn Douda visitieren, damit sie ihm fragte, warum ist sie gesundheitsschädlich. Als sie entschiedene, ging sie von Haus. Sie ging fehl von langer Zeit und konnte nicht Herrn Douda finden.

z nedostatku času publikuju jednu svoji hoodně starou povídku...Jmenuji se Karel Novák a jsem upír. Tak přesně touhle větou začínal jeden inzerát v novinách. Nevím, co měl ten vtipálek na mysli, když to psal. Zřejmě se chtěl pobavit. Možná je tenhle svět natolik absurdní, že lidé hledají úniky, úniky z reality a drogy jim již nestačí.

Jmenuji se Karel Novák a jsem upír. A zase takhle začínala jedna povídka. Pojednávala o upírovi jednajícím za lepší poživotní podmínky upírů. Proč má sakra někdo touhu psát o upírech tak, aby je čtenář zbožňoval?

Jmenuji se Karel Novák a jsem upír. Tímhle mě pozdravil jeden majl od nějakého spamového vtipálka. Zval mě na seanci upírů, kde poznám velikého Guru všeho upírstva v České Republice. Už toho mám dost. Co všichni s tím Karlem Novákem mají? To si proboha alespoň nemohou vymyslet nějaké lepší jméno? Vyrazil jsem na upíří seanci.

Jmenuji se Karel Novák a jsem upír. Tohle nám zahřímal ten upírskej guru na seanci. Samozřejmě, že se konala o půlnoci na hřbitově. A ještě k tomu byl úplněk. Alespoň hezká atmosféra, ale to upírství mu nežeru.

Poslední kapitolaPrvní mrtvolu našel už za dveřmi. Letmým pohledem jí přehlédl a podle toho, že se jí ještě kouřilo z vyhřezlých střev poznal, že tu leží jenom velice krátce. Otřásl se. Ne proto, že v baráku byla díky vytlučeným oknům zima jak v Rusku, ale proto že si uvědomil, že takovýhle pohled už pro něj neznamená okamžité zhnusení, ale pouze známku nebezpečí.

Zima jak v Rusku. Pozastavil se na milisekundu nad tou myšlenkou – vždyť on právě je v Rusku! Příhodné přirovnání. Ta milisekunda ho mohla stát život. Jenom díky vytrénovaným reflexům se vyhnul svištící čepeli katany. Ach, pan Klužnicov, rád vás poznávám. Prohodil směrem k útočníkovi, který se právě snažil vytrhnout svou katanu z veřeje dveří. Bezúspěšně.

Potěšení na mé straně, pane Strong. opětoval Rus a postavil se do bojové pozice. Katanu nechal katanou.

Zatančíme si? pousmál se Strong a také se připravil do bojové pozice. Rus jenom vztekle zakřičel a vrhnul se na něj. Byl to rychlý boj. Rus byl vypracovaný svalovec a moc se spolehnul na svou sílu. Strong se spolehnul pouze na jediné – na svoji dokonalou znalost Aikida.

Spektakulární!Takřka kočičí oči kapitána Stronga přehlížely nedozírnou sibiřskou pustinu. Tak tady někde se ukrývá Kerpoff! Už jenom pár chvil a bude v rukou spravedlivých a neúplatných zákonodárců!

Strongův plán byl jednoduše geniální. Ostatně, všechny jeho plány byly jednoduše geniální. Kerpoff byl sice v dobře opevněné pevnosti, ale geniálními tahy geniálního mistra všech geniálních plánů se ho podařilo geniálně vylákat ven. Geniálně geniální!

Strong poslal Kerpoffovi pozvánku na happening "spolku proti cholesterolu." Jak totiž věděl, tak tento podlý a stejně tak tlustý krutovládce nenávidí spolky pro hubnutí mnohem více, jak Stronga.

Proto teď tiše, jako mrštný predátor, čekal schovaný ve sněhu na svoji kořist. Návnadu tvořila šťavnatá mrkvička. Tu podlý a ďábelkský krutovládce nenáviděl ze všeho nejvíce. A neomylné kočičí reflexy Stronga již hlásily poplach.