ŠtítekHlubokomyslné plky

Co to je?Jednoho dne sešly se moudré hlavy ze světoznámého literárního serveru Kult Fantazie a začali rokovat o něčem novém, neotřelém. Něčem vysokokalorickém, co by bylo opravdu maso. A musím sebekriticky uznat, že to byl HejTy, který to vše vymyslel.

Ale jelikož jsem pro každou prasárnu, tak jsem se okamžitě přidal. Vzniklo úvodfní vepřopunkové dílo, které kvůli mému hnusnému druhému dílu spadlo do zapomnění.

Ale žádná prasárna hned tak nekončí. HejTy je fakticky řízek a pořádnej kanec a sepsal další dílo. O agentovi Brusinkovi 000. Jen si to vemte, kapitán Strong je fakt borec, ale oproti Brusinkovi má nevýhodu. A tou je mozek.

Brusinka je totiž řízek. Čistokrevný řízek ve zlatavém hávu z trojobalu. Jeden jediný dokonalý sval, který nelze zničit tím, že ho střelíte do mozku. Protože mozek prostě nemá.

A tím jsem se dostal vlastně k tomu, co je to Vepřopunk. Vepřopunk je povídka, kde hlavní roli hraje porodukt vepřového masa. Nebo se tam alespoň objevuje a měl by vždy hrát hlavní roli.

inspirace lobemČísla jsou prostě jenom pořadí jak mě to napadlo:

1) Terminátor 2: Arnie Schwarzenegger kráčí chodbou, z druhé strany chodby proti němu běží John Connor. Arnie z krabice růží loví brokovnici, růže padají na zem a on po nich šlape.

2) Vetřelci: Hláška "Vasquezová! Někdy si o tobě myslím, že jsi chlap!" a odpověď: "To samý si myslím já o tobě."

3) Podfu(c)k: Vaše zbraně mají na boku napsáno replika. Kdežto ta moje Desert Eagle .44

4) Pokrevní bratři (The Boondock Saints): Moment, kdy poprvé vstoupí vyšetřovatel na scénu, pustí si do sluchátek operu a během tančení na operu vyřeší, jak proběhla přestřelka.

5) Kill Bill: Nevěsta přemlouvá Hattori Hanza k tomu, aby jí vyrobil katanu. Celá scéna od chvíle, kdy Nevěsta vstoupí do baru po chvíli, kdy na okno napíše "Bill"

6) Přelet nad kukaččím hnízdem: Jack Nicholson dá žvýkačku náčelníkovi. Náčelník řekne: "Díky"

... pornografie...Když jsem si přečetl Lauřin článek, kde blogování přirovnává k pornu (alespoň mi to tak vyznělo) tak jsem nechtěl věřit. Jedná se přímo o tenhle článek, kdyby náhodou chtěl někdo se mnou polemizovat.

Dnes jsem si přečetl svůj včerejší článek (ne ten s kapitánem Strongem fakt nemám na mysli) a musím Lauře dát za pravdu. Opravdu jsem i já ten exhibicionista, který vystrkuje svůj nahatej zadek.

Kdybych měl čas (a zvrácenou náladu) tak se klidně přihlásím do BigBrothera. Přece jenom, průběhy castingů na tyhle monstrózní Superakce již znám.

Jedna moje "Tasslova depka" právě vedla k tomu, že se nyní Tasslovice jmenují literární. Však vidíte, k čemu to vede, když člověk píše o sobě. Je to jenom teatrální vystrkování zadku.

A navíc mi za to nikdo neplatí. Ve VyHulených, či BigBroer bych měl alespoň šanci získat nějaký ten milion (pokud bych se tvářil dostatečně růžově).

Tak nic no...Mám zase neodkladný pocit, že kdybych neexistoval, udělal bych lidem ve svém okolí mnohem líp. Pokouším se razit teorii, že když neprospívám, tak alespoň nebudu ubližovat, ale to se mi nedaří.

Když se snažím někomu zalichotit, tak je to pro toho druhého jak bodnutí nože. Je to prostě součást mojí mluvy a já prostě vyslovím věci dřív, než si vůbec uvědomím, co to tomu druhému může způsobit.

Neumím plánovat věci dopředu. Nemyslím na budoucnost. Nezajímá mě. Sice rád píšu scifi, ale o tom, co budu dělat zítra, mám mlhavý pojem. A příští týden už vůbec neřeším. Takhle žiju.

A tímhle přístupem opět jenom ubližuju.

Neumím bejt šťastnej, protože neumím dělat lidi šťastnými v realitě. Na internetu mi to možná chvílema šlo, ale asi realita je trochu jiná.

Scházela někomu depresivní nálada na tomhle blogu? Tak tady jí máte.

jak to vidím jáJe zajímavé, že občas se strhne nějaká online lavina. Dnes nebudu básnit, jako v minulých dnech, dnes se budu hlubokomyslně věnovat našemu online žití.

Již několikrát tu padlo, že online život a i normální život, že je divadlo. Jenom je tu rozdíl v tom, že pro online divadlo si můžeme mnohem lépe vybrat roli, a to dokonce i co se pohlaví týče.

A pak je trošku problém, když tu roli odmítáme hrát. Já to ale nevidím jako divadlo. Já to vidím jako normální online život. Ráno vstanete, popovídáte si s kamarády (a je jedno jestli s Němcem na holandském chatu, či s "blondýnou" v české místnosti "sex a vše kolem něj) a jdete do práce, kde třeba v mém případě porazíte Novozélanďana v piškvorkách.

Online jsme se všichni zrodili a online prožíváme své životy. Již jsem se zúčastnil online svatby na webu Rakety a nyní tady reailzuju vlastně jeden online pohřeb pro jistou sebevražedkyni jménem Lucy Stike (jinak jak sebevražda se to definovat nedá).

...My, bloggeři ze všech koutů internetu nyní spojujeme se do jednoho velkého poetického hlasu, abychom poskytli každfodenní oblažení Vám, běžným čtenářům.

Poezie je na každém rohu, ale v dnešním přetechnizovaném světě, plném jakýchsi PDA, MDA, BlackBerry, Wi-Fi a jiných záležitostí je přehlížíme.

Politická situace plná podrazáckých individuí, marně se pachtících za svými koryty, funkcemi a metály opět není příliš příhodna poetickému nahlížení na ódu jménem život.

A protzo nyní svitá plamének naděje pro všechny psavce, grafomany a poetiky. Velký společný blogový projekt pro plkavé muže a poetické dívky!

Zatím je tento počit, pro lidstvo a dnešek tolik znamenající, pouze v zárodku. Jedna, doposud neznámá adresa poetickyklub.bloguje.cz se pokouší vnést poezii do vašeho života.

Tvořím tento manifest v marné naději, že poetický bloggering se nachází na úsvitu lepších dní a básně, či hlubokomyslné plky na několik stránek se stanou běžnou součástí našich životů.

nic víc než pokus to není :-)Jdu udelat pokus, kolik textu dokazu splodit behem chvile, kdy nemam nic lepsiho na praci.

Jak je to dlouho, co jsem si stezoval, ze je v praci naval? Dnes si totiz hraju na pana nadrizenyho a protoze je celkem klidny provoz, tak mam klid taky ja.

A nebo je to taky tim, ze lidi na smene uz leccos umi, a zakazniku s nejakym nestandartnim dotazem tezko pohledat...

No, to jsem toho zase stihnul. Šéfikové se vrátili ze školení a já zase sedím u normálního kompu a dopisuju tenhle blogpost. Naštěstí se to dá zvládnout a já si tak zase lehce zvýším průměr. Toho top 50 se prostě nevzdám :-)

Už jsem si domů stáhnul RSS čtečku, teď jí jenom dostat do PDA a bude. Stále ale váhám nad jménem PDAčka. Možná že z Lucy z něj udělám Lucii ... uvidíme.

Koukám, že jsou moje plky o ničem ... asi jdu do pracovního procesu a třeba mě napadne nějaká povídka, či tak :-)

nestacim...Posledni dobou jsem strasne malo online. Prakticky vubec. Je to se mnou zajimavy. Nestastnej, kdyz jsem online, nestastnej, kdyz jsem offline.

Tomu rikam zase hustej hlubokomyslnej plk. Realita je velmi zajimava, ale cim vic se ji venuju, tim vic musi trpet moji offline kamaradi.

Nezna nekdo nejakou dobrou RSS ctecku pro PDA? Docela bych ji potreboval, abych mohl zit plnohodnotny offline zivot na netu jen z PDA.

Nestiham vas, mi drazi a mili online pratele! Napriklad tento kratky blogpost vznikal dva dny. A poslednich par odstavcu vznika v Nedeli vecer.

V praci to totiz vypada velmi pracovne. Mame spousty promo akci, spousty reklam, a lidi se na to kupodivu ptaj. A co teprve, az se Oskar zmeni na Vodafone! To bude mazec!

Navidenou online!

Jo, a jeste neco: vase komentare stiham cist, kdyby neco. A ta RSS ctecka pro PDA by mi fakt helfla.

P. S.: A napada nekoho jmeno, jake bych mel dat svemu Aceru?

pocta řidičoviTassl byl včera chlastat. Tassl byl včera hodně moc moc chlastat, ale o tom, jak moc chlastal se mu psát nechce. Tasslovi se chce psát o tom, jak šel včera domů z hospody a chce se mu o sobě psát ve třetí osobě.

Tassl se vracel včera večer z hospody Old England a mohlo být tak ... dvě hodiny ráno? Tassl ani sám neví, kdy se to vlastně vracel, což leccos vypovídá o stavu, v jakém se vracel, či spíše o tom, že Tassl doma zapomněl hodinky.

Ale každopádně se stal zázrak. Jel ještě autobus číslo nula, oblíbený to spoj ožralců domů. Ano, Tassl to má domů jenom tři zastávky a velmi se rozmýšlel, zda za ty tři zastávky zaplatí 15 korun (když předtím byl ochoten zaplatit asi tak 300 kaček za piva, panáky a doutrník).

Ale Tassl byl velmi opilý, takže se rozhodl jet autobusem. Taky hlavně tím samým autobusem hodlaly jet dvě slečny. Byly to zřejmě punkerky, protože nebyly zmoklý, ale o to víc měly dredů a cvočků v obličeji.

A co víc, slečny punkerky byly ožralejší víc, jak Tassl, což Tassla motivovalo k tomu těch patnáct kaček za autobus přeci jenom obětovat.

Příznivci Tasslových depresivních nálad čtěte dále. Ostatní si raději počkejte na zítřejší příspěvekOmezovat net. Tak tomu budu asi říkat ten hlavní důvod. A hlavně to zní jako docela dobrej důvod. Důvod k čemu?

Nemám chuť hrát Dunu. Prostě se mi vyloženě nechce. Nechce se mi číst Lansraady a dávat tam svoji odpověď, nechce se mi číst poštu, natož nějakou psát. Prostě se mi nechce.

Poslední dobou mám nad odkazem "Duna" ve svých oblíbených lincích takové menší dilema. Je to něco, jako když chodíte do práce. A u mě je to absolutní příměr.

Ano, v práci (teď myslím tu reálnou, tedy T-Mobile) je společnost absolutně super lidí, se kterejma se skvěle kecá, ale...

Pořád je to práce. Pořád je to o tom zalogovat se, čtyři hodiny něco řešit a jít domů. A občas teda s těma lidma popít.

A já nechci chodit "do práce" i virtuálně. Já se na net chodím bavit a tohle mě fakt nebaví. Přemýšlím o úplném odlogování. Prostě potřebuju pauzu.