Tak píšu blogový příspěvek „na objednávku“Nejdřív trochu teorie: Con je setkání všech fanoušků sci-fi, fantasy, mangy a anime plus další sebranky různých pochybných existencí. Takový con je obrovská záležitost, má většinou návštěvnost přes sto lidí a strašně se tam chlastá.

A nás s kámošema přestalo bavit jezdit na cony stylem „zaplať vstupný a pak to celý prochlastej v hospodě.“ Za vstupný se přeci dá taky chlastat, že?

Proto můj kámoš Borin založil – chtěl jsem mu na blogu říkat Ušáček, ale jelikož to byl On kdo přišel s pololegálníma spotkáníma nás hochů, co spolu chlastáme, tak se to spotkávání jmenuje po něm – Borincon, takže Borinovi prostě budu říkat Borin 🙂

A tohle již byl jubilejní x-tý Borincon, co se minulý víkend v Praze conal. Jo, tahle akce se začíná etablovat mezi těmi všemy Parcony a Pragocony a jinými cony… A to hlavní je, že Borin nevybírá vstupné a program je zcela dle našeho gusta – hodně chlastu a když už nějaké ty přednášky, tak zásadně v hospodě.

S Borinem a Mr.Hladem (holt už mi docházej krycí jména, tak jmenuju tak jak se jmenujou) a HejTym jsem se spotkal už v pátek večer. pěkně na Václaváku koňovi pod ocasem.

To jsem se právě vrátil z jiné slopečenské akce – Česko hledá SuperStar a s hochama jsem se viděl těsně potom, co jsem nedostal tu slíbenou pusu z Kladna. Jo, holt ten víkend byl fakticky hodně akční…

Jenom mě trošičku vytáčel Hejty. Hoch je totiž abstinent, takže v naší společnosti jednak kazí průměr vypitých piv na osobu a hlavně si vymýšlí, že v hospodách nemůže dejchat…

Páteční akce byla v pohodě. Už někdy ve tři ráno jsme šli spát. Teda neměli jsme to v úmyslu, nakoupili jsme litr vodky, ale tak nějak se nikomu do ní nechtělo. Měli jsme jí vychlastat dřív, než dojel Kolja…

V Sobotu totiž začal ten pravý con. Hlad sice musel odjet, ale místo něj přijel Kulich, z mého hlediska nový člen Kultu Fantazie a pan Kolja, hlavní host celého conu. Kolja je totiž naše Star, klidně na něj prásknu, že je celkem slavný spisovatel a co nebvidět mu výjde sbírka sebraných povídek. Takže i naše skoro nelegální akce má své hvězdy.

Takže kolem poledního jsme se spotkali v hospodě, kde se na nás ještě přišla podívat Nailin (to je jmen, co?) a Kolja si připravil skvělý a velmi propracovaný svět do našeho DraČáku.

Škoda že s náma hrál Kulich. Tohle byl jeden z mála DraČáků, kdy se družina vůbec vyhrabala z hospody. Samozřejmě, že nejdřív jsme prošli z pánských záchodků na dámské záchodky slizkou chodbou, ale tenhle výlet Kulichovi nestačil a musela družina ven.

Mimochodem, družinu tvořil ještěří muž, který měl za matku trpaslici (což jsem byl já), kostlivec s lopatou (Kulich), Woodoo panenka (Borin), nadpozemsky krásná a vůbec nadpozemská bytost v průhledném plášti (Nailin), vysavač zakletý do podoby muže (HejTy) a na chvíli i černej Ježíš (Mr.Hlad). A bojovali jsme proti odporně růžovému Dobru, co sužovalo onen svět.

Nejen, že jsme vyšli z hospody, ale došli jsme i na první rozcestí. To se mi fakt stalo poprvé, aby družina došla na rozcestí. Samozřejmě, že jsme se vydali střední cestou do nejhustšího křoví.

Tahle hra se blbě vypráví, když hrajou zmatené postavy zmatenou hru a do toho se chlastá a navíc máme systém s virtuální jednostěnnou kostkou a nejvíc hrajeme na stupně zamilovanmosti, stupně nenávisti a na stínové stupně zamilovanosti a nenávisti, které získáte díky stupňům opilosti … jinými slovy šílená hra co mě fakt baví. Kam se hrabe Shadowrun

A tam někde v tom hustém křoví jsme skončili. Asi to bude tím pramínkem absinthu, co jsme tam objevili nebo fakt nevím…

No a pak jsme chlastali a chlastali … a hráli fotbálek po různých Pražských hospodách … Borin se mi svěřil, že si to počítal a zjistil, že hraní fotbálku ho vychází finančně stejně, jako kdyby byl závislej na cracku. A já mu to po tom víkendu věřím.

A zrovna ve chvíli, kdy jsme v tom fotbálku byli FAKT dobří … tak dobře, já v tom byl furt blbej a Borin s Koljou a Kulichem v tom byli FAKT dobří. (HejTy byl někde pryč, špatně se mu po hospodách dejchalo) Tak přišli holka s klukem, co byli na nějakým z kol SuperStaru a brutálně nás (je, já nehrál) vyklepli.

Tak jsme se pak nějak potom, jak dlouho potom teda nevím, nějak jsem to dění nestíhal, přesunuli do Velkých Přílep, pardonn, Velkých Borinovic, kam jsme vzali i Hejtyho, ale Koljovi se ještě chtělo chlastat…

No, tak jsme šli do tamější hospody, kde zrovna měli vesnickou piškotéku. Teda taneční zábavu. Tak se tomu říká správně.

Sice jsem o sobě tvrdil, že vůbec nejsem ožralej, ale když jsem se tam s Koljou vlnil do rytmů českých hitů 70. let, tak to bylo hodně špatný. Já sedmdesátý léta nenávidím a navíc český 70-týs se mi hafo nelíběj.

Pak se Kolja pochlubil tím, že on na takovýhlech akcích po každý písničce řve SATAN! No, dobře, když jsme Satana vyvolávali po každý písničce, tak to ještě šlo.

Ale když jsme se posléze bavili tím, že jsme tam na sebe jak pominutí řvali SATAN! a ještě to všelijak skřekama podbarvovali, to už fakt nešlo.

A to jsme za chvíli šli na parket, tančili na hity, co mě normálně vražděj a ještě do toho provolávali oblíbené – SATAN! Dost se divím, že jsem nedostal opřes držku. Asi mě zachránil ten černej kabát. Jinak to nevidím.

Pak zavřeli hospodu a my jsme venku vyzvedli HejTyho, co se mu vevnitř špatně dýchalo a šlo se na tu vodku co ještě zbyla z minula.

Dobře, to už jsem se cítil ožralej.

Nejhorší na tom všem je, že to poslední co si pamatuju je, jak jsme se s Borinem koupali naostro v blízkém jezírku. Kurva, to byla zima!

Promrzlej sem se vrátil s Borinem dom a dal jsem si vodku na zahřátí. A dál už nevím nic.

Ráno mě probudí budík a já zjistím, že spím na svém spacáku, přikrytý dekou a pod tou samou dekou se ke mně tulí Borin. A na ruce má můj prsten. No super.

Odhrnu deku a zjišťuju, že jsem počmáranej fixou. Nádhera.

Ještě že to šlo dolů, jinak bych vraždil.

Prej sme si to v noci s Borinem pěkně užívali.

Ještě že si nic nepamatuju 🙂

Jo a Kolja se poblil 🙂

A máš to 😉