Tak jak jsem slíbil, tak plním a píšu o svém prvním dobrodružství během mojí dovolené.Sice se mi původně chtělo tenhle příspěvek vynechat, mám totiž takovej divnej pocit, že tohle bude tak nějak „na férovku“ něco, co se do online blogu vůbec nehodí. Proto tohle vzniká jako email oné dotyčné, tedy Latinářce a dokud to ona neschválí, tak se tohle na blogu neobjeví.

Jenom by mě fakt zajímalo, na co teď Latinářka myslí, když čte tyhle řádky. Jo, holt jsem šílenej.

Ne, nejsem šílenej. Máš pravdu, jsem … jsem frajírek. Debil s frajírkovským myšlením, debil co si koupí velkej koženej černej kabát. Jo, jenom proto, abych vypadal jako frajer. Jenom proto, abych skryl svoje mindráky. Jenom proto, abych zakryl svoje pravé já.

Možná že jsem si na to skrývání až tak zvyknul, že jsem asi někdo jinej než si myslím, že jsem. A nebo se chovám jinak, jak bych měl, možná se chovám moc … Teatrálně.

O tom vůbec svědčí, že si píšu blog. Jenom proto, abych byl čtenej a abych byl oblíbenej. No tohle teda bude hustý, jestli to bude na blogu. No nic, asi přestanu bejt upřímnej a zase se začnu chovat „normálně“ a bude všechno OK a nebudu muset nic řešit.

Ale co, když už jsem začal, tak jdeme pokračovat. Pět minut vážné pózy. Och, jak teatrální.

Chci ti za ten večer, za tu noc, poděkovat. Ještě jednou. Jsou věci, co mi nikdo jinej asi nikdy neřekne. Za to si tě velmi vážím. A zároveň nenávidím. Pravda bolí. Zvlášť, když vím, že je to pravda. To jak se chovám, fakticky asi je frajírkovský. Až na to, že bych to do svého zamindrákovaného já nikdy neřekl.

Jak jsme se v noci bavili, tak si mi říkala, že jednoho dne budu svým dětem nebo vnoučatech vyprávět o tobě jako o strašný kurvě. Jako o holce, co je děsná svině. A já jsem v tu chvíli nevyslovil, co mě napadlo. Tak jo, teď to alespoň napíšu: „Budu vyprávět jako o holce, co jsem si o ní myslel, že jí miluju.“

Trapně pravdivé. Ale sakra jak potom mám popsat to, co k tobě cítím, když asi láska to nebude? A nebo je to láska? Je zajímavý že některý věci se mi líp říkaj, když je napíšu. Protože mám dost času si promyslet, aby to vyznělo co nejlépe.

Asi takhle:
– Když ti někdo ublíží, tak tomu někomu budu schopnej zlomit vaz. Neříkám, že to udělám. Dokonce si ani nejsem jistej, jestli bych něčeho takovýho byl schopnej, ale pár facek, to možná. Jako že jsem se v životě pral asi tak dvakrát.

– Když si najdeš někoho, kdo bydlí blíž a ten onen se ti bude líbit a začnete spolu něco mít, tak asi budu mít hodně velkou depresi. Ale nikdy – hmm, „nikdy“ – bych třeba toho onoho mlátil a nebo se s ním třeba pokoušel „soupeřit“. Stejně si vybírá ženská. Chlapi tu jsou jenom pro zábavu, takže tě nechám, ať si vybereš. Pokud to nebudu já, tak hodně štěstí. A pak budu doufat, že si na mě někdy vzpomeneš.

Zkusím to říct asi ještě nějak jinak.

Tak nějak „jiskra přeskočila“ když si prohlásila, že hledáš kluka, kterýmu by ses mohla schoulit do klína a vyprávět, co se ti dělo minulej tejden. Já bych chtěl bejt tímhletím klukem.

Ať žijou internetový blogy.

Pokud chceš aby se tohle objevilo na netu, tak mi musíš slíbit pusu. A pak mi jí taky dát. A ne mi ucuknout na poslední chvíli že tohle s člověkem, co ho vidíš prvně v životě nikdy neprovádíš. Pak nevypadám jako frajer 🙂