Text

Tenhle název se mi u Trifidda strašně líbil, tak ho (zne)užijuNevím, jestli se vám tyhle věci taky stávaj, ale já si pomalu začínám zvykat.

Prostě mi najednou začaly chodit SMSky ze seznamky, plné seznámeníchtivých a doufejme vůbec né hnusných slečen a dívek.

Tak jsem to asi dva dny ignoroval a urputně mazal, ale SMS si nedaly říct a pořád chodily. Tož jsem zkusil silnější kalibr, poslal jsem textovku "-plus" na 4616 (bez uvozovek), což jak všichni víme, ruší úplně všechno.

Teda mělo by. Alespoň nás to tak v T-Mobile učili, že to ty všechny příchozí SMSky stopne. Jenže seznamka mi chodila dál a mě už FAKT přestalo bavit to mazat.

Nu co, šel jsem na to od lesa a předevčírem jsem si z práce načetl seznamku, že si toho hlídacího psa, či co sem si to tam kdysi dávno aktivoval, zruším.

Hm, najednou prohlížím katalog (říká se tomu snad tak, ne?) seznámeníchtivých dívek.

Dneska slavím svoje šedesátiny, tak vás zvu na oslavu ;-)Šedesát. Co se o šedesátce říká? Když je vám šedesát, začíná podzim vašeho života. Jak říkal Sovák, tak začíná jaro vaší smrti.

Ženskou v šedesáti nejvíc vzruší, když jí šáhnete na důchod.

U chlapa v šedesáti je úspěch když má pravidelně sex. I když, zase jsem někde jinde četl, že v šedesáti máte sex, kdy se vám zachce. Ale třeba loni se vám nechtělo.

Jenže, co říct o blogu, když je mu šedesát dní?

Kdybych byl kritik, tak bych os obě napsal, že autor jistě myslí blogování vážně a z jeho příspěvků je patrné, že překonal bloggerskou krizi "všichni mě čtou a já to vlastně ani nechci"

Zároveň bych podotknul, že autor se vůbec nedrží nastíněného formátu, o který se pokoušel v prvních příspěvcích. Z prvních příspěvků na čtenáře dýchne lehce vtipný fejetonový nádech a posléze?

Zařekl jsem se, že o svý práci budu mluvit pokud možno minimálně , ale tohle prostě jinak nejde...Právě jsem se vrátil z hradu. Totiž z T-Mobile, kde do mě už od devíti od rána nalejvali vědomosti. Vědomosti na téma, jak správně komunikovat po telefonu.

Což je celkem super, když si uvědomíte, že jako operátor dělám někdy od září 2003 (nástup srpen 2003 ale měsíc jsem se trénoval na operátora).

Hlavní téma dne byly užitky pro zákazníka, aby telefonisté, co nám do telefonu telefonují byli spokojení, protože od spokojených zákazníků mám prémie, abyste to věděli.

Bylo to fakt nádherně nezáživný a hlavně mi připadalo, že se pořád patláme v jednom a tom samým. A víte, jak se to říká - čím víc se rejpete v hovně, tím víc smrdí.

Ale konec, konec dnešního školení byl fakticky magickej. To jsme si pouštěli pár hovorů z běžnýho provozu.

Ať žijí věty podobného ražení...Nádherná věta, že? Včera jsem její variantu uslyšel ... no co nadělám. Asi nic nenadělám. Sice jsem něco podobného očekával, ale bylo mi řečeno, že mám vždycky očekávat tu lepší variantu.

Prdek, očekávat to nejhorší a být jenom mile překvapen. Což jsem neudělal a pak mě situace, co bych normálně očekával, pošle hezky pěkně někam až na dno.

Včera se mě jeden kámoš ptal, jestli má šanci sehnat si nějakou "normální" holku, co by nebyla anarchistka, nebo satanistka, či jiné pochybné individuum (zdravím Ajaxku :-)

Jemně jsem mu sdělil, že když si bude dívčiny shánět na metalových koncertech, či v hospodách pochybné kvality a pověsti, tak ať se nediví, že najde holku, co má dlouhý černý nehty, zmalovaný oči na černo a vůbec - je taková temná.

Tak se mě kámoš zeptal, teda jako kde má teda hledat a JAK by měl hledat. Tak jsem mu řekl, že si třeba stačí jít koupit bagetu ... a nebýt srab jako NĚKDO a je to. Kromě výživné bagety plné živutodárného železa máte i dívčinu.

A nebo si prostě něco namlouvám.

Budeme jenom kamarádi. Víš? Tohle už jsem taky jedné dívčině řekl.

Ale já jsem jim utekl!Mňo, sedím si doma a celkem vzato je mi dobře, jelikož se mi včera povedlo nebýt doma, když bylo na návštěvě příbuzenstvo. Máma se jmenuje Jitka, takže teď k nám choděj různý gratulace a zejtra možná příjde i Mikuláš ;-)

Mám totiž v rodině mladý příbuzenstvo. Synovce a ... hm, jak se říká holce, co jsem její strejda? To si budu muset zjistit. Updated: Je to neteř ;-)

Každopádně to jsou malí parchantíci a jestli já něco naprosto nesnáším, tak to jsou malí parchantíci. Jenže tihle malí parchantíci mě milujou: "My chceme Páju, s Pájou je vždycky zábava!"

A hlavně má Pája počítač, že? Je až trapný, jak se rodiče těch parchantíků velmi rádi zavěj. "Běž si s nima hrát, Pavle, oni se na tebe tolik těšili..."

No jo, a já jsem ten magor, co chce s každým vycházet za dobře a tak se snažím vyhovět i těm děckám. Ale já to řeším po svým. Jelikož byl včera Pátek, tak byl Shadowrun.

mám vás kupovat častěji?Jelikož jsem dneska napsal dva příspěvky, tak tohle výjde "zejtra" ale z vašeho hlediska jsem to psal "včera" jenom abyste mě chápali, protože asi budu mluvit o dnešku, jelikož to bylo včera :-)

Tak dneska (včera ale vy to čtete zejtra) jsem byl nechutně pracovně vytížen. Ráno jsem se probudil už asi v devět, což na to, že jsem šel spát o půlnoci je celkem výkon.

A hurá psát seminárku. Napsal jsem dvě stránky. Za dvě hodiny dvě stránky, to je teda výkon. Pak jsem se na to vykašlal a vyjel jsem si do obchoďáku na oběd.

A po obědě jsem už jel rovnou do školy, jelikož mi ve dvě odpoledne začíná Němčina. Tak jsem už v jednu seděl na kompech školních a vesele psal blogový příspěvek o včerejšku (raději nerozebírat, co to pro vás je za den).

A pak hurá na němčinu. Já sice mám němčinu rád, ale když zrovna rozebíráme pojem Móda, tak to fakt na pokec není. Zvlášť když mám buď modré období a nebo černé období. Jiný barvy nosím minimálně.

Alelujá, alelujá a ještě jednou alelujá bratři a sestry.Je to trapný, když s odstupem času si říkám, proč já tam vlastně šel. Můj kámoš ze střední, Dinosaurus, mě strašlivě uháněl, bych včera šel s ním na rockotéku.

A já místo toho jdu na Alelujá koncert dívčí skupiny Silohe. Či jak se to píše.

Asi jsem fakt nějakej divnej, či co, když místo chlastačky na rockotéce popíjím jahodovej čajík a poslouchám vůbec né hnusný dívčiny, jak "zpívají o tom, čemu věří."

Nejlepší bylo, když jsem se potkal s ... hmm, jak se říká šéfovi křesťanskýho spolku? Kapitán? Generál? Generál je lepší, takže jsem se setkal s Generálem, co mě zval ke kapele.

"Pavle, představuju ti kapelu." Já povídám: "Ahoj kapelo." Holky: "Ahoj Pavle." Generál: "Tak co, Pavle, pomodlíš se s náma?" Já: "Ehm." Rychle jsem se snažil vymyslet něco vtipnýho, ale jediný, co jsem vymyslel bylo, že jsem se podíval na hodinky a povídám: "Víte, mě zrovna hoří barák a moje babička za chvilku odlítá na Mars, takže pokud mě omluvíte..." Díky Bohu za desatero přikázání. Jinak bych asi už byl mrtvej. Jo, křesťanství má něco do sebe.

Tak tohle mě napadlo včera na tom Alelujá koncertěKdyž jaro rozline se po kraji Když v sadě stromy rozkvetou Když dva milenci líbají se potají I vrabčák stane se poetou.

Když léto hřeje údolí Když řeky jsou plné ryb Když dívka milenci se podvolí Pozná jeho chyb.

Když na podzim žluté listí zelené bylo kdysi Když rudé slunce zapadá Když milenci nemají co řekli by si Všechna krása opadá.

Když zem přikryjou zimy spiklenci Když zvířata spát odejdou Tak naši dva milenci Se rozejdou.

A výsledek? Zděs.Pořád jsem konec svého marného pachtění odkládal. Pořád jsem si říkal, že ještě né, Tassle, ještě není čas na teatrální gesto, ještě není ten správný okamžik, abys svoji blogovou existenci ukončil.

A mezitím jsem prožíval a prožívám věci, o kterých se mi už hlavou honilo, jak já to jenom napíšu na tyhlety stránky. Jak to jenom sepsat, aby to mělo nějaký inteligentně hlubokomyslný nádech a zároveň, aby to bylo čtivé.

A tak jsem si uvědomil, že jsem závislej nejen na internetu, ale taky na svým blogu, že prostě nové příspěvky psát MUSÍM i když se vám třeba nebudou líbit, nebo vás budou urážet.

Nemusíte to číst. Ale já s psaním hned tak nepřestanu. I kdybych tyhle slova řval do prázdna, tgak pořád z nich mám lepší pocit, než z těch slov, co mám kdesi schovány na papíře.

Takže jinými slovy: Konec v nedohlednu.

A ještě něco: Třeste se lidé, co mě znáte, hodlám psát tak jak já chci, o čem já chci a stylem jakým chci já.

Že prej si chceš o včerejšku a hlavně o sobě přečíst, tak plním tvé přáníTak, jak začít. Hm, možná tím, že místo tohodletoho příspěvku jsem chtěl napsat srdceryvné rozloučení se čtenáři a přestat blogovat, protože jsem se bál, že třeba když sepíšu svoje mínění o tvojí osobě, tak tě třeba urazím.

Nebo tak něco. Že se ti prostě nebude líbit, co o tobě píšu. No, tak asi holt budu muset.

No, asi bych měl začít poděkováním, fakt děkuju. Děkuju za nádherný dvě hodiny, či jak dlouho jsme to vlastně spolu byli.

A svoji šílenost jsem si dokázal tím, že jsem se za tebou vydal, nikoliv tou rozlučkou.

Jak jsem ti psal, litoval bych toho. Litoval bych, že jsem dívce, co se mi líbí, dívce co jí mám rád, že jsem jí řekl jenom trapné Ahoj

Nechce se mi tohle rozebírat takhle veřejně. Nechce se mi tady popisovat, co k tobě vlastně cítím, když to ani já sám nevím.

Jenom vím, že bych se s tebou strašně rád ještě jednou viděl. Strašně moc rád.