Text

Když Giffenův statek sečteme s cenovou cestou expanze, dostaneme ... naprostou blbost :-)Ano, správně, Tassl jde zejtra na zkoušku z mikroekonomie. A koukal se na to jenom dneska.

A Tassl je takovej bordelář, že všechny studijní materiály se mu nenávratně pomíchaly. Ale zase to beru tak, že jsem měl alespoň průřezové studium a vím od každýho něco.

Ale mám v tom zmatek. Chvilku si člověk čte o chování firmy v monopolistické konkurenci a najednou šup! A máme tu celkové příjmy firmy.

Tak si o nic čtu a najednou hup! Bafne na mě Giffenův statek. No a takhle jsem dneska studoval. Je tp hrůza. A prej ten profesor chce, abych věděl, co to mikroekonomie je.

Hmm, nemám šanci.

A to už začne začínat semestr. Achich ouvej, chudáček Tasslík maličký. Politujte mě někdo :-)

Dietu držím, cholesterol a kila shazuju a oni ještě po mě chtěj, abych se učil :-) Neřádi!

Zvládnul jsem to?Tak a mám to za sebou. Dneska jsem dělal výběrové řízení. Si chci se zákazníkama psát maily. Ale bohužel asi nejsem jedinej, koho to napadlo, že by si mohl s lidma mailovat a tím pádem se tak trošičku flákat.

Dvacet sedm lidí se přihlásilo, můj drahý zaměstnavatel ale chce jenom sedm nových stálých dopisovatelů. A podle toho taky vypadalo výběrový řízení.

Jsem se docela zapotil. Nejdřív diktát z češtiny, kde sice takové "špeky" jako v nadpisu příspěvku nebyly, ale i tak přemýšlet o Titanicu, co ztroskotal v Kanadských vodách moře Atlantiku...

Vlastní jména mi nikdy nešly. Ale snad to zvládnu. Protože (snad) jako jedinej jsem pak myslel na takovou zajímavou větičku, co jsem si všimnul, že doopravdy lidi dodávaj na konec "oficiálních" mailů.

Sítí T-Mobile se rozumí telekomunikační síť provozovaná společností T-Mobile Czech Republic a.s.

To je hluboká věta na konec mailu, co? Ale že mi trvalo, než jsem to pochopil, co se vlastně v tý větě píše :-)

No, výsedek se mám dozvědět do čtrnácti dnů. Jak jinak, než mailem, že? :-)

Jenom jsem si vzpomněl na pár dalších rad do života...Možná, že se někde shoduju, či kopíruju samotného Murphyho, ale prostě jsou to zákony, které je dobré brát na zřetel.

Zákon o semaforech: Pokud na přechodu svítí zelená, neběhejte. Jakmile se dáte do běhu, tak pár kroků před přechodem vám tam padne červený panáček. Mnohem lepší je normální chůze.

Červený panáček se samozřejmě objeví na semaforu pár kroků před přechodem (takže kdybyste běželi, tak to stihnete), ale alespoň dojdete k přechodu méně zadýchaní, jak v prvním případě.

Zákon o přecházení ulice: Pokud se hodláte přejít ulici buď po přechodu bez semaforů a nebo mimo přechod, tak tou ulicí zrovna bude projíždět kolona aut, jejíž délka bude přímo úměrná tomu, jak pospícháte.

Toto pravidlo platí vždy, snad jenom s vyjímkou jednosměrných ulic, kdy kolona aut bude projíždět pouze jedním směrem, ale zato její délka bude dvojnásobná oproti předchozímu tvrzení

Ale u reklamy na Vittalineu jsem si něco uvědomilTrpím profesionální deformací. Už to tak bude. Začlo to myslím reklamou na Tele2. Reklama byla o tom, že maník chce něco vědět o službách téhle společnosti a tak zavolá na infolinku.

Tahle reklama se mi strašlivě líbila kvůli jednomu detailu. Když ta operátorka přijímala hovor v reklamě, tak při tom bouchla do klávesy Enter. Nikoliv mezerník, nikoliv "libovolná klávesa" ale Enter.

Což je u nás operátorů takovej už podvědomej reflex. Pavlovův pes slintá, já jakmile slyším takové pípnutí, kterým začíná každý hovor, tak mlátím nebohou klávesu Enter.

Teda já už se snažím převychovat své reflexivní chování na kombinaci Ctrl+C a pak teprve Enter - abych měl zákazníkovo číslo v clipboardu a líp se mi pracovalo, ale zatím jsem u toho Enteru.

A teď mě nasrala Vitalinea. Její vize infolinky se mi prostě nelíbí. Volání na infolinku je tam zobrazeno pouze záběrem na operátorku sedící za počítačem.

Hurá hurá hurá!!!Jeden z obávaných předmětů je za mnou! :-)) Letím domů si užívat a možná napsat něco delšího :-) Nepřepínat!

Mi řekl jeden velmi Temný přítel. A venčení psa je jako co?Konečně jsem se trošičku sebral z dnešní procházky. Můj pes na to nevypadá, ale dokáže se pohybovat neuvěřitelně rychle. A jelikož já si snažím hrát na hodnýho páníčka, tak mu vodítko nenasazuju. Proč taky, když zaručeně zareaguje na prosté "čekej".

Ale zase ho nechci omezovat, tak mu to "čekej" říkám jedině ve chvílích, když přecházíme silnice. Sice se snažím pohybovat po polních cestách a odlehlých pláních ... jenže:

Já jsem hodnej páníček. Takže ať si pes jde kam chce. Přece ho nebudu tahat na tu samou vycházkovou cestu jak naši: Za náhon, k topolům, udělat potřebu a šup zpátky.

Ale u psa jsem se stal tím pádem žádaným artiklem. V létě jsem ho třeba vytáhnul až k písáku (kam by naši nikdy nedošli, jelikož je to daleko) a v zimě ho taky nechám běhat, kam se mu zachce.

Poslední doubou jsem ale jedinej, kdo psa venčí. Tatík je nemocnej, maminka má fofr v práci - snaží se vypadat potřebná, aby jí nevyhodili. A brácha? Brácha koumá nad něčím, co nepochopím na Univerzitě Pardubice a domů se jezdí víceméně vyspat.

Zapamatujte si to!Dostali mě. Vím, že to muselo jednoho dne přijít, ale dokázal jsem se skrývat dlouho. Spáchal jsem totiž ten největší zločin, co může být spáchán. Ideozločin.

Mé myšlenky byly špatné. Vím to, bratři, byl jsem špatný. A teď vás žádám o jediné. Zastřelte mě, dokud je moje mysl čistá. Miluji Velkou Doktorku.

Bylo to tak: Jednoho dne mě Ideopolicie vzala do Nemocnice. Seděl jsem ve velké vykachlíkované místnosti osvětlené pronikavým bílým světlem. Jediné vybavení místnosti byla Obrazovka.

CHOLESTEROL JE ŠPATNÝ. ALKOHOL JE ŠPATNÝ. Hlásala neustále dokola. V místnosti ještě se mnou seděl jeden člověk. Zmlácený, vysílený, v roztrhaném vězeňském úboru.

"Moje děti to zjistily." povídá mi onen muž: "V noci jsem prý vykřikoval: 'Já bych si dal tučný steak!' Ještě že jim Doktorka dala takový ty naslouchátka, aby mě mohli včas odhalit! Ale teď jsem už v Nemocnici a tady mi vyženou myšlenky na tu zlou věc z hlavy."

Taky vas zajima, zda ta nizkotucna dieta bude mit nejaky vliv? Tak neprepinejte. Vysledky budou v ramci par hodin.

[tasselhof]

Vždyť mám celkem vzato zajímavé zamněstnání ...Holt to asi bude tím, že nevím, jak o svý práci vyprávět. Ono říct nějakej příběh a neporušit při tom nějakej zákon, toť věc nadlidská.

Zákazníkům bych musel říkat "Pan Novák" kvůli ochraně osobních údajů, nesměl bych pojmenovat ani jedinej program, se kterým pracuju - firemní tajemství. A rozhodně to bude mít i něco do činění s telekomunikačním zákonem.

Třeba včera. Včera jsem se v práci flákal. Ale proč, to říct nesmím. A zase je docela blbý říct jenom "v práci jsem se flákal" když to flákání mělo důvod.

To byste ztratili dojem o tom, že jsem pracovitý zaměstnanec.

No a dneska sem mailem dostal zajímavou pracovní informaci ... která je ovšem tajná. Hm. To se potom ale blbě něco vypráví, co?

Jenže zase potom za dnešek a vlastně i včerejšek nemám o čem psát, protože včera jsem *tajné* a dnes jsem *cenzored*

Ale já trpím grafománií a vy máte tu smůlu, že to čtete. :-)

Hodně trapný pokusKde lásku brát? Komu štěstí dát? Kde štěstí vzít? Jak šťastný být?

Proč za pravdu se prát? Jak jen moudrým se stát? Jak, proč, kde a s kým? To vám nepovím...