ŠtítekZ Tasslovické kroniky

... dolehl na mě pracovní shonTakže jenom krátce - v neděli večer musím odevzdat jednu seminárku. A mezitím:

- Zejtra od desíti do dvou jsem v práci. Takže za chvilku to zalomím do postele.

- Ve čtyři odpoledne budu doučovat kámoše z matiky. A jelikož je to i můj nadřízený, tak to asi odvolat nepůjde.

- V Televizi prej poběží Pán Prstenů. (jako v Sobotu mi říkal někdo, kdo ještě ví, co to je Televize)

- V neděli odpoledne mám domluvenou procházku po Hradci s Japonkou a v šest večer jdu zase do práce.

Z práce se vrátím někdy kolem půl jedenácté, seminárka má být odevzdána před půlnocí, času dost :-)

Tak jsem se zcela inteligentně rozhodl, že do tý doby nic neblognu, dokud seminárku nesepíšu.

Hurá!Tak psychotest nelhal. Opravdu jsem paranoidní a vidím prostě tenhle svět jinak. Včera sice byla oslava tatíkových narozenin, ale jaksi se konala jenom ve čtyřech lidech.

Já, brácha, tatínek a jeho manželka. (Pro ty, co jim to ještě nedošlo - ano, moji rodiče se rozvedli a oba znovu oženili. A já žiju s mámou a jejím manželem)

Taková malá komorní oslavička. Chvíli jsme kecali u tatínka doma, kde se tatík alespoň přímo zeptal, jak že to vidím s vnoučatama. Tak já jsem tatíkovi přímo odpověděl, ať s vnoučatama nepočítá.

Dostal jsem ultimátum šest let a pak že prej se bude HODNĚ moc zajímat o vnoučata. No za šest let možná budu mít jiný názor, ale jelikož mám v příbuzenstvu malý parchantíky, co je občas musím hlídat, tak fakt nevidím vnoučata reálně.

A u tatínka nevidím už vůbec reálně, že se kdy potká s nějakou mou "známostí". Tatínek mi totiž řekl, že jestli přivedu nějakou dívčinu, tak onu dívčinu seznámí s našima rodinnejma kořenama.

Ale obrovský.Mám hafo velký dilema. Dilema ohledně tohodletoho blogu.

Dokud mě četli "anonymní" čtenáři, tak jsem byl v pohodě.

Jenže už vím o dvou lidech z Hradce, co mě čtou. Jeden asi určitě - Japonka. No a zkuste si psát o někom, kdo vás čte. To asi půjde hodně těžjko že?

Když třeba něco napíšu o Latinářce, třeba něco hnusnýho, tak je docela malá pravděpodobnost, že by z Kladna dojela mě zabít, nebo minimálně zmrzačit.

Ale Japonka to má pár zastávek autobusem. A druhej čtenář je prakticky můj soused. Takže se pak s Japonkou můžou domluvit a umlátit mě. Poličkou.

Toť dilema, protože se v neděli chystá moje další spotkání s Japonkou a já holt budu muset svoje pocity ze spotkání sem sepsat. Moc to řeším, holt jsem asi paranoidní, no.

Druhý dilema mám zase ohledně tohodle blogu. Založil jsem si ho proto, abych se svým spisovatelským snažením alespoň trošku přiblížil Ajaxce. A to se mi vůbec nedaří. Zatímco ona vyjádří svoje myšlenky pomocí několika krátkých a nádherných vět, já na to potřebuju spousty dlouhých a trapných odstavců.

ParádaDneska jsem se nechutně flákal.

Furt na netu. Fakt paráda. Musím to omezit, musím snížit dávku týhletý drogy. Jenže jak, když mám doma net zadarmo? To se prostě nedá...

Na oběd jsem jel do práce, poněvadž jsem tam včera zapomněl deštník. Kámoš tam zrovna supervizoroval (pro neznalé - to je ten "nadřízený" na kterého pořád chcete, aby vás operátor přepojil) a řekl mi že taky půjde na oběd. Fajn. Bylo zrovna poledne a já už měl hlad jako ... no prostě obrovskej hlad, no :-)

Tak jsem se přihlásil, přečetl maily, zjistil, že chudáci admini zrovna ze sítě vytahujou červa jménem Slammer, a tudíž aplikace padaly jak listí na podzim. Ještě že jsem nemusel zvedat.

Netím netím a ono furt nic. Né že by mě net nebavil, ale ... hlad byl obrovskej a já fakt chtěl jít na jídlo. K tomu jsme se ovšem dostali až ve čtvrt na dvě.

Ale zato ten oběd stál zato. Byli jsme v hospodě, kde měli zvěřinový hody. Dal jsem si pěkně mufloní kýtu na šípkový omáčce s knedlíkem a pivkem a bylo mi fakticky fajn.

Sháníte levnou koženou bundu? Levné bundy z kůže? Kožené bundy a ještě k tomu levně? Tak tady máte návod.Milý Vyhledávači, omylem vstoupivší na mé stránky - hledáš zde levné kožené bundy, viď? A ono nic. Tak ti alespoň dám kratičkej návod:

Jeď do Polska. Fakt je to tam levný. A pokud to máš do Polska kousek, tak není co řešit. I třeba z Prahy se ti tam vyplatí ject. Třeba taková Kudowa Zdroj je kousek za hranicema a levné kožené bundy tam taky seženeš.

Třeba já tam sehnal tohle za 1900 Kč:

No řekni, nevyplatí se to? Takovouhle, milý Vyhledávači, fakticky v Česku neseženeš.

A je to kvalitní vepřovice, pravá kůže a ještě k tomu levná!

Tak doufám, že jsem ti alespoň trošku poradil.

Pro mé drahé bloggery, co mě čtou: Fakticky přes dotaz "levná kožená bunda" či "levné kožené bundy" se sem omylem dostane nejvíc lidí.

Minimálně jeden týdně, tak jsem jim chtěl udělat radost.

Kretka uvedla na svém blogu link na psycho test, tak jsem se otestoval...Celkem psycho, že?

Tip: Po kliknutí na obrázek se dostanete na test!

... že jsem egoistaJe trapný tohle zjistit. Ale je to tak.

A navíc jsem teatrální egoista. Ať žije odpolední chvilka sebereflexe.

Dva dny zpátky jsem se teatrálně rozhodnul, že udělám všechno proto, abyste mě přestali číst. Já bych nepřestal s psaním, jenom bych psal nesmyslně nečitelné básničky a jiný blbosti a vás by to časem přestalo bavit.

A pak, kdyby se už neobjevil nový příspěvek, tak by si nikdo nevšimnul, protože by všichni zapomněli na Tassla. Ach, jak teatrální. Jak trapné.

A teď pořád jak blbec projíždím blog a čekám na nový komenty k těm svým blbostem, co jsem minulý dny napsal a ono nic. Hm, není tohle náhodou to, co jsem vlastně chtěl?

Jenomže zas na druhou stranu mám zakázáno psát pesimisticky. Jenže já se v tomhle egoisticky vyžívám, psát jak je mi blbě a pak vidět, jak mě všichni litujete, Tasslíku, ťuťu, ňuňu ... no nic, jenom abyste věděli, že mě tahle depresivní poloha neskonale baví a ještě víc mě baví, když mě někdo lituje.

Asi to zajde tak daleko, že sem jako další příspěvek dám příběh svých smrtí, což byl vlastně takovej můj první pokus o blog.

Sedím s psavou náladou u kompu, tak píšu. O čem to bude ... ví Bůh.No super, tak mám zase psavou náladu a nemám absolutně o čem psát. Nic se dneska nestalo zajímavýho, nic, co by stálo byť jenom za zmínku.

A já přesto mám chuť něco sepsat ...

Dřív jsem to řešil tak, že jsem napsal trapnou povídku, kde to hlavní hrdina fakticky schytal. Zemřel pomalu, bolestivě a naprosto zbytečně. A navíc pro špatnou věc.

Jenže mi došly nápady, tak nezbývá než psát sám o sobě.

Což s rozšířeností povědomí tohoto blogu mezi lidmi, co mě znají, začíná být problém. Nemůžu o někom napsat, co si o něm myslím, zvlášť když si to ten onen či ta ona pak přečte a ... a bude průser.

Jak mi říkal jeden můj kámoš: Ty blogere! je v okruhu lidí, co on zná jedna z nejhorších nadávek.

Řešení? Zahesluju blog a bude. Budu mít deníček, co se dobře kopíruje a budu ho číst jenom já, což se u papíru nedá říct.

Tak píšu blogový příspěvek "na objednávku"Nejdřív trochu teorie: Con je setkání všech fanoušků sci-fi, fantasy, mangy a anime plus další sebranky různých pochybných existencí. Takový con je obrovská záležitost, má většinou návštěvnost přes sto lidí a strašně se tam chlastá.

A nás s kámošema přestalo bavit jezdit na cony stylem "zaplať vstupný a pak to celý prochlastej v hospodě." Za vstupný se přeci dá taky chlastat, že?

Proto můj kámoš Borin založil - chtěl jsem mu na blogu říkat Ušáček, ale jelikož to byl On kdo přišel s pololegálníma spotkáníma nás hochů, co spolu chlastáme, tak se to spotkávání jmenuje po něm - Borincon, takže Borinovi prostě budu říkat Borin :-)

A tohle již byl jubilejní x-tý Borincon, co se minulý víkend v Praze conal. Jo, tahle akce se začíná etablovat mezi těmi všemy Parcony a Pragocony a jinými cony... A to hlavní je, že Borin nevybírá vstupné a program je zcela dle našeho gusta - hodně chlastu a když už nějaké ty přednášky, tak zásadně v hospodě.

S Borinem a Mr.Hladem (holt už mi docházej krycí jména, tak jmenuju tak jak se jmenujou) a HejTym jsem se spotkal už v pátek večer. pěkně na Václaváku koňovi pod ocasem.

Dneska jsem se dozvěděl, že mi chcípla kočka.Třináct let jsem žil obklopen její přítomností. Třináct let mi byla společníkem. Třináct let byla jeden z prostředků proti depresím. Když mi bylo fakt blbě, tak ona prostě přišla a začala se se mnou mazlit, popovídala si se mnou a pak mi začla tak nádherně vrnět v klíně.

A teď prostě není. Je pryč, je mrtvá.

Nikomu bych nepřál smrt, jakou měla naše kočka. Umírala s plícema plnejma krve. Sežrala otrávenou myš.

Když jsem přijel z Prahy, tak jsem jí viděl naposled. Mýho hebkýho chlupáčka.

A až do dneška bojovala o život na veterinární klinice.

Už se z ní nevrátí.

Už nikdy nebudu tušit její neviděnou přítomnost, její tajné špehování čehokoliv, co jsem dělal, obzvláště pokud se to týkalo jídla.

Už nikdy víc...