ŠtítekZ Tasslovické kroniky

A HNED POHROMA"Pájo, konečně jsi doma!" vítají mne rodiče. Och, jak jsem šťastný, jak jsem mile překvapen jejich štědrostí! Jak mne vítají!

"Mohl by ses oholit." dodává jedním dechem maminka. "A ostříhat." přizvukuje tatínek. "Nejde mi net." říká brácha. Ano, asi jsem všem doma docela dost chaběl.

A v práci? "Opovaž se nevzít si moje problémy!" slyším hned z několika stran. Katchaba už nehraje fotbálek se mnou, ale proti mě, holt jsem už to TDMS.

"Budeme malovat, tak o víkendu buď doma." říká zase maminka. "O víkendu jedu do pryč, tak našim pomož, jo?" dodává brácha. Ano, chápu. Já byl pryč tři týdny, tak teď minimálně šest let musím tvrdnout doma a pomáhat.¨

Člověk se potom docela dost těší do práce, alespoň si tu odpočinu ;-)

A měl bych vyřešit GeoURL, ale jsem moc stydlivej se ptát admina, nebo Katchaby, jak se to dělá na blogu publikovaným přes FTP. Ach jo, proč já si tu doménu vůbec kupoval?

A tak zítra, po totálním vystěhování obýváku, začíná akce malování. Držte mi palce a snad v pondělí se konečně dostanu na net i z domova.

Konečně!Konečně doma! Konečně u stolního počítače! Konečně jsem stáhnul všechny ty maily a na asi pět z nich odpověděl. A taky jsem se musel konečně zabydlet v Hradci na svém novém pracovišti.

Vážení, je to hnus. Je to fakt hnus. Ty bezdrátový sluchátka, co jsem vyfasoval, nedosáhnou ani k fotbálku. Takže výrobcem slibovaný dosah 200 metrů je hudbou minulosti. Fakt hnus.

Zjistil jsem taky, že mi Katchaba normálně začala vykat. Od doby, co jsem ten pan technik, chová se jaksi ke mě s respektem. Holt si mě asi předbíhá, abych jí hlášené poruchy řešil přednostně a takzvaně promptně.

A tak nějak si musím taky zvyknout, že fakt jako pracuju osm hodin denně. Nějako tak nějak jaksi nic nestíhám. Dokonce i svoje zvířátka se snažím krmit z práce. Asi se budu muset Katchaby zeptat, kde jako bere čas na to psát kvalitní příspěvky.

se stehujuPo dvou tydnech v Lounech pokracuje moje skoleni v maticce stovezate, zlate lodi Praze. Praha ma jednu obrovskou vyhodu. Nemusel jsem navigovat cestou tam.

Ale pak jsem si pripadal tak trosku jako Alenka v risi divu za zrcadlem. Nejdriv z toho, ze ta budova T-Mobile v Roztylech je jako fakt obrovska.

Z Hradce jsem byl docela zvyklej na rozsahly budovy, ale zkuste si nastoupit do takhle obrovskyho komplexu po ctrnacti dnech stravenych na uplne malinkatym regionalnim centru v Lounech!

Vesel jsem do vytahu, ten me uctive pozdravil a zeptal se me, kam chci jet. "No ja nevim," povidam ja prekvapene. "Pracuju na technickym oddeleni, tak se tam potrebuju dostat." "Tak to bude druhe patro." odveti pratelsky vytah, zavre dvere a za maly okamzik je zase otevre. "Druhe patro. Nashledanou."

Prekvapene se vyklopytam z vytahu. Vzdyt jsem tam byl jenom par vterin a jel jsem sem az z podzemnich garazi! Ty vole, voni tady v ty Praze maj snad teleporty! StarTrek hadr!

panem technikemZítra je můj poslední den ve školení, a pak už se jenom jeden týden budu procházet na dalších odděleních,abych taky věděl, jak to tam vypadá.

A pak, pak už pojedu pěkně natvrdo. Tak jsem zvědavej, kolik toho doopravdy umím. Například jsem se naučil skvěle blokovat lidi rovnou na ústředně. Dokonalá záležitost! Jo, a kromě blokování umím taky odblokovávat.

Já vůl jsem totiž své první blokování vyzkoušel na mém čísle. Zablokovat, to šlo rovnou. Ale to odblokování mi dalo pořádně zabrat. Naštěstí se povedlo obojí, takže si třeba na pokoj můžu objednat pizzu.

Ten hotel, kde teď bydlím, to je taky sranda. Oproti tomu prvímu je teda nesrovnatelnej. Snídaně jsou tu stylem švédských stolů a na těch stolech je toho fakt hafo.

Ráno se vždycky strašlivě přežereme a pak se jde hezky pracovat do práce. Ale pak ten návrat z práce je vždycky trošku divnej, protože jedinou nedokonalost má ten můj pokoj. Je to doopravdický dvoulůžko.

Jo, chápete to správně, já spím se svým kolegou na klasickým letišti.

Mám teď jenom BlackBerry a tenhle prevít se neumí propojit na net. takže jenom rychle zdravím z Loun, a už se fakt těším, až přestanu chlasrat :-)

kdo mi vzal jeden den?Organizacni zmatek vladnul dnesnim dnem. Do posledni chvile jsem nevedel, jak mam jit na smenu. Nakonec to vyslo tak, ze mam jit az ve dve odpoledne do skoleni. A cely den jsem teda mel jakoze na relax.

A tak jsem toho vcera (predevcirem?) notne vyuzil. Sakra! At uz se ten muj kolega konecne ozeni! Ja uz fakt ten alkohol nemuzu ani cejtit.

A hlavne - pod oknama nam tady predelavaj silnici, takze tak nejak od sedmi od rana se tady uz neda spat.

Vyuzil jsem tedy sveho osobniho volna a vydal jsem se na obhlidku nadherneho mestecka jmenem Louny. Uz se mi pomalounku blizi prvni tyden straveny zde, takze jsem si rekl, ze nakoupim nasim darky.

Zacal jsem hledat neco echt lounskeho, ale jedina mistni zvlastnost je pivo Louny. A pote, co jsem ho ochutnal, zavrhl jsem tu moznost, ze to bude prave ten dokonaly darek.

Pri svem darkovem patrani narazil jsem take na galerii moderniho umeni. Ne, ze bych tomu holdoval, ale sel jsem tam hlavne proto, abych nalezl neco, co by se krom toho piva dalo dovezt domu jako darek.

tam daleko v Lounech?No ty vole! No proboha! Kdo ze to vymyslel vcera jit do ty hospody? V sobotu se muj kolega zeni. A toto je jeho jedina sance, jak se rozloucit se svobodou.

A me kvuli nemu ted docela jako ze jo boli hlava. Oslava to sice byla z myho pohledu decentni, ale i tak jsem to pocitil.

Jeste k tomu vsemu nam vecer dorazil posledni kolega, kteremu bylo vcera spatne, takze jsme prvni den absolvovali jen ve trech. Skoda, ze kolega se jmenuje Tonda.

Muj sef se totiz jmenuje Pavel. Ja jsem samozrejme taky Pavel a krome jiz zmineneho Tondy mam za posledniho kolegu taky Pavla.

Tudiz vcera jsme prvni den absolvovali jenom Pavlove. Kdyz se nam trem nekdo predstavoval, tak si myslel, ze si z nej delame srandu.

Dneska uz to nebyla takova rozkoukavacka, byl jsem pekne zarazen do pracovniho procesu. Prijdu si do prace za svym skolitelem a povidam: "Je, to je Mandrake! To jsem mel doma!" ze jsem to mel jen 14 dni nemusi nikdo vedet, ze?

den prvniLouny, den prvni. Zacina to vsechno naprosto nadherne. Hadejte, koho vybrali jako navigatora na 300 kilometru dlouhou cestu z Hradce do Loun? Ano, vybrali me, cloveka s minimalnim navigacnim smyslem.

Pridejte k tomu husty dest a mate dokonaly podminky. Kupodivu jsme dojeli celi a zdravi. Sice pres vesnicky jako jsou Chozovice a tak, ale dojeli jsme.

Po trihodinove ceste jsme okamzite nastoupili na lajnu. Teda na tu technickou. Za chvili se zacnu osmelovat a zkusim zvedat hovory svych kolegu. Nejlepe hned Katchaby. :-)

Zjistil jsem, ze musim do sefika hucet, aby mi zaridil pristup do mnoha aplikaci. Treba tam maj technici absolutne ultimatni forum, kde se da zjistit o poruchach pri pripojovani absolutne, ale absolutne cokoliv.

Ted jsme ubytovani v exkluzivnim trihvezdickovem hotelu Rossa (to ma byt sarkasmus, vime?) a ted se chystame do hospody.

Na takhle hnusny posteli totiz za strizliva neusnu :)

Takze Stay Tuned, zitra snad vice

a mám jedno předsevzetí: Blogovat denněSice nudně, ale denně. Už dopředu totiž vím, že jakmile se vrátím, tak se mě bude spoousta lidí ptát na ty klasický otázky: Jaký to tam bylo? Co jste tam probírali? Co jste měli k obědu? Je doopravdy transmiter EZH-94B také excitovaný transpondér? No, prostě klasické FAQ.

A tak jsem si řekl: Vyjdu poptávce vstříc! Rozhodl jsem se psát Můj deník, od Tasselhofa Bosonožky - rozhodl jsem se vést si denní záznamy svých myšlenek a činů, zachovat svědectví o mých pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví důstojníci mohli na těchto stránkách hledat poučení. Je mojí světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara.

(Kdo objevil skrytou narážku, má bod)

A já se pomalu vydávám spát s velkou spoustou otázek na mysli. Třeba jsem slyšel, že v Lounech pracujou snad jenom samý ženský. Udělám si z nich fanynky? Nebudou hnusný? Přijmou pozvání na pokoj?

(Pauza na studenou sprchu)

Po nezralé úvaze jsem naprosto smazal adresu blog.tasselhof.com Pokud nejde něco zobrazit, dejte mi prosím vědět. Díky :-)