ŠtítekZ Tasslovické kroniky

opet denickovsky zapis, aneb muj blog se bohuzel opet stava denikem.Pan Murphy opet zauradoval. Jakmile jsem se stal panem technikem, tak spadlo na infolince, co jenom spadnout mohlo. A samozrejme v mejlech stala obvykla veticka "technici prave nastalou situaci usilovne resi, obrnte se trpelivosti."

Mozna jsem to rikal, mozna ne, ale ja jsem svuj prvni pracovni den nastoupil s kolegou, kteryho mam trenovat ve zvedani infolinkovych hovoru, a to bylo vse. Jenom my dva.

Doufam, ze nejsem jedinej, co se v nepritomnosti sefa a zaroven bez jakychkoliv podrobnejsich instrukci zacne nehorazne flakat. A taky jsem se flakal.

Samozrejme, vsude bylo plno panikaricich operatoru, a hlavne operatorek, co proste nevedeli, co maji delat. Vselijak se chudacci presouvali a neustale pritom vsichni lamentovali: "Nefunguje, vono to proboha nefunguje!"

A pak jsem to dostal samozrejme od par kolegu sezrat. Jak si to teda jako ten technik teda predstavuju, hrat si fotbalek, kdyz tady jako vubec nic nefunguje. Zachoval jsem se jako pravy technik a podotknul jsem, ze to usilovne resime a fotbalek podporuje tvurci nadani

Aneb seriál bydlení je hraDobrý den, vážení blogoví čtenáři, vítáme vás u nového pořadu Bydlení je hra. A hned v prvním díle našeho seriálu vás seznámíme s opravdu V. I. P. osobností, samotným slovutným Tasselhofem.

Pan starosta Tasselhof se rozhodl renovovat svoji ložnici a my jsme samozřejmě byli u toho. Podívejme se tedy, co náš hvězdný tým dokázal udělat:

Nejprve bylo samozřejmě potřeba odstranit tu starou postel. Na místě bývalé postele vidíte vysavač. Jiný pohled je i zde.

Samozřejmě, s pouhým odstraněním staré postele se náš starosta nespokojil, bylo potřeba také vymalovat. Proto jsme odstranili poličky a upravili podlahu tak, aby byla pokud možno co nejméně pošpiněna barvou. Opět si můžete prohlédnout i druhý obrázek.

Jistěže si všimnete krásně bílých stěn... tak úžasně svěží a zářivá čistota! Musíme být sami na sebe pyšní!

A konečně přichází nová postel - Hvězdný Tasslovický tým tímto končí tento náročný projekt a přeje svému starostovi sladké sny a

Dobrou noc!

Je tu!Toto je prvni pokusnz prispevek Tassla noveho tisicileti. Jak jsem jiy nekolikrat rikal, stanu se od prvniho srpna panem technikem. No a takz to bude znamenat to, ze budu na 14 dni v lounech.

14 dni bey pocittace, proboha! A jedine, co mi umoyni pripojeni se v te ohromne dalce, bude moje male mile PDA. Ale ma jednu malou, ba primo nesledovatelnou chybu.

Kaydicke pismenko do nej musim drtit pomoci bud meho oblibeneho Block Recognizeru, a nebo pomoci malilinkate klavesnicky primo na displeji meho zarizeni.

Kaydopadne oboji je straslive pomale. Avsak se mi nastesti prihodila jedna zalezitost, pri ktere figuroval jeden rozbity notebook.

Oprava by byla takoveho razu, ze levnejsi bz bzlo poritit si notebook jiny a novy. A ja jsem nezaprel svuj prodejni skill a vymenil jsem pouzitelne dily za hadejte co? Za novou, malinkatou USB klavesnici.

Jelikoz ma muj Acer n30 skvelou funkci jmenem "USB host" tak se k nemu da pripojit prakticky cokoliv. Vcetne externi USB klavesnice.

Dente, styď se! Dlouho jsem tu nebyl a tak jsem poslal jednu SMS a ona nikde ... za to tě T-Mobile bude žalovat! :-)

A je to na mé práci vidětNuže, vážení, myslel jsem si, že jsem jediný, kdo bere celkem vzato vážně ten fakt, že se co nevidět stanu panem technikem.

Ale moje okolí to bere naprosto vážně. Teda alespoň v práci. Všechno to začalo v pondělí.

Měl jsem dovolenou až do neděle a v pondělí jsem měl být v práci až v šest večer. Ano, správně, udělal jsem to tak, že jsem

se do práce vracel rovnou z dovolené, jaképak s tím cavyky, že. Přicházím do práce a chci si pípnout ID kartou na vstupu, jako že jsem to doopravdy já.

Turniket se ale tváří zarytě a nedobytně. Počkej, ty jeden, říkám si a šátrám po kapsách po svý ID kartě. Pak mi hlavou bleskne vzpomínka. Já jí zapomněl doma! Bože! Podívám se na hodinky: 17.58. Za dvě minuty už musím mít sluchátka na uších a mile si povídat s lidmi na téma T-Mobile! Rychle letím k recepci.

slastTak konečně po uměleckém sebevyjadřování se v mém pokojíčku jsem měl dostatek času i nálady, abych se zúčast nil jedné

zajímavé firemní chlastačky. Můj budoucí šéf se loučil se svojí bývalou pozicí a byl jsem mezi zvanými. Aby to alespoň

pochopila Katchaba: Můj šéf je bývalý TL na AB. A dělá PT. A jelikož já jsem začínal na PT AB tak ho znám a dokonce to byl

můj kouč.

PT AB a PT CD se mají rádi a potkávají se, není mezi námi žádná řevnivost. A více méně všichni (myslím si že i Katchaba) se

těší na to, až v Hradci to TDMS vznikne. Celou chlastačku jsme totiž na ty techniky nadávali :-) A já už jsem si na svých

kolezích procvičoval techniky tolik oblíbené věty: "Tohle nejde. To mi ani nepřepojuj." a nebo "Né, to nejde. Pěkně si sepiš

TC, jinak to prostě nejde." a nebo velmi oblíbenou větu: "Hele, tohle nejde. To se musí předat na ajťáky a oni tady teď

to be an engeneerMusím dohánět resty za dobu, co jsem byl offline a místo psaní blogu se věnoval opravám svého počítače a tak vůbec. A začnu pěkně tím nejaktuálnějším, co se dělo včera a děje se vlastně ještě dneska.

Dinosaurus již v komentáři k minulému příspěvku prozradil onu strašlivou zprávu. Ano, vážení přátelé, ano. Již je mi 25 let. Čtvrt století na krku...

A jak jsem to slavil? Opravdu ve velkým stylu. Včera jsem totiž měl promoce. Je to dost zajímavý si ke svým 25. narozeninám nadělit takhle obrovskej dárek. Ale zas na druhou stranu na tyshle narozky asi hned tak nezapomenu :-)

Dinosaure, pamatuješ si, kdo děkoval rodičům při předávání maturitních vysvědčení? Ano, správně, vážení. Byl jsem to já. A hádejte, kdo děkoval Aule plné rodičů za předání inženýrských titulů? Ne, není v tom žádný zádrhel, byl jsem to opět já :-)

To poděkování bylo naštěstí dopředu napsáno a stačilo jenom najít někoho tak blbýho nebo tak šílenýho, aby to plný aule přečetl. Ulehčil jsem paní ze studijního oddělení situaci a přihlásil jsem se dobrovolně.

Bohužel, starého dobrého New.Net jsem se zbavil pouze a jedině reinstallem Widlí. Zústaňte naladěni, za pět let, až stáhnu všechny aktualizace, vám řeknu víc :-)

Aneb "návrat Tasslova duševního zdraví, krok první"Je vůbec možný, aby skoro pětadvacetiletý muž zahořel takřka pubertální nenávistí ke své matce? Je to asi možný, protože mě se to stalo. Jo a předchozí článek nemažu, rozhodl jsem se, že je to tak nádherně zoufalý, že to na můj blog prostě patří.

Je mki z psychologického hlediska naprosto jasný, co se asi v mamnince děje. poslední tři roky jsem žil systémem škola-práce-spánek a tak pořád. A najednou škola z mého rozvrhu projednou navždy zmizela.

A maminka chce asi navázat kontakt se svým synem. Byť by to bylo telefonáty třikrát denně na téma "venčení psa." Musím nějak mamince nenápadně naznačit, že opravdu nejsem pětiletý retardovaný klouček, ale pětadvacetiletý (neretardovaný) muž.

A jako takový si třeba zasloužím trochu toho svého osobního soukromí, bez toho, aniž by matka sondovala, kde právě jsem. Maminka mě má ráda, ale znáte to. Říká se tomu "opičí láska" a asi bratřík tomu naprosto propadl.

Je opravdu snadný tomu propadnout. Neustále vám někdo chyastá teplou krmi, čisté, vyžehlené prádlo a pečuje o vás ve všech směrech. Divme se mnoha dnešním mužům, že se nechtějí ženit a vykouknout zpod ochranných křídel matčiných!

A mám pro vás jedno oznámeníVážení a milí, na vědomost se tímto dává, že již dále nejsem studentem a jsem pouze zaměstnaným člověkem! Na studijním oddělení mi totiž řekli, že tuto změnu bych měl ohlásit všude a jakože úplně všude, tak s tím začínám.

Tímto vás chci poprosit na sbírku "podpořte Tassla" - abych to mohl všude oznámit, tak si musím koupit čas v televizním vysílání, nejlépe před televizníma novinama - a to stojí hodně peněz. Proto máte-li nějaké prostředky navíc, pošlete mi je prosím na konto 176702583/0300 pod variabilním symbolem 74551 (TASSL). Děkuji.

Věřili byste tomu, že když jsem si liboval, jak po státnicích budu mít času habaděj, tak to vůbec, ale vůbec není pravda? No, zkusme se podívat, jak jsem jednotlivé dny prožíval:

Čtvrtek

Státnice - Tudíž ráno jsem vstával v sedm (naštěstí jsem spal dobře), ale probudil jsem se se zimnicí a alergickým šokem. Ještě že mám doma ten Zodac. Maminka, pečlivá to žena, byla naštěstí doma a s její pomocí jsem se oblékl do obleku a vyrazil na zteč.