Štítekwordpress

Vesmír ... hluboký a nekonečný ...Režie: J.J. Abrams, 126 minut

Máte rádi Star Trek? Znáte "historii" světa Star Treku? Říkají vám něco jména jako kapitán Pike? Viděli jste pilot TOS pod jménem "The Cage"? Pokud odpovídáte ano, nechoďte na tenhle film. Nebude se vám totiž líbit. Jestli pro vás pojem "Star Trek" znamená kapitánku Janeway a Sedmou z Devíti a moc o původu nevíte ... běžte na ten film, budete nadšeni.

Já patřím do té první kategorie. Těch, co tak trochu litují toho, že film viděli. Film pojednává o kapitánu Jamesi Tiberiu Kirkovi a jeho začátcích. A to takových začátcích, kdy se narodí v úvodní bitvě, která má vtáhnout diváka do děje. Ano, když letíte na dobrodružnou misi do neznáma, jistě s sebou vezmete svoji partnerku ve vysokém stádiu těhotenství, aby ona během hektické evakuace do raketoplánu mohla porodit vaše dítě. Ať žijí filmová klišé.

Na druhou stranu, velkým plusem filmu je, že pokud znáte ST:TOS, tak vám obličeje herců přijdou velmi povědomé. Zachary Quinto jakoby Leonardu Nimoyovi (mimochodem, i on se ve filmu objeví) z oka vypadnul v mladší verzi Spocka. A totéž se dá říci o dalších postavách. Původní série na vás doslova dýchá. Kdyby se ovšem filmaři nesnažili o úplně nový začátek.

A auto taky :-(Začalo to celkem nevinně. Jaro, čas přezouvání pneumatik. Jelikož mám malý byt, nechal jsem si letní kola (i na discích) uložená doma. Plán byl takový, že v sobotu brzy ráno vstanu, dojedu do pneuservisu, tam mi kola přehodí, jedu domů a dospím se. Akce na plus mínus hodinu až dvě.

Jenže.

Jenže moji spořiví rodičové mi zahlásili: "Nikam nejedeš, vždyť to může stát i pětistovku! Pneumatiky se budou měnit doma." Argumentoval jsem stylem: Nerozumím tomu, neumím to, chci, aby mi to zařídil profík.

Naši na to, že to není taková věda, udělám si to sám na dvorku a kdesi cosi. měl jsem radši argumentovat tím, že tu pětistovku si za dvě hodiny vydělám s naprostým přehledem...

No nic. Ve výsledku to trvalo hodiny čtyři a byl jsem donucen auto si přezout sám (ať se to naučí, kdyby náhodou píchnul!). Ruce mám levý obě dvě (a právě proto jsem si vystudoval vejšku, abych se jima živit nemusel) a na manuální práce jsem úplně nejlevější (z víkendového pobytu přijíždím pořezanej, protože jsem si hrál s nožem).

na scénu se po dlouhé době dostává vepřopunkový hrdina v další skvělé prasárně!Hustý déšť, tma, začátek bouře. Ztemnělými ulicemi běží postava. Už se blíží svému cíli. Déšť houstne, pouličními lampami kývá vítr. Na ulicích není ani živáčka. Konečně budova, ke které tak pospíchal...

Dům je luxusně zařízen, a jeho majitel si užívá svých jistých výhod. V tento nevlídný čas sedí v klidu ve svém luxusním křesle a usrkává šálek teplého kakaa. Když v tom je moment jeho klidu u konce.

Dveře se rozrazily. Blesk rozčísl oblohu a ozářil nově příchozího. Majitel domu se otočil, aby si nově příchozího prohlédl. Byl to posel, na pokraji vyčerpání, se zjevně důležitou zprávou v ruce. Majitel už už chtěl tázavě pozdvihnout pravé obočí, ale v tu chvíli zúřadovaly dveře a nově příchozího srazily na zem na své cestě zpět.

Brano, zavírá samo. pronesl si pro sebe majitel domu a zvedl se ze své luxusní sesle. Blesk znovu ozářil svým přízračným světlem celou místnost v momentě, kdy se majitel postavil nad posla. Jaké zprávy mi neseš? oslovil ho a nabídl mu svoji svalnatou paži, aby se mohl zvednout.

Prosím pomoc!No to je paráda. Dlouho jsem mlčel a teď takovýhle článek...

Takže, o co mi ve zkratce jde:

Chtěl bych si na jistý web udělat registraci uživatelů. A chtěl bych si já sám rozhodnout (a řídit si) co budou uživatelé zadávat, žeano. A tak mě napadnul bezva nápad, že by si uživatel mohl zvolit obrázek, co by ho nějako specifikoval. Dejme tomu Aštara ... terda Avatara :)

Ale jaksi nevím, jak na to :)

A proto píšu tenhle příspěvek.

Nejraději bych použil API jiného serveru, protože webhosting je drahý a jakmile se mi zaregistruje všech 6 miliard uživatelů, které moje úžasná stránka jistě osloví, bude to poněkud hodně dat, co bych si měl uschovávat na svém serveru.

Nejvíce se mi líbí Twio API, ale prostzě nevím, co jaqko dále s tím. Protože samozřejmě, kromě obrázku tam bude třeba velikostr bot a nebo rodné příjmení babičky za svobodna (prostě takové ty bězné obtěžující políčka, co nikdo nechce vyplňovat)

Něco o syndromu spolujezdceNa úvod musím říct: Moje drahá je mnohem lepší řidička, než jsem já.

Ale od jisté doby, kdy s ní jezdím na místě spolujezdce, jsem se začal příšerně bát. Proč?

Protože přibližně od února se do práce přibližuju sám svým autem - a to na místě řidiče.

Takže, co se vlastně změnilo?

Změnilo se to, že dost tras, co jezdím s drahou, jsem už projel jako řidič. A tím se mění i moje zkušenost s danou trasou. Támhletou zatáčkou já jezdím čtyřicet, ona padesát (protože má minimálně o rok víc jízdních zkušeností, než já). Tám,hle bych si nechal větší odstup, tuhle bych brzdil dřív - a tamhle bych zase nebrzdil vůbec.

slavíme!Dnes, v 10:42 ráno se Tasslovice přehouply přes zázračnou hranici 50 000 návštěv.

Možná se to zdá býti malým číslem, ale i tak je čas na zhodniocení. Protože hlavně: Já počítám reálné návštěvy, nikoliv pageviews. Neboli: Navštíví-li jeden uživatel za den stránku vícekrát, napočítá se v daném dni pouze jednou. Tuto metodu počítání jsem zvolil, aby se mi pokud možno co nejméně zvyšovalo číslo na počítadlu a já tak mohl blogování zabalit, protože mě nikdo nečte.

No, nepovedlo se :)

Za dobu 50 000 návštěv jsem napsal 763 článků. Neboli, průměrně si jeden můj článek přečte 65,5 unikátních návštěvníků. To jsou mi kouzla s číslama, co?

Blog existuje 1631 dní, takže prostým vydělením mi vyjde, že každý den existence blogu mi přišlo na stránku 30,7 unikátních návštěv. A to i za dny, kdy jsem nic neblognul!

...Jelikož se dnes v prácí nudím a máme troho apríla tak by tady mělo být něco vtipného, tak jsem, inspirován článkem na mrtvě.cz sepsal seznam věcí, co Seznam nabídne jako první možnost v našeptávači na jednotlivá písmena abecedy. Enjoy:

krok prvý: TelevizeMám požadavek na vyhledávač: Zadám dfo něj dotaz a on mi jako první vyplivne to, co přesně chci. Jako například televizi.

Po roce ukecávání jsem drahou ukecal k tomu, že doma bude televize. Ovšem nebude zapojená do signálu, alóbrž do Nintenda Wii a do DVD přehrávače. Možná.

S tím se ale pojí jedno dilema: Jakou televizi sakra zvolit? A tak jsem se rozhodl, že tohle téma za á bude mé další ublognutí (po strašně dlouhém čase, já vím) a za bé dotaz na vás. Ano, myslím tím vás, paní, vy tam vzadu!

Takže: Požadavky na moji televizi:

- Na úvod nutno říct, že televize bude většinu času sloužit pro zobrazování věcí o standardních rozlišeních - takže Full HD je nice-to-have, ale HD ready bohatě postačí. - Dále tam bude zapojeno Nintendo Wii a asi i DVD přehrávač. Takže 2x SCART by se hodil. - Jednoznačně chci LCD - Otázka do pléna: Má smysl si při mých požadavcích myslet na non-flat TV? (takže "klasická" TV?) - Z hlediska mých požadavků nechci utrácet víc, než je nutno. Jako referenční bodd dejme tomu 15 000 Kč s DPH plus mínus autobus. Lepší je jít do mínusu s cenou. - Chtěl bych odzkoušenou značku, žádnej šunt. To si radši trošku připlatím. Update: Málem bych zapomněl na rozměry. Musí se to vejít sem

Příběhy cestou napsanéKdo mě zná, ví, že mám pravý opak orientačního smyslu. Pokud se zcela spontánně rozhodnu, že zahnu doleva, zbytek by si měl uvědomit, že cesta doleva je nejspíše cestou do horoucích pekel a k cíli se dostaneme jakkoliv jinak, než cestou vlevo. Osobně tohoto daru občas využívám: Když někam jdu, tak bezmyšlenkovitě někam zahnu a pak se okamžitě na patě otočím a jdu tou druhou cesou. Zabírá to.

Ale pokud dojde na ježdění autem, jistě se se mnou shodnete na tom, že danou strategii praktikovat není dvakrát ideální. Obzvláště v Praze. Dokud jsem jezdil se svou drahou, tak jsem navigaci nemusel řešit. Když jsem psal diplomku o kognitivních mapách, netušil jsem, že jednoho dne poznám ženu, co si kognitivní mapy vytváří neuvěřitelně rychle. Mojí drahé prostě stačí, aby někde jednou byla a už to tam zná. Je jedno, že tam byla v noci, nebo za hustého deště. Prostě se tam vyzná.

Já se ztrácím i v našem malém 2+kk.

Takže jsem věci vyřešil rázně: Koupil jsem si GPSku. Jenomže moje GPSka hodně rychle poznala, jak na tom jsme. Takže naše jízda probíhá asi takto:

Neklikat! Čtení na vlastní nebezpčí!Já vás varoval...

Nedávno jsem své drahé vyprávěl jeden příběh, co bych ho chtěl sepsat. Vyprávěl jsem jí jenom kostru, jak to asi vidím, ale i tak byla nadšena. Pak jsem samozřejmě neměl dostatek času na to, abych ten příběh sepsal. Třeba proto, že jsem taky byl na Modré session ... a tak vůbec. Příběh v mé hlavě ale i nadále zůstal.

Zdálo se mi o něm.

Ve dne vidím výjevy z onoho příběhu.

Aby bylo jasno, moje sny jsou barevné, plastické, širokoúhlé a brutálně realistické. Tak reálné, jako kdybych tam byl. Ačkoliv někdy sám sebe vidím ze třetí osoby, tak jakmile se mi něco stane, většinou se ze snu velmi rychle budím. Před očima mi kolují hrdinové, kteří zatím nemají jména. Pojmenovat hrdiny příběhu je pro mě noční můrou. Příběh vytvořím třeba během dvou minut, ale jakmile dojde na jména a popisy osobností ... neumím to a nemám to rád.

A dnes mám dostaek času na to, abych ten příběh začal sepisovat.

Napsal jsem dva odstavce.