Štítekwordpress

Stay Tuned. More to come

Nejlepší způsob, jak něco začít, je s tím vším švihnout. Udělal jsem to už dvakrát, tak proč bych s blogováním nemohl skončit i po třetí?

Vykašlal jsem se na eklektické čarodějnictví. Nějak jsem se zhrozil nad tím množstvím videí, co mi zbývá popsat. Takže jestli chcete vědět, jak to dopadne, tak se přihlašte k odběru videí. A možná tam i začnu přidávat komentáře ;-)

Seknul jsem s pravidelností. Jakoukoliv. Ubíjelo mě myslet si na blogování jednou týdně a teď mě tak nějak ubíjí pomyšlení na pravidelné blogování.

Jestli si někdo ze čtenářů myslí, že jsem se psaním, svou celoživotní drogou, seknul totálně, ať mi do mailu pošle svou adresu. Já mu na oplátku pošlu lízátko.

Přestávka na otevření GTD Aplikace a napsat si novej projekt: Poslat Old Shatterhandovi to lízátko, co jsem mu slíbil za přístup číslo 80 000.

Tak, hotovo.

Na blogu dotekomanie je celkem zajímavý seriál, do kterého bych i já rád přispěl. Naposledy se třeba takhle zpovídal Petr Plachý

Mobilní telefon Nokia Lumia 800 mám od druhého dne, co sezačal oficiálně prodávat v Česku. Systém mi naprosto vyhovuje, ale zároveň nejsem zaslepený fanatik a vnímám nedostatky systému. Zatím ale po vyzkoušení jak Androidu, tak iOS vyhovuje mým osobním potřebám nejvíce.

1. Svítilna 7

Krátký a smutný příběh o nezvládnuté logistice a divném zákaznickém přístupu. Moje žena se už docela dlouhou dobu rozhoupávala, jestli bychom doma užili šicí stroj. A ve čtvrtek se nakonec rozhoupala, že bychom teda šicí stroj užili. Po chvíli pátrání se rozhodla pro šicí stroj AEG 2701 od mall.cz. Skladem u dodavatele, ale když objednáte do 14:00, tak předpokládají, že ještě tentýž den bude k dostání na hlavním skladu v Počernicích. Fajn, na prodloužený víkend stejně jedeme za příbuzenstvem do Hradce Králové a Počernice jsou v zásadě při cestě. Objednáno. Večer jedeme směr východ a žena stále nemá žádné potvrzení. Ale když už tam jsme, tak to aspoň můžeme zkusit. Hodinu před zavíračkou to na hlavím skladu Mall vypadá takhle:

Fronta až za roh. A to jsme "in the middle of nowhere"

Ano, tušíte správně. Tenhle článek má v mém redakčním systému jubilejní pořadové číslo 1000

A tentokrát jsem ho naprogramoval. Tudíž je to na hodinu a minutu přesně 7 let a 11 měsíců od chvíle, co jsem napsal ten první.

Nevěřil jsem si. Nevěřil jsem tomu, že dokážu psát pravidelně. Dokonce jsem si myslel, že nevydržím ani šedesát dní. Dokonce jsem si nevěřil tak moc, že jsem oslavil i těch druhých šedesát. Chcetre slyšet vtip? Nevěřím si ani dneska.

Sakra, předchozí odstavec zní trošku depresivně, co? To chce nějakej vtip.

Přijde kytka do baru a barman povídá: "Co tak seschle?"

Plány, plány plány

Jakkoliv jsem na začátku svého blogování fakt nevěděl, tak teď si tak trochu myslím, že už vím. Zkusím vám načrtnout redakční plán do další tisícovky. Třeba za dalších sedm let udělám další kontrolu, jak jsem si vedl. :)

Vepřopunk

Prostě se všichni tvařte, že je dneska úterý, jo?

Má to jedno pozitivum: Dalšího dílu se dočkáte už za čtyři dny. A jedno negattivum: Tak jsem se těšil, že předběhnu Codyho, až on chytnul soutěživého ducha a svojí recenzí mě předběhnul. A to tak, že na hledání fráze "eklektické čarodějnictví" je přede mnou!

Ale popořadě. Nejdřív, jako vždy, samotné video: A teď k mým postřehům:

Obecně:

Nejprve si přečtěte vynikající Codyho postřehy k videu. Nejen, že mě předběhnul, ale zanechal mi velmi málo drobků k vyzobání, takže mé postřehy budou tentokrát ultrakrátké.

Athame:

Prosímvás. Já zase budu extrémista. Athame je nůž. A jestli si myslíte, že s nenabroušeným nožem něco zvládnete, tak ať všichni Bozi stojí při vás. Jinými slovy kategoricky nesouhlasím s tím, co Corey řekla o ostří Athame ve svém videu: Ostří athame musí být ostré!

Protože je den nepřečtených knih ;)

Není nic lepšího, než velký šálek teplého čaje a dobrá kniha. Navíc: Venku teď krásně prší, což vyloženě vybízí k tomu se někam zachumlat s dobrou knihou a číst a číst a číst...

Plně podporuji akci internetového knihkupectví Martinus, které za tímto nápadem stojí. Není totiž nic lepšího, než dobře postavený příběh v úžasně napsané knize. Otevřte knihu a ponořte se do světa autorových fantazií. Světa, který vytvořil jenom a právě pro vás. Smějte se nešikovnosti hlavního hrdiny a brečte, když se stane něco smutného.

Neznám lepší pocit, než ten, když právě přečtete opravdu dobrou knihu. Ten pocit konce, všechno se rozuzlilo a autorův svět zůstává zachován v hranicích obálky pro dalšího dobrodruha ochotného jej prozkoumat.

Miluju, když se s kamarády můžu bavit o knihách, co jsme četli. Když se hádáme, který z hlavních hrdinů je lepší. Když probíráme, jak je strašně smutné, že se na stránce 158 nerozhodl trochu jinak. A nejhorší je, že si už ani nemůžu vzpomenout na den, kdy jsem se takhle o knihách bavil s někým jiným, než se svou ženou.

Aneb Velká Kauza ve firemních Tasslovicích

Začlo to včera a poněkud nenápadně: Slečna z recepce napsala na celou naši firmu mail na téma, že se ve výtahu ztratily náušnice. Jelikož jsme multikulti globální vykořisťovatelská firma, tak mail přišel v angličtině. Ale ovšemže kapitalista vykořisťuje místní lid až do morku kosti, takže mail zjevně psala češka: Výsledek byl spíše henglyčtina, produkt neumělého google translate, kterému šlo velmi špatně rozumět.

Tušíte správně: Grammar nazi.

Ozval se jeden kolega, samozřejmě přes dokonalou fičuru "odpovědět všem," že ať slečna příště radši píše v češtině, protože je v angličtině fakt marná a on jejímu výplodu nerozumí.

Co se stane, když někdo pošle blbě formulovanej mail na celou firmu a někdo jinej na celou firmu odpoví, že ten mail je marnej?

Ano, správně: Jiný kolega se zastal slečny na recepci a napsal prvnímu kolegovi, že je naprostej hulvát, protože nadává na úroveň angličtiny někoho jiného.

As seen on @stezkypohanstvi and your Feed reader

První velký počin mám za sebou: Dohnal jsem Codyho! Ten si i u videa o oltáři v zásadě myslí, že je to naprosto marný. Děkuji ale za zařazení na twitter kanál projektu Stezky pohanství - k projektu přiřazený twitter účet je zajímavým agregátorem různých česky publikovaných zdrojů o pohanství. A příště už na další video budu sám :) Ale opět se na něj nejprve podívejte: K oltáři obecně

Dovolím si odcitovat Lindu Dragonari z jejího článku Co znamená být pohanem:

 Zbudujte si domácí oltářík, nemusí být kdoví jak pompézní, záleží jen na vašem vkusu. Na oltář umístěte sošku, či sošky božstev v jejichž kultu praktikujete, či nějaký zástupný symbol symbolizující vaši tradici (ankh, pentagram, irminsul, kolovrat, …), svícen (možno nahradit svíčkou v kalíšku, či nějakou formou lampy), kadidelnici, případně stojánek na vonné tyčinky, záleží na tom, co používáte raději, a nádobky na pití a jídlo (misky, či poháry a talíře, velikost a konkrétní podoba je na vás). Alespoň jednou denně přijďte k oltáři, ukloňte se (jako akt úcty nikoli servility), párkrát tleskněte (případně zazvoňte na zvonek, či udeřte do gongu), zapalte svíčku, zapalte vykuřovadlo a do nádobek dejte trochu jídla a pití (opravdu stačí trocha, například čokoládový bonbón a malý šálek čaje), pak darujte svou vnitřní lásku.

A možná to asi začne tím, že se aspoň dokopu k tomu přečíst si Melvilí knihu Mít vše hotovo, co máme už nějaký ten pátek doma

Nestíhám. Nestačím. Nepamatuju se. A nevím, jak to organizovat.

Zkoušel jsem třeba Remember The Milk, ale skončilo to u toho, že jsem nebyl ochotnej tam tlačit svoje úkoly. Mimochodem, na tomhle kroku mi selhává organizace mých úkolů obecně.

Třeba na tenhle čtvrtek na 13:00 jsem si inteligentně domluvil dvě schůzky, protože jsem byl línej si tu první zapsat do svého kalendáře. A to mi mimochodem kalendář docela fungoval, protože se mi nadcházející události:

• Automaticky synchronizují z Facebooku, Hotmailu a Gmailu
• Automaticky zobrazují na displeji zamčeného telefonu
• Automaticky připomínají

Ale dost už o mém jedinečném, úžasném a vůbec mocinky nejlepším telefonu. I ten má totiž jednu drobnou chybu (šok! Nemožné!): Někdo, nejlépe já, tam musí ty události zadat. A to já jaksi nedělám.

Dnes je to čtrnáct dní ode dne, co jsem na Facebook něco nasdílel svým přátelům. Od té chvíle už jenom zprávy a pár věcí někomu na zeď

Ne, nechci si zrušit Facebook. A ne, nehodlám tady veřejně brečet na téma, že mě Fejsbuk nebaví a tudíž ho ruším. Naposledy jsem z internetu teatrálně odcházel někdy kolem roku 2003 a dodnes je mi z toho trapně.

Od té doby mám jedno jednoduché pravidlo: Když mě něco neba a chci odtama odejít, tak prostě odejdu.

Tak proč píšu o tom, že jsem nic na Fejsbuk nenapsal? Má to několik důvodů:

1. Myslím si, že sdílení Facebookových statusů mě okrádalo od psaní delších příběhů a od mýho blogu
2. Začal jsem bejt až moc závislej na vaší zpětné vazbě: Lajky a komenty. Takže jsem začal sdílet krávoviny.
3. Obecně mi začalo vadit, jak moc toho sdílím na fejsbuku
4. Je zajímavý, že u blogu mi to až moc neva.