Tasslovice

a vrátil jsem se z velmi zajímavého místa. Takže tenhle příspěvek bude silně nečitelný a nudný.Je zajímavý, že už asi vím, že tenhle příspěvek nebude fejeton, nebude úvaha ... nejvíc mi připadá, že to, co sem, do tohodletoho nádherně prázdnýho chlívečku chci hodit, je poezie.

Dneska při cestě domů mě napadlo, že jsem se vždycky chtěl podívat, jak jedno místo vypadá v noci. Odlehlý rybník - písník. Kdyby tam v noci bouchla atomová bomba, tak si toho nikdo nevšimnul. Takhle je to místo zastrčený.

A já tam jedu sám. V noci. Na svým kole. Prostě se podívat, jak tohle místo vypadá, když všichni spěj.

Slyšeli jste někdy ticho? Absolutně absolutní ticho? Když zjistíte, že váš dech je strašlivě hlučnej, i když dýcháte tichoulince jako myška? Věimli jste si někdy, jakej hrozivej randál dělá cvrček u přehazovačky?

A víte vůbec, že tam venku nádherně svítí měsíc?

Vešel jsem do Temnoty. Temné černi opuštěného místa. Já sám, se svými myšlenkami.

Tak jsem se vrátil z Polska ...Jsem obtěžkán novými velmi výhodnými věcmi, o kterých jsem včera ani nevěděl, že existujou, natož že existujou... Ale nekupte to, zvlášť když je to tak levný! Do Klodzka to máme tak 80 kiláků a když hranici teď člověk může projet jenom krokem...

Říká se, že každý správný houbař chodí do lesa ve středu, protože to je v lese nejméně houbařů.

Tak každý správný Čech jezdí do Polska v sobotu. Alespoň jsem zjistil, co všechno jsou lidi ochotní si koupit ... sádrovýho pudla, kýčovitý obrázek...

Já jsem se dokopal k tomu, že jsem si na sebe dokonce koupil nějaké oblečení. Pár košil, nějaký ten svetr...

A pak samozřejmě extra výhodný zimní boty, a tuny, ale opravdu tuny Polský čokolády. A pak nemám vypadat tak, jak vypadám.

Tenhle příspěvek píšu ICQ online. A kupodivu mi zatím nikdo nepíše. Zázrak.

Abyste to lidičky pochopili, já si strašně rád s váma pokecám, ale ... holt je mi za líto vás posílat někam, když na ICQ nemám čas a za druhý když to ani pořádně neumím...

Každou chvíli jdu spát tak jenom pro Temného...Tak jsem se dozvěděl Konec. Konec s velkým Ká.

Tenhle příběh Shadowrunu, kde jsem v jeho popisu teprve na pátým díle, je u konce.

Ani nevím, jestli chci ten příběh dopsat dál.

Ale jelikož si chci udržet alespoň Temného mezi čtenáři, tak budu psát dál.

A možná připíšu i nějakej ten deníkovej zápis.

Abyste věděli, jak jsem dopadl v realitě...

... no i ten Konec v Shadowrunu je pro mě typickej... prostě mi nepadly kostky, no.

Ale Gamemaster je můj brácha.

Takže jsem v bezvědomí. Hlubokém. A snad se mi dostane první pomoci.

Holt mi nepadly kostky, no ...

mám vyrobit css pro tyhle stránky?jo nebo ne?

Aneb jak se můžete taky zhostit Questu za Kufříkem (díl pátý)Druhý den se Larry probudil. Probudil se celkem vzato pozdě dopoledne. Přeci jenom, musíme uznat, že včerejší noc byla hodně perná. První co zjistil, že má zmeškaný hovor na svém mobilním telefonu.

Je jasné, že zavolal zpátky. 15 000 nuyenů za tento úkol se hodí, ale čím víc práce, tím víc peněz. Telefon na druhé straně chvíli zvonil a pak se ozval hlas:

"Dobrý den, pane Coltrane. Víme, že se chystáte získat jistý kufřík. A tento kufřík zajímá i nás. A jsme za něj ochotni zaplatit, řekněme velmi štědře."

zapnul počítač, připojil se na net a napsal adresu www.bloguje.cz - nečtěte tenhle příspěvek, je totiž těžce o ničemMožná že bych měl místo blogu psát tu Knihu, nebo nějakou ze Seminárek. Jenomže, jenomže já mám chuť psát a nevím co. Nevím, kam mě moje myšlenky zavedou.

Jedno jediný vím jistě. Teď mám tuhle prázdnou plochu a je jenom na mě, jak jí mám zaplnit.

Chce se mi psát o jedné dívce, o jedné dívce co jí miluju. Ale ta dívka je až tak zahleděná do sebe, tak strašně sebestředná, že cokoliv, co bych o ní napsal hezkýho, tak by jí to asi urazilo.

I hnusný věci jí urazej, protože ... ano, je zahleděná do sebe. Já teď jenom tiše čekám, čekám tam venku před její nedobytnou pevností, a doufám, strašlivě doufám, že ta přenádherná zámecká paní, co se zabednila uvnitř, vyhlédne z okénka ven a zjistí, že tam ještě pořád sem.

Já umím čekat hodně dlouho, ale čekání jako takový, to mě opravdu hodně nebaví. A zvláště, když ta hradní paní si teď myslí, že k její tvrzi přijíždějí jenom dobyvatelé. Takže tradši nikoho nepouští dovnitř.

A další trapné okamžiky v Tasslově občasníku :-))Tak jsem dal jáasavý nadpis svýmu příspěvku. Lidi mě budou číst, získám miliony vůbec né hnusných fanynek a vůbec, budu slavnej.

Jak je mým zvykem, tak hodlám psát o včerejšku. Včera jsem byl vlasně jenom na přednášce. Až mě to samotnýho zaráží, protože přednášky jsou nepovinné. To se taky obrazilo na počtu lidí. Bylo nás tam třináct. A to na první přednášce jsem si neměl kam sednout.

Přednáška byla celkem nudná, lehce uspávající. Systémy pro podporu rozhodování, kdyby vás to zajímalo. Zase jsem se dozvěděl, co je to systém, asi už podvacátý na týhle škole. No nic. Ale na konci jsme dostali takovej zajímavej příklad. A víte co? Dám vám ho taky.

U každé z variant si zvolte jakou možnost byste vybrali. Je to jenom procvičování, opravdu vám ten milion nedám :-)

Varianta první: A) Dám vám 1 000 000 Kč - s pravděpodpobností 11%. S pravděpodobností 89% vám nedám nic. B) Dám vám 2 500 000 Kč - s pravděpodobností 10%. S pravděpodobností 90% vám nedám nic.

po týdnu dovolené jsem se vrátil zase zpátky na infolinku a jenom bych ti chtěl říct pár věcí...Drahý zákazníku. Já, tvůj operátor, bych ti jenom chtěl říct několik poznatků:

Za prvé, nikdy, ale opravdu NIKDY nelži operátorovi. Lhát se nemá. Včera jsem byl po týdnu v práci a zase jsem ti, zákazníku, začal věřit. "Víte, pane operátore, mýho dědečka spolknul pes. A spolknul ho i s mobilem. A já chci dědečkovi zavolat, jestli ještě žije, ale víte, já jsem jaksi blokovanej. Mohl byste mě odblokovat?"

Zákazníku, tohleto mi nedělej. Já ti to věřil. Já ti to doopravdy věřil. A tak jsem zapracoval na odblokování. Naštěstí pro mě, bohužel pro tebe, to není v mojí kompetenci, jen tak tě odblokovat. Tohle musím konzultovat s nadřízeným.

A nadřízený si všimnul, že si chronický neplatič. Já ti zákazníku věřím, že tvýho dědu spolknul pes ... ale když chceš volat, tak bys taky mohl občas zaplatit svý faktury. Jo?

Tak jsem dneska celej den přemýšlel PROČ...Možná že tohle by měl být první příspěvek. Ale znáte to, při prvním příspěvku tak nějak člověk neví, co z toho bude. Co z toho vzejde.

Teď už mám docela dost příspěvků, a dokonce jeden, co jsem raději z blogu odstranil. Někdy holt opravdu píšu deník. Na férovku. A jindy? Jindy jsou moje příspěvky o hovně a tak lehce nahovno. Až se divím, že jsem stále čtený. Asi kvůli těm férovkovejm příspěvkům. A nebo prostě lidi čekaj na pokračování mýho Shadowrunovýho dobrodružství a z nudy čtou i ty ostatní příspěvky. Holt, tak nějak jsem ale pořád neodpověďel PROČ.

Tak teď už to vím - já se vyžívám v metainformacích - informace o informaci. Teď už svět není o tom, že kurz akcií na té a té burze ukazuje tolik a tolik. Dneska se dozvíte metainformaci - akcie klesají. Akcie stoupají.

Už neplatí, že nejlépe se prodávají správné informace. Nejlépe se prodávají správné metainformace, jinými slovy vědět, co víme. A já prostě informace o informacích miluju. Třeba tohle je taková metainformace o metainformaci.

Hmm, ten studenej vzduch venku mi asi zchladil mozek na stádium supravodivosti. Sepsal jsem něco, co stěží sám chápu.

Je podzim, moji kamarádi (a "takybloggeři") mají depku a píšou na svých blozích o sebevraždě. Takže já budu psát třeba o...... O lásce. (překvapivě)

No jo, je to tady. Láska kvete v každém věku a kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde.

Ha, sarkasmus. Cyniku. Ani pět minut neumíš bejt vážnej.

Pět minut bych možná zvládnul...

3 ... 2 ... 1 ... teď

Jo, myslel jsem to vážně, mám tě rád, miluju tě. Jsi holka, co mi o sobě řekla dost věcí, o kterejch vím, že bys je hned tak někomu neřekla. Ty zas na oplátku víš všechno o mě. Možná že i to, co bych nechtěl, aby někdo věděl.

Že prej chlapům jde hlavně o sex. Jo, jasně. Chci s tebou spát, chci si projít kámasůtru tam a zpátky. Chci sex. Sem chlap. Ale chci, až, a jestli vůbec, budeš chtít ty.