Tasslovice

Je větší šílenec než jsme čekali...Jelikož se dneska hodlám taky celej den flákat, tak jsem si na čtvrtou odpoledne naprogtramoval vyprávění o svým bráchovi a píšu to ráno, kdy teda ještě jsem alespoň trošku akční.

Ve čtyři odpoledne se totiž brácha vrátí domů. Tenhle víkend byl na čundru. Jo, tenhle hnusnej pršavej víkend byl brácha venku v přírodě. V zimě, dešti. Jak říkám, je ještě větší šílenec než já. A to je teda podpásovka.

Brácha paří Fallout Tactics. Brácha se tak do týhle hry zažral, že si našel LARP na tohle téma a tenhle víkend tam jel. A sebral mi mojí pistoli. Mýho Glocka. Mýho miláška.

Alespoň dokoupil pouzdro, takže až si příště budu zase hrát na Matrix, tak můžu mít podvěčenou pistoli pod levým podpaždím. Takový malý cukrlátko na moji bolavou dušičku.

Brácha je totiž tvrdohlavej. Ale brutálně. Ten, když si něco vezme do hlavy, tak to udělá. Pokud by vás zajímalo, tak brácha si taky vzal do hlavy že bude pracovat v oboru fyziky. Takže teď si dělá doktorát na Univerzitě v Pardubicích.

Takový malý kufřík ... za 15 000 nuyenů (díl čtvrtý)No samozřejmě, že skupina přijala. Larry si vyžádal kontakt na informátora a s ostatními se dohodl, že informátora bude kontaktovat sám.

Hned při prvním telefonátu zjistil, že informátor je, řekněme, běžný vědec. Vystrašený, vynervovaný. Ale i tak se informátor nechal přesvědčit k osobní schůzce. Přece jenom, Larry potřebuje víc podkladů. Třeba mapu objektu. A pokud možno i systém zabezpečení.

Informátor byl opravdu vystrašený. Bál se cokoliv pronést ven z firmy. Takže dal Larrymu jenom velmi kusé informace o zabezpečení. Jediné, co si pamatoval, bylo rozmístění kamer a to, že budova má dva vchody. Jeden pro zaměstnance a druhý pro případné návštěvy.

U každého vchodu sedí strážný, s plným přehledem o dění v celé firmě. V každém patře, v každém rohu je jedna kamera. A krom toho, patry prochází hlídka. Dva ozbrojení strážní.

Rozhodně se Larry dohodl s informátorem na dalším postupu. Dohodli se tak, že signálem pro informátora bude, že ho Larry prozvoní. Ten samý den bude kufřík na svém místě. A kancelář odemčená.

Svině ultrarealistický simulátory. Kdo to má pařit?Dneska jsem se teda neskonale flákal. Ale neskonale.

Až jsem kvůli svýmu flákání sepsal další díl Shadowrunu, abyste vůbec měli co číst. Takhle hodnej jsem na vás ... svý dva stálý čtenáře.

Dopoledne jsem byl ještě akční, takže můj pokojík je celej vyluxovanej, postel převlíknutá a proluxovaná, a vůbec, celým mým pokojíkem se ještě teď vznáší svěží vůně citrusů. Jak nechutné.

Abych byl alespoň trošku akčnější, tak jsem si zas po dlouhý době spustil hru Colin Mc Rae Rally 04. Dobrá pařba. Já rád autíčka. Já rád autíčka, kde člověk musí přemejšlet. Já rád rally. Colin je jasná volba.

Ale může mi proboha (Alelujá) někdo vysvětlit, proč je ta hra až tak realistická? Každou pasáž musím jet naněkolikrát. Vždycky, ale opravdu vždycky mám naprosto zničený levý zadní kolo.

Nezbyde ani kousíček gumy a zůstane jenom takový to litinový to, co je uprostřed kola. A zkuste si vybrat ostrou zatáčku bez levýho zadního kola. To se prostě nedá.

a konečně nějaký pořádný úkol (díl třetí)Tak jsem se rozhodl trošku poskočit v ději, ale abyste o nic nepřišli, tak ten týpek krám vykradl, protože byl zfetovanej. A potřeboval prachy na drogu "lepší než život."

Ukradené zboží měli u sebe celou dobu squatteři. Larry od nich to zboží koupil za 60% jejich ceny a obchodníkovi zpátky prodal za 100%. Ale Čárovi to neříkejte. Byl by pěkně nasranej.

A jelikož tohle všechno Larry stihnul během dvou dnů, tak mu byla nabídnuta další "prácička". Tentokrát mnohem nebezpečnější. Na kterou bude potřeba mít společníky. O co jde? To se všichni dozví na setkání s jistám panem Johnsonem.

Larry samozřejmě souhlasil. Přeci jenom, z něčeho svý dva syny musí živit. Zvlášť, když oba dva studují soukromé střední školy. Čára se setkáním taky souhlasil. Přece jenom, chce dobrodružství. A Druid? Ten taky souhlasil. Zjistil totiž, že to zboží mělo magickou podstatu.

... psáno včerejší den večer ... ale posunul jsem to na ráno...Už teď vím, s jakým pocitem se ráno probudím.

Bude to deprese. Ráno roztáhnu žaluzie a podívám se ven a uvidím ... šedivej hnusnej den.

Prostě svět tam venku je šedivej. Ten den, co si to uvědomíte, je začátek vaší smrti. První den ve zbytku vašeho života.

Můj kámoš je už několik let mrtvej. Předávkoval se heroinem.

Tak nějak jsem na něj zapomněl a až teď se mi zase vybavil před očima.

Moje první láska je už vdaná. A má malýho kluka ... Za chvíli mi asi ten její capart bude říkat "strejdo". Je doufám šťastně vdaná, ale prostě ... znáte to, první láska je první láska...

Můj spolužák ze základky sedí v base. Myslím, že už tak třetím rokem. A bude tam ještě dlouho.

Takovej celkem příjemnej kluk. Jenom trochu pomalejší. Bavil jsem se s ním asi tak dva tejdny před tím, než spáchal zločin.

Nejsi ty náhodou ten Tasselhof? Nééé, já jsem někdo jinej.Já jsem Santoshi. Já nejsem ten zlý Tasselhof. Vůbec né. To si mě s někým pletete, paní.

Uff, malé faux-pais (snad se to takhle píše). Jsem se bavil totiž s jednou dívčinou po ICQ. Dívčině budeme pracovně říkat Japonka. No a místo Japonky mi odpovídal její tatínek.

Tatínek mě nenávidí. A já byl dneska u Japonky doma na návštěvě. Ano, jsem šílený. Mamince jsem se představil jako Pavel co se na netu vydává za Santoshiho.

Tasselhof? Kdo to je? Neznám, paní. Co vám ten syčák provedl?

Syčák Tasselhof kazí dcerunku.

Dcerunka má zákaz mluvit s Tasselhofem. Docela tatíka chápu.

Dcerunka si mě přesto nechala nakráčet k sobě domů. Jo, holt je asi taky šílená.

Nu což, skoukli jsme pár věcí z RTL (což doma nemám, holt nemáme satelit ani kabelovku) a já byl úplně na vrcholu blaha.

A jeho úloha v Runu... (díl druhý)William Smith je Druid. Je mu devatenáct let a v Seattlu žije teprve rok. A tohle ráno pro něj bylo ohromným šokem. Když se rpobudil, tak zjistil, že jeho milovaný lesopark hoří! Nějakej šmejd přespával v JEHO městském lesoparku!

Samozřejmě, že hned vyběhnul k největšímu ohni a začal hasit. Vším, co měl po ruce. A v tu chvíli poblíž zastavuje auto. A z něj vystupují dvě postavy. Kdyby se William ohlédl, tak by zjistil, že je to jeho starý známý Larry Coltrane se svým přítelem. Jenže William se neohlédl.

Ale Larrymu to nedošlo. "Hej, Druide!" zakřičel na Williama. "Neřvi na mě a běž mi pomoct, jo?" naštvaně odpověděl druid.

Teď to Larrymu došlo. Kývnul na Čáru a dali se do práce. Williamův prvotní vztek se okamžitě mírnil, když si všimnul, že oba dva nově příchozí byli ochotní obětovat své bundy k hašení ohně. Přeci jenom, oheň se ve třech lépe hasí, a naštěstí to bylo jenom několik malých ohýnků. Rozdělaných benzínem. Druida zabolelo u srdce.

Žiju akčním životem. Ale možná že ...Je zajímavý, že už je většina mých příspěvků o včerejšku ... Ono je to asi proto, že se mi pořádně rozleží v hlavě, co vlastně chci sepsat a pak teprve to sepíšu. Ono bejt vtipnej je strašná fuška, víme?

Po zážitku s tím Americkým pastorem a chvilkovém posezení s lidma co na něm byli taky jsem si uvědomil, že opravdu mám o Realitě trošičku ... trošičku hodně zajímavý představy. Asi to bude tím, že se v realitě skoro vůbec nepohybuju. A realita mi moc nechyběla.

Tak jsem včera vyrazil do reality a pěkně na celej den. Začal jsem lehce globalizačním žrákýlkem v jednom Hradeckém super-hyper-mega márketu a pak jsem se vydal dokonce i dovnitř márketu. Prohlídl jsem si zlevněný DVD a pak jsem si uvědomil, že jen tak znuděně bloumám mezi regálama.

Typickej konzumista, jak o tom píše Tenisák na svým blogu. Tak jsem se jal vypadnout někam jinam, opruzovat někoho jinýho.

Na cestě domů (do virtuálna) jsem si vzpomněl, že jsem si chtěl otestovat, jak konkurenci funguje CDMA po deseti tisících uživatelů. Jako zaměstnanec konkurence jsem byl velmi mile překvapen. Jako zákazník bych si to teda nekoupil.

Ještě malá vsuvka k předchozímu příspěvku.Sem chtěl taky napsat takovej hezkej dotazníček, aby ty miliony čtenářů věděly, jestli jsou zamilovány, či ne. (Ha čeština je dobrá jazyk :-)

Zde je sedm otázek. Pokud na všechny odpovíte po pravdě ANO, tak jste zamilováni opravdu hluboce a toho člověka si vemte za muže/ženu. Máte velkou šanci, že to výjde.

Omlouvám se za nepřesné znění otázek, zapisoval jsem je do mobilu :-)

1. Budu s ní/ním chtít žít, i když tady nebude vůbec žádná možnost mít spolu sex?

2. Jsem nejšťastnější ve chvíli, když jsem s tou osobou?

3. Je pro mne těžké si představit štěstí bez té osoby?

4. Je to člověk, se kterým chci zestárnout?

5. Je štěstí té osoby pro mne důležitější než moje vlastní štěstí?

6. Je ta osoba dost dobrá na to, aby mohla být matkou/otcem mých dětí?

Tak jsem včera po školení nakonec zašel do školy. Na přednášku. O milostným životě káže Americký pastor.

No to bude opruz...Znáte to. Člověk chce někomu udělat radost, tak jsem se nechal ukecat, že půjdu na tuhle přednášku. Morálně jsem se připaravil na to, že okolí bude provolávat samé "Alelujá!" a tak podobně.

A když bude nejhůř, tak budu "Alelujá!" řvát i já. Abych zapadl do davu. Dělal jsem už šílenější věci, tak oproč né několik od plic zařvaných "Alelujá"? Hlasivkám by to nemělo ublížit.

Asi jsem nějakej až moc naivní a nebo víru v televizi ukazujou přesně takhle. Banda pošuků, co neustále vyřvává "Alelujá!" až do ochraptění hlasivek a pak si daj soutěž v tom, kdo víc miluje Ježíše. (Alelujá)

Ten chlap, co to přednášel, byl absolutně super. Měl všech pět pohromadě. A hlavně. Co mě ale nejvíc překvapilo. VŮBEC to nebylo o víře, tak jak jsem si myslel. Samozřejmě, že tam párkrát slovíčko Bůh zaznělo, ale co mi opravdu vyrazilo dech byla jeho věta (neodborně přeloženo):