Si vás trochu zatrollím

Po dosledování několika amerických seriálů jsem zjistil, že vždy existuje vždy alespoň jeden vzpomínkový díl. Tak pojďte vzpomínat se mnou:

Samozřejmě k tomu, abyste se vůbec dostali ke státnicím, tak musíte napsat diplomovou práci – a to je zážitek v pravdě akční a dramatický. Termín byl jeden z nejhnusnějších záporáků, kterého jsem kdy ve svém životě poznal. A nejhorší na Termínovi je to, že je vpravdě klasický béčkový záporák, který ne a ne chcípnout. Stále se objevuje v nových a nových dílech příběhu, kterému říkám Život.

Jenže to není všechno. Pokud si myslíte, že odevzdání diplomky je konečná, tak to není pravda. Musíte totiž ještě odevzdat index na studijním oddělením. Mimochodem, ten index vám pak vrátí. Takže se pak mlůžete kochat pohledem na fotku toho cucáka, co s ideálama nastupoval na tu vysokou školu. Při odevzdání indexu vám mimochodem zkontrolují, jestli máte dostatek kreditů a pak samozřejmě nastupuje učení.

Já jsem při učení nebyl vůbec blbej a sehnal jsem si takový veselý prášky, co se v domovech důchodců dávaj lidem po mozkový mrtvici. Prej maj rozšiřovat cévy v mozku a tím zvyšovat úroveň prokrvení a taktéž přísun životodárného kyslíku mozkovým buňkám. Na příbalovém letáku teda psali, že by se to mělo žrát třikrát denně, ale já jsem zjistil, že půlka ráno bohatě stačí na to, abych byl naspeedovanej celej den až do jedenácti do večera.

Pokud nepatříte mezi šťastlivce, tak si na svůj epický duel s Termínem musíte nějakou tu dobu posečkat. A samozřejmě, že vám budou donášeny zprávy z bojiště – mimochodem, pokud zvládnete pomocí makroekonomických pouček vysvětlit, proč je volební leták nějaké politické strany naprostá pitomost, tak asi na tu státnici z ekonomie máte 🙂 Samozřejmě, že z toho samýho učení a pozitivních a negativních zpráv vám hrábne a tak se budete bavit tím, že budete pro účely fotografování aranžovat svůj odpadní koš – fotografie se bohužel nedochovaly, a tak si alespoň můžete přečíst tu zoufalost dne před „výkonem.“

Jelikož jsem tehdá o Twitteru ještě ani nevěděl (existoval vůbec?) . Odbočka: Twitter tehdá existoval už přes dva měsíce. Tak fajn, nemusím se cítit jako dinosaurus. Zpět k vzpomínání: Jelikož jsem tehdá o Twitteru fakt neměl ani páru, tak jsem  o průběhu státnic informoval pomocí SMS.

A teď ten tak dlouho slíbený trolling: Za dva dny to bude přesně šest let, co jsem to udělal!

A vy si myslíte, že s udělanejma státnicema vám začne pohodička? Jo, leda tak prdek přátelé. Nevím, jak dneska, ale u mě platilo, že dnem úspěšných státnic jsem přestal být studentem a tudíž jsem měl oznamovací povinnost vůči úplně všemu a všem. Takže jestli si myslíte, že se po státnicích zastavíte, tak nic nebude 😉

A pak samozřejmě za nějaký čas následuje promoce kterou jsem si nadělil k pětadvacátým narozeninám. Dneska (trapně) dostávám jenom krabice s vínem. Což mi připomíná, že bych taky konečně nějakou z těch krabic měl otevřít…

Všem studentům zkroušeným státnicema přeju hodně štěstí a dodávám, že ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo