Když se podíváte do diskuzí pod článkem o očkování, tak vám připadne, jako by se svět dělil na dvě skupiny lidí: Jedni, co se zastávají očkování prakticky vždy a všude. No a pak ti, co očkování považují za největší zlo na této planetě. Nepatřím ani do jedné skupiny.
Očkování ze softwarového hlediska chápu jako antivirus. Celkem si myslím, že tohle přirovnání celkem sedí. Když máte na počítači antivirus, neznamená to, že jste stoprocentně v bezpečí. Stejně jako žádné očkování nefunguje na sto procent. A na druhou stranu, i bez antiviru můžete brouzdat po netu a bez důsledků. Ovšem zase to neznamená, že by se tak měl chovat každý.
Jaké vidím problémy očkování v Česku, z pohledu softwarového testera?
1. Jednotný release plán
Aktualizace vám do vašeho počítače budeme posílat ve tři odpoledne Redmontského času. A vy musíte mít počítač zapnutý a zajistit, aby se vám aktualizace stáhly. Pokud tak neuděláte, hrozí vám pokuta. A výsměch internetových odborníků, že na netu chcete brouzat nechráněni.
Na počítači to vypadá jako nesmysl. Ale doopravdy to takhle funguje. První očkování v šesti týdnech. Vždy a všude. Výjimky? Lze zařídit, ale pouze na schválení doktora. Jako kdybyste museli psát technické podpoře někde v Indii. Ano, existují dobří a normální doktoři, co s odkladem nemají problém. Ale nejedná se o systémové řešení. A pokud si doktor myslí, že to vaše dítě zvládne, tak se nemáte kam odvolat.
2. Jednotný antivirus
Na svůj počítač si musíte povinně nainstalovat McAfee Security plus. Protože naše nezávislé plénum odborníků zjistilo, že tento antivirus je nejlepší. Cože? Vy byste chtěli Avast a nebo AVG? Ale ty nejsou tak bezpečné! Přeci nechcete svůj počítač vystavit nebezpečí!
V softwarovém světě je normální, abyste si vybrali zabezpečení na míru. Ve svět očkování existuje pouze Infanrix Hexa, neboli hexavakcína. Vaše dítě bude očkované proti mixu 6 nemocí. Pokud chcete třeba 6 nemocí po jednotlivých vakcínách (třeba proto, že si myslíte, že tak bude dítě lépe zvládat případné negativní reakce), tak nemáte šanci. Nebo máte, ale opět: Podléhá to schválení a musíte se doprošovat.
3. Neexistence integračního testování
Mějme systém, co má několik modulů. Jeden sbírá data o jednotlivých akcích uživatele a přiřazuje jim cenu. Druhý bere data z toho prvního a dává je dohromady, kvůli fakturaci. A ten třetí vyplivne data toho druhého do PDF a hurá, máme fakturu.
Ve světě softwarového vývoje, i toho očkovacího, existuje systémové testování: Důkladným testováním ověříme, že modul A funguje dle zadání. Vakcína A je neškodná. To samé u samostatně testovaného modulu B a C, i vakcín.
Pak přijde zábava každého testera: Integrační testování, kdy moduly A, B i C nasadíme na stejné prostředí. Neznám první kolo testů, kdy by si to sedlo na první dobrou. A zatímco kombinace jednotlivých releasů na daném prostředí se testují, tak kombinace vakcín se netestují.
Doufám, že tady nešířím nesmysly, ale zatímco ze softwarového pohledu dává smysl testovat kombinace, tak z toho lékařského moc ne: Protože minimálně v prvních kolech testování nedokážete určit, odkud pochází negativní reakce.
3. Skoro žádné hlášení chyb z produkce
Ve svých statusech pro vyšší management rád používám tuto hlášku: „Před týdnem jsme nasadili nový release do produkce. A jelikož si zákazník nestěžuje, tak se můžeme domnívat, že je vše v pořádku.“
Nedávno jsem zjisil, že Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv se donese přibližně 2 procenta ze všech hlášených negativních reakcí na očkování.
Ne, nechci tady rozvíjet teorie na téma autismus. Podívejme se spíš na takové zarudnutí v místě vpichu, které samotný příbalový leták považuje za velmi častou nežádoucí reakci očkování.
Očekávám, že na místě tvůrců vakcíny budou lidé, jako já: Lidé, které upřímně zajímá kvalita odvedeného produktu. Na rozdíl od odpůrců očkování si nepředstavuji nenasytné bussinessmany bahnící po penězích, ale spíše řadové mediky, co chtějí dobře odvést svou práci.
Představme si, že tito lidé sestaví vakcínu a provedou testy na vzorku 10 000 lidí. Z nich 1000 bude mít zarudnutí kolem vpichu a 100 otok celé ruky. Čísla si necucám z prstu, ale opisuji je z příbalového letáku.
Proběhne rozhodnutí, že daná vakcína je dostatečně bezpečná na uvedení na trh.
Uběhne měsíc a vy nemáte žádné hlášení negativních reakcí. To je úspěch!
No, není. Protože kdyby se hlásilo všechno, i zcela „běžné“ zarudnutí, které odezní za pár dní, tak by medik na druhé straně mohl zjistit, že tato reakce se reálně vyskytuje u 1850 lidí z 10 000. A mohl by přepracovat vakcínu a udělat ji bezpečnější.
Jako softwarový tester jsem neskutečně rád za každou produkční chybu. Díky nim mohu upravit testovací data a scénáře, abych zvýšil kvalitu. Kéž by to tak mohlo fungovat i v případě vakcín.
4. Mlč, BFU!
Dáme ti tam Chrome, protože je to nejlepší prohlížeč. Cože, ty chceš používat Internet Explorer? Chachá, blbečku! Ty o počítačích nic nevíš. Tak laskavě mlč a šoupej bačkorama, protože teď se baví odborníci!
Jakmile někdo promluví o tom, že se mu současný stav očkování nepozdává, tak je hned omezená mamina s laktační psychozou a nebo batikovanej pošuk.
Z mnoha lidí mluví strach. Strach o zdraví jejich dětí. A místo trpělivého vysvětlování se setkávají s útoky. Na svou osobu, nebo inteligenci. Pacient je klient. Jako mohu opustit krám s počítači, kde je uhrovatý nerd, co si o mě myslí, že jsem BFU, tak bych měl mít právo na rovnocenný přístup v případě služeb lékařských.
Existuje institut informovaného souhlasu, který znamená, že lékař musí neustále a dokolečka vysvětlovat, proč je očkování dobré. Stejně, jako každý IT odborník musí klientům neustále a dokolečka vysvětlovat, proč by si měli na svůj počítač nainstalovat antivirus.
Jde to. Na vlastní kůži jsem v nemocnici zažil, co to znamená informovaný souhlas.Bylo to tady, u nás. Dokonce v jedné malé, provinční nemocnici. Dokud se nezmění alespoň poslední bod, tak budeme žít ve válečném stavu, kde na obou stranách bude probíhat argumentace mrtvými dětmi.
já jsem ti to nejdřív chtěl okomentovat po bodech, ale nakonec to vlastně není to, co chci, tak ti k tomu napíšu, co mě dráždí na celé záležitosti. taky v bodech.
1. Dráždí mě, že se do povědomí dostala „záležitost“, kterou před pár lety nikdo neřešil, a že lví podíl na tom má prokazatelná lež o autismu. Zbytek udělala společenská panika. Nevím jak je to s tou zdravotní náročností očkování doopravdy, ale mám podezření, že v lidech zůstal stín špatného pocitu z autismu a doracionalizovali si to na „ale vlastně ty zdravotní potíže.“
V řeči softwarového testera, vydáš update, se kterým si někdo dal mrtě práce, první BFU co si ho nainstaluje si potom omylem zformátuje počítač, a všem svým BFU kamarádům začne vykládat, že to udělal tvůj update. A stokrát můžeš vysvětlovat že to nebyla tvoje chyba, stokrát můžeš retestovat, stejně tam nakonec zůstane „no já jsem to teda jako nainstaloval, ale pak mi ten počítač začal tak jako zlobit, chroustá disk, víc se to zasekává, no hele nevím, znova bych do toho nešel“.
2. Dráždí mě, že každá Božena Skočdopolová z Horní Dolní má pocit, že zdraví svého dítěte rozumí lépe než lidi, kteří to deset let studují a dvacet let v tom pracují, z pozice toho, že to je vlastní matka. Mezi matkou a dítětem není žádné magické spojení, které by matku bezpečně a detailně informovalo o tom, co dítě zrovna potřebuje; kdyby bylo, spoléháme na něj od počátku věků a nebyly by potřeba báby kořenářky, protože by stačilo zeptat se maminky a ona by tu pravou bylinku utrhla mateřským instinktem.
V řeči softwarového testera: ano, je to tvůj vlastní tablet, strávil jsi s ním rok a půl intenzivního používání, ale já jsem tady ajťák a když ti vyskakuje chyba s kódem 0609, tak to spraví update, kterej jsem před časem *přesně na tuhle chybu* napsal. Není to magie a nestačí když dvakrát rychle stiskneš vypínací tlačítko.
Podobně, jistě že jako uživatel můžeš chtít možnost volby, ale jako uživatel taky nemáš ani lautr ponětí o tom, jestli je NOD32 lepší nebo horší než SuperSecureAntivirus z Levných knih.
3. Dráždí mě, že každej blogger má pocit, že očkování a vývoj vakcín je přímočará věc a může na to aplikovat poznatky ze svého oboru a zbytek už se nějak doladí. V řeči softwarového testera, „já jsem automechanik, to je podobný, když to v autě takhle cvaká a nelícuje, tak se to musí zbrousit, to je jednoduchý na pět minut bruskou, tak jak se může „neaplikovat update?“ Vezmu snad softwarovou brusku a tam, kde to nesedí, to dobrousím, nechápu co s tím zase udělali.“
V řeči jiného softwarového testera, v návaznosti na bod jedna: „Firma Velký Růžový před rokem a půl vydala update, na který si uživatelé před třemi měsíci začali hromadně stěžovat (po víc než roce spokojeného používání). Pojďme se nyní podívat na to, jak mohla firma Velký Růžový update lépe otestovat a problémům předejít.“
4. …a dráždí mě, že je u nás prostředí takový, že jsou ty Boženy Skočdopolové leckdy v tom pochybování oprávněné, protože ten doktor to nebere podle doktorství, ale podle zvyku, a kdybychom místo něj posadili cvičenou opici, předepsala by to samý. A že je to polarizované a když se někde někdo ozve, tak už jsou lidi předem připravení buď přitakávat „no já si to taky myslím“, nebo odsoudit jako laktační maminu. A že si sami odborníci podrývají důvěru v odborníky, kterou ale jako společnost potřebujeme jako prase drbání. A že místo toho, aby se doktoři s lidma bavili jako lidi, tak za nima chodí napruzené laktační maminy a doktoři toho už mají plné zuby a když tam jeden z deseti přijde rozumnej člověk, tak ho poštěkají stejně jako ty maminy před tím, a a a a …. všechno špatně prostě.
Jen krátká reakce – Wakefieldova studie o vlivu očkování na rozvoj autismu byla sice v lepším případě zfušovaná a v horším zfalšovaná, ale přestože tahle souvislost je přesně tímto argumentem z oficiálních zdrojů popírána, autismus se po očkování MMR vakcínou stále objevuje. Píší o tom rodiče na webech pro matky, v diskusích i na sociálních sítích, v zahraničí se podobné případy dostávají i před soud – obvykle s jasným verdiktem v neprospěch vakcíny. První dávka tohoto očkování se dává na roce a čtvrt, takže už se dá poznat, že se chování a vyjadřování dítěte najednou výrazně změnilo.
Přičemž tímhle to nekončí – existují případy dětí, které se po očkování vrací výrazně zpět ve vývoji, v horším případě děti, které se úplně přestanou hýbat. V nejhorším to končí smrtí – a i v takovém případě se v ČR tvrdí, že vakcína za to nemůže (naposledy v případě úmrtí zdravého dítěte v den očkování hexavakcínou). S očkováním se často objevují autoimunitní poruchy – atopický ekzém, poruchy štítné žlázy…
Do vymyšleného autismu a zarudnutí v místě v pichu s teplotkou se výčet nežádoucích účinků skutečně nevejde ani omylem.
Ad lékaři – nedávno jedna lékařka publikovala článek o tom, že vakcinace jako taková vůbec nebyla součástí nějakého širšího studia na lékařské fakultě. Reálně e o ní medici dozvěděli méně, než kolik se informovaný rodič dočte z příbalového letáku. Takže v tomto případě úvaha o tom, že kdejaká matka s informacemi z internetu (nebudeme si nalhávat, že se na internetu nedají najít odborné a relevantní informace, pokud si s tím dáte práci) může mít o tématu očkování skutečně větší znalost, než pediatr, který píchá podle schématu a dál ho to nezajímá.
Podívaj, Lucie, angličani mají takové hezké přísloví, „množné číslo od ‚příhoda‘ není ‚data'“. A tohle, co tu píšeš, to je ale úplně do puntíku přesně to, o čem mluvím v bodě jedna!
Nepochybuju o tom, že v roce a čtvrt se dá poznat výrazná změna chování … ale není-li na to dvojitě slepá studie s velkým vzorkem a kontrolní skupinou, jak víme, co z toho plyne?
Mohly se stát v zásadě tři věci.
Buď za á) vakcína fakt odstartovala autismus a atopický ekzém. Jasně. Může to tak být, nebudu to popírat.
Ale nebo za bé) se ten autismus a atopický ekzém ve skutečnosti projevovaly už před tím. Pak přišla zlomová událost, očkování, dítě bylo týden podrážděné a nemocné, a pak se ty původní věci objevily znovu a už nejdou okecat. V takové situaci je přirozené a lidské udělat zkratkovou úvahu „může za to vakcína“.
A konečně za cé) to dítě mohlo mít k autismu nebo ekzému sklon, a ta nálož, kterou dalo očkování imunitnímu systému čistě tím, jak funguje, to prostě uspíšila. Stejné dítě bez očkování by se k autismu nebo ekzému tak jako tak dopracovalo o tři až devět měsíců později, ale takhle se to projevilo najednou.
No a proto děláme dvojitě slepé studie a proto děti následujeme mnoho let. Protože odmítnout očkování proto, aby dítě přežilo dalšího půl roku bez autismu, je sice krásné, ale k ničemu. Dítě bude autistické stejně, ale navíc nebude očkované. Víš co. Asi málokdo chce mít autistický dítě, můžeme se stokrát bavit o tom, že autismus není katastrofa, ale rozhodně to je další zátěž pro rodiče nad rámec zátěže z toho že vůbec máš dítě. A je hezký, že to máme na co svést… ale se skutečnými příčinami to nemá zas až tolik společnýho.
A jedna matka jednoho dítěte nemá ani šanci tyhle tři případy rozlišit. Člověk, který má doktorát ze statistiky, má možná malou naději, že se tím, co vidí na své sociální síti probere, a dostane z toho nějaká zdravá čísla.
Nehledě pak na to, co všechno víme o tom, jak lidi přemýšlí a jak si dokážou doplňovat vzpomínky a jak funguje sociální tlak a jak si přikrášlujeme příběhy atd. atd. atd. To, co se píše v nějakém mimibazaru nebo na jiné sociální síti, to nelze brát jako relevantní data, i kdybychom předpokládali u všech zúčastněných ty nejlepší úmysly. To by totiž každý zúčastněný musel dávat děsně dobrý pozor na různé biasy a myšlenkové chyby a hlídat se, aby nepřipisoval příznaky něčemu, s čím nesouvisí… to nedělá nikdo. To ani nedokáže nikdo. Já, kterej tady o tom mám chytrý řeči, se o to snažím, a jsem si naprosto jist, že mi toho víc než půlka stejně uteče. Tohle je něco, na co lidi nejsou stavění, a proto děláme komplikovaně dvojitě slepé studie, abychom se aspoň pokusili tomu vyhnout a zjistit nějaká objektivní data…
a ad lékaři, no, jasně. to je právě ono. já se tu můžu rozohňovat o tom, jak si kdo o čem plká, a pak se to zazdí na tom, že příslušný doktor opravdu je debil a opravdu o tom ví míň než ta matka, co si aspoň přečetla příbalový leták…
jenže zase, zvenčí nejde poznat, jestli si matka přečetla aspoň leták a doktor je debil, a nebo jestli je matka hysterka a přečetla si o nežádoucím účinku, zatímco doktor kterej to dělá dvacet let ví, že ten konkrétní nežádoucí účinek za celou jeho praxi nastal jednou a to ještě byl zrovna špatnej rok a to dítě bylo stejně neduživý…
je to o lidech, a tím začínají všechny problémy
Přemýšlel jsem: Reagovat, nereagovat. A on to matějčík udělal za mne.
Ta prokazatelná rizika jsou tak mizivá a neprokazatelná tak neprokázaná, že je daleko lepší nevystavovat vlastní dítě hrozbě nemocí, které naše generace neznají. A o tom to je: Nevíme, jaké to je umírat na nemoci jako záškrt, děti a senioři neumírají na černý kašel, dětskou obrnu pomalu neznáme…
Víte, kolik dětí umíralo nebo bylo postiženo nemocemi dnes očkovanými? A kolik jich „trpí“ zdánlivými následky teď?
V tomto mám pohled stejný jako v bodě cé: Enormní zátěž organismu jen uspíší nástup nemocí, které by stejně přišly. To bychom pak mohli říkat, že marihuana způsobuje schizofrenii. Jenže u ní je prokázáno, že jen uspíší nástup u lidí, kteří by ji za pár let stejně měli a zdravým ji určitě nepřivodí.
Já myslím, že v konečném efektu se na jádru toho průseru možná shodneme.
Samozřejmě vím, že za tvrdá data nelze považovat „jedna paní povídala“. Jenže – data v téhle zemi v podstatě neexistují, podhlášenost nežádoucích účinků SÚKL odhaduje na 98%.
Z oficiálních zdrojů zní pouze hlášky o tom, jak je očkování bezpečné a zarudnutí vpichu a teplotka k tomu vlastně patří – a ničeho jiného se není třeba bát.
Ale zároveň tu máme zástup rodičů (a neomezujme to na hysterické matky, většina dětí má funkční rodiče dva) přesvědčených o tom, že za potíže jejich dítěte může očkování – protože se objevily bezprostředně po něm. Vzhledem k tomu, že řada těch příběhů zní „měli jsme normální zdravé dítě a po jedné z dávek očkování jsme ho našli ležet bez pohybu v postýlce“, dá se s úspěchem pochybovat o tom, že na tom to dítě bylo stejně už předtím, ale nkdo si toho nevšiml. Zrovna tahle situace se objevuje opravdu opakovaně, stejně jako „dítě do dne očkování běhalo, mluvilo, začínalo si kreslit, po návratu z očkování prospalo zbytek dne – a další den se neumělo ani najíst lžičkou a mluvit se učilo od začátku a trvalo půl roku, než se dostalo na původní úroveň“.
Takže minimálně tady máme značný nepoměr mezi oficiálními stanovisky a tím, co udávají rodiče údajně poškozených dětí. Obávám se, že to už je i z hlediska statistiky významná hodnota.
Když to hodně přeženu, vyznívá to úplně stejně, jako když Severní Korea tvrdí, že neposílá lidi do pracovních táborů a na popravy – přesto se najde spousta lidí v dané zemi pobývajících, kteří tvrdí něco úplně jiného. (Jen preventivně – nezanášejme prosím diskusi skandálními výkřiky o tom, že srovnávám očkování s popravami – samozřejmě, že nesrovnávám).
Ad ekzém – ano, tady mohou být predispozice. Nicméně je velmi zkratkovité bagatelizovat to tím, že nebýt očkování, projevilo by se to jindy. Jenže ono by se to možná nikdy neprojevilo. Nebo ve výrazně mírnější formě. Což je zrovna u dětí a atopického ekzému poměrně důležitá věc – silně postižené děti jsou schopné i ve starším věku proplakat celé noci a rozškrábávat si, pravidelně, kůži do krve. Nedivím se, i dospělého to v malé formě svědí jako čert a máloco na to zabírá.
K autismu se zase dá říct, že souvislosti všichni popírají, ale křivka nárůstu výskytu dost podezřele kopíruje křivku nárůstu povinných očkování. Není to důkaz, ale je to přinejmenším důvod pro to, aby se touto souvislostí někdo seriózně zabýval. Nikoliv to smetl ze stolu se slovy „Wakefieldova zfalšovaná studie“ nebo dal zpracování studie za úkol firmě vyrábějící vakcínu.
K dvojitě slepým studiím – to je taky obtížné téma. Vakcíny reálně nijak zásadně testované nejsou a zcela určitě nejsou testované na účinky, které se mohou projevit v dlouhodobém horizontu. Proč? Není na to čas. Na stránkách GSK, které dodává hexavakcínu k povinnému očkování v ČR se dočteme třeba tohle:
Bylo zjištěno, že ochranné hladiny protilátek proti hepatitidě B přetrvávají minimálně 3,5 roku u více než 90 % dětí očkovaných čtyřmi dávkami vakcíny Infanrix hexa.
Co to znamená? Že očkujeme kojence proti nemoci přenosné krví a pohlavním stykem, proti které ale každé desáté naočkované dítě nebude mít už v pěti letech protilátky (poslední přeočkování se dělá na roce a půl)? A pak to nejspíš bude klesat i u ostatních?
No, sice to možná znamená i výše uvedené, ale reálně ta informace říká, že v době zveřejnění této informace prostě neexistovala data o tom, kolik dětí bude mít protilátky ještě třeba o rok později. Protože vakcína se prostě uvedla na trh s tím, že dosavadní výsledky testování jsou dostačující. Skutečně si myslíme, že tedy byla otestovaná dostatečně na to, abychom s jistotou věděli, že je naprosto neškodná?
Použiju srovnání z mého obchodního světa: Na tisíc spokojených uživatelů je jeden (tj. 0,1%), který je nespokojený. Je potřeba těch tisíci k vytvoření reputace, kterou ten jeden zkazí. (Obecná poučka, někdy stačí jen šikovné vyřešení nespokojeného.)
Podobnou matematikou se dostaneme k faktu, že bude-li mít reakci např. ten jeden z tisíce, pak při proočkovanosti dvou tisíc pacientů s největší pravděpodobností budeme mít dva reagující. Takže ano, s proočkovaností zcela jistě ruku v ruce poroste i počet reakcí.
Já si myslím, že je ale chyba se na věc dívat jen jednostranně. My si třeba uvědomujeme rizika a zcela vážně jsme také lavírovali na hraně očkování a neočkování. Byli a jsme trochu více nakloněni tomu očkování. Sice neexistují data o nežádoucích účincích, ale… reálně na druhou stranu vidíme, jaká je naopak úspěšnost.
Má to svá rizika. Jak očkovat, tak neočkovat. Kdybychom se mohli rozhodnout sami za sebe, jestli sebe necháme očkovat, bylo by to lepší. Jenže my rozhodujeme za ty, kgerým to zcela jistě ovlivní jejich život, za naše děti. To, jak se rozhodneme, je ale ve finále na nás a následky jakéhokoliv rozhodnutí musíme zvážit a nést sami. Ať již rizika zdravotní v obou případech či rizika sankční v případě neočkování.
jen dvě věci:
1. „křivka nárůstu výskytu dost podezřele kopíruje křivku nárůstu povinných očkování“
http://xkcd.com/111/
a http://www.tylervigen.com/ :e))
měl jsem za to, že panuje docela shoda v tom, že křivka nárůstu výskytu autismu prudce roste s tím, jak umíme autismus lépe diagnostikovat, zatímco křivka nárůstu povinných očkování prudce roste s tím, jak moc si myslíme, že je povinné očkování dobrý nápad. podobně prudká bude křivka nárůstu uživatelů mobilních telefonů, poboček McDonald’s a tak dále.
zajímavé by bylo podívat se třeba na data o tom, jestli ve výskytu autismu není nějaký nápadný skok, který by časově odpovídal třeba plošnému přechodu na hexavakcínu. asi jsem příliš líný to hledat, ale máte-li ta data nalezená…
2. k těm studiím, něco, nad čím přemýšlím už delší dobu: antivax je dneska hodně populární. Nevěřím tomu, že se nenajde spousta vědců-oportunistů, kteří by se na vlně rádi svezli a publikovali kontroverzní výzkum, který by nějaké ty nežádoucí účinky silně ukazoval, a který by nebylo tak jednoduché postavit na hlavu jako Wakefielda. Antivax funguje už dost dlouho na to, aby kvůli tomu v americe začaly propukat epidemie „vymýcených“ nemocí. Takže pokud tam je něco zajímavého k nalezení, už by se pomale měly ukazovat první vlaštovky, nejpozději během tak dvou let něco většího. A vzhledem k popularitě tématu nepochybuju o tom, že kdyby se sebemenší kravina ukázala, že by to bylo okamžitě ve všech novinách.
Což pokud vím není.
To samozřejmě nemusí ještě pořád nic znamenat, ale minimálně to přidává další závažíčko na tu stranu.
Takže jestli to chápu správně, tak komentují jsou v pohodě že všichni budou mít povinně na počítači AVG. Dobré vědět!
Pokud budeme srovnávat, ať už s obchodním, či jiným světem – držme se reálných čísel.
V roce 2013 bylo SÚKL nahlášeno 526 případů podezření na nežádoucí účinky v souvislosti s vakcínami. Z toho 386 případů se týká vakcín, kterými jsou očkovány děti v prvních dvou letech života.
V roce 2013 se narodilo 106 751 dětí, v roce 2012 108 576 dětí. Velmi zjednodušeně tedy můžeme říct, že v roce 2013 bylo očkováno v prvních dvou letech života cca 215 327 dětí. Reálně jich pravděpodobně bylo o něco méně, protože statistika nezahrnuje děti, které z nějakých důvodů nebyly očkované, ať už vůbec nebo třeba v druhém roce života (např. v případě, kdy se rodiče nebo lékař rozhodli nedokončit očkovací schéma kvůli předchozí reakci). Přesah dětí narozených na konci roku 2011 a naopak neočkované narozené koncem roku 2014 bych pominula, celkové číslo bude díky poměrně stabilní porodnosti řádově velmi podobné.
Pokud budeme stavět na číslech 386 a 215 327, pak skutečně dojdeme k podobnému číslu, jako je výše uvedené – a sice 0,2% nežádoucích reakcí na dítě (ano, uvědomuji si, že ve statistikách mohou být děti, u kterých byla nežádoucí reakce hlášená v daném roce 3x, nicméně vzhledem k tomu, že závažná reakce na očkování je kontraindikací pro další očkování, předpokládejme, že procento těchto případů je v daných řádech zanedbatelné).
My na tomto čísle ale stavět nemůžeme – protože SÚKL v loňském roce zveřejnil vlastní odhad, podle kterého má hlášena zhruba 2% podezření na nežádoucí účinky. V tu chvíli nám tedy odhad reálného výskytu NÚ vychází na 19 300. To je při 215 327 dětech očkovaných v daném rozmezí skoro 9%.
U tisíce očkovaných pak nebudeme mít jednoho s reakcí, ale 90. U dvou tisíc 180. Při srovnání s dříve uvedeným obchodním světem tak bude ve frontě deseti zákazníků téměř jistě alespoň jeden nespokojený. Vzhledem k tomu, že i mě samotnou obchod živí, můžu říct s naprostou jistotou, že podobný výsledek mé práce by mi přišel dost děsivý a rozhodně bych ho nepovažovala za dobrý (a nejspíše ani můj zaměstnavatel).
Srovnání s obchodním světem selhává v mnoha ohledech – tim jste si oTc trošku naběhl. Pokud jsem jeden z tisíce a služba mi nevyhovuje, opouštím ji a najdu si jinou. Což zde nejde. Takže se vší úctou, ale srovnání je nepoužitelné.
A když už jsem nespokojený zákazník, tak v business světě platí, že můžu uplatnit reklamaci a případně i požadovat odškodnění. Nespokojenému zákazníkovi ve světě očkování naopak hrozí pokuta za to, že produkt nepoužívá dál. (A další sankce k tomu, třeba nepřijetí dítěte do školky)
„Jako softwarový tester jsem neskutečně rád za každou produkční chybu. “
Ruku na srdce, pokud by byli v Evropě pouze 3 výrobci software (což asi jsou výrobci vakcín), a Vy byl jedním z nich, zajímala by Vás až tak reakce „uživatelů“ ?
Možná Vás ano, ale výrobci vakcín hřeší na svůj monopol.