Vyberte stránku

Napsala mi Lucie. Z oddělení elektro. Že prej pro mě má nejlepší nabídky s dopravou zdarma nad 1000 korun. A napsala mi Tereza z knihkupectví. Zná nejlepší švédské detektivky tohoto roku.

Tomáš má pro mě ledničku a Honza pro mě vybral e-knihy přesně na míru. Jana mi poslala e-mail s krmivy pro psy a já se cítím čím dál tím nervózněji.

Když se mnou komunikuje e-shop, tak jim ještě sežeru titulek Pavle, máme pro vás ledničky. Ale když mi ty ledničky nabízí Tomáš, vedoucí oddělení chladícího zboží, tak se něco vě mně zasekne. Já chci anonymní komunikaci.

Nedokážu vysvětlit proč. Ale prostě chci, aby mi nepsala Lucie, ale aby mi psal rovnou MALL.cz. A uvnitř klidně může být rámeček s Lucií, šéfkou elektro, která bude osobně doporučovat danou vrtačku, protože ji osobně vyzkoušela a miluje ji nejenom ona, ale i další zákazníci.

Byl jsem muž za pultem a komunikoval se zákazníky. Na začátku každé komunikace jsem se představil jménem své firmy a svým občanským jménem. Ale celkem mi vyhovovalo, že zákazník odcházel s tím, že mluvil s někým od Velkýho Růžovýho. Nebyl to Pavel z Růžového, byl jsem prostě anonymní někdo.

Úmrtnost na infolince byla půl roku, takže i mému zaměstnavateli vyhovovalo, že zákazník mluvil s anonymním někým. Protože za půl roku se mohlo stát, že Pavel už nepracoval na infolince, ale odešel někam jinam. A až odejde Lucie z elektra, tak to může vypadat divně.

Třeba místo ní nastoupí Jana a lidi začnou říkat: „Jo, jenže ta Lucie. Ta se vyznala ve vrtačkách a Jana tomu vůbec nerozumí.“ Vztah se přesouvá z firmy na člověka.

V lecčems to má výhody. Ale jakmile vám takový člověk odejde z firmy, tak najedou budete muset řešit, jak ho nahradíte. A už se nebude jednat o firemní brand, ale o ten osobní.

Posílejte mi anonymní maily prosím.

A jak to máte vy? Jak se cítíte, když vám z e-shopu napíše třeba Tomáš?