Napsala mi Lucie. Z oddělení elektro. Že prej pro mě má nejlepší nabídky s dopravou zdarma nad 1000 korun. A napsala mi Tereza z knihkupectví. Zná nejlepší švédské detektivky tohoto roku.
Tomáš má pro mě ledničku a Honza pro mě vybral e-knihy přesně na míru. Jana mi poslala e-mail s krmivy pro psy a já se cítím čím dál tím nervózněji.
Když se mnou komunikuje e-shop, tak jim ještě sežeru titulek Pavle, máme pro vás ledničky. Ale když mi ty ledničky nabízí Tomáš, vedoucí oddělení chladícího zboží, tak se něco vě mně zasekne. Já chci anonymní komunikaci.
Nedokážu vysvětlit proč. Ale prostě chci, aby mi nepsala Lucie, ale aby mi psal rovnou MALL.cz. A uvnitř klidně může být rámeček s Lucií, šéfkou elektro, která bude osobně doporučovat danou vrtačku, protože ji osobně vyzkoušela a miluje ji nejenom ona, ale i další zákazníci.
Byl jsem muž za pultem a komunikoval se zákazníky. Na začátku každé komunikace jsem se představil jménem své firmy a svým občanským jménem. Ale celkem mi vyhovovalo, že zákazník odcházel s tím, že mluvil s někým od Velkýho Růžovýho. Nebyl to Pavel z Růžového, byl jsem prostě anonymní někdo.
Úmrtnost na infolince byla půl roku, takže i mému zaměstnavateli vyhovovalo, že zákazník mluvil s anonymním někým. Protože za půl roku se mohlo stát, že Pavel už nepracoval na infolince, ale odešel někam jinam. A až odejde Lucie z elektra, tak to může vypadat divně.
Třeba místo ní nastoupí Jana a lidi začnou říkat: „Jo, jenže ta Lucie. Ta se vyznala ve vrtačkách a Jana tomu vůbec nerozumí.“ Vztah se přesouvá z firmy na člověka.
V lecčems to má výhody. Ale jakmile vám takový člověk odejde z firmy, tak najedou budete muset řešit, jak ho nahradíte. A už se nebude jednat o firemní brand, ale o ten osobní.
Posílejte mi anonymní maily prosím.
A jak to máte vy? Jak se cítíte, když vám z e-shopu napíše třeba Tomáš?
Pak je otázka, jestli už se ta Lucie nejmenuje dávno Jana 🙂 Ale je mi to protivné jako zaříznuté trenky. Taky chci komunikovat s firmou a ne s Karlem z firmy. Mně je jedno, jestli tam sedí Karel, Jana nebo Ingeborg, dokud mi má co sdělit.
Mě vždycky zajímalo, jestli to náhodou nejsou nějací avataři, do kterých se vtělují různí zaměstnanci. Třeba tahle Jana je jen obrázek sympatické slečny a na druhém konci sedí ve skutečnosti Lucie, Kateřina a někdy třeba i Karel.
To je otázka za milion. Ale tipnul bych si, že spíš ne. Kdyby to byli avataři, tak je z podvodu co nevidět někdo usvědčí. Aspoň doufám 🙂
mně to od těch firem připadá slizké. nebudeme si nic namlouvat, to není že by Lucie z elektra podle svojí vlastní iniciativy vybrala pár ledniček a poslala je zákazníkům z dobré vůle a starosti o jejich potřeby. v nejlepším případě je to tak, že Lucie dostala za domácí úkol vybrat pár ledniček, aby bylo co do toho newsletteru napsat; pravděpodobnější je, to vybrala Iveta z marketingu a přilepila tam fotku Lucie, aby tomu dala náznak legitimity. a koneckonců je dost dobře možné, že žádná Lucie neexistuje… takže proč tam je? abychom si vytvořili „osobnější spojení“ s komerční mašinérii, která kam nemůže sama, tam nastrčí nějakou Lucii nebo Karla…
hnus, velebnosti. tfuj.
a ještě, mně tyhle maily padají rovnou do spamu, takže nevím, ale je to tak, že je ta Lucie rovnou odesílatel? protože… ehm, to dělají opravdové spamy, že jo. a proč, to je taky jasný: protože když bude odesílatel firma, tak si člověk na první kouknutí řekne „aha, zase nějaký letáky“, ale když tam je jméno, tak si ten mail daleko spíš otevře, se zájmem zjistit, co mu to nějaký skutečný člověk se skutečným jménem píše. to už jaksi není lautr ale lautr nic jiného než finta jak zákazníka donutit kliknout. dvojité tfuj.
Je to tak, že ti třeba napíše „Lucie – Martinus.cz“ a ačkoliv to nepovažuju za spam, tak mi tam něco podvědomě vadí…
Mě to přijde super. Stejně nic jako mluvení s firmou neexistuje. Vždy je tam nějaký člověk, takže proč by se mi nepředstavil a neoslovil mě jménem. Mám to rád a přijde mi to super. Mnohem upřímnější než cokoliv jiného.
Vtip je v tom, že jakmile to přejde na lidi a ne na firmu, tak najednou začneš mít problém s tím, že se ti ozve zákazník Pavel s tím, že Jana mu vždy nabízela nestandardní řešení, kdežto ted ji vystřídal Tomáš a ten nabízí pouze „normální“ řešení. Přičemž z hlediska firmy jsou oba postoje „správně“
https://medium.com/thoughts-on-media/the-new-intimacy-economy-51c87dc4a4d6
hele, tady o tom píše někdo ze zahraničí :e)