V pátek se nám ve schránce objevily volební lístky pro historicky první přímou volbu prezidenta ČR. A ne, nevím koho volit

Nudný úvod

Ať se koukám na ten seznam, jak se koukám, tak prostě nemám koho. Zhora, zdola, zprava, zleva, nemám kandidáta ani kandidátku, u které bych věděl, že ho/ji chci volit. V minulých parlamentních volbách jsem volil ODS a dnes si za to nadávám. Současná politická situace mě štve takovým způsobem, že na krajské volby jsem se naprosto vykašlal.

Pauza určená všem na to, aby měli dostatek času si mě odebrat z přátel na Facebooku, odhlásili odběr RSS blogu a zrušili follow mého Twitteru, protože jsem přeci volil komunisty.

Volba prezidenta mi ale není lhostejná a rozhodně chci být účasten. A chci se zúčastnit obou kol volby, i když v tom druhém je mi jasné, že asi budu volit „menší zlo.“ A pro to první kolo úplně nevím, jestli bych měl volit „pro“ někoho a nebo jít do protestního hlasu: Tedy vhodit to tam Franzovi.

Tento dlouhý, nudný a divně koncipovaný článek má sloužit především mně samotnému, abych si utřídil myšlenky před tím, než půjdu k volebním urnám.

Koho bych chtěl prezidentem?

Jak jsem psal výše, rozhoduji se mezi tím, jestli budu v prvním kole „protestovat“ a nebo podporovat někoho, kdo by v konečném důsledku byl i mým prezidentem. Volbu Vladimíra Franze chápu právě jako hlas protestní. A proto si ho nechám až nakonec. Nejdřív si zkusím udělat svůj…

Pozitivní obraz prezidenta

Chtěl bych někoho s vlastním názorem na vedení státu. Klidně i výraznější osobnost, se kterou nebudu v názorovém souhlasu. Někoho, kdo vnímá Evropskou unii objektivně, klidně i lehce pozitivně. Rozhodně nestojím o nepromyšlená populistická řešení typu „vystoupit z EU.“ Politická orientovanost (levo – střed – pravo) je mi celkem šumák.

Nevadí mi kandidáti nominovaní politickou stranou, či z politické strany vzešlí. Naopak si myslím, že politická minulost kandidáta není ničemu na škodu: Prezident má především jednat s politiky o politických řešeních, takže pokud si takový člověk v politice už „získal ostruhy“ tak to spíše vnímám jako plus než jako mínus.

A teď ten negativní náhled

Prezident je v našem politickém systému překvapivě slabá figura. Veto se může přehlasovat, jmenování do funkcí se musí schvalovat. Jmenovaný premiér musí získat důvěru a jediné, co snad nepodléhá nějaké kontrole je prezidentská milost. A nemyslím si, že by mezi kandidáty byl nějaký pošuk, co by udělil plošnou amnestii, či zvýhodnil své kamarádíčky.

Jinými slovy: pokud budu volit z protestu a pokud se čistě náhodou stane Franz prezidentem už v prvním kole, zas tak moc se nestane. Pět let je sice poněkud dlouhá doba, ale jakýkoliv prezident může napáchat velmi málo zla. Když bylo řečeno tohle všechno, můžeme se podívat na jednotlivé kandidáty, řazené Tajemným Tasslovým Algoritmem:

Zuzana Roithová

První problém této dámy jsem měl s hledáním jejího oficiálního prezidentského videoklipu. Na jejích stránkách jsem sice našel nějaká propagační videa, ale ta jsou za á příšerně malá a za bé se nedají jednoduše sdílet. Paní Roithová se asi bojí, že by si její podporovatelé nedej Bohové pouštěli a sdíleli její video!

Nakonec jsem po chvíli pátrání na youtube objevil toto video:

Paní Roithová je pro mě nevolitelná především pro její náboženské názory. „Díky“ této paní můžou dělat náboženské svatby stále jenom a pouze církve s rozšířenými pravomocemi. Ačkoliv jsem si nahoře řekl, že můj prezident může mít světonázor odlišný od toho mého, tak tady je to až příliš.

Táňa Fischerová

Tak jestli jsem v případě Roithové nadával, že nemám kde najít video, tak zde to bylo ještě tristnější. Nakonec jsem našel jedno video od podporovatelky, které jsem ale sám stopnul asi na druhé minutě u slova „transformace.“ Takže jestli někdo přežijete celých těch sedm minut, pošlete mi adresu. Já vám za odměnu pošlu lízátko:

Opět je ale vtipné, že najít nějakou tezi, něco úderného, co by se dalo jednoduše sdílet, je prakticky nemožné. A v tom je celá ta tragikomičnost Táňy Fischerové:

Je podporována lidmi, kteří mají pozitivně naivistický pohled na svět: „Když ten dá to a ten zas tamto, budeme mít všichni dohromady moc.“ Bez komunistického podtextu, ovšemže. To sdílení, transformace a všeobecně pozitivní vibrace jsou ve stylu „pravdoláskařství.“

Nic proti tomu. Svým způsobem je mi takové pravdoláskařství příjemné. Ale jsem až moc velký cynik na to, abych tomu doopravdy věřil. Já totiž tak nějak tuším, že pravdoláska selže stejně, jako selhala slavná Marxova Utopie: Myšlenka dobrá, ale ty lidi…

No jo, jenže takový pravdoláskař si kdesi v hloubi duše hýčká tu myšlénečku, že Táňa by mohla být příští prezidentkou ČR. A to řešení vidí v takzvaném zesíťování. Názorný příklad: Já přesvědčím Codyho k volbě Táňy a ten přesvědčí Kojota a ten přesvědčí… Až nás budou miliony.

Jenže tak zesíťování nefunguje!

Aby se dal dělat dobrý síťový marketing, musíte mít co sdílet. Krátké video. Obrázky. Letáky klidně. Protože zatímco já budu ústně přesvědčovat Codyho v hospodě k tomu, aby teda volil Táňu, tak Kojot zatím nasdílí jedno video s Diensbierem, které si prohlédne 60 lidí, z nichž 20 Kojot ani osobně nezná.

A tímhle videem se může oslovit mnohem více lidí. A hlavně: I lidi mimo můj obvyklý okruh. Velmi pravděpodobné je, že kdyby mi byla Táňa sympatická, tak bude sympatická nejspíš i Codymu, protože spolu občas (asi tak jednou za půl roku 🙂 ) chodíme na společné akce. Výsledek? Já nabydu přesvědčení, že „všichni volí Táňu“ ale bude to mylný obraz.

Přemysl Sobotka

Když jsem se s rodiči bavil na téma „koho volit,“ tak na adresu pana Sobotky padl velmi vtipný pozitivní argument: Ten člověk by se krásně portrétoval. Má nádherně výrazné rysy obličeje a jeho obličej působí „prezidentsky.“

Po shlédnutí jeho kandidátního videa jsem navíc získal pocit, že Sobotka neurazí. No jo, jenže ani nenadchne…

Pro pravicově smýšlejícího jedince by měl být Sobotka prakticky jasnou volbou. Jenže je tu zázemí ODS, u které tak nějak netuším, kam strana aktuálně směřuje, ani co chce. A navíc mě na Sobotkovi poněkud sejří jeho neskutečné odhodlání „nést břímě prezidentské funkce“ které projevoval asi už od dob druhého Klausova zvolení prezidentem.

Navíc je výrazný asi jako přetření vojenské lodě z ocelové šedi na námořní šeď. Na to, že je to první místopředseda Senátu ČR se Sobotka jaksi ztrácí a spíš než osobnost tak vyniká spíš zázemí jeho strany, která se mi aktuálně hnusí.

Jana Bobošíková

Profesionální kandidátka na prezidenta ČR na nás útočí dalším videem:

Nejlepší je, že video jsem si musel pouštět asi desetkrát, abych pochopil tuhle větu:

Hlava státu se musí postavit snahám prosadit diplomatickou cestou to, co se nepodařilo dosáhnout zbraněmi.

Modelová situace: NATO vtrhne do Sýrie, ale po nějaké době bude nucena ustoupit zpět na hranice (příklad: Operace Pouštní bouře). Tím pádem bude nutné postavit se proti dalším diplomatickým snahám urovnat situaci v Sýrii, nebo co?

Je blbá?

Je blbá!

Jiří Dienstbier

„Jediný kandidát moderní levice a ta má budoucnost:“

Ale což o to, Dienstbier mladší u mě představuje část mých požadavků: Má názor (se kterým teda moc nesouhlasím), je celkem výrazný a na osobnostní rovině celkem i sympatický.

Jeho problém je, že poněkud těží ze „slavného jména.“ Například na jeho oficiálních stránkách si nejdřív musíte vybrat, jestli chcete jít na stránky toho staršího (a aktuálně už mrtvého) a nebo toho mladšího. To asi aby nám bylo připomenuto, o koho vlastně jde.

Navíc po rozhovoru se ženou jsem si uvědomil, že Dienstbier mladší je známý především nám, pražským kavárenským povalečům. Já osobně mám jakýs takýs přehled, co vlastně Dienstbier mladší konal, ale moje žena už poněkud ne.

Mimochodem, stránky Dienstbiera staršího jsou krásnou ukázkou „mrtvého webu.“ Hodila by se asi už jenom jednostránková prezentace. Kolem a kolem, zde mi především čiší touha spojení se se „slavným jménem“ a zaštítění ČSSD, kdy Dienstbier spíš vypadá jako vykladač programu sociální demokracie nežli prezentátor názorů vlastních.

Miloš Zeman

Zdá se mi to, a nebo jsem zabil minutu svého života sledováním prázdných frází?

Když jsem byl mladší, tak jsem Zemana „žral.“ A nemůžu si pomoct, jeho bonmoty mám celkem rád i dneska. Zeman je pro mě  tím menším zlem v případě druhého kola volby. Ale v tom prvním se nemůžu přesvědčit k tomu, abych ho volil. A navíc, pokud by se například nedostal do druhého kola, tak toho nebudu litovat. (Otázkou pak bude, kdo bude tím menším zlem).

Se Zemanem mám zásadní problém: Já mu to prostě nevěřím. Nevěřím mu, že by doopravdy chtěl být prezidentem. Nevěřím mu to od chvíle, kdy jsem ho viděl po posledních parlamentních volbách:

Vidíte ho, jak je šťastnej, že se nikam nedostal? A já jsem vnitřně přesvědčen o tom, že Zeman bude stejně šťastnej poté, co se nestane prezidentem. A přesně proto mu ten hlas nechci dát již v prvním kole.

Karel Schwarzenberg

Tady nastává čirá fascinace člověkem. Fáze první, mluvený projev:

Asi mám moc velké nároky, ale já bych chtěl svému prezidentovi rozumět. A myslím si, že prezident by měl být dobrý řečník. Protože řečnění je prakticky to jediné, co může vykonávat bez nějakého schválení, či něčí kontrasignace. Ale tím fascinace nekončí:

Kníže je Kníže a my všichni jsme nevolníci. Jako fakt? Chápu, že ta fascinace je poněkud zvrácená, ale jakmile objevím něco fakt WTF tak se od toho nemůžu odtrhnout. Stále si opakuju, že nemůže být někdo tak blbej, aby mohl v dané činnosti pokračovat.

Ale ono se vždycky ukáže, že jaksi může:

Karel Schwarzenberg je jedinej hajnej, kterej toho prezidenta dělat může. Když je někdo jedinej, kdo to dělat může, tak to dělat musí. Proto volím Karla.

A já jsem zase jedinej softwarovej tester, co může být miliardářem. Tak mi laskavě pošlete prachy, jo? No, prostě W. T. F.

Odbočka: Jestli chcete více WTF videí, tak si přečtěte můj článek o eurovolbách.

Jan Fischer

OK, začnu pozitivně: Jeho kampaňoidní video má švih, styl a říz:

Jenže.

Preferovat šedivého úředníka, který se vyznačuje tím, že nic neudělal? Že konal tak, jak mu řekli jiní? Že je tak nevýrazný, šedý a nečitelný, až to lidi k němu přitahuje? Ano, chápete správně. Fischer je pro mě tím větším zlem. Jeden aby se na to…

Počkat!

Někdo nám tu ještě chybí!

Vladimír Franz

Všímáte si té geniality volebního klipu? Všichni ostatní mluví. I když blbě, tak ale mluví. Franz, ten mlčí. On vlastně ani mluvit nemusí. Jemu stačí tu pouze být, existovat a dávat světu na odiv svoje tetování na obličeji. Navíc je mi jasné, že kdyby promluvil, tak by mluvil jako prdel ze sna.

Jenže Franz je opravdu tím typicky českým řešením ve stylu Švejka. Za největšího Čecha jsme si zvolili neexistující osobnost, Járu Cimrmana. A teď se to schyluje k tomu, abychom si zvolili typicky Švejkovsky modrého prezidenta.

Franz má štěstí. Možná ještě větší štěstí, než úředník Statistického úřadu, který by se vám v roce 2009 vysmál kdybyste mu  řekli, že bude žhavým kandidátem na prezidenta. Ale takhle posbírá dost protestních hlasů. A to možná i ten můj. Tak málo mu k tomu stačí…

Něco jako závěr

Kdybych nebyl naprosto zhnusen současnou politickou situací, tak po Franzovi ani neštěknu. A ještě obecněji: Kdybychom nebyli znechuceni my všichni, tak po Franzovi neštěkne ani pes. Za normální situace bych asi podporoval Sobotku, protože u mě představuje největší průnik, a jak jsem už řekl: Neurazí.

Za normální politické situace by ve druhém kole volby prezidenta soutěžili Dienstbier mladší se Sobotkou. A ani jeden by mi nepřipadl jako vyloženě špatná volba.

Jenže situace není normální, a tak tu máme adorování monarchistických pořádků, co se tluče s představou, že kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, a takovej šedivej úředník je vlastně fajn. Do toho se nám tu tlačí „jezevec z nory,“ ze kterého si zas jenom pamatujeme to, že měl vtipné bonmoty. Tomu všemu přihlíží stafáž podivných figurek české politické scény.

Díky tomu jsou dva „normální“ kandidáti na druhé koleji a hodně nas…štvaných voličů. Modrý obličej Vladimíra Franze pak vypadá jako nejlepší řešení toho, kudy z toho marastu ven.

Ať to dopadne, jak to dopadne, tahle volba prezidenta bude ještě pěkná fraška.

Přeji vám pevné nervy, klidnou ruku a hodně štěstí.

A to nejenom při volbě prezidenta, ale i v celém roce 2013