opět je budoucnost České Republiky ohrožena! A padne-li republika, má svět opravdu velký problém. Jak se s tím vypořádá hlavní hrdina?Kapitán Strong nervózně hleděl na obálku, co ležela na jeho stole. Bál se jí otevřít, protože tušil, co v ní bude. Ale jednoho dne se přeci dal do služeb ministerstva obrany, a tak musí splnit každý úkol, který je mu zadán. Zhluboka se nadechl a pak obálku otevřel jedním mistrným švihem svého nože.
Okamžitě začal číst a nahlas si předříkával to nejdůležitější ze sdělení: „Generál diplomovaný specialista Kerpoff opět působí na území České Republiky … rozsáhlá teroristická akce … volby v ohrožení …. spolupráce ministerstva obrany s BIS … pracovní porada zítra o půl desáté nula nula! Tajné heslo je Cordon Bleu.“
Rychle se podíval na hodinky a posteskl si: „Sakra, tak málo času! To abych začal pracovat na svém ďábelsky hladkém oholení!“
Příští den vstupoval naprosto hladce oholen do hlavní budovy BIS v Nových Butovicích: „Dobrý den, já jsem…“
„… My víme, kdo jste.“
„Uch, já totiž…“
„Doprava, druhá budova a výtahem úplně nahoru.“
„Jak to…?“
„… my jsme tajná informační služba. My víme všechno.“
„Aha.“ hlesnul si pro sebe Strong a vydal se směrem, který mu ukázali na vrátnici.
V nejvyšším patře budovy měl ale problém – výtah jezdil jenom do sedmého patra a na pozvánce bylo jednoznačně napsáno, že se setkání koná v devátém patře. Bezmocně se rozhlížel kolem sebe, až narazil na nenápadné servisní schody, které zcela nesmyslně vedly nahoru přímo do stropu. Něco mu říkalo, že tohle bude ono. Vydal se po schodech a netrvalo dlouho, kdy se před ním najednou objevila klávesnice pro heslo.
„Cordon Bleu“ napsal. Nic
„Hm, lidi dělají chybu v tom jídle, tak zkusíme Gordon Bleu?“ řekl si pro sebe a zkusil to. Nic.
„Gordon Blue?“ Nic
„Cordon Blue?“ Nic
„Kordon Bleu?“ Ani ťuk.
„Kordon Blé!“ naťukal v posledním záchvatu zuřivosti. Najednou se před ním rozevřela střecha a zjistil, že tato budova má nad střechou ještě dvě tajná neviditelná patra. Vztekle vyklusal po schodech nahoru a vrazil do operační místnosti, kde zakřičel: „Který jelito vymyslelo tak blbý heslo?!“
„To vymyslel plukovník Jelito, pane.“ špitnul jeden z operačníků.
„Cože? Tak on už je plukovník?“ podivil se Strong.
„Ano, pane. Dodržuje totiž přesně služební předpisy a tak ho velení musí přesně podle služebního zákona vždy po určitém počtu odsloužených let povýšit. A navíc, je jediný, kdo dokáže správně vyplnit výkazové formuláře, které předáváme Evropské Unii a NATO.“
„To snad…“ divil se Strong.
„Navíc vaši poslední akci dokázal spolehlivě vykázat jako nákup kancelářských potřeb, protože jste při jednom ze svých soubojů zlomil tužku.“
Kapitán Strong nevycházel z údivu a jenom nevěřícně civěl na onoho operačníka.
„Jo a málem bych zapomněl. Plukovník Jelito se ptá, jestli byste na své další akci nemohl rozházet trochu toaletního papíru. Moc by mu to prý pomohlo při účtování.“
Strong se jenom rezignovaně plácnul do čela a raději šel do strategické místnosti.
Zde již byli připraveni všichni agenti, co se měli podílet na další akci. „Takže pánové a dámy, Kerpoffovi se podařilo v nestřežené chvíli obsadit pevnost Hanička, ze které si nyní vybudoval supermoderní centrum svojí krutovlády. Bohužel objevil i naše tajné místnosti, o kterých doposud nikdo nevěděl. Bude se jednat o extrémně nebezpečnou akci, kde vás nebudeme moci nijak krýt, protože budete pracovat v podzemí. Nějací dobrovolníci?“ uvedl situaci ředitel BIS.
Strongova ruka byla nahoře již od prvních slov.
„Ano, Strongu?“
„Hlásím se dobrovolně, pane. Konečně tomu prevítovi zakroutím krkem!“
„Chcete s sebou zásahovou jednotku?“
„Nikoliv. Jenom by mi překáželi.“
Plížil se k pevnostnímu objektu. Doufal, že Kerpoff neví to, co on. Pevnost totiž byla propojena s mnoha komplexy a jenom pár místních doopravdy vědělo, kam všude tunely sahají. Hodlal této znalosti využít ve svůj prospěch a vlezl do jednoho ze vstupů.
Po chvíli tichého pohybu tunelem zjistil, že je Kerpoff velmi dobře informován, protože u nejbližší křižovatky postával strážný. „Že by byl Kerpoff alespň stále ten stejný lakota?“ pomyslel si a do chodbhy houknul: „Oběd zdarma pro celou posádku!“
„No konečně!“ výsknul si strážný a rychle odkvačil kamsi do útrob pevnosti.
„Tak tohle mi vyšlo.“ usmál se Strong a pokračoval dál.
Opatrně postupoval chodbou a hleděl před sebe. Byl tak zaujatý do sledování toho, co je před ním, že úplně zapomněl sledovat dění za sebou. Až žhavý plazmatický dech ho přesvědčil o tom, že by se měl ohlížet častěji.
„Tebe taky nekrměj, co?“ proběhlo mu hlavou, když takřka o milimetr uhnul smrtícímu pařátu. Medvěd mu odpověděl jenom temným zavrčením a hladově se na něj vrhl. Strong neměl moc šancí. Medvěd byl příliš blízko na to, aby něco vymyslel. A tak se na něj vrhl v souboji muž proti muži. Teda, muž proti medvědovi.
Žhavý dech olizoval kapitánovu hladce oholenou tvář a pařáty se nezadržitelně blížily k jeho taktické vestě. Docházely mu čas i nápady. Navíc zápasem tropil až příliš hluku. Medvěd se mu zakousl do batohu s vybavením. Toho kapitán využil a rychle si jej vyvlékl. V jednom kotoulu získal trochu odstupu a o zlomek vteřiny později již trčel jeho nůž z medvědova hrdla. Strong rychle zhodnotil svoje šance. Vybavení měl roztavené žhavou plazmou, taktickou vestu roztrhanou a z levého ramena mu crčela krev. Jediné, co mu zbylo, byl jeho taktický opasek. „Za tohle mi diplomovaný specialista zaplatí!“ zavrčel stejně temně jak ten medvěd a vydal se do vnitra pevnosti.
Kerpoff seděl v tajném velíně a byl čím dál tím více nervózní. „Rychle zajistěte všechny vchody do této místnosti!“ štěkl.
„Pozdě.“ ozvalo se odkudsi ze stínu.
Kerpoff zamžoural oním směrem a trvalo mu jenom okamžik, než si uvědomil, s kým má tu čest: „Kapitáne Strongu, vítám vás ve své…“ začal svoji dlouho nacvičovanou řeč, ale Strong na nic nečekal.
Rychle hmátl ke svému opasku a ďábelsky rychle tasil. Všude kolem byly Kerpoffovy stráže a tak se snažil, aby se trefil co nejlépe. Zmáčkl spoušť. Nic.
„… co?!“ hlesl si pro sebe a jenom sledoval, jak se předtím k smrti vyděšený Kerpoff blaženě tetelí na svém křesle. Pohlédl na své ruce a zbraně v nich. Místo zbraní měl ale v rukou dva toaletní papíry.
„Jelito jedno!“ zařval zplna hrdla, ale to už se po něm sápaly stráže. Nezbylo mu nic jiného, než se vzdát.
Seděl v cele kdesi v hlubinách pevnosti Hanička a přemítal o svém osudu. Byl absolutně odzbrojen a minimálně 50 metrů pod zemí, betonem, olovem a ocelí. Nebylo šance, jak by mohl zavolat posily. Chodbou se blížily kroky. Připravil se na nejhorší. Byl to totiž Kerpoff.
„Kapitáne Strongu,“ slyšel za dveřmi cely jeho slizký hlas, „vím, že máte informace o tajných šifrovacích klíčích BIS. A o ně já mám velmi velký zájem. Velmi by mě potěšilo, kdybyste mi je řekl.“
„Cordon Bleu na tebe,“ pomyslel si Strong a pak řekl: „Nic vám nepovím! Klidně mě i mučte! Jsem trénován k tomu, abych odolával bolesti! Klidně mi zlámejte všechny kosti a já ani nepípnu!“
„Očekával jsem, že mi tohle odpovíte.“ zasmál se Kerpoff. „Mám pro vás přichystanou jinou lahůdku. Nahrál jsem všechny přednášky plukovníka Jelito a ty vám budu pouštět tak dlouho, dokud mi neřeknete to, co chci. A teď si odpočiňte. Zítra mi buď řeknete ty kódy, a nebo budou přednášky!“
Strong zbledl hrůzou. Uložil se na lůžko a stále se mu hlavou honily poslední Jelitovy přednášky, na kterých musel být:
„… Všechny střely, co vystřílíte, musíte správně vykázat! Klasické střelivo patří do kolonky 18, střely dum-dum však do kolonky 15! A pozor! Zde je potřeba rozlišovat, zda tyto střely byly vyrobeny před rokem 2008 či po něm!“
„… Každé stíhání zločinců je třeba vykázat jako služební cestu, která má svoji předem schválenou trasu a účel. Pozor! ‚stíhání zločince‘ není účel cesty! V tomto případě se jedná o obchodní schůzku, která vždy musí mít místo a termín!“
„… Každý paragon musíte mít potvrzený razítkem a podpisem! To platí i v případě úplatků!“
„… Spotřebované pohonné hmoty vykazujeme takto: Běžné palivo do kolonky 26a, benzín speciál patří do kolonky 26b, kradete-li kerosín, vykazujte do kolonky 26c a uran 235 patří do kolonky 26d! Pozor! Pokud cestujete strojem času, vykazuje se to do uplně jiné kolonky!“
„… Všechny získané nepřátelské technologie je potřeba řádně odpisovat! Pozor, vyjímku tvoří mimozemské technologie a stroje času: Ty se vždy odpisují zrychlenou cestou.“
Probudil se zalitý studeným potem. Už do něj někdo šťouchal, aby se vzbudil. Bylo to jasné, byl připraven říct cokoliv, než aby musel znovu poslouchat toho uspávače hadů!
Nevěřícně zamžoural po okolí. Ten, kdo do něj šťouchal, byl Řízek. A vůbec nebyl v podzemní pevnosti, ale v učebně BIS. A nepřednášel nikdo jiný, než Jelito, předmět „Základy špionážního účetnictví.“
„Vstávej! Volá tě k tabuli!“ syknul Řízek.
„Hmmm… Aha.“
„Co bych dal za to, abychom mohli být místo tohoto v nějaké akci!“ dodal pak Řízek.
„No to si piš! Zlatí medvědi, co chrchlaj plazmu!“ odpověděl mu Strong a vydal se na popravu … o účetnictví totiž nevěděl ani ťuk.