(zkráceno na 140 znaků)Normálně, to vám musím říct: Napsal jsem příspěvek. A do něj jsem na konec napsal: „A má vůbec cenu tohle publikovat?“ No, odpověď byla NE.

Jelikož píšu svoje blogposty do Notepadu v tom HMTL kódu, tak stačilo zmáčknout Ctrl+A a Delete.

Jenže. Když jsem ten příspěvek napsal a smazal … a chtěl jsem napsat ten příspěvek, tak o čem mám psát? No, o tom teď píšu. Jakože nevím, o čem psát. No jako fakt. Teď sedím u klávesnice a vůbec nevím, co tam jako mám napsat. Každá tečka (nebo čárka) mě děsí.

Nejdřív jsem se nějak vtipně chtěl omluvit Sabině. Ale nic vtipnýho mě nenapadá, takže aspoň takhle:

Sabino, promiň!

Jo, pak jsem chtěl napsat hlubokomyslnou úvahu na téma, že jakože na psaní vůbec nemám čas a tudíž píšu jenom na Twítu. Za prvně jsem to chtěl napsat tak dojemným způsobem, abyste mi posílali peníze (to proto, abych nemusel do práce a měl víc času na psaní blbostí, jako je třeba tenhle příspěvek) a zadruhně jsem to chtěl napsat tak, aby z toho vyplynulo, že i když budu mít milion, tak stejně už jako moc blogovat nebudu.

Ale zatřetně to mělo čtenářům vsugerovat myšlenku, že jako když budu mít těch milionů tak deset až patnáct, tak budu blogovat o stošest. Tudíž to prostě mělo vyvolat celonárodní … možnáí i nadnárodní sbírku na Tassla.

Doufám, že na mém kontě přistane kulatá sumička, jako obvykle.

No, a kdybyste se ptali, o čem byl ten původní příspěvek, tak se až děsivě podobal tomu absolutně poslednímu příspěvku na tomhle blogu.

A já s blogováním skončil už tolikrát, že další konec bych asi neunesl.

To by byl konec 🙂

No a jelikož jsem i přes to, že furt FAKT nevím, co sem jako psát, napsal už asi o pět odstavců víc, než jsem myslel, že ze sebe vyplodím, tak bych asi měl končit, protože zase dělám jeden ze svých hlavních nešvarů, kterým je, jak jistě všichni víte, psaní dlouhých a komplikovaných souvětí. Tečka! 🙂

Jo a titulek a perex jsem nechal aktuální k původnímu příspěvku. To jenom jako aby se vědělo, že? 🙂

Stay Tuned