Pokus o konstruktivní kritikuRozhodl jsem se poskytnout pokud možno konstruktivní kritiku na nový věstník PFI. Tím jsem si na sebe upletl bič, protože jsem musel věstník přečíst celý, ačkoliv mě původně některé články vůbec nelákaly. Takže se pohodlně usaďte, budu to brát bod po bodu podle obsahu:
Předehra: Oznámení o vydání Na stránce s věstníkem je obsah věstníku prezentován VŠEMI VELKÝMI PÍSMENY. Nemohu si pomoct, ale strašně mi to uvozuje vyvolávače v pasáži: „VÉÉÉČERNÍÍK PRAHÁÁÁÁ! ZÁÁÁBIL MANŽELKU KARTÁČKEM NA ZUBÝÝÝÝ! VÉÉÉČERNÍK PRAHÁÁÁ!“ Příště bych prosil oznámení normálně, malými písmeny. Děkuji.
(A ano, uvědomuji si, že toto nejspíš vzniklo při výběru stylem Ctrl+C a Ctrl+V)
Úvodem: Slovo úvodem Abych pravdu řekl, úvodník je většinou to poslední, co čtu v jakémkoliv periodiku, co má tu smůlu, že musí mít úvodník. Co do úvodníku můžete napsat?
„Tak vás tu vítáme.“ Všimli jsme si.
„Máte před sebou xx. vydání našeho časopisu.“ Díky blesku.
„Úvaha na aktuální téma.“ Toto zvolil i věstník PFI. Můj názor je, že úvodník je tím nejhorším literárním útvarem, co existuje a dle mého názoru dobrý úvodník je krátký úvodník, a nebo vůbec žádný. Zde úvodník tedy hodnotím neutrálně.
Rozhovor s Noirou o ADF: Takže, ADF je náboženství, Noira svátky neslaví … a vůbec tak nějak na to kašle. (Zvlášť když zavřela jediný v Česku existující Háj). Děkujeme za informace.
Vážně: Tenhle rozhovor by chtěl přepsat. Tak negatvisticky vyznívající zpověď jsem už dlouho nečetl. A jestli Noira není schopná říct něco pozitivního o své tradici… Tak se jí prosím příště už na nic neptejte.
P.S.: Neznalému čtenáři nemusí být zřejmé, kdo vlastně Noira je. Neuškodily by dvě věty Noira je první zasvěcenou v tradici ADF, založila první Háj druidů a tradici ADF přinesla do Česka
Novinky z pohanského světa Ale co. Proč ne? A mimochodem: něco z Česka by nebylo?
Sucellus: První z článků, který jsem původně přeskočil a po jeho přečtení jsem seznal svoji chybu: Daný článek je krátký, výstižný, poučný a dobře sepsaný. Tímto se omlouvám Eurikovi za to, že jsem článek původně přeskočil.
Pohanské svátky v Rusku – Makoš: Druhý článek, co jsem původně přeskočil. A takto to vidím já: Zaprvé, ale fuj! tkadleny seděli tiše! No tak! Jinak je článek celkem divný, chvílemi až nelogický. Připadá mi, že se něco ztratilo v překladu.
Kolo štěstěny: Tak to jsem taky nečetl. Když bych se zajímal o tarot, tak asi sáhnu po něčem jiném než po věstníku. A navíc: Proč probohy překlad z angličtiny (který je opět místy stylem „ztraceno v překladu“)? V češtině existuje mnoho dostupných informací. A nebo by třeba Smrtka mohla napsat svoji vlastní úvahu na kartu … jak ji vykládala atp.
Recenze: Apophenion – Chaosmagické paradigma od Petera J. Carrolla: Úžasně napsaná recenze, která ve mně vzbudila zájem o danou knihu. Díky za ní!
Koncert Damh the Barda v Praze: Ano, je fajn si napsat, že se něco povedlo. Sám dokonce zastávám názor: „Pokud chcete pochvalnou recenzi na akci, napište si ji sami.“ Zároveň mi článek připadá až moc za hranicí PR a spíš mi připadá jako výkřik: „Jó! Jsme dobří!“ Příště bych trochu krotil nadšení a zkusil sepsat PR článek. (příklad)
Rozhovor s Damh the Bardem, 21.9.2009 po koncertě v Praze, Café Divadlo na prádle: Z rozhovoru je patrné, že se konal v hospodě a byla tam dobrá nálada. To je v pořádku. Co v pořádku není, že „redakce“ zjevně vydala rozhovor „tak jak je“ neboli tak jak se reportér (Cody) ptal a umělec (Damh the Bard) odpovídal. Příklad:
Damh: „[…]a… měli jste tu někdy ten seriál, v sedmdésátých letech, Robin Hood of Sherwood? Robin of Sherwood? A tam měli Herna, v lesích, a to asi bylo tím, díky čemu se mi to stalo.“
Cody: „Jo, ale to už je nějakej čas. To si tady ty malý svišti už nepamatujou. Ale já – já jo!“
To je podle mě špatně. Lépe by to bylo nějak takto:
Damh: „[…] a… měli jste tu někdy ten seriál, v sedmdésátých letech, Robin Hood of Sherwood? Robin of Sherwood? A tam měli Herna, v lesích, a to asi bylo tím, díky čemu se mi to stalo.“
Cody: „Ano, ten seriál tu běžel, ale je to poněkud dávno.“
Ale jinak z rozhovoru čiší, že je Damh bezva chlap a že se akce vydařila. Takže celkem vzato bych jenom doporučil rozhovor jenom trošku „učísnout“
Zpráva o experimentální invokaci-evokaci Polednice: Původně překočený článek. A tady toho vůbec nelituju. Zaprvé: Proškrtat příslovce. Zadruhé jsem asi málo experimentátor. A zatřetí? S popisem akce bych se trochu mírnil.
Witches chants (Čarodějnické popěvky) díl IX. – ELEMENTAL CHANTS: Dobrý nápad, toto se podlě mě do věstníku hodí.
Litanie večerního váhání: Báseň se za á nerýmuje, za bé je blbá a za cé je to nepochopitelná slátanina. Samozřejmě, jako autor básní, které jsou blbé, divné a úchylné bych asi měl držet hubu, ale přece jenom si dovolím podotknout: Volný rým vymysleli básníci, co dokázali rýmovat i uprostřed věty. A navíc: Já (narozdíl od autora oné básně) jsem po pár neúspěšných pokusech seznal, že verše FAKT neumím, a tak jsem básnit přestal nadobro.
OBRAZY ZE SAMHAINOVÉHO SVĚTA: Ale, proč ne?
BOHYNĚ: Inu … proč ne?
OSOBNĚ POJATÝ TAROT Zajímavé rozšíření obzorů
Historie a aktivity PFI v České republice Na počátku byl Zahrada a bylo to špatné. Ale pak naštěstí přišli Jožka s Codym a byli jsme spaseni. Opět platí, co jsem říkal výše: I PR článek má svá pravidla…
Výlet PFI do Máchova kraje: Ach … můj … Já. Takhle se reportáž fakt nepíše. A navíc: Smajlíky do reportáže nepatří!. Vtipnost situace musí vyplynout z textu sama! Ano, dělat humor není žádná sranda!
Samozřejmě, každé pravidlo se dá porušit (viz moje reportáž), ale v našem případě bych doporučoval toto: Eliščin článek se hodí na blog. Ne do časopisu. Nepřipadá mi podstatné, co účastníci výletu jedli a pili, možná ani to, že se někde ztratili.
Problém druhý: Zveřejňování básní, co zazněly na rituále. Nejde mi o to, že rituál má zůstat v utajení, ale spíš tak o to, že mi připadá, že o obětinách ve verších se účastníci rituálu shodli tak pět minut před rituálem a pak každý dal dohromady tak to, co dá dohromady člověk, co rychle musí rýmovat:
Tady v tomhle svitku
Přinesl jsem ti kytku
Hodnota uveřejněných básní je naprosto stejná, jako hodnota té mojí. Tím ale nevyvracím, že v daný čas mohly mít básně svoji sílu! Jenom si prostě myslím, že jejich významnost není taková, aby to někdo publikoval.
Budoucí akce: Jen houšť a větší kapky!
Kulturní okénko Ale proč ne? Nejen rituály jest živ pohan.
Odkazy a kontakty Nutný závěr. Furt lepší než „slovo na závěr“
Myslím, že je to spíš zápis na blog typu \"líbí/nelíbí\" než konstruktivní kritika. Možná, že až si budeš příště dávat tu práci, zkus se na to podívat i jako skutečný kritik (nikoliv pouze čtenář) a ZEJMÉNA doporučit co změnit, co nechat, jak to vylepšit. Protože takhle to pro nás má bohužel velice nízkou hodnotu. Přesto díky.
Díky za podnět. Napíšu krátký článek na téma co změnit a co ponechat
[1] Jak jsem slíbil, tak se stalo 😉
Rozhovor o ADFTvoje "kritika" mi vcelku vyrazila dech. Chápu, že někomu se nemusí líbit, ať už z jakýchkoliv důvodů, moje osobní postoje ke spiritualitě, ale tohle jsi trochu přestřelil. Vyčítat "nedostatečně pozitivní vyznění"? Cožpak je to jediná hodnota, kterou u takového článku můžeme sledovat? Drobátko mi to připomíná různá juch-společenství, kde nebýt dostatečně nadšený nebo projevovat pochybnosti je skro hříchem…Rozhovor jsme se snažili udělat vyvážený, odpovídat jsem chtěla realisticky.
Otočení rolíTy čoveče Tassi… zkus si napsat časopis a my Ti ho potom společnými silami zrecentujeme… To bude jízda.
ad Otočení rolíPavle, do toho, do toho. Napiš časopis. Prosím Tě aspoň 100 stran. Díky.
Pokud komentáře [5] a [6] naznačují, že bych se měl podílet na Věstníku … zamyslím se nad tím 😉