Motto: Perlorodka říční. Ukrývá v sobě perlu, ale abyste perlu objevili, musíte se mnohdy brodit bahnem.

Je to přibližně půl roku, co se považuji za pohana. Proto prosím Pohanskou federaci, až bude sestavovat Pohanskou kytici 2 tak ať přidá do ní i moje básně zde vystavené. Nejlépe v pořadí, v jakém je zde publikuji. Děkuji.

Chápu, že při sbírání básní do první edice této kytice mě nikdo neoslovil. Jak jsem se dozvěděl, jedná se o básně dva roky staré, takže jsem ani osloven být nemohl. A že moje básně nemají žádnou uměleckou hodnotu? Nevadí! Alespoň v době, kdy Kytice 2 vyjde (což očekávám bude za dva roky) bude vidět, jak mladý a nezkušený jsem byl. A moje básničky jsou teď totiž takové … opravdové. Od srdce, víme?

Lovu perel se v České kotlině nikdo nevěnuje. Možná to bude tím, že perlorodka říční je velmi ohroženým druhem. I dobré básně jsou ohrožené, jako perly z perlorodek. A pokud se někomu podaří přeci jenom ty perly sesbírat a udělat z nich přenádherný náhrdelník, potom je prakticky každý ohromený výsledkem. U pohanské kytice mám pocit, že někdo projel bagrem říční koryto a to, co mu zůstalo v radlici, vystavil. Ano, perly najdeme. Ale bohužel také velkou dávku bahna.

Z obranných příspěvků vydavatelů a autorů na vesměs negativní kritiku jejich počinu lze vyčíst, že Pohanská Kytice byla jakýmsi melancholickým dárkem, vzpomínkou na staré dobré časy. Tento záměr bych pochopil. Kdyby ale bylo vidět, odkud Kytice vzešla. Kdysi dávno jsem byl participujícím na projektu Poetického klubu bloggerů. Tenhle klub (naštěstí?) zanikl, ale kdyby pokračoval, dovedl bych si představit sbírku toho nejlepšího, co bloggeři sepsali. Pohanská Kytice působí dojmem perlorodek. A nebo i té louky. Tak jsem se prošel po louce a co mi padlo do ruky, to jsem sebral.

Je mi jasné, že básně rozhodně psát neumím. Vím to o sobě a své básně si vystavuji na svém blogu a nikam jinam je neposílám. Vypadá to, že minimálně jeden autor v Pohanské Kytici takovou soudnost nemá. Sám rozumím tomu, jak negativní kritika může být destruktivní. S pokusy posílat své povídky jinam než opět na blog jsem přestal poté, co mi bylo jednou docela slavnou fantasy autorkou sděleno, že moje pokusy se hodí tak akorát vytisknout na jemný toaletní papír, aby měly alespoň nějaké použití.

A proto zde chci předejít odmítnutí ze strany Pohanské Federace ohledně mých básní, protože očekávám, že odpověď by byla: Nemůžeme se podepsat pod kdejaký blábol. Doufám, že Pohanská Federace si uvědomí, pod jaký blábol se podepsala v tomto případě a že příště bude více soudnější a rozhodnější. Je mi jasné, že člen dané federace a osobní přítel editorů se velmi těžko odmítá, ale někdy odmítnutí je tou nejvyšší službou, kterou můžeme svým přátelům prokázat. Je hloupé podporovat sebevědomí v oblasti, kde je daný jedinec vyloženě slabý a čekat až se ztrapní sám. Je lepší jej zastavit a nasměrovat jeho úsilí někam, kde má smysl.

Doufám, že představitelům Pohanské federace došlo, že jedinou pozitivní kritiku na dané dílo uslyší od lidí participujících na daném sborníku. Také věřím, že federace pochopí, že pokud chce dát českým pohanům nějaký dárek, tak pokud chce darovat poezii, afirmace na Bohy a Bohyně, či vyvolávání elementů, potažmo pohanské modlitby by byly přesně tím dárkem, který by mne jako začínajícího pohana nejvíce oslovil a potěšil.

P.S.: Skolila mě rýma. Ale doufám, že kvalitu mých básní to nijak neovlivnilo.