vztahovej typBylo nebylo, dlouho jsem nepsal pohádku, takže si alespoň svůj další postřeh musím začít tímto dvojslovím. Všichni dobře víme, že mi úvody (ani prostředky či konce) mých článků nejdou, tak ať ten první zrádný odstavec mám pěkně za sebou.

Sedím si takhle u večeře se svojí velmi dobrou kamarádkou a ona mi vypráví o jednom svém dávném kamarádovi ze střední. Jak byl úžasnej, jak byl citlivej, jak se mu se vším mohla svěřit, a tak dále a tak dále.

A tak jsem se jí zeptal: Co se s tím kamarádem stalo? Ten popis mi vyzněl jako ženská definice ideálního chlapa, tak proč s ním není právě teď? „Víš, to nebyl vztahovej typ.“ odpověděla prostě. Strohý, oznamovací tón, jako když řeknete, že voda je mokrá.

A v tu chvíli jsem postřehnul svůj další postřeh. Nejen, že muži a ženy mají úplně jiný názor na vztah. Jak na slovo (viz můj článek o brokolici) tak zřejmě na samotný „akt“. Nejen, že chlapi nejspíš nechtějí vztah, my muži ani neumíme rozpoznat vztahové dívky.

Někteří z nás ovšem umí rozpoznat dívky, co roztáhnou nohy hned první noc, ale já mez i ně (bohudík?) nepatřím, takže tuto pasáž holt musím přeskočit.

Nedalo mi to a zeptal jsem se, jak tedy dívka pozná, že je onen hoch vztahový, či ne. Poté, co jsem jí slíbil, že to nebudu šířit dál (ehm…), dozvěděl jsem se dva z mnoha příkladů, jak zjistit, že je onen muž vztahový typ, či ne.

Prý, jakmile z něj vypadne: „To moje maminka vaří líp,“ je nejvyšší čas ho vyměnit. Instinktivně jsem pochválil večeři, ačkoliv jsme seděli v hospodě a vyprávění šlo dál.

Druhý znak prý je, že když má hoch až moc „kamarádek“ tak není vztahovej typ. Takový hoch se prý nedokáže věnovat jedné dívce cele a oddaně. Takže pryč s ním.

Dobrá, toto byly závěry pouze jedné dívky, lze tedy jenom těžko generalizovat, jestli tomu tak doopravdy je. ovšem jsem se také dozvěděl – pod pohrůžkou, že to nikde nevyslepičím (uh…) – že je tohle ryze dívčí tajemství a málokterá dívka přizná, že toto existuje.

Ale zkusil jsem se ptát dál. Přímo u odbornice na brokolici vzaté, Happy Vodnářky. Ta mi pod pohrůžkou, že to nesmím ale fakt nikde a nikomu říct (ehm, ehm…), řekla, že je to jistý druh ženského sedmého instinktu.

Žena prý podle chování muže (což odpovídá odstavcům výše) tak nějak „vycítí“ že je muž vztahový typ. Ale ovšem na jednu jedinou situaci se tyto údaje prý neaplikují. Slíbil jsem, že tu situaci nikdy a do smrti smrťoucí (ugh!) neřeknu, a tudíž jsem se dozvěděl, že je to tato:

Když žena po muži velmi touží, není schopna uvažovat racionálně a všechny smysly jdou stranou. Jedině tehdy žena nepozná, zda je muž vztahový typ. Tak tady se mi asi podařilo rozklíčovat, proč mají ti „bulíkovači“ na diskotékách takový úspěch.

Holt zapřičiní si, aby po nich žena toužila a je ruka v rukávě, či spíš pen… uhm, nechci tady další hledače levného sadistického porna, tudíž tuhle větu raději nedokončuji.

Na závěr svého postřehu se chci zeptat: Je tohle pravda? A nebo jsem prostě potkal dvě vyjímečné dívky? Klidně se mi vyjádřete v komentářích a nebojte se.

Já to nikomu neprozradím, slibuju. 🙂