Po dlouhé době zase takový trapnýpokus

Venčil jsem psa a zrovna za kopcem vycházelo slunce. Strašně jsem litoval, že s sebou nemám nic jiného, než svůj mobilní telefon.

A pak cesta do Prahy. Slunce laskalo Karlštejn, co se vylupoval z mlhy, která ještě spala nad řekou. V uších Adele a venku zima, mlha a vycházející slunce.

Krajina spí a král se probouzí. Tak, jako tomu bylo, je a bude.

Nejenom žlutá, ale i červená, modrá a zelená svíčka mi včera dělaly společnost. A hora v Šárce byla vypouklá jako břicho Bohyně, která již cítí, že její syn neodkladně chce ven.

Kejhání hus a nekonečný stres Prahy. Zachmuřené výrazy a vysmátí puberťáci pod černou vlajkou místní školy. Všeobecná tryzna a ronění slz, které jsem stejně nepochopil. Snow Patrol a poslední doručený dárek.

Cesta domů po dálnici, čekání ve frontě netrpělivých lidí na autobus. Šlapu do kopce a těším se do postele.

A to jsem ani netušil, že na mě doma budou čekat veverky