Text

Zlatý dobrý tý-pomlčka-mobájl!Ať žijí vánoční návštěvy. Ať žijí malí caparti v mém příbuzenstvu! Tentokráte jsem nebyl ušetřen jejich návštěvě. Ale naštěstí jenom na hodinu, protože co? Protože jsem strašně moc moc musel do práce operátorovat. Alelujá.

Díky za večerní směny! Dnes jsem opravdu vděčný zaměstnanec. Přece jenom, malí parchantíci nevěděli o tom, že budu přítomen jenom jednu hodinu, tak si v klídku vypili čajík a jali se trápit moje nebohé psisko.

Přičteme-li k tomu další zdržení parchantíků tím, že museli rozbalovat vánoční dárky (Dostanou Shreka2 a Dobu Ledovou a já nic :-) a ještě si pokecat se zbytkem rozsáhlého příbuzenstva ... tak jsem byl ušetřen.

Možná, že brácha nebude ušetřen a bude muset parchantíkům pustit počítač. Přesně kvůli těmhle okamžikům na mých legálních (to píšu naschvál :-) Windows XP existuje účet "Guest"

Já jsem svůj "účet administrátora" zahesloval naprosto neprolomitelným heslem (je to "Pavel" ale pššt!) a totéž udělal i bratr Petr (hádejte jeho heslo :-), takže snad až se vrátím domů najdu na disku vše tak, jak má být.

Trapný pokus o fejetonMožná že teď přemýšlíte, o čem že to budu vlastně psát. Že by to bylo další fejetové zamyšlení na téma "kam s ním?", ale já hodlám psát o naprosto jiném psu, než je ten můj vlastní.

Ten můj pes je totiž hlídačem u jednoho domu, kolem kterého chodím z práce pozdě večer. A ten můj pes je obzvláště vykutálený hlídač.

Normálnímu psu by stačilo jednoduché baf, hele, člověče, já jsem tady, tak ať tě ani nenapadne mi vstoupit na pozemek, jinak budu zlej a tebe to bude hodně bolet.

Ale ten můj pes, ten se v bafání na lidi vyloženě vyžívá. Vždy, když jdu kolem, tak si počká na moment, kdy na něj nejsem připraven a pak teprve spustí.

A to je ovšem koncert, co ten můj pes dovede. Mohl by rozhodně začít dělat u filmu, protože ta hrůza, co na mě vždycky pustí, ta je naprosto nepopsatelná.

Jenže to tomu mému psu nestačí. Kdyby na mě jenom pouštěl hrůzu pokaždé, když jdu kolem. On úplně vycítí, kdy na něj jsem připraven a kdy ne. Když kolem něj jdu a uvědomím si, jaká hrůza mě tam čeká, tak ten můj pes tvrdě spí a dělá, jako že tam není.

A jakej byl váš nej dárek, co vám byl naježen?I když, nevím jistě, jestli nová klávesnice je to nej. Ale zase na druhou stranu, už se nemusím prát se shiftem, můžu si přes rychlý tlačítko pustit Firefox, přes další Thunderbird a ještě jedno je tu na iTunes.

Nádhera, že to spouští aplikace, co mám nastavený jako default. Žádný microshity mi to nespouští a to je "designed for Windows XP "

Ale nejenom klávesnice mi udělala radost. Letos mi bylo naježíno spousty zajímavých věcí, co mi budou dělat hooodně dlouho radost. Dostal jsem např. na svůj stůl novou lampičku, tu starou jsem tam měl od doby, co jsem začal chodit do školy, takže hodně dlouho.

Sedím na nový brutálně anatomický židli, co má sloužit proti bolesti zad a úplně cejtím, jak se moje zmršená páteř rovná. To asi budu se jevit o pár cenťáků vyšší, takže už absolutně všichni se na mě budou dívat nahoru.

Ještě mi byl naježen externí rámeček na disk. Taková ta sranda, co do toho člověk dá pevnej disk a může ho připojit k jinýmu počítači přes USB a nebo přes FireWire (teda jenom kdyby to v mým okolí někdo měl to FireWire ... nemám ho ani já)

Užívejte vánoc :-)Je opravdu jenom takovej malinkatej, ale snad potěší :-)

Spousta lidí se mě ptá, jak to vlastně vypadá na tý infolince. Jací jsou tam lidi, jak vypadá interiér a tak vůbec.

Tak jsem se asi před půl rokem rozhold to všechno na infolince nafotit a pár důvěryhodným lidem ukázat.

No a jelikož už jsou fota půl roku stará a tudíž ukazují i lidi, co tu nepracují, situace, co už nejsou pravdivé (třeba ta poslední fotka) tak jsem se rozhodl to zveřejnit absolutně.

Ještě jenom vsuvka - to poslední jsem fakt já, asi druhej týden práce na infolince. Tak se nedivte tomu, jak vypadám, je to už dávná minulost.

Tak neváhejte a klikejte!

4603.tasselhof.com

A pozor na cholesterol!

Konečně poslední dárky nakoupenyDneska to bylo opět další vydání "Tasslova akčního života". Jak z nějakýho hororu mi to připadá. Včera jsem byl do půlnoci v hospodě s Dinosaurem a opět jsem dostal mimo jiné zase výukovou přednášku o evoluci, smyslu vesmíru, života a tak vůbec.

A dneska v sedm ráno mi už řval budík. Nádhera, akce začíná.

Mě maminka totiž objednala k doktorce. No to mám radost. Osprchoval jsem se, navonil a hurá do Fakultní nemocnice. Hm, musím najít Budovu 22.

Je zajímavý, že Budova 22 je přesně ta poslední budova, co jsem v rozsáhlém nemocničním areálu objevil. Doktorka mě zevrubně prohlédla, udělala vtípek na T-Mobile a za tři týdny znova.

Mi budou odebírat krev a mimo jiné v ní zjišťovat cholesterol. Takže mám takovej ten nádherně šimravej pocit, že mi naměřej minimálně třikrát větší hladinu v krvi, než je normální u zdravýho člověka.¨

A zakážou mi McDonalda, smažený hranolky, chleba se sádlem a další pochutiny. Hm, stejně většinu z toho už ani nejím ... ale po vánocích měřit cholesterol v krvi ... No, hladina určitě bude nad druhým povodňovým stupněm.

Uklízet si budu, učit se budu, nebudu zlobit, nic!Jenom mě neposílejte už do krámu. Prosím! Udělám cokoliv, abych tam už nemusel jít.

Dneska si doma rozmysleli, že potřebujou dokoupit zásoby. Tak jsem byl vyslán do starýho Tesca v době začínající polední pauzy.

Myslím, že ani letitý hokejista za celou svojí kariéru v NHL nedostane tolik bodyčeků, jako já ve starým Hradeckým Tescu dneska kolem jedenáctý dopoledne.

Hlava na hlavě, fronta na košíky, fronta na maso, fronta na zaplacení, fronta na všechno! Máma mi ještě do krámu zatelefonovala, že prej jestli chci, tak si můžu Tesco projít i horní patro a něco si tam koupit.

Kategoricky jsem odmítnul a vypadnul jsem z krámu, jak to jenom šlo. Naštěstí jsem koupil naprosto všechno, co doma potřebovali, včetně čokolády na zklidnění mých nervů.

Kupodivu, kde si nervy klidním teď, je práce. Je vidět, že lidi nestíhaj a to tak, že ani nestíhaj telefonovat na infolinku. Asi jsou dneska nějaký jiný starosti mezi lidma.

Díky Bohu.

Neuvěřitelné!Mi to připadá, jako kdyby "Tasslův akční život" vracel úder. Třeba dneska. Dneska jsem do indexu získal další dva zápočty a to jsem počítal tak nějak jen s tím jedním.

Ten druhej jsem měl možnost získat až čtrnáct dnů po odevzdání papírové verze jedné seminární práce. (Téma: Útoky, útočníci a jejich charakteristika)

Tu seminárku jsem šel odevzdat dneska. Nejdřív jsem jí tisknul - nadvakrát, protože po vytištění jsem si všimnul, že nemám očíslovaný stránky a pak podruhé načisto.

Nechal jsem jí svázat (seminárku, vy prasata) a dneska kolem desátý jsem stzepoval u profesora. Hm, problém. Neměl jsem tam odkazy na literaturu a úvodní stránka byla úplně jiná, jakou profesor chtěl.

Tak jsem si stáhnul správně formátovaný titulní list a jal se tisknout znova, vázat znova a o půl dvanáctý odevzdávat znova.

Profesor nejen že seminárku přijal, ale ještě mi i pochválil to, že dodržuju shody přísudku s podmětem. Pro mě je to věc tak samozřejmá, že jsem byl až zaskočen, že tohle někdo neumí.

Alespoň chvilku jsem si užil vánoční pohody. A kupodivu v práciVčera začla práce zajímavě. Přišla za mnou Lenka, moje nová nadřízená, dříve kolegyně z týmu a řekla: "Pavle, vem si sedmičku, jdem si poslechnout tvoje hovory." Super, to sice na jednu stranu znamená, že budu muset si s Lenkou projít hovory a probrat jestli to, co označil tým hodnotitelů za blbé, je opravdu blbé, ale zase nebudu muset zvedat, že.

Poslechy hovorů začly zajímavě. Lenka se zakecala s Míšou, mojí bejvalou spolužačkou ze střední (Míša dostala čtyřku - "neplánovaný trénink" :-)

Tak jsem se v první půlhodině dozvěděl, že Míše se narodily šťěňátka. Teda její fence se narodily štěňátka. Nějací lvíčci, jestli to někomu něco řekne.

Bylo to podpořeno fotkami z digitálu, takže jsem tam tu půlhodinu přizvukoval holkám: Jůů, ti šou klášňoušcí! Jéé, podívej jak šou loztomiloušký! no šišlal jsem jak divej.

V další asi půlhodině jsem se dozvěděl další díl "telenovely T-Mobile" - takže kdo s kým teď právě chodí, jakej lak na nehty je právě in a co se nosí ... Prostě klasická snůška drbů, bez které se slušné děvče jako já neobejde :-)

Fakt nevím jak jinak tohle nazvat...Jde rytíř, jde sám, kráčí ulicí, v ruce svůj meč, nikým nepoznán, mocný to pán. Kráčí na poslední svou zteč.

Jde v blyštící se zbroji, v ruce třímá štít, jde získat jméno si v boji, jde za svou čest se bít.

Do bitvy zbývá leda skok, nezíská jméno kdo chvíli stál, teď potkal jej sok, meč připraven by jej sťal.

Dva muži stojí si teď vstříc, meče tnou jen blíž. A stojí si líci v líc. Nesou meče čím dál tíž.

Jak skončí se jeich boj? Jak příběh tento končí? Představy si spoj, píseň má zde končí.

Trapné

... tak přehodnotit.Rak: Může se stát, že dnes přehodnotíte své osobní hodnoty. A kupodivu zjistíte, že se vám ulevilo, když se něčeho vzdáte.

Když jsem dneska nervozitou okusoval lavici na mikroekonomii, jestli ten opravnej zápočet udělal nebo ne, tak jsem si alespoň na t-zones v mobilu přečetl svůj horoskop na dnešní den.

Tak i hvězdy chtěj, abych přehodnotil své osobní postoje na život, vesmír a tak vůbec. Asi to bude chtít minimálně dát větší prioritu škole, protože to, co se mi dělo na mikroekonomii, nechci aby se opakovalo.

Během semestru se psaly dvě písemky. Na zápočet bylo potřeba součtem z obou písemek 18 bodů. Na to, aby se člověk vůbec dostal na opravnou písemku bylo potřeba 15 bodů.

Já jsem součtem z těch dvou písemek měl 14 bodů. Takže o bod míň než je záchrana na opravu, o bod bych normálně si mikroekonomii zapisoval znova.

Ukecal jsem profesora, že tenm jeden bod ... to by se možná někde v těch mých písemkách našlo. Tak souhlasil a pustil mě na opravu.