ŠtítekZ Tasslovické kroniky

za šílenými lidmiAsi tak nějak "začínám" řetěz blognutí, která budou mít to samé zadání: "Napiš, co jsi dělal v pátek večer a v sobotu hodně brzo ráno v Praze. Proč tam byli další bloggeři, co se tam dělo a proč jste proboha říkali tramvaji metro."

Takže co jsem dělal já. Slušno je podotknouti, že v pátek jsem vstával již v šest ráno, abych již od sedmi od rána mohl být v práci a vysvětlovat některým zákazníkům, že odpovědi na své otázky by mohli získat třeba na téhle stránce.

Takže mě asi co nevidět vyhodí, protože jsem jednomu VIP zákazníkovi neposkytl tu VIP informaci, jestli se při propojení Nokia PC suite s mobilním telefonem přes bluetooth aktualizuje firmware v telefonu.

To chtělo zapít.

Naštěstí byl jsem již domluven s dalšími lidmi, že s tím v pátek večer něco uděláme. Inu, sednul jsem do vlaku (dokonce i správným směrem!) a vydal se do matičky stověžaté, města měst a holubů, drahé a milované Prahy.

a jiné další záležitostiTak, čtenářskou obec jsem si přilákal. Doufejme, že včetně i mých kolegů v práci, co nedávno objevili můj blog. (sakra, sakra, sakra!) Budeme se bavit o klitorisu. A to jenom proto, abych hned v dalším odstavci nenápadně změnil téma někam hoodně daleko.

Třeba až do Kanady. stát je to sice až moc velký na to, abych ho mohl srovnávat s klitorisem (třeba taková Kanada se fakt skvěle hledá na mapě, hehehe) ale zato jsem s Jeffem strávil další skvělou hodinu angličtiny.

Jednou se mě ta moje zeptala, jestli já jsem se někdy na hodině angličtiny neopil. Musel jsem hooodně dlouho přemýšlet, než jsem objevil asi tak dvě až tři naprosto nudné a ničím nezajímavé hodiny angličtiny. Kde jsem doplňoval předložky, gádal správné použití času a dělal veskrze vše, co se tak na běžné výuce angličtiny dělává.

Tak tentokráte to tak nudné nebylo.

Jeff si pozval své kamarády z Kanady, připočtěmež k tomu jeho sestru a ještě jednu kanaďanku, která tam byla ... no, asi do počtu.

tak se můžu pochlubit svejma lyžema :-)Jelikož oTc se pochlubil tím, že si koupil snowbordel jenom proto, aby zjistil, zda ho baví jezdit na tom udělátku, já jsem byl ale chytrý a protřelý zákazník.

Půjčil jsem si lyže a nechal jsem se ukecat k tomu, že si na ně taky stoupnu. A zjistil jsem, že ačkoliv mám o prkno víc, než již výše zmiňovaný, tak jsem prkno ještě větší :-)

Dokud jsem na na nich jenom stál, tak to bylo v pohodě:

A já vůl jsem si myslel, že třeba takový sjezdový lyžování je naprostá hračka! Mýlil jsem se. Jak já jsem se jenom mýlil! Začal jsem razit teorii "jelikož neumím brzdit, tak budu brzdit prostě tak, že sebou hrcnu na zem".

Potom, co jsem sebou na zem hrcnul asi tak tisíckrát, mě to samozřejmě přestalo bavit. Tady máte jedno z těch hrcnutí:

Nejhorší na tom bylo, že to vše fotil a natáčel můj šéf. Takže když šéf řekne "zvedni se a lyžuj dál" tak co můžete dělat? No, správně, nic.

To není jak se Zúzi, drahý oTcku!

proč jsem tak línej?Ano, chtěl jsem sem dát hezkou galerii fotek. A pro všechny. Ale já si řekl NE! A to prosím ani nedělám pro Vodafoun. Jo, tak hluboko jsem klesnul.

Tajně doufám, že třeba takový Jeff mě čte (ne, jsem až příliš líný na to, abych teď cokoliv komukoliv vysvětloval).

A ačkoliv je Jeff kanaďan a furt na mě vytrvale mluví anglicky (není to náhodou proto, že mu za to můj štědrý zaměstnavatel platí?), tak se díky své lenosti na angličtinu na tomto blogu vykašlu a dál tenhle línej příspěvek budu psát česky.

Chjo. A to jsem chtěl jenom 4 řádky, abyste si jakože fakt uvědomili, že jsem dnes extrémně líný. No nic. Když už jsem se dostal tááákhle daleko, tak bych se třeba mohl vzchopit a dát sem alespoň link na fotky z Pragoconu.

Varuji přítomné čtoucí, že pokud to čtou někde z archivů, tak ty fotky asi online už nebudou, protože mají velkých 60 mega. A jestli tam ty fotky nejsou už teď, tak mi nepište. Byl jsem až moc línej je tam dát :)

doufal jsem, že přijedešMilý Koljo, píši Ti tak trochu otevřený dopis. Chtěl jsi vědět, jaké to bylo na Pragoconu. Dobrá, tedy. Dozvíš se to. Nejprve Tě však chci informovat, že jsem neprozřetelně zavítal na přednášku v sekci maelströmu na téma "jak nenapsat stokrát totéž" a jsem plný nevšedních nápadů a doporučení.

A hlavně jsem se dozvěděl, že recenze je psána o díle, které čtenář nezná. Kritika se píše ohledně díla, které čtenář zná. Jelikož jsi tam nebyl, dovolím si Ti napsat recenzi.

Vlak. Sedm lidí. 441 korun. Dvě hodiny. Valmor, Dia, Scarlet, Bratr, Tereza, a zbytek si už nepamatuju. Výhybky. Cesta. Nádraží. Vlak. Bez Koljy. Prostě jen tak.

Věděl jsi vůbec, že tentokrát to nebylo v Dejvicích? Žádnej Švejk. Žádnej Borinův sen. A upřímně: Ani žádnej Borin. Jenom pivnice U Drsnejch s tak protivným výčepním, že jsem raději zůstal celý con střízlivý.

Vafor, registrace, kniha. Proč jsi nebyl ani v té knížce, Koljo, proč?!

A Tassl se mění se životemJenom krátce, než splodím něco delšího: Jak se vám to tu líbí?

a zase jsem si uvedomil, ze jsem chlapNejdriv zacnu tim druhym. Tedy tim, ze jsem si bolestne uvedomil, ze jsem chlap. Zacneme asi drobnou imaginaci. Prosim vsechny prislusniky jinych pohlavi, aby si na chvilku predstavili, ze jsou muzi.

Nam muzum se obcas stava, ze nam zcela zahadne mizi veci. Nebo se s naprosto stejnou zahadnosti objevuji.

Ja uz jsem si na to za svych 25 let zivota takrka zvykl. Veci mizi. To je fakt. Ale stejne me to obcas prekvapi.

Prijdu jednou takhle do pokoje a moje draha mi povida: "Mas tady okurku." a nacez odejde z pokoje. Byl zrovna vecer, takze se sla umyt. Ja stojim v pokoji a citim okurku. Ale okurka nikde.

Dobre, rikam si ja. Asi si svuj okurkovy pridel moje mila snedla a tim "tady" bylo mysleno tady nekde v baraku a nikoliv tady v tomto pokoji.

Žiju...Žiju. Tečka. Tečka. Tečka. Kdysi dávno (ach jo) jsem s jedním skřítětem řešil záležitost teček. Skřítě si totiž stěžovalo, že jsem strašně dlouho na svůj

blog nic nenapsal. Toť jest pravda. Nenapsal. Tečka. Já totiž píšu nejvíc z domova. Tečka. Tečka. A ještě jedna tečka. A doma mi nefunguje net. Tečka. Nebo

otazník? Spíš vykřičník.

Připojuju se totiž přes bluetooth. Tečka. Kdo si myslí, že bluetooth je stabilní, ten se mýlí. Tečka, tečka, tečka a ještě jedna tečka a je mi jedno, že

správně se maximálně píšou tři tečky za sebou. Ještě, že jsem absolutně poslední příspěvek už dávno

napsal. Alespoń se nemusím obávat, že můj blog zůstane opuštěn bez jakékoliv tečky.

Čtyři a půl tisíce se mi do modemu nechce investovat. Tečka. Zvlášť, pozor, teď přišla čárka, když tu věc nemám ani pořádně otestovanou. Ale zase, když mi to

ale at zije RSSTak tohle byl docela hektickej tyden. Jak byl hektickej je videt I na mym blogu. Byl jsem rad, ze jsem stihla vsechno, co jsem si naplanoval.

A doma jsou ohromne vtipni: "A tohle te ceka minimalne jeste dalsich ctyricet let." povida mi muj sedesatilety otcim a hned jednim dechem dodava: "To ja mit pred sebou jeste ctyricet let prace, tak si hned hodim masli."

Ano, mam te rad. A vyskrtavam si te ze seznamu lidi, se kteryma bych se pripadne podelil v tom nerealnem pripade, ze bych treba vyhral ve sportce.

Ale to si nejdriv musim vsadit.

V pondeli jsem mel schuzku s jednim panem. Rikal mi, ze planuje nejaky super novy business. A hadejte, co z toho vzeslo? Ano, byla to nase stara znama pyramida jmenem amway.

Jak jsem starej, tak jsem blbej. Byl jsem nejakej unavenej, tak jsem mu na to malem kyvnul. Takze se stalo to, ze jsem mu jenom dal cisla na par svych kamaradu. Vetsinou tem, o kterych si myslim, ze me nemaj radi.

...aneb již tradičně trochu netradičněAčkoliv by se o mě mohlo zdát, že jsem člověk, co je v hospodě prakticky pokaždé, není tomu tak. Ba právě naopak. Je to tak. A tak, aby tomu tak nebylo, tak když už to tak bylo, bylo to tak:

Sakra, já si ani sám sobě nerozumím :-) Mno, jak jistě všichni víte, jsem inženýr. A abych se mohl stát inženýrem, musel jsem taky odmaturovat. Na střední škole, samozřejmě. To dá rozum. No a ze střední školy jsme se strááášně dlouho neviděli. A pár kamarádům to již začalo vadit, a tak se rozhodli, že to změní.

A opravdu se to změnilo. Včera večer jsme se sešli v kuklenské hospůdce, abychom zapili svoji maturitu. Myslel jsem, že s většinou budeme také zapíjet své tituly před jménem, ale zmýlil jsem se.

Dokonce ani slavný paleontolog, paleozoolog, paleobotanik, paleofilozof, paleoatlet a paleospisovatel Dinosaurus nemá žádný titul před jménem. Při minulém udělování řádů na něj Klaus prý zapomněl zcela záměrně. No, uznejme: Klaus nemá rád lidi, co vědí víc, než on.