Štítekwordpress

zařval: "Sbohem, krutý světe!" a ...... A neskočil. To dá rozum, že neskočil, kdo jinej by se asi obtěžoval sem psát, že jsem mrtvej? Nikdo. A s tím, že jsem živej se holt budu muset obtěžovat jenom já sám.

PRoblém se mnou je ten, že na to, abych skočil z mostu se moc bojím vejšek - no zkuste si v 16 letech zlomit nohu tím, že spadnete ze skály a málem se při tom zabijete. To byste se asi taky báli vejšek.

Na to, abych si podřezal žíly se až moc štítím krve. A taky - kdo by ten bordel po mě uklízel? Víte, co by ze mě vyteklo krve? Ne, takhle tedy asi taky ne.

Polykání prášků? Jakých? A kolik? Předpokládám, že asi po sežrání celýho balení Ibuprofenu se nezabiju. Nebo jo? Ale byla by to pomalá a bolestivá smrt a já nechci umírat pomalu a bolestivě.

Zastřelit se? Svým Glockem na plastový kuličky? No, leda že bych tatíkovi vyčoroval ze sejfu pravou pistoli... Ale je tu problém. Pistole je v sejfu a já jaksi nemám potuchy o tom, jak se do něj dostat. A navíc jsem se zbraněma levej, takže při mým štěstí bych byl doživotně na vozejku.

Jdu spáchat sebevraždu, sbohem...

Krátký trapný pokusKdyž se člověk učí, tak ho napadaj prostě jiný věci. A tady je první sloka básně. Víc mě nenapadá:

Láska je když voní kopretiny, láska je jak být někdo jiný, láska je vůně bez květiny, láska je boj bez viny.

Já vím, že je to trapné, ale zas na druhou stranu je to alespoň krátké

A kratší už to nebudeTak už vím, co jsem měl vědět, ale vím to jenom tak nějak mlhavě. To bude chtít hodně silný kafe a hlavně silný nervy, abych se dokázal učit.

Ale zase na druhou stranu jsem se držel - na Brainkingu jsem provedl jenom tak maximálně 50 tahů, což je skoro nic, že? Ale asi si fakt zaplatím věžáka, ten kůň mě už omezuje.

Jeden turnaj od daný hry sux. Ale to asi nikoho nezajímá, že?

Kromě toho, že jsem se dnes "učil" jsem zase sháněl nové boty. A nějak se zatím nemohu rozhodnout, které si koupím. Chce to totiž něco k mojí Lásce a zároveň k mému Miláčkovi.

Miláčka uvidíte pod často vyhledávaným odkazem a moji Lásku přikládám níže:

Asi to bylo tou Láskou, že se mi nikdo nevěnoval. Takže boty nemám. A vůbec ...

Jdu se učit, dneska mi to psaní nějako nejde...

A kam se poděly moje věci?Pokud někomu z vás připadlo, že mám rád jaro, tak ... ano, mám rád zelené pučení, mám rád veselé čiřikání ptáčků (pokud to není o půl sedmý ráno na stromě pod mým oknem), mám rád alergické kuckání alergiků ...

Ale nenávidím jarní úklid. Absolutně ho nesnáším. Je to z toho důvodu, že tentokrát to vzala matka fakticky vážně. Uklidila mi absolutně všechno. Moje věci!

Moje soukromé věci! Ok, to že mám na stole spousty papírů, co stačí otočit a přečíst si - to je mi jedno. Ale že si matka rozbalí pečlivě složený papírek a přečte si ho... A pak se mě ještě ptá na obsah... Uáh!

Tohle je na jaře to, co na něm prostě nenávidím. Z čehož plyne moje předsevzetí, že budu více pořádný. Hm, napsal bych sem smajlík, ale já to za á myslím vážně a za bé sem přece smajlíky (stále ještě) nepíšu.

Je to hrůza, ta moje nepořádnost. Dneska jsem mohl vypadnout ze školy mnohem dřív, jenže: Jenže to bych musel mít napsanej referát z práva. A bylo to hodně poznatelný, že jsem ten úkol neudělal. Ach jo.

A myslím, že tohle fakticky nebyl dobrý nápadTo, že jaro je znamením vyvádění mladých nás učili už asi v mateřské školce. Takže zopakování by bylo nošení sov do Atén a tak se rovnou přesunu k šílenému nápadu jednoho mladého párku.

Dva mladí (a zřejmě roztoužení) kosové, či spíš kos s kosicí (nebo paní kosovou) se rozhodli zneužít našeho zahradního přístřešku a zabydlet se tam.

Takže asi rodiče s kočkou už vůbec nepočítají ... protože to by asi nebyli tolik schovívaví k párečku kosů (co již brzy bude čekat radostnou událost). No, uvidíme, jestli se kosům u nás líbit nebude. A jestli je snesu já.

Protože jestli mi ráno budou řvát pod oknem, tak si tu kočku pořídím sám a bez jakýhokoliv ptaní. Takže buď si pánové kosové (a malí kosíci jakbysmet) uvědomí, že zpívat v sedm ráno Tasslovi pod oknem není dobrý nápad (jelikož Tassl chodí spát o půlnoci) a nebo Tassl dostane nápad pořídit si kočku.

Samozřejmě, že mám rád symboly jara a mám rád když sousedům naproti využívají plně vrabčáci nekonzistentnosti jejich střechy, ale odcama pocama! Já osobně bych to nechal na hnízdu, co máme u vchodových dveří:

Symbol jara

Abych o tom mohla řádně blognoutNe, nezměnil jsem pohlaví. Ale tahle věta mi připadla příhodná včerejší akcičce. Prohlásila jí totiž jedna moje fakticky vůbec né hnusná fanynka, a to hned dvakrát.

Byla totiž opilá.

Gentlemansky jsem se snažil jí množstvím alkoholu dohnat (a předehnat) tím, že jsem rovnou začal chlastat dvanáctky. Ale měl jsem to marný. Ve chvíli, kdy jsem s touto dívkou šel na panáka jsem pochopil.

Pochopil jsem skupinu lidí, pro které se v nálevnách nabízí malé panáky (ano, Koljo, já byl donucen chlastat MALÝHO panáka vodky!) - jsou to mladiství teenagerři, kteří prostě neumí chlastat.

Sice se ona vůbec né hnusná dívka vymlouvala na svou malou váhu kombinovanou s celkovou drobností postavy, ale vážení: Když to neumíte, tak nechlastejte!

A navíc jí ani to množství alkoholu nevylákalo na parket. Včera večer jsem totiž byl v Ácéčku, kde byla rockotéka a dokonce tam byli Dinosaurovi oblíbení Bombardéři.

Škoda, že nezpívali.

Můžu vesele blogovat!Dneska mi zase zatelefonoval Old Shatterhand. A pochlapil se, hoch. Konečně mu mohu plnohodnotně říkat Old Shatterhand, protože už konečně za tou louží dělá zeměměřiče.

Sice třetí den, ale to stačí.

Informoval mě, jaké to je, dělat zeměměřiče v Americe. Kdo by to byl řekl, že v Americe se zem měří v palcích, coulech a né v metrech, či kilometrech?

A Shatterhandovi to dělá velmi velké problémy. No mě by to taky asi dělalo problémy, ale já nejsem v Americe, že?

Poté, co si o kus výše domyslíte smajlíka (nebo radši dva), tak se připravte na vtipnou příhodu, co se stala před pár okamžiky. A bez smajlíků.

To, že se jaro blíží, je poznat i podle toho, že se otecko vydal trochu uskrovnit stromy na naší zahrádce - což znamená přistřihnout jim křidýlka. Teda, větvičky.

Maminka zase myje armádu hrníčků a podšálků k nim náležící (nikdy, NIKDY nesbírat hrníčky!). Holt klasické "jarní gruntování".

Konečně jsme zase spolu!Někdo je rád, že tam venku je hezky, někoho to mrzí, protože se jistě a pomalu blíží alergické období, námi alergiemi nepostiženými zvané JARO. A jaro s sebou přináší i teplo a teplo s sebou přináší i tu záležitost ... no, že je teplo.

A to znamená, že jsem konečně mohl vyjít ven s Láskou. Jsme fakticky neodlučná dvojka. Já a Láska. Dneska jsme zase po dlouhé době byli venku spolu. Jen já a Láska. A samozřejmě brýle.

Vzhledem ke světelným podmínkám jsem raději zvolil žluté brýle, ale i tak si myslím, že jsem svůj efekt zachoval. Prostě jsem dneska vypadal fakt moc drsně!

Aha, tady je asi 98% čtenářů, co mě nepochopilo, že?

Takže jdu vysvětlovat: Láska je můj černý kožený kabát. Prostě jsem se jednoho dne sebral, vzal jsem s sebou hodně moc peněz a koupil si černý kožený kabát a lá Matrix. (schválně, kolik Vyhledávačů tu bude vyhledávat "černý kožený kabát")

A dneska fakticky počasí přálo, tak jsem Hradec Králové potěšil svým drsným zjevem.

Aneb I am backZatím jsou reakce veskrze pozitivní. To je s podivem. Existuje opravdu pár lidí, kterým jsem asi doopravdy chyběl. A nebo chtěj vypadat víc cool, že si pamatujou Tassla...

Jo, jsem paranoidní.

Může za to i ajax. Jednou je na ICQ online a já jí samozřejmě musím opruzovat. A ona mi hned naklade do hlavy myšlenky na ošklivý bubáky pod mou postelí. Nemohl jsem kvůli tomu usnout.

To se teda nedělá.

Člověk něco končí s tím, aby něco jiného začal. Ale začátek toho nového vede nevyhnutelně ke konci a pak se zase vracíme, abychom znovu začali s tím, od čeho jsme odešli.

Hm, hlubokomyslný plk.

Jenom takové drobné varování. Rozhodl jsem se asi týden nenapsat do svýho blogu ani jeden jedinej smajlík. Žádnej usměváček, žádnej mračící či brečící xichtík, prostě nic.