ŠtítekHlubokomyslné plky

Kdykoliv, kdekoliv. A to vše díky T-Mobile :-))Ehm, bych měl možná to T-Mobile z perexu škrtnout. To by vypadalo, jako že svou práci nějako žeru. Ale zase kdybych to škrtnul, tak to zase bude vypadat, jako že se snažím bejt cool a in tím způsobem, že na svou práci kašlu.

Mám já to těžký.

Včera jsem z čistě zkušebních důvodů na svém mobilním telefonu zprovoznil jednu zajímavůstku. Jmenuje se to cMessenger a je to javový ICQ do mýho mobilu. Dlouhé chvíle nudy skončily.

Budu se nudit na přednášce - šup! Už budu kecat s vůbec né hnusnejma fanynkama po ICQ. Pojedu domů autobusem a co budu dělat? Ano, správně, budu se vykecávat se svejma fanynkama po ICQ. Nedělní obědy s rodinkou dostanou zcela nový rozměr. Začíná nová doba.

Teď ještě jenom sehnat víc fanynek, co by byly se mnou ochotný kecat po ICQ. A snášet dlouhé odmky, co člověk má. Protože než člověk něco nadrtí do klávesnice mobilu, tak to kousek času zabere.

I když mám funkci T9.

Ale u reklamy na Vittalineu jsem si něco uvědomilTrpím profesionální deformací. Už to tak bude. Začlo to myslím reklamou na Tele2. Reklama byla o tom, že maník chce něco vědět o službách téhle společnosti a tak zavolá na infolinku.

Tahle reklama se mi strašlivě líbila kvůli jednomu detailu. Když ta operátorka přijímala hovor v reklamě, tak při tom bouchla do klávesy Enter. Nikoliv mezerník, nikoliv "libovolná klávesa" ale Enter.

Což je u nás operátorů takovej už podvědomej reflex. Pavlovův pes slintá, já jakmile slyším takové pípnutí, kterým začíná každý hovor, tak mlátím nebohou klávesu Enter.

Teda já už se snažím převychovat své reflexivní chování na kombinaci Ctrl+C a pak teprve Enter - abych měl zákazníkovo číslo v clipboardu a líp se mi pracovalo, ale zatím jsem u toho Enteru.

A teď mě nasrala Vitalinea. Její vize infolinky se mi prostě nelíbí. Volání na infolinku je tam zobrazeno pouze záběrem na operátorku sedící za počítačem.

Doména bloggerůAsi jsem magor. Naprostý a dokonalý. A nebo prostě jsem jenom našel využití svojí domény. A nebo, což je asi nejvíc nasnadě, je redakční systém bloguje.cz - Zvyknul jsem si na něj a je fakt lamavzdorný.

Tak proč toho nevyužít? Takže začlo to tímhle blogem. Už lehce etablované dílko, dvacet jedna "čtenářů" denně ... sláva na dosah :-)

Pak mě napadlo, že ten patvar na www.tasselhof.com by zasloužil smazání. Přece jenom, zápočet jsem dostal a ten design byl absolutně příšernej. Takže sem zneužil systému bloguje.cz a šup! Už si čas od času buduju svoje osobní stránky. Jednoduše :-)

No a doména se dnes rozrostla o další mimino do sbírky. Moji drahou Ergo dnes napadlo, že se taky stane bloggerem. A tak sem se jí nabídnul, že jí dám kousek ze své chvílemi nefungující domény.

Takže už tři blogy na jedný doméně. What comes next?

Ale stejně. Než jsem pro Ergo založil blog, tak mi napsala: "Nejdřív se podívej na moje info. Ať víš, o čem budu psát."

Proč já jsem se o něco nepokusil?Možná proto, že ona slečna byla velmi mladá. Jestli jí už bylo patnáct, tak to je hodně. Ale zase na druhou stranu, z rozhovoru s jednou osobou jsem pochopil, že na mě by ještě taky ty patnáctky zabírat mohly. U starších slečen, že prej nemám šanci.

Tak proč jsem se o nic nepokusil? Že bych to byl tentokrát já, komu by vadil věkový rozdíl? Přece jenom chodit se slečnou, co má před příjmačkama na střední...

Možná to bylo tím, že její tatínek prej šéfuje Hradeckýmu Hypertescu. A po tom dietním blafu, co jsem si tam dneska dal k obědu, je mi pěkně šoufl, takže bych panu tatínkovi ... Spíš pan tatínek mě. No nic.

Možná to bylo tím, že slečna je kuřačka. Ano, svedeme to na cigarety. Cigára mě vaděj a určitě cigaretový kouř obsahuje cholesterol.

Ale stejně. Alespoň jsem se se slečnou dal do řeči. Trapné seznámení s neznámou slečnou, co jsem viděl asi naposledy v životě (úleva, nebo zklamání?) na základě věty "nevíte prosímvás, kolik je hodin?"

Alelujá! :-)Tak mi převládla moje závislost nějako brzo :-)

A jelikož Tassl nemnaže své příspěvky, tak se jenom ptám:

Mám smazat ten minulej psycho příspěvek a nebo to nechat jako připomínku pro budoucí generace?

Saga continues...

Jooo, moje druhá bloggerská krize :-)Stáří blogu 98 dní. A sakra. O 22 dní dřív, než jsem očekával. Průměrný blog se totiž "dožívá" sto dvaceti dnů. A pak jej autor opouští. Takže ve chvíli, kdy jsem slavil šedesátku, jsem si řekl, že alespoň průměrný blog to tady bude.

Hm, asi sem fakt moc dlouho zavřenej doma a kombinace učení s netem mi leze na mozek. A tudíž dostávám druhou bloggerskou krizi.

Tentokrát je to o tom, že byť se tvářím, že není o čem psát, tak je o čem psát. Jenže je to natolik soukromé, že prostě do deníku otevřeného všem se to jaksi nehodí.

Takže mám zase tiky otevřít papírový deník. "Deník-co-nikdy-nikdo-nebude-číst" a tak týden si tam sepisovat věci jenom pro mě. A pak zase zjistit, že to píšu stylem, aby mě všichni pochopili. Teda ti, co jednoho dne budou mít tu smůlu, že si papírový deník otevřou a přečtou.

Bych doporučoval vyhýbat se ostrým předmětům, pokud si někdo hodlá přečíst můj papírovej deník. Je takovej ... psycho

Heeeslooo heeeslooo heeeslooo! Zahesluj blog, Tassle!

...Jak si tak procházím své oblíbené blogy, tak sem narazil ... kde jinde než u HaWrana na zajímavé flashové video.

Proto jsem se rozhodl sem taky jedno video umístit. Je to pitchovina. Asi je to reklama na smaženej chleba ve tvaru ryby ... nebo nevím.

Každopádně mě se tahle věc strašlivě líbí a vždycky mi ukápne pomyslná kapička slzy. Holt je to strašlivě dojímající video, tak slabší povahy pozor!

Jen máloco mě dokáže inspirovat a nebo přilákat můzu, aby mne políbila a já napsal něco trošičku hodnotnějšího, jak jsou tyhle plky.

A Tohle video k těm věcem patří.

Jenom ještě malé upozornění a prosba: Video má tři mega a já mám omezenej traffic na svý doméně. Takže pokud se chcete na tohle videíčko odkazovat, prosím ... prosím udělejte to tak, že si flash stáhnete a nahrajete na svůj web.

Pokud bude větší traffic, než je doména schopná snášet, mohlo by to mít velké následky. Takže si čas od času budu kontrolovat přenesená data a pokud se budu blížit k limitu, tak video přejmenuju.

Co psát, když není o čem?Je to hrůza. Na svým blogování jsem absolutně závislej a každej den píšu nikoliv proto, abych byl oblíbenej jak Ostravák, ale prostě jenom proto, že jsem na tom závislej.

Včera jsem zase musel odpovídat na tu otázku: "Proč bloguješ? Proč si píšeš deníček, když v něm může kdokoliv číst?" A já jsem prostě odpověděl takhle: Už jsem si zkoušel psát papírovej deník, kterej byl fakticky "na férovku." Bylo tam prostě všechno. Pocity ... myšlenky ... a tak.

Jenže asi po tejdnu jsem s hrůzou zjistil, že i tenhle deník si píšu stylem takovým, aby z toho i někdo jinej pochopil "wo co go". Docela hrozné zjištění. Takže v obrovským sešitě mám dva tejdny zápisků, co "nikdo nikdy nebude číst" a přesto jsou psány tak, aby byly čitelné.

A tady? Tady je to to samý. Sice asi nejdu tak brutálně "na férovku" jak bych chtěl, ale zase na druhou stranu to alespoň někdo čte :-)

Jenom by mě zajímalo, co si asi myslí moje kolegyně (kolega?) co to vytrvale čte z práce. Zatím mě ještě nenabonzoval/a. Úspěch :-)

Nedalo mi to a musel jsem nechat tenhle nadpis :-)V neděli večer, když jsem se vracel z práce domů, jsem v trolejbuse potkal jednu dívku ... Tvářila se tak ... hmmm ... no, prostě mě hned na první pohled zaujmula. Tak jsem si říkal: "Hochu, běž k ní a pozvi jí na kafe nebo tak něco."

Jenže.

Ano, správně, jsem srab. A sám sebe jsem přesvědčil, že by stejně ta dívka zareagovala stylem: Hysterický jekot: "Běž ode mně ty úchyle!"

Ale zase na druhou stranu jsem i magor, tak jsem si zase říkal: "Jenže, co kdyby se ona dívka zachovala jinak?" No nedalo mi to a začalo mi to vrtat hlavou. Tak jsem celý včerejšek a dnešek otravoval všechny dívky (snad kromě Ajax, protože mě nemá ve visible listu) následující otázkou:

"Jak by ses zachovala, kdyby k tobě v autobus přistoupil úplně neznámý kluk a pozval by tě na kafe?"

Je zajímavé, že drtivá většina respondentek odpověděla, že by "nejspíše přijala onu nabídku"

Mňál bych cosik vyškrájblovat z makovice ... přináší to fanynkyA asi vůbec né hnusný. Jo.

Co si budeme nalhávat - taky mám Ostraváka ve svý RSS čtečce. Má návštěv víc, jak je příbuzných na pohřbu miliardáře. A určitě mezi nima je spousty fanynek.

Neměl bych náhodou vymyslet nějaký "Hradecký dialekt"? Protože, z čistě marketingového hlediska mi připadne, že veškerá jeho popularita je čistě dialektovou záležitostí.

A nebo bych měl bejt asi trošku víc vtipnej, či se zaobírat více tím, jak žiju. Jenže jak třeba vtipně popsat nějakou situaci na infolince, aniž bych porušil firemní, osobní, či jakékoliv jiné tajemství?

Mám to těžký, jako kdybych polykal ježky.

Ale zato jsem si založil nové "okruhové téma" protože tohle prostě do deníčku nepatří. Tohle je hlubokomyslná úvaha nad tím, že holt ostatní maj spousty fanynek.

A já furt nic.