Po osmi letech blogování jsem se tak trochu bál, že nebudu mít o čem psát. Tímhle přístupem tu budu strašit ještě dalších osm let. Minimálně.
Jak jistě víte, tak jsem minulý čtvrtek odeslal stížnost České poště. Do dnešního dne se staly přesně dvě věci:
- Přišel mi automail na téma, že moji stížnost jakože zaregistrovali
- Přišel mi další automail, že je moje stížnost postoupena dál
Ano, to je všechno.
Žádné „ozveme se tehdy a tehdy“ či snaha něco řešit.
Klasický problém státního molochu: Já v zásadě nemám kam jinam jít se zásilkou. Tak proč by se snažili, že?
Mňo, nic
Příští článek slibuju, že bude o něčem jiném.
Ale jestli se mi neozvou, tak tam budu volat 😉
Nevolej tam, nemá to smysl. Jednou jsem jim volal ohledně nedoručené zásilky, půl hodiny (přesněji něco málo přes 28 minut) jsem čekal na infolajně, kde jsem sice podusil jednu zaměstnankyni, ale ničeho jsem nedosáhl. Prostě furt: my nevíme, on to někdo asi, musíte si počkat, až uplyne doba… atd. atd… Když to jde, ČP se snažím nepoužívat.
Tak to jsi mě hodně potěšil 🙂