Kterak Řízek svede další bitvu a …

(Ale nepředbíhejme)Řízek stál ve velitelské místnosti BIS v dokonalém pozoru. Mluvil k němu samotný ředitel tajné služby: „… Takže to je naše jedinečná příležitost jej dopadnout.“
„Ano, pane.“
„Poslouchal jste vůbec, co jsem vám říkal?“
„Ééé … Něco o rozpočtech, pane.“
„Ne, to byla úvodní zpráva plukovníka Jelita! Co jsem vám právě říkal?“
„Že ho dopadneme, pane!“
„A víte koho?“
„Ech … to je tajné, pane!“
„Já jsem ředitel BIS! Myslíte si, že by mi někdo něco tajil?!“ zahřímal na něj ředitel.
Řízek se zamyslel nad flaškou rumu, co si schovával v pečlivě zamčeném šuplíku s nápisem PŘÍSNĚ TAJNÉ a pak odpověděl: „Ne, pane.“
„To je dobře.“ odpověděl mu ředitel a pak před něj prásknul stoh lejster: „Opakovat vám to nebudu, tady si to přečtěte a nepromarněte šanci, nebo tu přes vánoční svátky budete dělat finanční uzávěrku s Jelitem!“

To Řízka probralo nadobro. Pohlédl na nudný stoh lejster a mumlal si pro sebe: „Předtím než Jelito pindal o těch finančních škrtech v rozpočtu a jak je obejdeme pomocí kliček v zákonech, tak mě ředitel volal na něco důležitého, co by to mohlo jenom…?“ Prohraboval se ve spisech a pak náhodně jeden otevřel.

Vypadla z něj fotka s jemu důvěrně známým obličejem. Slizké rysy, pleš, nadváha a bez skrupulí…
„Kerpoff!“ vydechl Řízek a začal lejstra číst podrobněji. Bylo to jasné, Kerpoff zneužil důvěřivosti fandů do vojenské historie a nenápadně si přestavil pevnost Dobrošov na nové centrum teroru. Poslední agenturní svodky hovořily o tom, že zkorumpoval celou Náchodskou oblast a přes Polsko mu jeho spiklenci dopravovali kontraband propašovaný přes Gdaňský přístav.

„Tentokrát tě dostanu!“ procedil Řízek temně skrze zu… strouhanku.
„Řízku, udělala ti něco moje kytka?“ oslovila ho kolegyně v kanceláři.
Řízek se na ni nechápavě podíval.
„Teď jsi říkal mojí kytce, že jí dostaneš. Nevěděla jsem, že nemáš rád fíkus?“
„Ne…“ vzpamatovával se Řízek. „Nic proti fíkusům nemám.“ a podíval se znova směrem, kam původně cedil drsnou hlášku určenou Kerpoffovi. Ve směru jeho pohledu byl zcela nově donešený fíkus, a kdyby mohl, tak by se tvářil uraženě.
„Promiň.“ kývl Řízek na fíkus.
Kytka nereagovala. Řízek se podíval na svoji kolegyni: „Prosímtě, vysvětli svý kytce, že proti ní nic nemám. Já teď musím jít.“

Málokdo věděl, že Dobrošov má jednu tajnou chodbu, která ústí jenom kousíček od modré turistické značky. Řízek spoléhal na to, že Kerpoff neměl dostatek času na to, aby propátral celou svoji pevnost a našel všechny nedodělané chodby a prověřil, jestli jsou doopravdy slepé. Plazil se úzkou chodbou a při pomyšlení na Stronga se musel pousmát.

„Tak jeho vyšlou narychlo do Afghanistánu, aby se tam škrábal tajnýma Talibánskýma pevnostma a mně stačí jet přes Hradec na Náchod!“

Vyšel, jak jinak, na špatné straně pevnosti. Pokud byly zprávy informátora správné, tak si Kerpoff udělal velín hned v prvním patře pevnosti, na povrchové úrovni. Opatrně se plížil chodbou a snažil se způsobit co nejméně hluku. Průchod pevností mu připadnul jako celá věčnost. A navíc se před ním vynořila silueta strážného. Naštěstí pro něj strážný zrovna stál zády…

Vrchní velitel kapitánmajor Kerpoff, dipl. um. seděl ve svém pohodlném křesle a kochal se svým velínem. Jeho obtloustlý prst právě laskal tlačítko a těšil se, až bude konečně zapojeno. Najednou do jeho velína vtrhnul někdo nepozván, zcela v nevhodnou dobu… Kerpoff na něj znechuceně pohlédl a jeho cholesterolu plné srdce se na chvíli zastavilo.

„Řízek!“
„Jménem zákona jste zatčen!“
„Pchá!“ vyprsknul Kerpoff, „mně nikdy nedostanete!“ a hbitě stisknul jedno z tlačítek na svém ovládacím pultiku.

Nestalo se absolutně nic.

Řízek tázavě pohlédl na Kerpoffa a ten stejný pohled vrhnul na ono tlačítko. „Promiňte, ještě je to v záběhu…“ zamumlal a stisknul tlačítko znova.

Nic.

„…Momentíček, to bude chvilička…“ omlouval se Kerpoff a zatáhnul za páčku.

Nepohnul se ani atom vzduchu.

„Sakra!“ zakřičel Kerpoff a zběsile několikrát zmáčknul původní tlačítko.

Řízek už byl poněkud nejistý.

„Co se to zase stalo s mým velínem?!“ zahřímal Kerpoff na jednoho z poskoků.
„Pane, já jsem vám vyměnil všechny ty nemožný tlačítka za ovládání přes támhletu dotykovou obrazovku.“ řekl mu důležitě mladý programátor, co si ho Kerpoff přivolal.

„COŽE?!“ zahřmělo celou pevností.
„To neměl dělat, teď ho starej zabije.“ špitnul Řízkovi jeden ze strážných.
„Zajímá ještě někoho, že jsem pořád tady?“ podivil se Řízek.
„Je to jednoduché,“ začal vysvětlovat programátor: „stačí, když přejedete prstem přes tento jednoduchý grafický symbol a pak si za pomoci jednoduchého multidotekového gesta vyvoláte hlavní menu. Stačí použít hlavu!“ usmál se pak mile na Kerpoffa.

„Hlavu, povídáš?“ zasuptěl na něj Kerpoff.
Progamátor se na něj usmál a horlivě mu přikývnul.
„Já ti ukážu, jak se používá hlava!“ zařval na něj Kerpoff a popadnul programátora za pačesy a začal mu hlavou mlátit o ovládací obrazovku.

„Takhle…“ třísk „… se používá…“ třísk „…hlava!“ Bum! Z veselého obličeje se stával obličej čím dál krvavější.
„A tohle zase neměl dělat starej. Ten kluk byl jedinej, kdo věděl, jak je to tady teď pozapojovaný…“ dodal zúčastněný strážný Řízkovi. Ten byl tak perplex, že se nevzmohl na žádnou akci.

„Příkaz aktivován.“ ozvalo se odkudsi.
Řízek se už už chystal ke skoku, když v tom něco slyšitelně cvaklo. Cosi se spustilo.
„Cha!“ usmál se Kerpoff, ale najednou se mu protáhl obličej.

„Nouzový únik připraven, spouštím vystřelení velitelského křesla.“ zaslechli všichni ještě jednou onen hlas a Kerpoffovo křeslo se odpálilo do právě otevřené únikové šachty.

„NESNÁŠÍM DOTYKOVÝ OBRAZOVKÝÝÝÝÝýýýý_ýýý…“ slyšeli Kerpoffa a osádka velína zúčastněně s Řízkem sledovala odlet velitelského křesla kamsi do dálky.
„No, tak prd.“ ulevil si Řízek.
„Tak abyste asi šel…“ řekl mu jeden ze strážných.
„To jo … to jo… Ale tu účetní závěrku máš u mě!“
„Pane, promiňte, já nejsem účetní, ale terorista.“

Řízek se podíval na muže, jehož směrem utrousil poznámku určenou Kerpoffovi. Podíval se na něj tak, že onen muž zbledl strachy.
„Pěstuješ fíkusy?“ zeptal se ho Řízek.
„A … Ano, pane.“
„V tom případě zemřeš!“

A tak Řízek snížil teroristickou hrozbu o jednoho teroristu. Ale teď ho čeká finanční uzávěrka a ještě k tomu o vánočních svátcích. Leda že by do té doby konečně chytil Kerpoffa. Co myslíte, podaří se mu to? Každopádně se těšte na další pokračování!

P.S.: Kdyby vás zajímalo, jak se asi Řízek cítil při průchodu Dobrošovem, tak tady máte instruktážní video 🙂