překlad dalších 27 zásad, které je nutno znát, chcete-li ovládnout svět
- Moje monstrum bude drženo v kleci, ze které nebude moci utéct a ani do které nebudu moct náhodou spadnout
- Budu se oblékat do světlých a veselých barev, abych tak své nepřátele zmátl
- Všichni potulní kejklíři, nemotorní panoši, netalentovaní bardi a zbabělí lupiči budou preventivně popraveni. Mí nepřátelé jistě vzdají své snažení a upustí od dobrodružství, když nebudou mít žádný zdroj komediální úlevy
- Všechny naivní, prsaté děvečky z tavern po celém mém panství budou okamžitě nahrazeny mrzutými číšnicemi skoupými na slovo. Takže nemusím očekávat nenanáhlé osvěžení a/nebo romantickou zápletku ani u Hrdiny, ani u jeho pobočníka.
- Nikdy se nerozzuřím natolik, abych v afektu zabil posla špatných zpráv, a tím dokázal jak moc nenávistný jsem. Dobří poslové se strašně těžko shání.
- Nikdy nebudu požadovat, aby vysoce postavené ženy v mojí organizaci nosily nerezové korzety. Škodí to jejich morálce. Ze stejného důvodu budou obleky z černé kůže vyhrazeny jen pro společenské události.
- Nikdy se nebudu proměňovat v hada. Nikdy to ničemu nepomohlo.
- Nenechám si narůst kozí bradku. Ačkoliv to za starých časů dodávalo ďábelský vzhled, dneska bych spíš vypadal jako nespokojený člověk z generace Husákových dětí.
- Nebudu věznit členy stejné jednotky spolu, na jednom patře a každého v jiné cele. A taky: Pokud to jsou důležití vězni, nechám si jediný klíč od cely sám pro sebe, místo toho, abych rozdával kopii klíče každému nejnepodstatnějšímu strážníčkovi mého vězení.
- Jakmile si zajistím vládu nad světem, tak zničím všechny ty otravné stroje času.
- Pokud můj nepřítel, co jsem ho zrovna zabil, bude mít jakékoliv mladší příbuzenstvo, okamžitě pozabíjím i jeho příbuzné. Nenechám je vyrůst v zášti a hněvu vůči mně a čekat až se mi postaví, jako starci
- Pokud je nezbytně nutné, abych vyjel do bitvy, tak jednoznačně nepojedu v čele své Legie Teroru a rovněž nebudu hledat hlavního vůdce, coby mého protivníka, v nepřátelské armádě.
- Nebudu kavalír ani hrát fair-play. Pokud mám nezastavitelnou superzbraň, tak ji použiju co nejdříve a co nejčastěji bude možné. Přeci si takovou hračku nebudu schovávat až na potom.
- Pokud mi můj důvěrník sdělí, že moje Legie Teroru prohrávají, budu mu důvěřovat. Proto se snad tak jeho funkce jmenuje, ne?
- Když zajmu Hrdinu, dám si pozor na to, abych zajal i jeho psa, opici, fretku, nebo jakékoliv jiné k zblití krásné zvířátko schopné rozvázat jeho pouta nebo donést mu klíče, co ho nejspíš někde následuje
- Budu si udržiovat zdravý skepticismus. Obzvláště, když chytím krásnou členku Odporu, co bude tvrdit, že ji moje síla a vzhled přitahují a radostně zradí své spolubojovníky, pokud jí prozradím své plány
- Budu najímat jen ty lovce odměn, co do toho jdou kvůli penězům. Ti, co řemeslo provozují kvůli lásce k lovu tíhnout k tomu, aby dělali blbosti: Například „vyrovnaný“ souboj s Hrdinou
- Ujistím se, že vím, kdo je za co odpovědný v mojí organizaci. Například: Když můj generál selže, tak neudělám to, že vytáhnu zbraň namířím jí na generála, zařvu: „A tady je cena za selhání!“ abych pak najednou zabil někoho náhodného z davu.
- Pokud někdo z mých rádců vysloví: „Ale můj pane, je to jenom osamělý člověk! Co zmůže jedinec?“ Odpovím: „Tohle.“ a zabiju onoho rádce.
- Když zjistím, že nějaký holobrádek začal výpravu, aby mě zabil, zabiju ho okamžitě, dokud je ještě holobrádek. Nebudu čekat na to, až zmužní
- Ke každé stvůře, kterou jí ovládám pomocí magie či technologie, se budu chovat vlídně a s respektem. Takže, pokud by moje ovládání bylo zrušeno, tak ona stvůra na mě nezaútočí v touze po odpaltě.
- Pokud se dozvím podrobnosti o artefaktu, co mě může zničit, nebudu vysílat všechny své vojáky, aby jej získali. Místo toho je vyšlu získat něco zcela jiného a dám si do místních novin anonymní inzerát na onen artefakt.
- Můj hlavní počítač bude mít vlastní speciální operační systém, co bude absolutně nekompatibilní s běžným PC nebo Macem.
- Pokud krásná princezna, co jsem jí zajal, začne vřískat: „Nikdy si tě nevezmu! Nikdy, slyšíš mě? NIKDY!!“ Odpovím: „Hm, škoda.“ a zabiju ji.
- Najmu si tým kvalifikovaných architektů a průzkumníků, co projdou můj hrad a inforumují mne o jakékoliv tajné chodbě či opuštěném tunelu, o kterých jsem doposud nevěděl.
- Pokud některý z mých strážců v podzemí začne projevovat pochybnosti o podmínkách v princeznině cele, okamžitě jej přemístím na jinou pozici, méně orientovanou na lidi.
- Nikdy neuzavřu dohodu s démonickou bytostí a pak se pokoušet o to jí oblafnout jenom proto, že jsem paličák.
představa, že hlavní záporák přeblafne démonickou bytost, mě velmi pobavila :e)))
A nejzajímavější na tom je, že mnoho záporných postav se o to pokusilo. A proto to právem patří na seznam zásad, kterými by se každý adept na světového krutovládce měl řídit 😉
něco mi říká, že já si pod výrazem \"přeblafnout\" představuji něco trochu jiného než ty :e)
[3] Jelikož jseš starej prasák … 🙂 Ale udělal jsem redakční zásah a \"přeblafnout\" jsem zaměnil na \"oblafnout\"A jestli se ti to nebude líbit, tak si začnu myslet, že se mě snažíš přeblafnout 🙂
Výborně. Děkuji za kompletní sadu užitečných informací…