na scénu se po dlouhé době dostává vepřopunkový hrdina v další skvělé prasárně!Hustý déšť, tma, začátek bouře. Ztemnělými ulicemi běží postava. Už se blíží svému cíli. Déšť houstne, pouličními lampami kývá vítr. Na ulicích není ani živáčka. Konečně budova, ke které tak pospíchal…

Dům je luxusně zařízen, a jeho majitel si užívá svých jistých výhod. V tento nevlídný čas sedí v klidu ve svém luxusním křesle a usrkává šálek teplého kakaa. Když v tom je moment jeho klidu u konce.

Dveře se rozrazily. Blesk rozčísl oblohu a ozářil nově příchozího. Majitel domu se otočil, aby si nově příchozího prohlédl. Byl to posel, na pokraji vyčerpání, se zjevně důležitou zprávou v ruce. Majitel už už chtěl tázavě pozdvihnout pravé obočí, ale v tu chvíli zúřadovaly dveře a nově příchozího srazily na zem na své cestě zpět.

Brano, zavírá samo. pronesl si pro sebe majitel domu a zvedl se ze své luxusní sesle. Blesk znovu ozářil svým přízračným světlem celou místnost v momentě, kdy se majitel postavil nad posla. Jaké zprávy mi neseš? oslovil ho a nabídl mu svoji svalnatou paži, aby se mohl zvednout.

To je ale řízek. prohlásil užasle posel, když měl dost času na to, aby si majitele domu prohlédl. Pak si ale uvědomil, že v ruce stále svírá důležitou depeši, kterou musí doručit co nejdříve. Mám tady pro vás zprávu. Přísně tajnou, jen do vlastních rukou. Píše se v ní, že světoznámý padouch a terorista, kontraadmirál generalissimus inženýr bakalář Kerpoff CSc., unesl prezidentova psa a požaduje výkupné 2 kažiliony dolarů!

Cože? Kerpoff? Zase? Proč já? Proč ne kapitán Strong? zeptal se Řízek.
Ministerstvo obrany má celozávodní dovolenou.
Tak mu zaplaťte to výkupné a on propustí psa a je to! zamyslel se dál náš hlavní hrdina.
To nejde.
Proč?
Nikdo neví, kolik jsou dva kažiliony.
To je potom vážné, to asi budu muset toho psa zachránit. přemýšlel nahlas Řízek, Děkuji ti, hochu. Za odměnu si můžeš dopít to kakao. řekl pak více nahlas a rozbalil si zprávu:

TAJNÉ! PREZIDENTOVI UNESLI PSA! KERPOFF CHCE 2 KAŽILIONY. ZACHRAŇTE PSA A ZABIJTE KERPOFFA! NE NAOPAK! POSLEDNÍ ZNÁMÉ LOKACE JSOU V PŘÍLOZE.

Řízek si prohlédl popis umístění a komentoval jej: To je ale starý a opuštěný hrad v Moldávii! Jak tam se jenom mohl dostat…

Moldávie, pravé poledne. Přesně. 12:00:01, 12:00:02, tři, čtyři, pět & na místo přibíhá udýchaný hrdina. Sakra, o šest vteřin pozdě! hlesne si pro sebe a pohlédne na další trasu před sebou. Starobylý hrad je vhodně umístěn na skalním ostrůvku, obklopen vysokými skalami. Jediná přístupová cesta je právě ta, na které Řízek stojí. Do hradu vede jediný most a před ním je značka: Soukromný pozemek! Cizím vstup zakázán! All right!

Jdu si pro tebe, Kerpoffe! procedil Řízek drsně skrz zuby & teda, strouhanku. Za demokracii a pravopis!

Opatrně vstoupil na most. Postupoval obezřetně, most byl starý a zpuchřelý. Každou chvíli hrozilo, že & ani se neodvážil pohlédnout dolů do té hrůzné hlubiny. Sychravý vítr si škodolibě hrál s vratkým mostem a začínal jej pomalu rozhoupávat. Stará, zpuchřelá lana začala úpět námahou. Pokračoval neustále dál. Pomalu, opatrně, krok za krokem. Za chvíli byl v polovině dlouhého mostu. První lanko prasklo. Most se stával čím dál tím méně stabilnějším. Teď, nebo nikdy! Rozeběhl se.

Jeho běh rozvibroval celý most a další lana začala praskat. Běžel tak rychle, jak se jenom dalo, což se mu málem stalo osudným: Jedno ze zpráchnivělých prken mu prasklo pod nohou přesně ve chvíli, kdy na něj šlápl. Naštěstí běžel tak rychle, že mohl pokračovat dál s jenom drobným klopýtnutím. Lana nemohla dále vydržet ten nebývalý nápor. Neklamný zvuk dal Řízkovi jasně najevo, že v dálce za ním jedno z lan prasklo zcela.

Vzchopil všechny své síly a mocným skokem překonal pár posledních metrů právě včas. Most se pod ním zřítil docela. Přistál na zem plavným kotoulem a než se stihl rozkoukat, hned ho cosi popadlo za šos. Byl to rytíř v plné zbroji, vysoký asi dva a půl metru. Teď se dívali z očí do očí.

Jseš blbej, nebo co?! zařval na něj rytíř z blízkosti pěti centimetrů. Jak si jako myslíš, že se sem teď budeme dostávat?! Tos‘ nemohl jít vpravo, jako všichni normální lidi a zombie?!
Ech & cože? vzmohl se na jediné Řízek. To rytíře očividně dostalo. Položil jej na zem a dřepl si, načež začal usedavě plakat.

Vždyť je to tam napsaný! & To & To neumíš číst, nebo co? cedil mezi pláčem dál rytíř.
Promiň, já si všiml jenom tý hrubky… snažil se zachránit situaci Řízek.
A taky tam bylo napsaný, že všichni maj’ chodit vpravo! Sám sem to tam psal. Henglycky. štkal dál rytíř.
Tak promiň, no & nevěděl si Řízek rady.

Rytíř ale pokračoval: Normálně jsem si tady strašil. Každého nevítaného hosta jsem támhletím mečem pěkně poškádlil & Ale co budu dělat teď? Vždyť se sem nikdo další nedostane! Víš ty co? Tady máš klíč od hlavních vrat, mně je to už všechno jedno. Já jdu domů. Podal pak Řízkovi klíč a dal se na odchod. Po třech krocích pohlédl na zřícený most a uvědomil si to: Počkat & vlastně nikam nejdu… KVŮLI TOBĚ!!!

Řízek držel klíč v obranné pozici, jako by mu měl pomoci proti obrovi rytířových rozměrů. Rytíř se podíval na Řízka, pak na most a poté opět zase zpátky. Ale co… dodal pak. Užij si to, mně je to fakt už všechno jedno…

Hrdina se zvedl ze země a ještě jednou si prohlédl celý hrad před tím, než do něj vstoupí. Pak přistoupil k hlavní bráně a odemkl ji. Těsně za vchodem byl zavěšen mobilní telefon. Řízek jej sebral, čímž zjevně aktivoval skrytý systém, protože v tu chvíli telefon začal zvonit. Přijal hovor.

Mwhahahaha!!! Vítejte na mém skrovném sídle, kapitáne Strongu! ozvalo se slizce z druhé strany.
Promiňte, to asi bude nějaký omyl. odvětil Řízek a zavěsil. Začal se rozhlížet po chodbě, ale po chvíli byl opět vyrušen zvoněním telefonu.
No prosím ozval se naštvaně do telefonu.
Dobrý den, tady je Kerpoff, světoznámý terorista. S kým mám tu čest? optal se slizký hlas na druhé straně.
Dobrý den, tady je Řízek, veleznámá selebrita1.
Mohu se prosím optat, co je s kapitánem Strongem? pokračoval Kerpoff.
Ano, optat se můžete.
A co s ním tedy je?
Přísně tajné.
Aha & takže & to asi & žádné bojování?
No, pokud vám jde o tohle, já jsem tu dnes místo něho. odvětil Řízek.
Ách! Teď jsem to již pochopil. A teď, pokud mě omluvíte…
Ale jistě. odpověděl Řízek a Kerpoff na druhé straně zavěsil. Že by měl teď náš hlavní hrdina konečně chvíli času prohlédnout si do nejmenších detailů své okolí? Ale kdeže. Telefon se opět rozezvonil. Ano? odvětil již poněkud naštvaně Řízek.

Mwhahahaha!!! Vítejte na mém skrovném sídle, Řízku! ozvalo se z telefonu.
Tak na tohle vážně nemám náladu. pronesl nahlas Řízek a vypnul telefon. Právě se začal – konečně – rozhlížet, když v tom zjevně něco aktivoval v podlaze. Zkoumavě se podíval pod sebe a pochopil, že neměl na vybranou. Celá podlaha byla aktivní na tlak.

Dveře za ním se zabouchly. Zjevně nadobro. A před ním dlouhá chodba & kterou v několika místech zdobila kyvadla ostrá jako břitva. A jediná cesta vpřed bylo proplést se těmito kyvadly. Opatrně postupoval vpřed k prvnímu kyvadlu. Jeho mechanismus byl tak precizně postavený, že se prostorem pohybovalo téměř neslyšně.

Odhadl si čas a prosmýkl se kolem něj. Druhé kyvadlo bylo také bez problémů, ale poslední tři byla pro něj oříškem. Tato byla těsně za sebou, takže musel být velmi přesný. Bedlivě sledoval pohyb smrtelně chladných ocelí vzduchem a v duchu odhadoval svoji rychlost. Soustředil se jenom na jediné. Vnímal svist čepelí a jejich vlastnosti. A pak se rozhodl.

Dal do toho všechno. Vší silou se rozeběhl proti čepelím a skočil. Měl to spočítané na setinu přesně, ale i tak, když dopadával, lehce sklouzl po podlaze, s čímž nepočítal. Svůj poslední pohyb rychle převedl do parakotoulu a břitva jej minula prakticky o drobek. Dalším kotrmelcem vlétl do místnosti před ním.

Když se zvedal, tak s údivem zpozoroval tři strážné u dalších dveří, jak mu okázale tleskají. Bravo! vykřikl jeden z nich.
Uhm & díky. odvětil Řízek a lehce se uklonil.
Víš, tohle jsme nikdy neviděli. pokračoval další z nich. My totiž, když jdeme sem do téhle místnosti na šichtu, tak si ty čepele po jejich aktivaci vypínáme támhletím čudlíkem u dveří, jak je u něj napsáno VYPNOUT ČEPELE.
Řízek se zastyděl tak, až mu zčervenala strouhanka. Rychle se postavil do bojové pozice a pokud možno co nejdrsněji prohlásil: To je jedno. Jsem tu, abych zachránil demokracii a vy mi stojíte v cestě!

Dobře, dobře. ozval se ten třetí. Jak koukám, jseš pořádnej řízek, takže my si jdeme dát rauchpauzu. Hlavu vzhůru! dodal pak, a aby potvrdil svá slova, udělal před jednou ze stěn jakési gesto, na jehož základě se mu otevřely tajné dveře. Než se Řízek k čemukoliv vzchopil, tak všichni tři byli fuč. Bez jakékoliv známky toho, jak to udělali.

Rozhodl se, že půjde dál dveřmi, které k tomu byly určeny. Jakmile k nim ale došel, tak pochopil, že tohle bude jeho další zádrhel. Dveře vypadaly jednak velmi bytelně a také, že se hned tak nepohnou. Navíc na nich byly viditelné tři věci: Tlačítko, mikrofon a nápis:

Řízek se zamyslel. Nemohl na to přijít. Když mám jednu jahodu a nejsem kráva, tak musím pít kafe… přemýšlel nahlas. Hned to zkusil. Bez výsledku. Byl ztracen. Lehnul si v místnosti, že si zdřímne. Ale v tu chvíli to měl přímo před očima. Na stropě byl displej a na něm právě svítilo: HESLO DNE JE: SNĚŽENKA.

Šel dlouhým točitým schodištem dolů. Až pak přišel do velké kulaté místnosti, která na první pohled připomínala gladiátorskou arénu. Jakmile byl uvnitř, hned za ním s hlasitým zařinčením zapadly mříže.

Rozhlédl se. Kolem něj byly jenom vysoké stěny, které končily ve výšce asi 15 metrů okamžitě stropem, ze kterého viselo několik lamp osvětlující prostor. Ve stěnách bylo 12 otvorů. Všechny zamřížované. A za každou z mříží se skrývala nějaká krvelačná bestie. Všiml si mimo jiné medvěda chrchlajícího plazmu, pološíleného supersvalovce ozbrojeného až po zuby, nebo pouličního prodejce mobilních služeb. Připravil se na nejhorší.

Najednou se uprostřed arény otevřel otvor a na povrch vyjel obrovitý trůn, na kterém si to velebil samotný Kerpoff. U každého rohu trůnu stál člen jeho nejvěrnější gardy, šílených modrých baretů. Členové této teroristické buňky byli obzvláště obávaní a jejich pověst je předcházela. Jejich poslední hrůzný čin dával najevo, že tohle opravdu nejsou maminčini mazánci: Tito čtyři muži měli osobně na svědomí únos prezidentova psa.

Ách! Pan Řízek osobně! prohlásil slizce Kerpoff. Dovolte mi, abych vás krátce seznámil se svým plánem, než vás přenechám svým & miláčkům. Víte…
Řízek bleskurychle vtáhl svoji pistoli a &

Prásk!

Kerpoff padl mrtev k zemi.

Členové jeho osobní ochranky se nechápavě podívali na mrtvé tělo svého šéfa. Jeden z nich se rozpačitě poškrábal na hlavě a dodal: To asi nebude žádná závěrečná bitva, co? Normálně všichni hrdinové čekaj‘, až se šéf vykecá, zajede a pak na ně pustí potvory & a oni zatím vždycky zařvali.
Ne, žádná bitva zjevně nebude. odvětil Řízek.
Ale to je obrovská škoda. Kdybys totiž tohle přežil, tak tady dole ve sklepě chováme takovýho obrovskýho mutanta, co si šéf vypiplal z vajíčka vetřelce, co našel v jednom meteoritu a …
… No jo, já vím. přerušil ho Řízek. Když mi kluci ukážete, kde schováváte prezidentova psa, tak vám pomůžu s opravou mostu. Co vy na to?

Tak jo. dodal jejich velitel. Ale pod jednou podmínkou. Podíváš se alespoň na toho mutantíka. Krmíme to, vyvážíme tomu hnůj & tak ať se s ním taky pochlubíme, žejo! A stejně, mezi náma, ten pes je pěknej čokl. Už nám roztrhal dva medvědy chrchlající plazmu.

A tak byla opět demokracie zachráněna, 2 kažiliony dolarů od daňových poplatníků ušetřeny a lidé mohli dál žít své životy naplněné láskou a demokracií.